ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4695.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 4695/2016-261
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce P. R. , zastoupeného JUDr. Blankou Schöblovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jaselská 205/25, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 1 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 61/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2016, č. j. 12 Co 93/2016-201, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 1. 2016, č. j. 11 C 61/2013-184, zastavil řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce (výrok I) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 10. 5. 2016, č. j. 12 Co 93/2016-201, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil, ve výroku II jej zrušil.
Usnesením ze dne 11. 3. 2014, č. j. 11 C 61/2013-37, Obvodní soud pro Prahu 2 žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I) a současně zamítl jeho žádost, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů (výrok II). Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 5. 2014, č. j. 64 Co 219/2014-74, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 v napadeném výroku II potvrdil. Dovolání proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, č. j. 30 Cdo 5147/2014-133. Žalobce však žádostí ze dne 26. 11. 2015, doplněnou dne 18. 12. 2015, opět požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce s tím, že se změnily jeho finanční poměry, když se mu zvýšily výdaje za nájemné, přičemž příjmy zůstaly stejné, a změnil se jeho zdravotní stav.
Usnesení odvolacího soudu (č. j. 12 Co 93/2016-201) napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Odvolací soud v posuzovaném případě dospěl k závěru, že není důvod žalobci odnímat již jednou přiznané osvobození od soudních poplatků (nadále tak platí pravomocné rozhodnutí v této otázce) a že žalobcem tvrzená změna v jeho majetkových poměrech nemůže mít vliv na rozhodnutí o ustanovení zástupce podle §138 a 30 o. s. ř. v situaci, kdy důvodem pro neustanovení zástupce je skutečnost, že je žalobce schopen sám v řízení hájit svá práva. Námitky žalobce, že se soudy nezabývaly změnou jeho poměrů (jež nastaly od předchozího rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce) a z opakované žádosti dovodily, že se jedná o překážku věci pravomocně rozhodnuté, že žalobce měl po 11. 3. 2014 do dnešního dne přibližně dalších „deset atak mozkových mrtvic“, přičemž takto změněným zdravotním stavem, který má vliv i na finanční možnosti žalobce, se soudy nezabývaly, přestože tyhle změny žalobce dokládal v návrhu ze dne 18. 12. 2015, že odvolací soud neprošetřil skutkový stav a nezkoumal změnu finančních poměrů a zdravotního stavu žalobce, že odvolací soud porušil právo na předvídatelnost soudních rozhodnutí, že soudy nesprávně dovodily, že návrh podle §30 o. s. ř. není možné řešit samostatně, že je řízení o návrhu žalobce ze dne 26. 11. 2015, respektive ze dne 18. 12. 2015, postiženo vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti daných rozhodnutí, když rozhodnutí soudů není řádně odůvodněno, a to navazující otázky, zda lze s odkazem na překážku věci pravomocně rozhodnuté zamítnout novou žádost žalobce ze dne 26. 11. 2015, respektive 18. 12. 2015, byla-li nová žádost odůvodněna novými důkazy o změně finanční situace a zdravotního stavu žalobce (nastalých po 11. 3. 2014), jež dokládá změnu oproti stavu v době rozhodování o jeho předchozí žádosti podle §30 a 138 o. s. ř., zda je soud povinen posuzovat tyto nové důvody nastalé po 11. 3. 2014, a zda lze očekávat, že při posuzování žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce bude rozhodnuto obdobně jako v jiném případě, který se s daným případem v podstatných znacích shoduje, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládají, neboť žalobce daný závěr odvolacího soudu nijak nezpochybnil a pouze obecně tvrdí změnu svých majetkových poměrů a nové události ve svém zdravotním stavu, avšak ty bez vazby na svoji schopnost hájit svá práva. Uvedené námitky žalobce se tedy míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 135/2013, nebo ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3769/2015, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. III. ÚS 1060/16).
Dovolání napadající usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž odvolací soud zrušil výrok II usnesení soudu prvního stupně, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť v části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.), a v části není přípustné (§237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že k obsahu dovolání, které žalobce sepsal sám, aniž by byla splněna podmínka stanovená v §241 o. s. ř., a v němž uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, se nepřihlíží (§241a odst. 5 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu