ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.57.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 57/2018-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2018 o dovolání podaném J. B. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 4 To 421/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 28/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 5 T 28/2013, byl J. B. (dále jen obviněný) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), čehož se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v přesně nezjištěné době ode dne 3. 8. 2012 do dne 5. 8. 2012 do 04:00 hodin ve V., okres S., na odstavném parkovišti u budovy Českých drah, s. p., v ulici N., ze zde odstavené nákladní soupravy tvořené tahačem tov. zn. Mercedes-Benz Actros 930, a nákladním valníkovým přívěsem, majitele přepravní společnosti C.S. CARGO, a. s., Hradecká 1116, 506 01 Jičín, poté, co rozplachtoval bez použití násilí jeho levou zadní stranu, vnikl do prostoru přívěsu, odkud následně odcizil ze železných přepravních klecí 37 ks pneumatik značky DUNLOP SPT MAXX GT * ROF MFS BM 245/40R19 94Y, v celkové hodnotě 480.593 Kč včetně DPH, 2 ks pneumatik značky DUNLOP SPT MAXX GT * ROF MFS BM 275/35R19 96Y, v celkové hodnotě 29.794 Kč včetně DPH a 4 ks pneumatik značky GOODYEAR EAGLE LS-2 * XL ROF FP BM 245/45R19 102V, v celkové hodnotě 42.176 Kč včetně DPH, tedy věci v celkové hodnotě 552.563 Kč včetně DPH, ku škodě poškozené společnosti Bayerische Motoren Werke AG, Landshuter Str. 56, 841 30 Dingolfing, SRN . Za uvedený zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž mu výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Výrokem podle §229 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) poté bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 4 To 421/2017, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Předně namítl, že ze strany soudů prvního a druhého stupně došlo k porušení práv obviněného na řádnou obhajobu a na nestranné posuzování věci, důkazy byly hodnoceny jednostranně, bez přiměřených důvodů došlo k odmítnutí obhajobou navrhovaného doplnění dokazování, přičemž mj. s přihlédnutím k těmto pochybením bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces. K provedené rekognici dále rozvedl, že při jejím provádění nebyly splněny zákonem předpokládané podmínky, nesprávně byla provedena rekognice podle fotografie, i když nebyly splněny předpoklady pro upuštění od rekognice in natura , obviněný neměl nikdy možnost svědka provádějícího rekognici vyslechnout a soudkyně, která byla rekognici přítomna, byla podle jejího vlastního vyjádření podjatá. Nadto obviněný poukázal na některá východiska soudů, ze kterých vycházely při svých úvahách o vině obviněného trestným činem, zejména stran cest mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo, resp. rodinných poměrů obviněného, přičemž tyto úvahy označil za zcela nepatřičné a nikterak neprokazující závěr o vině. Rovněž vyjádřil své pochybnosti k osobě R. Ch. a jeho skutečné roli na předmětném skutkovém ději, kdy orgány činné v trestním řízení postupovaly neobvyklým způsobem, nedostatečně prověřovaly relevantní okolnosti a některé, byť absurdní, svědecké výpovědi nekriticky přejímaly. V uvedeném postupu orgánů činných v trestním řízení tedy obviněný spatřuje zcela zásadní porušení pravidel spravedlivého procesu. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil příslušný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce), který nejprve ve stručnosti zrekapituloval dosavadní vývoj předmětné trestní věci a dovolací námitky obviněného. Poté podotkl, že obviněný ve svém dovolání napadl toliko učiněná skutková zjištění, ke kterým soudy dospěly, nikoli nesprávnost právního posouzení skutku, přičemž pokud není dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a právě vyvozenými skutkovými zjištěními, nelze se u Nejvyššího soudu nápravy skutkových zjištění domáhat. Navíc se jedná o již dříve uplatňovanou obhajobu, která byla patřičně reflektována v odvolacím řízení. Státní zástupce se ztotožnil i s argumentací soudu druhého stupně stran provedené rekognice, kterou obviněný ve svém dovolání taktéž rozporoval. Zejména poukázal na skutečnost, že v době konání rekognice neměla přítomná soudkyně pochybností o svém poměru k projednávané věci, resp. dotčeným osobám. Stejně tak bylo náležitě vysvětleno, proč byla provedena rekognice podle fotografie, nikoli in natura . Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., resp. §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením. Druhá alternativa pak představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené v rámci alternativy první, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotněprávními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které reaguje dovolací soud v další části tohoto svého rozhodnutí.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obdobné, resp. v mnohém shodné námitky jako v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. V podstatných bodech tak jde o opakování obhajoby, kterou reflektovaly již soudy prvního a druhého stupně. Dále je namístě připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Krom toho, ne každá námitka stran porušení práva na spravedlivý proces musí být bez dalšího shledána důvodnou, neboť Nejvyšší soud posuzuje opodstatněnost argumentace předestřené dovolateli v jejich mimořádných opravných prostředcích v kontextu navrhovaných a provedených důkazů, na jejich základě zjištěného skutkového stavu věci, přiléhavosti aplikovaných norem hmotného práva, apod.
V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného přitom výhradně směřovaly do oblasti skutkové a procesní, přičemž právně relevantní argumentaci s ohledem na podstatu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podaném dovolání obviněný uplatnil námitkami stran porušení pravidel spravedlivého procesu, které však Nejvyšší soud neshledal opodstatněnými. Obviněný totiž soudům vytýkal nesprávné hodnocení důkazů (zejména svědeckých výpovědí, role R. Ch. na projednávané krádeži a možností vycházet z provedené rekognice) a současně prosazoval vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci. Soudy prvního i druhého stupně přitom ve svých rozhodnutích důsledně rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely (srov. zejména str. 8 a násl. rozsudku soudu prvního stupně, resp. str. 3 usnesení soudu druhého stupně). V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je přitom v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, přičemž je zcela na úvaze soudů, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky budou objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Rovněž je namístě připomenout, že orgány činné v trestním řízení mají povinnost hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§2 odst. 6 tr. ř.). Obviněný oproti tomu v rámci své obhajoby vytrhával z celkového kontextu jednotlivé poznatky, a případně též vybrané části svědeckých výpovědí, aby každý důkaz izoloval zvlášť a snáze jej poté zpochybnil. Pokud obviněný naznačoval, že provedené důkazy jsou toliko nepřímého charakteru, je nezbytné připomenout, že v žádném případě není vyloučeno, aby závěr o vině byl založen pouze na nepřímých důkazech. Ty však musí tvořit logickou a ničím nenarušenou soustavu vzájemně se doplňujících a podmiňujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti zažalovaného skutku, aby tedy ve výsledku byly způsobilé k prokázání viny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 11 Tdo 1190/2014; případně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 11 Tdo 1491/2014). Jak dále uvedl Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 5 Tdo 231/2014, „ není pochybením, pokud soud při absenci důkazů přímých, postaví závěr o vině obviněného na důkazech nepřímých, které hodnotí obezřetně, nicméně ve vzájemné souvislosti, a doplní je vlastní logickou úvahou v úvahu připadající souvztažnosti “. Soudy prvního a druhého stupně podle Nejvyššího soudu braly charakter ve věci provedených důkazů důsledně v potaz a patřičně odůvodnily, proč právě tyto ve svém souhrnu svědčí o vině obviněného z projednávaného jednání. Rovněž otázce zákonnosti a procesní použitelnosti výsledků provedené rekognice soudy věnovaly patřičnou pozornost (srov. zejména str. 3 a 4 usnesení soudu druhého stupně), přičemž Nejvyšší soud se s těmito zcela ztotožňuje a pro stručnost na ně plně odkazuje, a to včetně odůvodnění pro přistoupení k rekognici podle fotografie, nikoli in natura . Nejvyšší soud taktéž může přisvědčit závěrům soudu druhého stupně, že soudkyně Ivana Kolářová, která byla rekognici přítomna, v rozhodné době neznala okolnosti zavdávající jejímu případnému vyloučení z věci. Skutečnost, že je známou matky obviněného, sama bez dalšího neznamená, že by výsledky rekognice byly procesně nepoužitelné. Soudkyně si uvedené okolnosti v dané chvíli nebyla vědoma a Nejvyšší soud ani z žádných jiných okolností případu neshledal, že by snad tato situace měla vliv na dohled nad zákonností úkonu. Role R. Ch. coby potencionálního spolupachatele J. B. na trestné činnosti poté není předmětem přezkumu nyní projednávané věci u Nejvyššího soudu.
Na základě přezkumu věci Nejvyšší soud konstatuje, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. Z hlediska práva na spravedlivý proces je přitom klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř., přičemž tento požadavek shledal Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Dále pak, samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Nejvyšší soud v předmětné trestní věci neshledal ani přítomnost tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, stejně jako existenci tzv. opomenutého důkazu, tedy skutečností, které by mohly odůvodnit mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
Je tedy namístě poznamenat, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům přikročit i k závěrům právním, přičemž soudy jasně a srozumitelně vyložily, proč je po právní stránce kvalifikace předmětného jednání jako zločin krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, zcela přiléhavá.
S poukazem na uvedené proto Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 1. 2018
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu