Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 05.12.2018, sp. zn. 3 Tdo 1464/2018 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1464.2018.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1464.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 1464/2018-20 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 12. 2018 o dovolání, které podal obviněný A. O., nar. XY v Ruské federaci, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 5. 2018, sp. zn. 6 To 122/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 47 T 26/2015, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. 1. Obviněný A. O. (dále zpravidla jen „obviněný“, či „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 47 T 26/2015, uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR na náhradu škody částku 16.452,75 Kč. 2. Trestné činnosti se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil obviněný tím, že dne 25. 12. 2013 v době kolem 16:00 hodin na dvoře společnosti S., v ulici XY, v XY, v přítomnosti svědka D. G. a dalších dvou neztotožněných osob, fyzicky napadl poškozeného R. Š., nar. XY, tím, že jej chytil rukama pod krkem, strhl jej a narazil na vozidlo, poté jej asi čtyřikrát přehodil přes sebe na zem, kdy se poškozený udeřil do hlavy a zůstal ležet a dále poškozeného v poloze na zemi opakovaně udeřil pěstí do oblasti hlavy, a tímto jednáním způsobil poškozenému újmu na zdraví, otřes mozku, brýlovitý hematom vlevo, četné oděrky na hlavě, bolesti C páteře, citlivost na levé straně hrudníku, bolesti hlavy, která omezila poškozeného v obvyklém způsobu života na dobu od 25. 12. 2013 do 23. 1. 2014. 3. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Chomutově podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 28. 5. 2018, sp. zn. 6 To 122/2018, jímž toto odvolání jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. II. 4. Prostřednictvím obhájce poté podal obviněný proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Obviněný především namítl, že soudy obou stupňů uvěřily poškozenému a osobám jemu nakloněným, přestože jednotlivá tvrzení poškozeného jsou v rozporu s dalšími důkazy. Aniž by se zajímal o obsah smlouvy o dílo a zda došlo k jeho předání, dospěl soud prvního stupně k závěru, že poškozený měl nárok na zaplacení ceny díla. Z předložených daňových dokladů však vyplývá, že jejich splatnost nastala až 3. 1. 2014, resp. 16. 1. 2014, takže poškozený nemohl vypovídat pravdivě, pokud uváděl, že si již 23. 12. 2013 či 25. 12. 2013 šel pro peněžní prostředky z těchto stavebních akcí. Nalézací soud se ani nevypořádal s tvrzením poškozeného o tom, jak se dostal na dvůr společnosti S., kde mělo dojít k napadení, když areál byl uzavřen a ani kamerový záznam nic závadového nezaznamenal. Pokud by zde měl být poškozený skutečně napaden, lze si stěží představit, že by se sem znovu osobně dostavil k předání vyúčtování splatných v roce 2014, když tyto doklady mohl zaslat poštou. Stran hodnocení výpovědi poškozeného poukázal dovolatel na rozhodnutí publikované pod č. 38/1968-III. Sb. rozh. tr. 6. Proti věrohodnosti poškozeného svědčí opis rejstříku trestů, z něhož je zřejmé, že poškozený byl již pětkrát odsouzen za majetkovou i násilnou trestnou činnost a zřejmě je trestně stíhán znovu, zatímco obviněný je bezúhonný. Před soudem poškozený fakticky odmítal cokoli podstatného sdělit, až když mu byl předestřen soudem celý skutek, poškozený sdělené údaje odkýval. Soud tak postupoval podle §212 tr. ř., když poškozenému předestřel obsah úředního záznamu, takovýto záznam však nemůže tvořit podklad pro výrok o vině obviněného. Když obviněný na tato procesní pochybení poukázal, odvolací soud uzavřel, že předchozí řízení nevykazuje žádné procesní vady. 7. Chybně vyhodnotil soud prvního stupně i kamerový záznam pořizovaný v areálu v období vánočních svátků roku 2013. S pravděpodobností hraničící s jistotou se totiž na místo museli dostavit policisté prověřující oznámení matky poškozeného z 26. 12. 2013 již toho dne nebo bezprostředně po tomto datu a závěr o tom, že kvůli kamerovému záznamu byl G. kontaktován až 15. 1. 2014, je nesmyslný, když zjevně nebyl pouze vypracován záznam o předchozím šetření. Závěr o nevěrohodnosti svědků G., G., S. a dalších tak byl vytvořen jen na základě domněnek. 8. Podle obviněného tak soud prvního stupně zhodnotil důkazy chybně, soudy obou stupňů nesprávně dovodily, že výpověď poškozeného, která je v rozporu s ostatními důkazy, je věrohodná. Poškozený jako boxer a osoba se sklony k násilí by se jistě jakémukoli útoku bránil a ubránil a zcela jistě by musel útočníkovi způsobit zranění, která však u obviněného nebyla zjištěna. 9. S ohledem na shora uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 5. 2018, sp. zn. 6 To 122/2018, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 47 T 26/2015, a poté podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl. 10. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř. III. 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve ověřil, že dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 5. 2018, sp. zn. 6 To 122/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný je podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. 12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení. 13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. 14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. 15. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). 16. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. IV. 17. Se zřetelem k dovolací argumentaci obviněného však Nejvyšší soud konstatuje, že jeho námitky směřují pouze do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům obou stupňů vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní hodnotící závěr, že se skutku kladeného mu za vinu nedopustil, resp. jeho vina nebyla dostatečně přesvědčivě prokázána. Právě z uvedených skutkových a procesních výhrad vyvozuje závěr o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci, neuplatňuje ani konkrétní hmotněprávní výhrady. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze. 18. Zásadu, že ve vztahu k výše popsaným námitkám neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, nelze podle judikatury Ústavního soudu uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny) a v neposlední řadě případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy , tj. když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. 19. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že v nyní projednávané věci není dána žádná vada důkazního řízení, jež by odůvodňovala jeho výjimečný zásah do skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů. Navzdory tomu se ke skutkovým a procesním výhradám obviněného alespoň ve stručnosti vyjádří. 20. Námitku obviněného, že poškozený neměl důvod dožadovat se vyplacení peněz a tedy ani navštívit areál společnosti, vyvrací nejen výpověď poškozeného ale i celá řada dalších důkazů. Předchozí incident ze dne 23. 12. 2013 popsali ve své výpovědi i svědci D. G. a I. G., tchán a tchyně obviněného, s tím, že poškozenému svědkyně G. nakonec předala alespoň 8.000 Kč, tedy jen část požadované platby, aby odešel. U této události byl i svědek R. B. Také svědek M. L. připustil, že poškozený před vánočními svátky požadoval proplatit práce v objemu 40.000 Kč a po incidentu ze dne 23. 12. 2013 telefonoval poškozený svědku L. o peníze i dne 24. 12. a následujícího dne kvůli téže věci volal svědek L. poškozenému. 21. Ke kontrole záznamu kamerového systému byl podrobně vyslechnut svědek M. S. a jeho výpověď nijak nepotvrzuje, že by se o kamerový záznam zajímala policie ve dnech těsně po události. Sám obviněný uvedl, že působí jako sportovní instruktor na vrcholové úrovni, konkrétně se věnuje zápasu. I způsob napadení popsaný poškozeným tak odpovídá fyzickým schopnostem obviněného. 22. Protokol z hlavního líčení konaného dne 27. 4. 2017 rozhodně nepotvrzuje, že by výslech poškozeného R. Š. jako svědka probíhal způsobem naznačeným v dovolání. Poškozený k celé věci obsáhle a podrobně vypovídal, odpovídal na řadu otázek položených soudem, státním zástupcem, i obhájcem, zevrubně se vyjádřil i k předkládaným fakturám. Jeho podrobná svědecká výpověď před soudem je zachycena celkem na sedmi stranách protokolu z hlavního líčení. 23. Námitky obviněného ve vztahu ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění přitom nevybočily z rámce prostých námitek skutkové povahy, jimiž zpochybnil pouze způsob hodnocení provedených důkazů. V daných souvislostech je potřeba zmínit, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Nelze proto dovozovat, že by jejich skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). 24. Z obsahu dovolání obviněného je tedy zřejmé, že jeho námitky neodpovídají požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nejsou s to deklarovaný dovolací důvod naplnit. Takto formulované námitky proto nejsou ani způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. 25. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, lze odkázat na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 5. 12. 2018 JUDr. Vladimír Jurka předseda senátu Vypracoval: JUDr. Aleš Holík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:12/05/2018
Spisová značka:3 Tdo 1464/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1464.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Mimořádné opravné prostředky
Dotčené předpisy:§265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2019-02-15