ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1518.2018.1
sp. zn. 5 Tdo 1518/2018-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2018 o dovolání, které podal obviněný V. T. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 5 To 135/2018, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 T 161/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. T. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 18 T 161/2017, byl obviněný V. T. uznán vinným přečinem neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle §151 tr. zákoníku, za který mu byl podle téhož ustanovení uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců, pro jehož výkon ho soud podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let. Zároveň soud rozhodoval o náhradě škody, a to tak, že obviněnému podle §228 odst. 1 tr. řádu uložil povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ 41197518, se sídlem Orlická 4, Praha 3, náhradu škody ve výši 4 379 Kč a poškozenému H. S., nar. XY, trvale bytem XY, ve výši 90 000 Kč.
2. Uvedeného přečinu se obviněný podle výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) tím, že dne 26. 6. 2016 kolem 16:20 hod. na křižovatce silnice I. třídy č. 38 v km 237, 669 – silnice II. třídy č. 408 v katastru obce Znojmo, kde přednost v jízdě je vyznačena svislými dopravními značkami, jako řidič osobního motorového vozidla Hyundai ix 20, registrační značky XY, se kterým jel po vedlejší pozemní komunikaci, silnici II. třídy č. 408 (označené dopravní značkou Dej přednost v jízdě!), ve směru od obce XY - XY, nejprve v prostoru křižovatky zastavil vozidlo, poté se znovu rozjel, aniž by dal přednost v jízdě zprava přijíždějícímu motocyklu Yamaha FZ6, registrační značky XY, řízeném po hlavní pozemní komunikaci, silnici I. třídy č. 38, ve směru od obce XY - XY řidičem H. S., nar. XY, čímž došlo ke střetu vozidla s motocyklem a následnému pádu řidiče motocyklu na vozovku, poškozený utrpěl zhmoždění břicha, drobnou oděrku na přední ploše pravého bérce a zhmoždění pravého kyčelního kloubu s bolestivostí při pohybu s citelným omezením v obvyklém způsobu života do 7 dní, po střetu u místa nehody zastavil, a po obhlédnutí situace do vozidla znovu nasedl, a to bez toho, aniž by poskytl zraněnému řidiči motocyklu potřebnou pomoc, v jízdě dále pokračoval směrem na obec XY.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 5 To 135/2018, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné .
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný podal proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně prostřednictvím svého obhájce JUDr. Rostislava Kováře dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Slovně tento důvod formuloval tak, že „usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265 a odst. 2 písm. a) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí…“, přičemž konkrétní důvody dovolání a naplnění citovaného dovolacího důvodu obviněný spatřoval „v porušení zákona ze strany odvolacího soudu, zejména pokud jde o aplikaci ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu“.
5. Dále obviněný označil několik judikátů, které podle jeho názoru soudy v dané věci nerespektovaly. Jednalo se o rozhodnutí č. 14/64 Sb. rozh. tr., č. 38/68 Sb. rozh. tr., č. 38/70 Sb. rozh. tr. a č. 46/63 Sb. rozh. tr., jež upravují dokazování v trestním řízení. Soudy k nim podle obviněného měly přihlédnout a použít zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněného. Nesprávné zjištění skutkového stavu, z něhož vycházely soudy obou stupňů, spatřoval v tom, že ani jeden ze svědků nehody obviněného nepoznal s výjimkou poškozeného, který jej poznal na 92 %, což dovolatel označil za úsměvné, dokonce charakterizoval výpověď poškozeného tak, že si z trestní věci dělá legraci. Nesouhlasil s tím, jak soudy hodnotily svědectví H. Š. a J. D. Podle něho zejména jmenovaná svědkyně vyvracela verzi obžaloby a naopak podporovala jeho tvrzení, že vozidlo v rozhodnou dobu neřídil ani nenechal opravit u J. D.
6. Ze shora uvedených důvodů proto obviněný V. T. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
III. Vyjádření k dovolání
7. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Jiří Siegel (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve shrnul průběh trestního řízení a interpretoval dovolací argumentaci obviněného, který kromě dalšího citoval judikaturu týkající se dokazování v trestním řízení, avšak vyložil ji částečně zmatečně. Především ale podle státního zástupce dovolatel uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho první alternativě, která v předmětné trestní věci vůbec nepřicházela v úvahu, protože tato alternativa dopadá na případy, kdy odvolací soud zamítl nebo odmítl odvolání, aniž by se jím meritorně zabýval, avšak Krajský soud v Brně řádný opravný prostředek obviněného zamítl po meritorním přezkumu. Státní zástupce dále uvedl, že námitky dovolatele měly skutkovou povahu, nebyly proto schopné naplnit ani žádný jiný z dovolacích důvodů včetně druhé alternativy zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Současně státní zástupce připomněl, že Nejvyšší soud se může zabývat jen těmi skutečnostmi, jež jsou v obsahu dovolání zmíněny, a nikoli těmi, jež obviněný uvedl v textu řádného opravného prostředku, na nějž ve svém dovolání odkázal.
8. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Současně i pro případ jiného rozhodnutí vyslovil souhlas, aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
9. Vyjádření státního zástupce bylo k případné replice zasláno obviněnému, který tohoto práva nevyužil.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
10. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k namítanému dovolacímu důvodu.
11. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na citované ustanovení, Nejvyšší soud takové dovolání zpravidla odmítne podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).
12. Obviněný V. T. uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), má tedy dvě alternativy, přičemž dovolatel citoval první z nich. Byl přesvědčen, že odvolací soud zamítl jeho odvolání, aniž pro to byly splněny zákonné procesní podmínky. Pro uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho první alternativě má však zásadní význam okolnost, zda odvolací soud přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně po věcné stránce. Tato první alternativa uvedeného dovolacího důvodu totiž cílí na situace, kdy soud druhého stupně rozsudek odmítl nebo zamítl (podle §253 tr. řádu), aniž se jím meritorně zabýval, přičemž procesní podmínky pro takový postup nebyly dány. Zamítavé usnesení ve věci obviněného V. T. však bylo vydáno podle §256 tr. řádu, tedy až poté, co soud druhé instance ve veřejném zasedání projednal odvolání obviněného a v rámci své přezkumné činnosti dospěl k závěru, že odvolání nebylo důvodné. Za této situace mohl dovolatel úspěšně uplatnit deklarovaný důvod výhradně v jeho druhé alternativě, tj. že v řízení předcházejícím uvedenému zamítavému usnesení odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, což obviněný neučinil.
13. Nejvyšší soud tedy posuzoval dovolací námitky podle jejich obsahu a snažil se je podřadit některému z dovolacích důvodů pod písmeny a) až k) odst. 1 §265b tr. řádu, ale zjistil, že neodpovídají žádnému z nich. Navíc dovolatel za konkrétní skutečnosti naplňující deklarovaný dovolací důvod označil porušení ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, jehož obsah neodpovídá žádnému z těch dovolacích důvodů, které slouží k nápravě nesprávného použití procesních ustanovení soudy prvního či druhého stupně a jsou vyjmenovány v §265b odst. 1 písm. a), b), c), e), f) tr. řádu (např. ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo vyloučený orgán, obviněný neměl v řízení obhájce, byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo nepřípustné a bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí). Uplatněné výhrady obviněného proto nebylo možné podřadit ani pod jinak správnou druhou alternativu §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť ta předpokládá naplnění konkrétního důvodu dovolání v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, což se v daném případě nestalo.
b) Stručně k námitkám obviněného
14. Pouze nad rámec možností dovolacího přezkumu se Nejvyšší soud stručně vyjádří k jednotlivým výhradám obviněného, které beztak shledal neopodstatněnými. Předně je třeba uvést, že obviněný V. T. v dovolání jen opakoval obhajobu z předchozích stadií trestního řízení, jíž se zabýval soud prvního stupně, a zejména soud druhého stupně reagoval na veškeré výhrady, v nezbytném rozsahu též doplnil dokazování o podstatné důkazní prostředky, které pak pečlivě zhodnotil jak jednotlivě tak i v souhrnu s důkazy provedenými v hlavním líčení. Naprosto logicky pak v napadeném usnesení vyložil, proč obhajovací verzi o průběhu chování obviněného v době dopravní nehody a v následujícím čase považoval za vyvrácenou.
15. Převážnou většinou svých argumentů dovolatel vytýkal soudům způsob hodnocení důkazů, zejména pokud považoval za nevěrohodné výpovědi těch svědků, které podle jeho přesvědčení podporovaly jeho tvrzení, že to nebyl on, kdo v inkriminovaný den řídil vozidlo a způsobil s ním zranění poškozeného. Vykládal tedy provedené důkazy odlišně od soudů a v závislosti na tom pak dovodil pochybnosti o správnosti tvrzení obžaloby a nutnosti aplikovat zásadu v pochybnostech ve prospěch (in dubio pro reo). S tím se však nebylo možné ztotožnit. Skutkový stav byl soudy náležitě zjištěn, především odvolací soud pečlivě a srozumitelně vysvětlil, z kterých důkazů vycházel, jaké skutkové okolnosti z nich dovodil a jak je právně posoudil. Věnoval velkou pozornost obsahu jednotlivých tvrzení obviněného i skupiny svědků, o něž obviněný opřel svou skutkovou verzi (srov. str. 3 a násl. usnesení odvolacího soudu). Jak bylo již naznačeno, odvolací soud např. opatřil výpis z evidenční karty řidiče, z něhož je zřetelná opakovaná nekázeň obviněného jako řidiče motorových vozidel, synchronizoval časy hovorů z telefonu obviněného s časovými údaji ze záznamů elektronické knihy jízd, vysvětlil absurditu verze obhajoby, že by z mobilního telefonu obviněného v den nehody v čase 17:18 hod. a 17:27 hod. volala opraváři J. D. osoba, již téměř neznal a které obviněný údajně týž den zapůjčil své služební vozidlo Hyundai ix 20, registrační značky XY, identifikoval na kamerovém záznamu z čerpací stanice právě obviněného jako řidiče tohoto vozidla apod.). Obsah těchto důkazních prostředků společně s částí těch, které byly provedeny již v hlavním líčení , nevyvolávají sebemenší pochybnosti o tom, že skutek se stal tak, jak je popsáno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, tj. že osobou, která ujela z místa jím způsobené nehody, byl právě obviněný. V průběhu řízení před soudy obou stupňů tak byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou žádné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o podané obžalobě (viz §2 odst. 5 tr řádu). Rovněž způsob hodnocení všech důkazů proběh při respektu k zásadě in dubio pro reo (viz §2 odst. 6 tr. řádu).
16. Jak správně připomněl státní zástupce ve svém vyjádření, obviněný se snažil využít soudní judikaturu na podporu svých tvrzení o nutnosti užití zmiňované procesní zásady v pochybnostech ve prospěch, avšak nepřiléhavě. Navíc obviněný interpretoval chybně rozhodnutí č. 14/64 Sb. rozh. tr. tak, že „výrok o vině může být založen jen na takových důkazech, které zcela vylučují, že se stal skutek, který je předmětem trestního stíhání“. Dovolatel totiž vypustil slovo „pochybnost“, čímž zcela změnil smysl právní věty, který by zcela odpadl. Správně zní tak, že výrok o vině může být založen jen na takových důkazech, které zcela vylučují pochybnost, že se stal skutek, který je předmětem trestního stíhání. Nicméně shora již bylo vysvětleno, že v tomto případě není pochyb o správnosti skutkových zjištění, obviněný V. T. způsobil dne 26. 6. 2016 dopravní nehodu, při níž došlo ke zraněním poškozeného, jemuž neposkytl první pomoc a od nehody ujel. Tyto skutkové závěry soudů zcela odpovídají výsledkům dokazování, byť jsou mezi nimi též takové, které alespoň částečně podporují tvrzení obviněného, nicméně odvolací soud velmi přesvědčivě vysvětlil důvody, pro které je nemohl vzít na zřetel. Nejvyšší soud se zcela ztotožnil s úvahami soudů, v jejichž rámci zejména soud druhého stupně logicky s přihlédnutím k výsledkům dokazování potvrdil rozsudek soudu prvního stupně odsuzující obviněného jako pachatele přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle §151 tr. zákoníku.
17. Jestliže obviněný odkázal v dovolání na odůvodnění svého odvolání, nelze takový způsob uplatnění dovolacích námitek akceptovat. Nejvyšší soud jako soud dovolací se totiž může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou uplatněny konkrétně přímo v textu dovolání, a to v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. řádu a ve vztahu ke konkrétním dovolacím důvodům (srov. usnesení Nejvyššího soudu publikované pod č. 46/2013-I. Sb. rozh. tr., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 5 Tdo 599/2016).
V. Závěrečné shrnutí
18. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu byl v alternativě označené obviněným V. T. uplatněn nesprávně, avšak pokud by využil druhé alternativy, pro tu nepředložil relevantní argumentaci odpovídající některému z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Ve skutečnosti dovolací námitky obviněného neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, neboť směřují výlučně proti procesnímu postupu soudu, hodnocení důkazů, rozsahu dokazování a učiněným skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů.
19. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, učinil tak v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 12. 2018
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu