ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.42.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 42/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2018 o dovolání podaném M. J. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 4 To 216/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 34/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 6 T 34/2017, byl M. J. (dále jen obviněný) uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) [pod bodem ad 1)] a dále přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem ad 2)], čehož se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že 1) v době kolem 18:43 hodin dne 27. 12. 2016 vstoupil se zamaskovaným obličejem do prodejny V. u konečné zastávky trolejbusů linky č. ... na ulici Č. v B., šel přímo za prodejní pult k poškozenému prodavači jménem M. C. N., kterému namířil pistolí na hlavu a slovy „Dej mi peníze nebo vystřelím!“, což několikrát zopakoval, po něm požadoval vydání finanční hotovosti, a když mu poškozený z pokladny vydal finanční hotovost ve výši 9.200 Kč, požadoval po něm další peníze a na zdůraznění požadavku neustále mířil pistolí poškozenému na hlavu či hruď, a následně poškozeného dvakrát udeřil pistolí do obličeje, přičemž při pokusu o další úder se poškozenému podařilo chytit jeho ruku s pistolí a o tuto se s ním přetahoval a podařil se mu ji vytrhnout, načež z prodejny i s odcizenou finanční hotovostí utekl, čímž poškozenému způsobil škodu ve výši 9.200 Kč a drobné oděrky v obličeji, které si vyžádaly lékařské ošetření a s ním související náklady Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR ve výši 3.073 Kč; 2) v blíže neustanovené době před 27. 12. 2016 si bez povolení opatřil pistoli ČZ vzor 45, ráže 6.35 Browning, kterou u sebe přechovával, aniž by byl držitelem zbrojního průkazu, a to přinejmenším dne 27. 12. 2016, kdy s touto pistolí spáchal loupežné přepadení prodejny V. u konečné zastávky trolejbusů linky č. ... na ulici Č. v B., než mu ji vytrhl a následně po něm při jeho útěku hodil poškozený, kdy tato zůstala ležet na zemi před uvedenou prodejnou na místě činu, kde byla poté zajištěna pracovníky Policie ČR . Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) poté bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvoláních obviněného a příslušného státního zástupce rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 4 To 216/2017, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání, vyžadovaných náležitostí.
Obviněný v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně namítl, že učiněná skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a že soud druhého stupně chybně nepřistoupil na obhajobou navrhované doplnění dokazování. Soudům vytkl, že při svých úvahách přiznaly nepřiměřenou relevanci nepřímému důkazu v podobě odborného vyjádření z odvětví genetiky a biologie, na jehož základě mělo být nalezeno DNA obviněného na zbrani, jenž měla být použita ke spáchání trestného činu. Na zbrani však nebyly nalezeny žádné další daktyloskopické či pachové stopy. Pokud přitom při absenci jiných podpůrných důkazů soudy vycházely toliko ze zkoumání DNA, měl být v souladu s judikaturou Ústavního i Nejvyššího soudu podán znalecký posudek, nikoli pouhé odborné vyjádření. Soudy však návrhům obhajoby v tomto směru nevyhověly. Obviněný zejména poukázal, že soudy jsou vždy povinny důkazy kriminalistické expertizy pečlivě zkoumat z hlediska pravdivosti a věrohodnosti obdobně jako veškeré ostatní důkazy a v případě, kdy takový důkaz stojí sám, je třeba jej bezvýhradně doplnit o další relevantní důkazy. Viny obviněného podle jeho názoru nemohla být prokazována ani skutečnostmi, že byl nedaleko místa činu nalezen s částkou peněz, která odpovídala odcizené částce při loupeži, resp. že měl na sobě nákrčník, který mohl být použit jako kukla, neboť v tomto ohledu podal věrohodné vysvětlení, se kterým se však soudy neztotožnily. Ani provedené svědecké výpovědi nemají potenciál bezpečně prokázat vinu obviněného. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i jemu předcházející rozsudek a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň vyslovil souhlas s projednáním dovolání u Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání.
K takto podanému dovolání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství do dnešního dne nevyjádřil, ačkoliv postup zaručující mu takovou možnost byl v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. zachován. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obdobné, resp. takřka shodné námitky jako v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. V podstatných bodech tak jde o opakování obhajoby, kterou reflektovaly již soudy prvního a druhého stupně. Dále je namístě připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.).
V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného přitom výhradně směřovaly do oblasti skutkové a procesní, přičemž právně relevantní argumentace s ohledem na podstatu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podaném dovolání absentovala. Obviněný totiž soudům vytýkal nesprávné hodnocení důkazů (zejména vyhodnocení odborného vyjádření a svědeckých výpovědí) a současně prosazoval vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci. Soudy prvního i druhého stupně přitom ve svých rozhodnutích důsledně rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je přitom v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, přičemž je zcela na úvaze soudů, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky budou objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Rovněž je namístě připomenout, že orgány činné v trestním řízení mají povinnost hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§2 odst. 6 tr. ř.). Obviněný oproti tomu v rámci své obhajoby vytrhával z celkového kontextu jednotlivé poznatky, dílčí sdělení, vybrané části svědeckých výpovědí apod., aby každý důkaz izoloval zvlášť a snáze jej poté zpochybnil. Stran námitek obviněného, že provedené důkazy jsou toliko nepřímého charakteru, je nezbytné připomenout, že v žádném případě není vyloučeno, aby závěr o vině byl založen pouze na nepřímých důkazech. Ty však musí tvořit logickou a ničím nenarušenou soustavu vzájemně se doplňujících a podmiňujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti zažalovaného skutku, aby tedy ve výsledku byly způsobilé k prokázání viny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 11 Tdo 1190/2014; případně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 11 Tdo 1491/2014). Jak dále uvedl Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 5 Tdo 231/2014, „ není pochybením, pokud soud při absenci důkazů přímých, postaví závěr o vině obviněného na důkazech nepřímých, které hodnotí obezřetně, nicméně ve vzájemné souvislosti, a doplní je vlastní logickou úvahou v úvahu připadající souvztažnosti “. Soudy prvního a druhého stupně podle Nejvyššího soudu braly charakter ve věci provedených důkazů důsledně v potaz a patřičně odůvodnily, proč právě tyto ve svém souhrnu jednoznačně svědčí o vině obviněného z jemu obžalobou přisuzovaného jednání.
Soudy rovněž přesvědčivě a logicky odůvodnily, proč pro nadbytečnost nepřistoupily na obhajobou navrhované doplnění dokazování. Pokud jde o námitky obviněného stran nedostačujícího odborného vyjádření, kdy podle jeho názoru měl být vypracován znalecký posudek, Nejvyšší soud uvádí, že povinností soudu ani jiného orgánu činného v trestním řízení není opatřit znalecký posudek, pokud k vyřešení otázky postačí jen odborné vyjádření a potřeba vypracování znaleckého posudku nevyplývá z okolností věci. I v tomto ohledu soudy náležitě předestřely, jaké poznatky byly z podaného odborného vyjádření zjištěny a proč je nebylo třeba podrobit znaleckému zkoumání. Samotný profil DNA sejmutý ze zbraně užité k loupežnému přepadení představuje nepřímý nebo také podpůrný důkaz, na jehož základě je však možno v obecné rovině dospět pouze k závěru, že se určitá osoba dostala se zbraní do kontaktu. Nelze tedy pouze z něj jednoznačně a bez důvodných pochybností dovodit, že se taková osoba též dopustila trestného činu, který se na daném místě stal. Soudy ovšem v projednávané trestní věci mohly s oporou v dalších nepřímých důkazech dovodit existenci dalších skutečností, které vytvořily uzavřený řetězec důkazů, aby nebyla odvoditelná žádná jiná reálná možnost, že by se činu mohl dopustit někdo jiný, než právě obviněný M. J. Uvedený důkaz tudíž nezůstal důkazem jediným.
Na základě přezkumu věci Nejvyšší soud konstatuje, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. Z hlediska práva na spravedlivý proces je přitom klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř., přičemž tento požadavek shledal Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Dále pak, samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Nejvyšší soud v předmětné trestní věci neshledal ani přítomnost obviněným namítaného tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, který by odůvodnil mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
Je tedy namístě poznamenat, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům přikročit i k závěrům právním, přičemž soudy jasně a srozumitelně vyložily, proč je po právní stránce kvalifikace předmětného jednání jako zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod bodem ad 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně] a dále přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod bodem ad 2)], zcela přiléhavá.
S poukazem na uvedené proto Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 1. 2018
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu