ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4023.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 4023/2016-789
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně H. P. , zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Horní lán 1328/6, proti žalované České republice – Ministerstvu kultury, se sídlem v Praze 1, Maltézské náměstí 471/1, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 37/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2015, č. j. 21 Co 184/2015-579, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 11. 2014, č. j. 31 C 37/2010-536, zamítl žalobu o zaplacení částky 100 000 Kč (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), že odměna ustanovené právní zástupkyně bude určena samostatným usnesením (výrok III) a že žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok IV).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 6. 2015, č. j. 21 Co 184/2015-579, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I, II a IV potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu s tvrzením, že je nájemkyní bytu v objektu hradu B. , který je ve vlastnictví státu a právo hospodaření k němu vykonává Národní památkový ústav, přičemž orgán státní památkové péče provedl ohledání spojené s ústním jednáním, aniž by žalobkyni bylo doručeno nařízení ohledání ve smyslu §54 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a to za účelem vydání závazných stanovisek, která následně umožnila pronajímateli provést v bytě stavební úpravy, jimiž byla dosavadní koupelna změněna na toalety pro veřejnost. Těmito nezákonnými prohlídkami mělo být zasaženo do osobnostních práv žalobkyně, a to práva na ochranu soukromí, rodinného života a jako nájemkyně bytu, čímž mělo dojít k nemajetkové újmě na její straně podle §31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 5. 7. 2015 včasné dovolání (č. l. 585), při jehož podání nebyla zastoupena advokátem. Ustanovený zástupce JUDr. Petr Topinka doplnil dovolání žalobkyně dne 3. 11. 2015 (č. l. 671). Následně ustanovená zástupkyně JUDr. Jana Kašpárková doplnila též dovolání žalobkyně podáními doručenými soudu dne 30. 6. 2016 (č. l. 750) a dne 10. 8. 2016 (č. l. 765).
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Námitka žalobkyně směřující proti závěru o absenci příčinné souvislosti mezi žalobkyní tvrzeným nesprávným úředním postupem a újmou, na kterém odvolací soud svůj zamítavý rozsudek založil (že se žalobkyně jako nájemkyně bytu včas nedozvěděla o záměrech pronajímatele ohledně úprav bytu, a ztratila tak možnost včas reagovat na situaci a domáhat se svých práv u soudu nebo jiného orgánu), je námitkou proti skutkovým zjištěním, a tedy nezpůsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Na dalších žalobkyní vymezených otázkách (způsobilost nesprávného úředního postupu spočívajícího ve výše popsaném jednání vyvolat u nájemkyně jako poškozené nemajetkovou újmu, význam míry užívání bytu a počet věcí nájemkyně umístěných v bytě pro vznik a existenci nemajetkové újmy a formu zadostiučinění, a zda nemožnost či významné znesnadnění následné právní obrany proti stavebním úpravám navazujícím na provedená ohledání může představovat nemajetkovou újmu) rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobkyně nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobkyně nijak projevit, což činí její dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť v části není přípustné (§237 o. s. ř.), a v části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobkyní v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř. a §243b o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu