Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.06.2018, sp. zn. 33 Cdo 5853/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.5853.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.5853.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 5853/2017-474 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně Římskokatolické farnosti Uhlířské Janovice, Uhlířské Janovice, Havlíčkova 898, identifikační číslo 49543008, zastoupené JUDr. Daliborem Čertokem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hodkovická 767, proti žalované A. Z. , o zaplacení 13.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 109 C 65/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2017, č. j. 24 Co 529/2016-363, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb., čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 296/2017 Sb. - dále jeno. s. ř.“) - dále jeno. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.). Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Žalobkyně vychází z nesprávného očekávání, že její dovolání bude posuzováno podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012. Jeho přípustnost totiž dovozuje z toho, že je „považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm a) a 3 o. s. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména proto, že základní právní otázka žaloby nebyla v rozhodování odvolacího soudu vůbec vyřešena.“ Ustanovení řešící otázku přípustnosti dovolání při měnícím rozhodnutí odvolacího soudu [dříve ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012] občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 již nezná. Přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. je od 1. 1. 2013 budována na principu, podle něhož závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4) která má být dovolacím soudem (jako dříve vyřešená právní otázka) posouzena jinak, pak je dovolání (s výjimkami podle §238 o. s. ř.) přípustné bez dalšího (viz R 80/2013). V důsledku domněnky o použití občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 žalobkyně předpoklady přípustnosti dovolání taxativně uvedené v §237 o. s. ř. nevymezila. Požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. tak žalobkyně nedostála. Nejvyšší soud proto její dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 6. 2018 JUDr. Václav Duda předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/28/2018
Spisová značka:33 Cdo 5853/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.5853.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§241a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2018-09-07