ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1391.2018.1
sp. zn. 5 Tdo 1391/2018-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. G. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 8 To 43/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 46/2016, takto:
Podle §265l odst. 2 tr. řádu se z podnětu dovolání obviněného doplňuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 8 To 43/2017, o chybějící výrok spočívající v tom, že se podle §229 odst. 1 tr. řádu poškození:
- M. R. , IČ XY, se sídlem XY,
- J. K. , nar. XY, bytem XY,
- Winkhaus CR, s. r. o. , IČ 63985284, se sídlem Mnichovice, Mirošovická 704,
- J. D. , nar. XY, bytem XY,
- A. – B. , IČ XY, se sídlem XY,
- S. G. , nar. XY, bytem XY,
- J. S. , nar. XY, bytem XY,
- Centrum stavebního inženýrství , a. s., IČ 45274860, se sídlem Praha 15, Pražská 810/16,
- Š. Z. , nar. XY, bytem XY,
- R. K. , nar. XY, bytem XY,
- M. R. , nar. XY, bytem XY,
- J. A. , nar. XY, bytem XY,
- K. Č. , nar. XY, bytem XY,
- P. Z. , nar. XY, bytem XY,
- V. B. , nar. XY, bytem XY,
- J. L. , nar. XY, bytem XY,
- J. Š. , nar. XY, bytem XY,
- M. N. , nar. XY, bytem XY,
- J. C. , nar. XY, bytem XY,
- D. H. , nar. XY, bytem XY,
- V. K. , nar. XY, bytem XY,
- M. K. , nar. XY, bytem XY,
- N. Š. , nar. XY, bytem XY,
- D. S. , nar. XY, bytem XY,
- J. N. , nar. XY, bytem XY,
- H. N. , nar. XY, bytem XY,
- Z. Č. , nar. XY, bytem XY,
- ISOTRA, a. s. , IČ 47679191, se sídlem Opava, Bílovecká 2411,
- E. Ď. , nar. XY, bytem XY,
- I. S. , nar. XY, bytem XY,
- Z. K. , nar. XY, bytem XY,
- M. Š. , nar. XY, bytem XY,
- ROS, a. s. , IČ 63472406, se sídlem Brno, Poříčí 124,
- Vink – Plasty, s. r. o. , IČ 65277007, se sídlem Praha 20, F. V. Veselého 2635/15,
- Selena Bohemia, s. r. o. , IČ 26472481, se sídlem Praha 4, Na Strži 1702/65,
- J. F. , nar. XY, bytem XY,
- Home Credit, a. s. , IČ 26978636, se sídlem Brno, Nové Sady 996,
- Vodafone Czech Republic, a. s. , IČ 25788001, se sídlem Praha 13, Nám. Junkových 2808/2,
- Kovostroj Bohemia, s. r. o. , IČ 26913143, se sídlem Týn nad Vltavou, Kolodějská 507,
- H. V. , nar. XY, bytem XY,
- A. K. , nar. XY, bytem XY,
- LIKA – CZ, s. r. o. , IČ 25575228, se sídlem Brno, Pisárecká 480,
- L. C. , nar. XY, bytem XY,
- J. B. , nar. XY, bytem XY,
- TOR Cheb, spol. s r. o. , IČ 46885706, se sídlem Františkovy Lázně, Žírovice 101,
- T. V. , nar. XY, bytem XY,
- I. J. , nar. XY, bytem XY,
- J. H. , nar. XY, bytem XY,
- L. Ch. , nar. XY, bytem XY,
- M. U. , nar. XY, bytem XY,
- V. M. , nar. XY, bytem XY,
- M. G. , nar. XY, bytem XY,
- Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky , IČ 41197518, se sídlem Praha 3, Orlická 2020/2,
- Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví ,
IČ 47114321, se sídlem Praha 4, Roškotova 1225/1,
- Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Blansko , IČ 72080043, se sídlem Blansko, Seifertova 7,
- INOUTIC/DECEUNINCK, spol. s r. o. , IČ 49445553, se sídlem Popůvky, Vintrovna 208/23, nyní Brno, Tuřanka 1519/115a,
- KORA – VODOSTAVING, s. r. o., IČ 25311883, se sídlem Kunštát, Zbraslavská 492,
- Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna , IČ 47673036, se sídlem Ostrava, Michálkovická 967,
- PKS okna, a. s. , IČ 65276507, se sídlem Žďár nad Sázavou, Brněnská 126/38,
- O2 Czech Republic, a. s. , IČ 60193336, se sídlem Praha 4, Za Brumlovkou 266/2,
- Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , IČ 47116617, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21,
- Úřad práce České republiky, Krajská pobočka pro hlavní město Prahu ,
IČ 72496991, se sídlem Praha 7, Dobrovského 1278/25,
odkazují se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 2 T 46/2016, byl
obviněný M. G. uznán vinným pomocí k přečinu poškození věřitele podle §24 odst. 1 písm. c) a §222 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“). Týmž rozsudkem byli uznáni vinnými spoluobvinění L. T. a L. B. přečinem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Uvedená trestná činnost spočívala ve stručnosti v tom, že obvinění L. T. a L. B. v pozici jednatelů obchodní společnosti N., sepsali s obchodní společností S., zastoupenou obviněným M. G., po předchozí dohodě a s úmyslem zmařit uspokojení věřitelů obchodní společnosti N., listinu označenou jako „Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. prosince 2010“ (dále jen „oznámení o postoupení pohledávky“). V tomto oznámení bylo uvedeno, že v Brně dne 17. 12. 2010 byla pohledávka obchodní společnosti N., ve výši 1 093 824 Kč za obchodní společností Keltex, spol. s r. o., postoupena na obchodní společnost S., a že úhrada plnění z této pohledávky má být prováděna již na bankovní účet obchodní společnosti S., vedený u České spořitelny, a. s., (založený až dne 21. 12. 2010 s dispozičním oprávněním pro obviněného L. B. a s platebními kartami vydanými na jména obviněných L. T. a L. B.), ačkoliv již při podpisu oznámení o postoupení pohledávky všichni věděli, že je obchodní společnost N., v úpadku, neboť ohledně této společnosti bylo dne 29. 12. 2010 zahájeno insolvenční řízení. Poté, co bylo oznámení o postoupení pohledávky v prosinci 2010 doručeno obchodní společnosti Keltex, spol. s r. o., tato převedla na bankovní účet obchodní společnosti S., finanční prostředky ve výši 1 000 000 Kč. Popsaným jednáním obvinění znemožnili alespoň částečné uspokojení pohledávek věřitelů obchodní společnosti N., vyjmenovaných ve výroku o vině.
2. Za uvedený přečin byl obviněný M. G. odsouzen podle §222 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců, a dále mu byl uložen podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních orgánů „obchodních společností a korporací“ na dobu 3 roků. Postupem podle §229 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto též o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody tak, že všichni poškození byli odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 2 T 46/2016, podali odvolání jednak obvinění L. T., L. B. a M. G. a jednak poškozená obchodní společnost M. R. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 8 To 43/2017, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podali obvinění L. T., L. B. a M. G. dovolání, o kterých rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne
18. 10. 2017, sp. zn. 5 Tdo 1039/2017, tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 8 To 43/2017, a to v části, kterou byla zamítnuta odvolání obviněných L. T., L. B. a M. G. proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 2 T 46/2016. Podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Na podkladě citovaného dovolacího rozhodnutí Nejvyššího soudu projednal trestní věc obviněných L. T., L. B. a M. G. opětovně Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání a rozsudkem ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 8 To 43/2017, rozhodl tak,
že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu z podnětu odvolání všech obviněných zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 2 T 46/2016. Postupem podle §259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud nově rozhodl o vině a trestech všech tří obviněných, přičemž obviněný M. G. byl uznán vinným pomocí k přečinu poškození věřitele podle §24 odst. 1 písm. c) a §222 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a to na shodném skutkovém podkladě, z jakého vycházel i soud prvního stupně.
6. Za tento přečin byl obviněný M. G. odsouzen podle §222 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců, a dále mu byl uložen podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních orgánů „obchodních společností a korporací“ na dobu 3 roků.
II. Dovolání obviněného
7. Obviněný M. G. podal prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 8 To 43/2017, dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. e), g) a k) tr. řádu. Pokud jde o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu, obviněný je spatřuje v tom, že rozhodnutí soudů nižších stupňů neobsahují náležité vyjádření výše škody způsobené přečinem poškození věřitele, tedy skutková věta není ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě v souladu s právní větou. Podle obviněného za daného stavu naplnilo popisované jednání jen základní skutkovou podstatu zmíněného přečinu, u níž je sazba trestu odnětí svobody stanovena v rozmezí „až na dvě léta“. Proto zanikla trestní odpovědnost obviněného z důvodu uplynutí promlčecí doby, která je kratší než u kvalifikované skutkové podstaty. Podle názoru obviněného chybějící vyjádření znaku kvalifikované skutkové podstaty nebylo možné odstranit ani před odvolacím soudem, neboť by šlo o porušení zákazu reformationis in peius .
8. Obviněný dále shledal nesprávné hmotně právní posouzení skutku v použití ustanovení §222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, namísto ustanovení §222 odst. 1 písm. a), resp. §222 odst. 2 tr. zákoníku. Podle obviněného je právní závěr spočívající v tom, že předstírání postoupení pohledávky lze považovat za předstírání nebo uznání neexistujícího práva nebo závazku, nesprávný, neboť z povahy věci jde o změnu existujícího závazku v osobě věřitele, a nikoliv o změnu obsahu závazku. Jak dále obviněný zdůraznil, původní vadu hmotně právního posouzení skutku není možné zhojit zvolením jiného způsobu poškození věřitele, který je vyjádřen v ustanovení §222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, protože ten nedopadá na posuzované jednání. Obviněný dále ve svém dovolání podrobně rozebral důvody, proč podle jeho názoru nelze jím spáchaný skutek kvalifikovat jako pomoc k přečinu v alternativě uvedené v §222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku.
9. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, obviněný pod něj podřadil čistě formální vadu spočívající v tom, že odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, ačkoliv zde existoval již pravomocný výrok o odkázání poškozených na občanskoprávní řízení. Odvolací soud tak měl zrušit rozsudek soudu prvního stupně jen v rozsahu, v jakém byl dotčen dřívějším rozhodnutím Nejvyššího soudu o dovoláních.
10. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně a aby Městskému soudu v Brně přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
11. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného M. G. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupkyně především nesouhlasí s námitkou obviněného, podle níž ve skutkové větě v napadeném rozsudku odvolacího soudu není náležitě vyjádřena výše způsobené škody, přičemž popis posuzovaného jednání za této situace odpovídá pouze základní skutkové podstatě přečinu poškození věřitele a v důsledku toho byla promlčena trestní odpovědnost obviněného. Podle názoru státní zástupkyně je sice popis skutku ve výroku o vině v uvedeném směru nepřesný, nicméně i přesto je dostatečně vypovídající o tom, jaký byl rozsah fiktivně převedeného majetkového nároku dlužnické společnosti N., na postupnickou společnost S. (pohledávka ve výši 1 093 824 Kč), který odpovídá rozsahu, v němž došlo k částečnému zmaření uspokojení pohledávek věřitelů obchodní společnosti N. Rozhodné okolnosti obsažené v tzv. skutkové větě ve výroku o vině tedy vyjadřují výši škodlivého následku jednání obviněných. Nelze tudíž vyvozovat trestní odpovědnost obviněného za pomoc k přečinu naplňujícímu znaky pouze základní skutkové podstaty.
12. Pokud jde o další námitku týkající se nesprávného hmotně právního posouzení skutku, v níž zpochybnil použití alternativy uvedené v §222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, podle názoru státní zástupkyně argumentace obviněného nevychází z rozhodného skutkového stavu věci, jak ho zjistily soudy nižších stupňů. Právní konstrukce použitá obviněným byla uplatněna bez respektu k závaznému právnímu názoru dovolacího soudu. Státní zástupkyně se neztotožnila ani s výhradami obviněného zaměřenými proti výroku odvolacího soudu, kterým byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu včetně výroku o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody, protože taková námitka neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Tento dovolací důvod je dán pouze tehdy, jestliže v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, obviněný však poukazuje pouze na nepřípustnost odvolacího přezkumu ve vztahu k pravomocnému výroku o náhradě škody. Přitom podle státní zástupkyně odvolací soud za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodoval pouze v rozsahu zrušených rozsudečných výroků o vině a trestech všech tří odvolatelů. Jeho rozhodovací činnost se tedy vztahovala jen k těm částem napadeného rozhodnutí, které do té doby nebyly pravomocné.
13. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
14. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
15. Pokud jde o dovolací důvody, obviněný M. G. opřel své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g) a k) tr. řádu. První z uplatněných dovolacích důvodů spočívá v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Druhý z nich je naplněn, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poslední dovolací důvod pak lze dovodit, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
b) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu
16. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, obviněný shledal nepřípustnost trestního stíhání vedeného proti němu v tom, že rozhodnutí soudů nižších stupňů postrádá náležité vyjádření výše škody způsobené posuzovaným přečinem poškození věřitele. V důsledku toho pak lze podle obviněného kvalifikovat jeho jednání jako pomoc ke zmíněnému přečinu naplňujícímu znaky pouze základní skutkové podstaty, a tím obviněný současně uplatnil i dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný je tedy přesvědčen, že za uvedené situace se na promlčení trestní odpovědnosti za jím spáchaný čin vztahuje tříletá promlčecí doba, přičemž pokud obviněný spáchal posuzovaný skutek nejpozději dne 21. 12. 2010 a trestní stíhání bylo zahájeno až dne 18. 2. 2015, došlo k zániku trestní odpovědnosti uplynutím promlčecí doby.
17. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu dopadá na situace, kdy je dán některý z obligatorních důvodů (§11 odst. 1, 2, 5 tr. řádu a §11a tr. řádu), pro něž nelze zahájit trestní stíhání, popřípadě bylo-li již zahájeno, je třeba je zastavit, avšak příslušný orgán činný v trestním řízení vydal namísto rozhodnutí o zastavení trestního stíhání jiné rozhodnutí, jež je pro obviněného méně příznivé. Základní podmínkou k naplnění tohoto důvodu dovolání tedy je, aby nepřípustnost trestního stíhání odpovídala některé ze situací vyjmenovaných v §11 odst. 1, 2 a 5 tr. řádu nebo §11a tr. řádu, protože pouze tato ustanovení obsahují taxativní výčet důvodů nepřípustnosti trestního stíhání.
18. K námitce obviněného, týkající se nedostatečného vyjádření výše způsobené škody ve skutkové větě v napadeném rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud připomíná, že stejnou výtku obviněný uplatnil již v odvolacím řízení, přičemž odvolací soud se s ní dostatečně vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku (viz jeho s. 14). Obviněný sice správně upozorňuje na skutečnost, že ani odvolací soud v popisu skutku ve výroku odsuzujícího rozsudku náležitě nevyjádřil výši škody způsobené přečinem poškození věřitele, ačkoli jde o znak základní i kvalifikované skutkové podstaty tohoto přečinu, avšak výši způsobené škody lze dovodit z tzv. skutkové věty alespoň nepřímo. Jak totiž vyplývá z jinak celkem podrobného popisu skutku v napadeném rozsudku odvolacího soudu, obvinění na podkladě dokumentu označeného jako „Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. prosince 2010“ po jeho předložení obchodní společnosti Keltex, spol. s r. o., dosáhli toho, že tato společnost poskytla plnění ve výši 1 000 000 Kč k úhradě svého dluhu, který měla vůči obchodní společnosti N., (v celkové výši 1 093 824 Kč) nikoli tomuto věřiteli, ale ve prospěch obchodní společnosti S., kterou obvinění vydávali za oprávněnou osobu (postupníka) na základě zmíněného oznámení o postoupení pohledávky. Uvedeným jednáním obvinění znemožnili, aby došlo k důvodně očekávanému přírůstku na majetku obchodní společnosti N., který spočíval právě v „odkloněné“ peněžní částce ve výši 1 000 000 Kč, jež se nedostala do majetku jmenované obchodní společnosti a nemohla být použita k uspokojení pohledávek jejích věřitelů (viz rozhodnutí pod č. 36/2007-III. Sb. rozh. tr.), přičemž celková výše pohledávek dotčených věřitelů obchodní společnosti N., dosahovala několika milionů Kč. Jak zcela zjevně vyplývá z takto formulované skutkové věty obsažené ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu, obvinění způsobili přečinem poškození věřitele škodu ve výši 1 000 000 Kč, což je ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku značná škoda, takže naplnili znak kvalifikované skutkové podstaty přečinu poškození věřitele v alternativě podle §222 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (u dovolatele jde o pomoc k takto kvalifikovanému přečinu).
19. Přestože tedy v popisu skutku ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu není výslovně vyjádřena výše škody, kterou obvinění L. T. a L. B. způsobili a na níž se obviněný M. G. podílel jako pomocník, lze ji dovodit nepřímo z okolností popsaných ve skutkové větě a na základě těchto okolností je možno učinit závěr, že jednáním obviněných byla způsobena značná škoda, která je obligatorním znakem objektivní stránky přečinu poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za jehož spáchání lze uložit trest odnětí svobody na 6 měsíců až 5 let. Za této situace tedy nejsou námitky obviněného důvodné a není možné vyvozovat jeho trestní odpovědnost pouze podle základní skutkové podstaty ve smyslu §222 odst. 1 tr. zákoníku, která je spojena s tříletou promlčecí dobou. V daném případě se totiž v souladu s ustanovením §34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve spojení s ustanovením §222 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku uplatní desetiletá promlčecí doba. Jak vyplývá z rozsudků soudů nižších stupňů, obvinění se dopustili trestné činnosti nejpozději dne 21. 12. 2010, přičemž trestní stíhání obviněného (dovolatele) bylo zahájeno dne 18. 2. 2015, tudíž promlčecí doba neuplynula a trestní odpovědnost obviněného nezanikla. Nejvyšší soud proto shledal výše uplatněnou námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.
c) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
20. K výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný věcný podklad pro právní závěr, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
21. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřoval obviněný M. G. v nesprávném hmotně právním posouzení skutku v souvislosti s použitím ustanovení §222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, protože podle jeho názoru měl být jím spáchaný čin kvalifikován podle §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, resp. podle §222 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný se ve svém dovolání poměrně obsáhle vyjádřil k tomu, proč nelze jeho čin právně posoudit podle §222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, když zejména zdůraznil, že postoupením pohledávky nedochází k jejímu zániku nebo ke změně jejího obsahu, ale pouze ke změně v osobě věřitele. Podle obviněného „vyvedení“ pohledávky z majetku dlužníka musí znamenat zcizení části majetku dlužníka a nic jiného.
22. Ani tyto námitky obviněného však Nejvyšší soud nepokládá za opodstatněné. Krajský soud v Brně se na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu se závazným právním názorem vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 5 Tdo 1039/2017, zabýval právním posouzením činu obviněných, přičemž své závěry vztahující se k jeho právní kvalifikaci dostatečně rozvedl v odůvodnění svého rozsudku (viz jeho s. 13 a 14). Odvolací soud byl vázán právním názorem Nejvyššího soudu obsaženým v citovaném rozhodnutí a dospěl k závěru, že skutek spáchaný obviněnými nelze kvalifikovat jako přečin poškození věřitele v jeho alternativě podle §222 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (resp. pomoc k němu), ale je nutné ho právně posoudit jako přečin poškození věřitele v jeho alternativě podle §222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku (resp. pomoc k němu). Tento svůj právní závěr opřel odvolací soud o skutečnost, že úmyslem obviněných bylo „odklonit“ peněžní prostředky, které patřily do majetku obchodní společnosti N., a tím zmařili alespoň částečné uspokojení jejích věřitelů prostřednictvím fiktivního či neexistujícího právního jednání v podobě postoupení pohledávky, jehož obvinění využili pouze jako nástroje k odčerpání majetku použitelného k uspokojení pohledávek věřitelů.
23. S výše uvedenými úvahami a závěry odvolacího soudu se ztotožnil i Nejvyšší soud, neboť vycházejí z jím vysloveného závazného právního názoru a odvolací soud náležitě zvážil a vyhodnotil všechny rozhodné skutkové okolnosti, ale i podmínky vyplývající
z povahy a smyslu ustanovení §222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Navíc právní názor Nejvyššího soudu, jímž se v posuzované věci řídil odvolací soud v napadeném rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. řádu), byl zobecněn k dalšímu judikatornímu využití tím, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 5 Tdo 1039/2017, bylo uveřejněno pod č. 18/2018 Sb. rozh. tr. s následující právní větou: „Jednání dlužníka v podobě fiktivního postoupení pohledávky sloužícího jen jako nástroj ke (zdánlivému) zmenšení jeho majetku s důsledkem alespoň částečného zmaření uspokojení pohledávky věřitele a způsobení škody nikoliv malé na cizím majetku nelze právně kvalifikovat jako trestný čin poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. S ohledem na fiktivnost právního jednání v podobě postoupení pohledávky je nutno takový čin dlužníka podřadit pod alternativu trestného činu uvedenou v §222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, podle níž pachatel předstírá neexistující právo nebo závazek.“ Nejvyšší soud proto nemohl přisvědčit námitce obviněného, podle níž měl být jím spáchaný skutek kvalifikován jako pomoc k přečinu poškození věřitele podle §24 odst. 1 písm. c) a §222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, resp. §222 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný zde totiž v podstatě polemizuje i s již zmíněným dřívějším kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu, kterým bylo zrušeno předchozí rozhodnutí odvolacího soudu, a domáhá se jeho revize, takže už jen z tohoto důvodu nemůže být v uvedeném rozsahu jeho dovolání přípustné (viz §265n tr. řádu). Odvolací soud pak ve svém rozsudku, proti němuž směřuje nyní projednávané dovolání obviněného, zcela respektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu a rozhodl v intencích jeho dřívějšího rozhodnutí, aniž by došlo ke změně rozhodných skutkových okolností.
d) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu
24. Obviněný M. G. dále odkázal též na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, podle něhož lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Podle první z nich nebyl určitý výrok vůbec učiněn, a tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, neboť v napadeném rozhodnutí není obsažen výrok, přestože jej soud měl podle zákona nebo podle návrhu některé ze stran pojmout do výrokové části rozhodnutí (typicky jde např. o neexistenci výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně podaných opravných prostředků, o nichž rozhodoval soud druhého stupně v rozhodnutí napadeném dovoláním). Druhá alternativa téhož dovolacího důvodu spočívá v tom, že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu.
25. Z obsahu dovolání obviněného lze dovodit, byť jen zprostředkovaně a nikoli výslovně, výtku v tom směru, že poté, co v dané věci odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, neučinil již výrok o tom, jak rozhodl o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody, která jim měla být způsobena spáchaným přečinem.
26. Nejvyšší soud shledal zmíněnou námitku obviněného opodstatněnou a v zásadě i odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Výrok učiněný podle §229 odst. 1 tr. řádu, jímž byli poškození odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody způsobené trestným činem na řízení ve věcech občanskoprávních, totiž obsahoval rozsudek soudu prvního stupně, ovšem odvolací soud ho správně zrušil, jelikož zrušil celý výrok o vině v tomto rozsudku soudu prvního stupně, v kterém měl podklad i výrok o odkázání poškozených na občanskoprávní řízení. Odvolací soud pak svým rozsudkem, nyní napadeným dovoláním obviněného, sice znovu rozhodl o vině a trestech všech obviněných, opomněl však rozhodnout o uplatněných nárocích poškozených výrokem podle §229 odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud tedy sám rozhodl o doplnění tohoto chybějícího výroku za přiměřeného užití ustanovení §265l odst. 2 tr. řádu, aniž by bylo nutné rušit napadený rozsudek odvolacího soudu a přikázat mu nové projednání a rozhodnutí věci. Jak ostatně konstatoval i sám obviněný ve svém dovolání, jde o formální pochybení odvolacího soudu, které bylo možno napravit pouhým doplněním chybějícího výroku, přičemž tomuto postupu nebránil ani zákaz reformationis in peius (zákaz změny k horšímu) vyplývající z ustanovení §265p odst. 1 tr. řádu (viz přiměřeně rozhodnutí pod č. 40/2009 Sb. rozh. tr.).
V. Závěrečné shrnutí
27. Na podkladě shora uvedených skutečností a úvah Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného M. G. zčásti důvodným, protože napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 8 To 43/2017, je zatížen vadou spočívající v chybějícím výroku o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody, kterou mu obviněný důvodně vytkl s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Tuto vadu odstranil Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného pouhým doplněním chybějícího výroku, který se opírá o ustanovení §229 odst. 1 tr. řádu a jímž byli všichni poškození, kterých se to týká, odkázání se svými nároky na náhradu škody způsobené trestným činem na řízení ve věcech občanskoprávních. Stejný výrok učinil již soud prvního stupně a jakákoli jiná možnost rozhodnutí zde nepřicházela v úvahu i s ohledem na zákaz reformationis in peius (§265s odst. 1 tr. řádu).
28. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že ostatní námitky obviněného týkající se též dalších uplatněných dovolacích důvodů neshledal opodstatněnými, takže v tomto rozsahu je podané dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
29. Za přiměřeného užití ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 12. 2018
JUDr. František Púry, Ph. D.
předseda senátu