ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.4330.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 4330/2018-216
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně Stavebniny a průmyslové zboží Hrejzek s.r.o. , se sídlem v Netvořicích, Hrubínova 293 (identifikační číslo osoby 290 12 660), zastoupené Mgr. Petrem Vodehnalem, advokátem se sídlem v Praze 5, Viktora Huga 377/4, proti žalované L. K., bytem v XY, zastoupené Mgr. Petrem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 4, Branická 659/107, o zaplacení 51.579 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 281/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2013, č. j. 39 Co 118/2018-183, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.480 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Petra Vodehnala, advokáta.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 6. 2018, č. j. 39 Co 118/2018-183, potvrdil rozsudek ze dne 7. 2. 2018, č. j. 13 C 281/2014-154, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 51.579 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,05 % ročně od 8. 1. 2013 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle §237 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. K projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále jen „R 4/2014“/, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Formulace, že „ napadené rozhodnutí závisí na mnoha otázkách procesního i hmotného práva, které jsou buď dovolacím soudem řešeny rozdílně, nebo mají být posouzeny jinak “, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu ustanovení §237 o. s. ř., neboť žalovaná v dovolání nespecifikuje, jaké konkrétní právní otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, má přitom na mysli. Domáhá-li se však dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední. Otázky předkládané k dovolacímu přezkumu je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán.
V posuzovaném případě dovolatelka neuvádí, které otázky procesního nebo hmotného práva jsou podle jejího názoru v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny rozdílně, ani které dovolacím soudem v minulosti již řešené právní otázky požaduje nyní posoudit jinak (podle obsahu dovolání navíc nelze vyloučit, že žalovaná se nedomáhá toho, aby dovolací soud posoudil určitou, jím již v minulosti vyřešenou otázku hmotného nebo procesního práva jinak, nýbrž toho, aby posoudil věc odlišně od odvolacího soudu, což významově neodpovídá žádnému z kritérií uvedených v §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013).
Absence správného údaje o tom, v čem podle žalované spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Přestože žalovaná v dovolání výslovně uvedla, že jím brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, ve vztahu k nákladovému výroku žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v §241b odst. 3 o. s. ř. – nevznesla.
K vadám řízení ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka v posuzovaném případě naplněna není, jsou bezcenné výtky, že odvolací soud zatížil řízení vadami spočívajícími v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 12. 2018
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu