ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2773.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2773/2017-162
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce M. J. B. , zastoupeného Mgr. Davidem Štůlou, advokátem se sídlem v Praze 6, Eliášova 266/3, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení částky 37 054 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 62/2012, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2017, č. j. 21 Co 37/2017-142, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně svým usnesením ze dne 14. 9. 2016, č. j. 5 C 62/2012-124, zastavil řízení s tím, že věc bude po právní moci usnesení postoupena řediteli odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra České republiky, a dále rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které Nejvyšší soud podle
§243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 1 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, přičemž se nejedná o vztah ze spotřebitelských smluv nebo o pracovněprávní vztah (srov. bod 20 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. III. ÚS 1071/14, uveřejněným ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 91/2015). Dovolání žalované tak přípustné není, neboť hodnotová hranice pro omezení přípustnosti dovolání se uplatňuje i na případy, kdy nejde o rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2137/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2449/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 27/2016).
Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2003). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu