Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.12.2018, sp. zn. 33 Cdo 2540/2018 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2540.2018.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2540.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 2540/2018-704 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. H. , bytem v XY, zastoupeného Mgr. Janem Řezníkem, advokátem se sídlem v Zápech 271, proti žalované I. H. , bytem v XY, zastoupené Mgr. Danielem Rejmanem, advokátem se sídlem v Lysé nad Labem, U Nadjezdu 1837, o vrácení darů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 111 EC 154/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2018, č. j. 17 Co 162/2013-665, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.115 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Daniela Rejmana, advokáta. Odůvodnění: Žalobce se po žalované domáhal vrácení darů v podobě dvaceti tří hotovostí v celkové výši 283.100 Kč. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 8. 10. 2012, č. j. 111 EC 154/2010-286, zamítl žalobu o zaplacení 283.100 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení od 19. 6. 2010 do zaplacení a žalobci uložil nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 54.804 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 6. 2013, č. j. 17 Co 162/2013-468, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byla zamítnuta žaloba co do 171.460 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení; odvolání žalobce co do částky 111.640 Kč s příslušenstvím odmítl a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání, které žalobce podal proti tomuto rozsudku, Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 3. 2014, č. j. 33 Cdo 456/2014, odmítl pro nepřípustnost podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v tehdy účinném znění, neboť směřovalo proti rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o dvaceti třech peněžitých plněních (z titulu vrácení darů), která jednotlivě nepřevyšují 50.000 Kč. Žalobu pro zmatečnost, kterou žalobce podal 12. 12. 2013, Městský soud v Praze jako soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 3. 2015, č. j. 17 Co 162/2013-551, zamítl a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši 4.356 Kč. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2015, č. j. 4 Co 114/2015-590, změnil toto rozhodnutí pouze ve výroku o nákladech řízení, které vyčíslil částkou 6.534 Kč, jinak je potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání, které žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 8. 2016, č. j. 21 Cdo 1801/2016-621, odmítl v části, v níž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2015, č. j. 17 Co 162/2013-551, o zamítnutí žaloby pro zmatečnost, směřující do výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2013, č. j. 17 Co 162/2013-468, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně co do částky 171.460 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky do zaplacení; současně změnil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2015, č. j. 17 Co 162/2013-551, tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2015, č. j. 17 Co 162/2013-468, se mění tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2013, č. j. 17 Co 162/2013-468, se – s výjimkou výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně co do částky 171.460 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 6. 2010 do zaplacení – zrušuje. Předmětem dalšího řízení tak zůstala částka 111.640 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 1. 2018, č. j. 17 Co 162/2013-665, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. 10. 2012, č. j. 111 EC 154/2010-286, ve výroku o věci samé i ohledně částky 111.640 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jeno. s. ř.“), přípustné. Žalovaná poté, co se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám, navrhla dovolání pro nepřípustnost odmítnout. Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V posuzované věci rozhodovaly soudy o dvaceti třech samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, neboť žalobce se žalobou domáhal vrácení celkem dvaceti tří poskytnutých plnění ve formě peněžitého daru. Jde o samostatné (samostatně uplatnitelné) nároky, které vzešly z dvaceti tří darovacích smluv. Přípustnost dovolání se proto posuzuje ve vztahu ke každému z nich samostatně, bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1998, sp. zn. 25 Cdo 735/98, a ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 16, ročník 1998, pod č. 113, a č. 1, ročník 2000, pod č. 9, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. IV. ÚS 681/09, usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. II. ÚS 3298/13, ze dne 21. 8. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1232/08, ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 307/05, a ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 390/09). Protože jednotlivé finanční dary (jednotlivá plnění), které jsou předmětem tohoto řízení o vrácení darů podle §630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (§3028 zákona č. 89/2012 Sb.), nepřevyšují 50.000 Kč a nejde o žádnou z výjimek uvedených v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je přípustnost dovolání vyloučena citovaným ustanovením. Na tento závěr nemá vliv okolnost, že součet požadovaných plnění přesahuje částku 50.000 Kč, ani nesprávné poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, neboť jím nelze nahradit zákonem stanovené podmínky, za nichž je tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Přípustnost dovolání není založena ani ustanovením §238a o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Jen pro úplnost a nad rámec shora uvedeného se sluší zdůraznit, že otázka přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je vybudována na jiném základě, než otázka přípustnosti odvolání podle §202 odst. 2 o. s. ř. Dovolání žalobce směřující proti výroku o náhradě nákladů řízení není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.) Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 12. 12. 2018 JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/12/2018
Spisová značka:33 Cdo 2540/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.2540.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:02/12/2019
Podána ústavní stížnost sp. zn. III.ÚS 704/19
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12