ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.108.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 108/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. ledna 2018 o dovolání, které podal obviněný J. S., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 9. 2017, č. j. 50 To 312/2017-416, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 8 T 175/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 4. 5. 2017, č. j. 8 T 175/2016-362 , byl obviněný J. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem popsaným v odsuzujícím výroku.
2. Obviněný byl odsouzen podle §329 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Dále mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce strážníka městské policie na dobu čtyř let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit poškozené VZP ČR, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, škodu ve výši 616 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 20. 9. 2017, č. j. 50 To 312/2017-416 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Zdeňka Polanky dovolání, které zaměřil do všech výroků napadeného rozhodnutí a uplatnil v něm dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
5. Namítl, že ve věci rozhodl Okresní soud v Tachově jako vyloučený orgán. Vyloučení Okresního soudu v Tachově obviněný namítal ještě před zahájením hlavního líčení, a to z toho důvodu, že jediná přímá svědkyně M. D. se stala členkou justiční stráže a pro výkon služby byla zařazena právě k Okresnímu soudu v Tachově. Má za to, že i soudce, kterému byla věc přidělena, zaujal stejný názor, neboť vydal usnesení, podle něhož byl podle §31 odst. 1 a §30 odst. 1 tr. ř. vyloučen z vykonávání úkonů v této trestní věci. Z podnětu stížnosti státní zástupkyně však Krajský soud v Plzni usnesení o vyloučení samosoudce zrušil. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud uvedl, že pouhé pracovní zařazení svědkyně nepostačuje k rozhodnutí o podjatosti daného soudu. Obviněný má za to, že si krajský soud neuvědomil, že za situace, kdy poškozený před zahájením hlavního líčení zemřel, je svědkyně D. jedinou přímou svědkyní. S ohledem na to, že výpověď obviněného a výpověď této svědkyně jsou v přímém rozporu, nezbývalo okresnímu soudu než uvěřit pouze jednomu z nich. Pokud by uvěřil obviněnému, pak by byla svědkyně stíhána pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Obviněný je proto přesvědčen, že soud vědom si tohoto následku rozhodl s ohledem na pracovní zařazení svědkyně tendenčně, přestože obviněný upozornil na rozpory ve výpovědi uvedené svědkyně. Krajský soud se při rozhodování o odvolání obviněného omezil pouze na odkaz na hodnocení důkazů okresním soudem a rozpory zmiňovanými obhajobou a namítanou podjatostí okresního soudu se nijak nezabýval. Z těchto důvodů má obviněný za to, že podjatost soudu v daném případě ovlivnila jeho nestranné a objektivní rozhodování ve věci.
6. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 9. 2017, č. j. 50 To 312/2017-416, tak citovaný rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 4. 5. 2017, č. j. 8 T 175/2016-362, a aby poté podle §265 l odst. 3 tr. ř. přikázal věc k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného zrekapituloval námitky obviněného s tím, že výhrady k obsahu výpovědi svědkyně D. nelze pod uváděný dovolací důvod podřadit. Zbývající námitky obviněného je možné pod deklarovaný dovolací důvod podřadit, byť s jistou dávkou tolerance. V rámci uvedeného dovolacího důvodu lze totiž namítat pouze podjatost soudce nebo soudců, kteří ve věci skutečně rozhodovali, v daném případě tedy samosoudce Mgr. Ing. Miroslava Vajganta; dovolatel ovšem fakticky namítá hypotetickou podjatost všech soudců Okresního soudu v Tachově. Procesní podmínky pro uplatnění uvedeného dovolacího důvodu jsou splněny, když vyloučení všech soudců trestního oddělení daného soudu dovolatel namítal již v původním řízení, uplatněné námitky však v žádném případě nelze považovat za důvodné.
8. Dovolatel má zřejmě na mysli vyloučení soudce z důvodu poměru k osobě, které se úkon týká, tj. svědkyni D., když vyloučení ve věci rozhodujícího samosoudce z důvodů jeho poměru k projednávané věci nepřichází ani teoreticky v úvahu. Pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, bude soudce vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v případě, že je k těmto osobám ve vztahu příbuzenském, švagrovském, ve vztahu druha a družky, popř. ve vztahu úzce přátelském nebo naopak ve vztahu silného osobního nepřátelství.
9. Existenci přátelského nebo nepřátelského vztahu soudce Mgr. Ing. Miroslava Vajganta ke svědkyni D. (existence vztahu příbuzenského nebo obdobného zřejmě nepřichází v úvahu a obviněný ji ani nenamítá) nelze v žádném případě dovozovat pouze z toho, že svědkyně je služebně činná jako příslušnice justiční stráže u tohoto soudu. Z této okolnosti vyplývá toliko existence určitých vztahů pracovních, přičemž s ohledem na charakter těchto vztahů je ani nelze dost dobře označit za vztahy kolegiální. V žádném případě tedy nelze hovořit o nějakém intenzivním blízkém osobním vztahu rozhodujícího soudce ke svědkyni, který by mohl vyvolat pochybnosti o jeho objektivitě a schopnosti nestranně ve věci rozhodovat.
10. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
12. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. předpokládá splnění dvou kumulativně stanovených podmínek: ve věci rozhodl vyloučený orgán a tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa, nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
13. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (v posuzované věci samosoudce), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle §31 tr. ř.
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. však nelze použít, jestliže okolnost, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Zákon tedy neumožňuje, aby dovolatel – věděl-li o podjatosti soudce, který ve věci rozhodoval – namítal tuto skutečnost až v dovolání. Jestliže se o ní však dozvěděl až po rozhodnutí soudu druhého stupně, tj. nemohl-li ji namítat předtím, lze v ní spatřovat dovolací důvod podle tohoto ustanovení.
15. Pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v §30 tr. ř., které mohou být důsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudce nebo přísedícího k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení, k věci samotné anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích trestního řízení. Pouhý profesionální vztah mezi soudci, byť spočívá v zařazení na stejném pracovišti a do stejného senátu, nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout o opravném prostředku proti rozhodnutí, na kterém se jeden z nich (nyní ve věci nerozhodující) podílel nebo které vydal v postavení soudce soudu prvního stupně. Pochybnosti o možnosti soudců nestranně rozhodnout v obdobných případech může vzbudit jedině velice blízký osobní poměr k dříve rozhodujícímu soudci (srov. R 30/2007).
16. Důvod pro vyloučení soudce nemůže bez dalšího založit ani okolnost, že jde o spolužáky ze studií na právnické fakultě, a vyloučení z výkonu funkce soudce, nemohou opodstatnit ani kolegiální vztahy, byť by šlo o vztahy přátelské. Je nezbytnou součástí profesionality soudce, aby byl schopen nestranně rozhodovat i ve věcech, v nichž vystupují osoby, ke kterým má uvedený vztah (viz Šámal, P. a kol., Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 371.).
vlastní posouzení dovolání
17. V posuzované věci nebylo objektivně zjištěno, že by mezi samosoudcem okresního soudu, který ve věci meritorně rozhodoval, a svědkyní D., která jen několik měsíců před konáním hlavního líčení nastoupila do funkce příslušnice justiční stráže zařazené k Okresnímu soudu v Tachově, existoval nějaký bližší osobní vztah, který by mohl bránit samosoudci uvedeného soudu v nestranném a objektivním rozhodování. V podrobnostech lze odkázat na výstižnou a věcně správnou argumentaci Krajského soudu v Plzni, který vyhodnotil námitku podjatosti jako nedůvodnou a zamítl návrh, aby byl jmenovaný samosoudce vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného proti obviněnému.
18. Ani dovolatel ostatně ve svém mimořádném opravném prostředku neuvedl žádné další údaje na podporu argumentu o údajné podjatosti samosoudce, jež by svědčily o potřebě uvážení dalších souvislostí, resp. o potřebě přehodnocení odvolacím soudem zaujatého názoru. Zopakoval pouze to, že je svědkyně pracovně zařazena u Okresního soudu v Tachově. Poukaz na význam svědecké výpovědi svědkyně D. pro skutková zjištění v posuzované věci, ani poukaz na to, že by se svědkyně nepravdivou výpovědí dopustila trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2, 3 písm. b) tr. ř. nijak neprokazují, že by mezi samosoudcem a svědkyní existoval blízký vztah, který by mohl být důvodem pro jeho vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení v uvedené trestní věci.
19. Nejvyšší soud proto neshledal zákonného důvodu k tomu, aby na podkladě dovolání obviněného, jež z formálního hlediska jím uplatněný důvod dovolání naplnilo (z výše uvedeného plyne, že v souladu s požadavkem jeho znění uplatnil dovolatel námitku podjatosti již v předcházejícím řízení – již v řízení před soudem prvního stupně), přistoupil k požadované kasaci napadených rozhodnutí. Dovolání obviněného totiž posoudil jako zjevně neopodstatněné.
20. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl dovolání obviněného J. S. způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tj. odmítl je jako zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí s poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. ledna 2018
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík