Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.06.2018, sp. zn. 6 Tdo 717/2018 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.717.2018.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.717.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 717/2018-24 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2018 o dovolání, které podal obviněný J. J. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 12. 2017, č. j. 55 To 187/2017-628, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 44/2015, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 12. 4. 2017, č. j. 1 T 44/2015-561 , byl obviněný J. J. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu zajistit si pravidelný měsíční příjem z výplaty dávek nemocenského pojištění uzavřel dne 27. 2. 2013 obžalovaný J. V. jako zaměstnanec pracovní smlouvu se spol. BSZ služby, s. r. o., IČ: 25891952, se sídlem Hlavní třída 3, 787 01 Šumperk, zastoupenou jednatelem obžalovaným J. J., jakožto zaměstnavatelem, na pracovní pozici krizový manažer, s místem výkonu práce v M., nástupem do zaměstnání dnem 27. 2. 2013 a se sjednanou mzdou ve výši 300 Kč za hodinu a měsíčními prémiemi ve výši 100 Kč za každou odpracovanou směnu, což odpovídá měsíční mzdě 52 500 Kč, a následně dne 5. 3. 2013 nastoupil obžalovaný J. V. pracovní neschopnost vystavenou ošetřujícím lékařem MUDr. Hanou Radovou pro diagnosu artritis, a v pracovní neschopnosti setrval až do 5. 5. 2014, přičemž obžalovaný J. V. byl v období od 27. 2. 2013 zdravotně způsobilý dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, řádně vykonávat činnost dle uzavřených pracovně právních vztahů, když dle zdravotní dokumentace trpí aktivním revmatickým onemocněním, při absolvování vstupní prohlídky bylo ošetřující praktickou lékařkou kromě chronických potíží při Bechtěrevově chorobě popisováno i nachlazení s kašlem a bolestmi v krku a zánětlivý nález v nosohltanu a submukosní čepy, a již tento nález byl důvodem k vystavení pracovní neschopnosti, která však při vstupní prohlídce dne 27. 2. 2013 vystavena nebyla, a po uznání pracovní neschopnosti dne 5. 3. 2013 nebyla léčba navýšena, odběry na zjištění zánětlivých markerů nebyly provedeny, revmatologická kontrola byla provedena až za dalších 6 týdnů po uznání pracovní neschopnosti a revmatologem nebyly popisovány otoky kloubů horních či dolních končetin, nebyla provedena významná změna medikace a Okresní správou sociálního zabezpečení v Šumperku byla obžalovanému J. V. na dávkách nemocenského pojištění za období od 5. 3. 2013 do 5. 5. 2014 vyplacena celkem částka 285 949 Kč, přičemž v případě, že by obžalovaný J. V. dne 27. 2. 2013 pracovní smlouvu neuzavřel, neměl by na výplatu dávek nemocenského pojištění nárok, a současně obžalovaný J. J. jako jednatel spol. BSZ služby, s. r. o., IČ: 25891952, se sídlem Hlavní třída 3, 787 01 Šumperk, musel při uzavření pracovní smlouvy s obžalovaným J. V. vědět, že spol. BSZ služby, s. r. o., nemá dostatek finančních prostředků na výplatu a úhradu mzdových nákladů při plné docházce obžalovaného J. V. do zaměstnání, když počátkem roku 2013 činil zůstatek finančních prostředků společnosti – 38 000 Kč, od roku 2005 až do uzavření pracovního poměru s obžalovaným J. V. nezaměstnávala spol. BSZ služby, s. r. o., jiné zaměstnance mimo dvou jednatelů, kteří po celé sledované období pobírali minimální mzdu, a společnost BSZ služby, s. r. o., dlouhodobě nehradí své vzniklé závazky související se mzdovými náklady vůči státu a pojišťovnám, a tímto společným jednáním způsobili obžalovaní J. V. a J. J. českému státu zastoupenému Okresní správou sociálního zabezpečení v Šumperku na neoprávněně vyplacených dávkách nemocenského pojištění hmotnou škodu ve výši nejméně 285 949 Kč. 2. Za to byli oba obvinění odsouzeni podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon jim byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla oběma obviněným uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili. Současně jim podle §228 odst. 1 tr. ř. byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice zastoupené Okresní správou sociálního zabezpečení škodu ve výši 285 949 Kč. 3. O odvoláních obviněných, manželky odvolatele M. J. a obchodní společnosti BSZ služby, s. r. o., „v likvidaci“, rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 14. 12. 2017, č. j. 55 To 187/2017-628 , jímž podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obou obviněných a M. J. a podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání poškozené BSZ služby, s. r. o., „v likvidaci“. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Pavla Pospíšila dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. První z uplatněných dovolacích důvodů odůvodnil tvrzením, že při hlavním líčení konaném dne 11. 5. 2015 byl soudem prvního stupně vykázán z hlavního líčení, když prováděl výslech obviněného J. V. Soud mu tím upřel právo být přítomen při hlavním líčení a klást obviněnému dotazy. Omezit účast u hlavního líčení může soud podle §202 odst. 6 tr. ř. toliko u poškozeného a zúčastněné osoby. Odvolací soud se s touto jeho námitkou nevypořádal a řízení tak od počátku trpí zásadní vadou. 5. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odůvodnil tvrzením, že nebylo řádně a úplně provedeno dokazování, a to zejména těmi důkazy, které hovořily v jeho prospěch. Odvolací soud odmítl doplnit dokazování o důkazy vyvracející závěry znaleckého posudku z oboru ekonomika znalkyně Hany Pechanové. Ta zpracovala znalecký posudek (včetně jeho doplnění) bez účasti poškozené společnosti. I přes žádost soudu o doplnění znaleckého posudku soudní znalkyně nikoho nekontaktovala. Nesouhlasí s postupem soudu, který k jeho námitce, že by měl být informován o krocích prováděných soudem při dokazování, doručoval pouze jeho právnímu zástupci. Tím mělo dojít k porušení jeho procesních práv. 6. Podle názoru dovolatele znalkyně zpracovala zavádějící znalecký posudek, když pracovala pouze s účetní hodnotou a nikoli se skutečnou hodnotou majetku společnosti. Úmyslně pominula informace uváděné v účetních závěrkách společnosti BSZ služby, s. r. o., o jí vlastněné výrobní lince a faktury o jejím pronájmu. Výrobní linku vlastnila společnost po dobu dvou let (2013-2014). Připomíná, že se v trestním řízení odvolával na soudní rozhodnutí z incidenčního sporu 9 Cm 30/2005 vedeného Krajským soudem v Ostravě a rozhodnutí o odvolání v této věci pod sp. zn. 9 Cmo 264/2008, které zachycují podrobný soupis zařízení, které společnost vlastnila a pronajímala. Důkaz těmito rozhodnutími však nebyl proveden, přestože odvolací soud následně vycházel ze závěru, že společnost neměla majetek. 7. Odvolacímu soudu vytkl, že neprověřil, zda soud prvního stupně doplnil dokazování ve směru, v jakém mu tuto povinnost uložil (konkrétně zda dovolatel měl k dispozici dostatečné finanční prostředky a zda znal zdravotní stav J. V.). Popřel, že by jeho zdravotní stav znal. Nikdy nezaregistroval, že by J. V. měl nějaké pohybové omezení. Nejednal v přímém úmyslu kohokoli podvést. Zaměstnance přijal do pracovního poměru na základě potvrzení praktické lékařky MUDr. Radové. Ta potvrdila, že dotyčná osoba je pro zaměstnání zdravotně schopná a způsobilá. Pokud toto její potvrzení nebylo pravdivé, jednal v omylu. Podvedeným je proto on. Tomu, že neznal zdravotní stav J. V., nasvědčuje dále to, že s ním neukončil pracovní poměr ve zkušební době, nýbrž tak učinil, až když byl uznán invalidním. Závěr soudů o přímém úmyslu je založen na domněnkách a předpokladech. Soudy proto podle názoru obviněného jednaly v rozporu s pravidlem in dubio pro reo a zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces. Soudům rovněž vytkl, že neprokázaly předchozí dohodu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem s úmyslem zajistit výplatu nemocenských dávek. 8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání, nebo aby sám rozhodl, že jednání obviněného není trestným činem. 9. Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta sdělila, že obviněný na podporu uplatněného důvodu dovolání [míněno důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] uplatnil opět argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z podaného odvolání. Pokud jde o druhý dovolatelem uplatněný dovolací důvod, soud postupoval obviněným tvrzeným způsobem v hlavním líčení nikoli dne 11. 5. 2015, nýbrž 20. 4. 2015, a to podle §208 tr. ř. Soud postupoval v souladu s tímto ustanovením a s ohledem na charakter trestné činnosti vyslechl oba obviněné odděleně. Postup soudu proto považuje za zákonný. 10. Státní zástupkyně dále uvedla, že z provedeného dokazování vyplynulo, že ve sledovaném období firma zaměstnávající obviněného J. V. nevlastnila žádný majetek, neměla dostatek finančních prostředků na vyplácení jeho mzdy, pokud by tento měl plnou docházku do zaměstnání. Dohodnutá mzda pro něj překračovala 2,33 krát průměrnou mzdu v České republice, která byla uvedena za 4. čtvrtletí roku 2012. V období od roku 2005 až do uzavření pracovního poměru s obviněným J. V. dne 27. 2. 2013 firma nezaměstnávala žádné jiné zaměstnance mimo dvou jednatelů J. J. a P. H., kteří po celé období měli pobírat minimální mzdu. Tyto skutečnosti potvrdil rovněž jednatel P. H. To podle jejího názoru zcela koresponduje závěrům znaleckého posudku Hany Pechanové. Zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku tedy obviněný svým jednáním naplnil. 11. Státní zástupkyně míní, že obviněný se v dovolací argumentaci prakticky výlučně „zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání“ a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Skutkové závěry soudu však považuje za náležitě podepřené výsledky provedeného dokazování, přičemž soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud. Státní zástupkyně shrnula, že obviněný v té části argumentace, kterou uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vznesl námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytkl způsob jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily. Obviněný se tedy svými výhradami domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. 12. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání a) obecná východiska 14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody. 15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Odlišně jsou poté trestním řádem kladeny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování a požadavky, za kterých lze takto jednat ve veřejném zasedání (§232 a násl. tr. ř.). 16. Daný dovolací důvod je naplněním ústavního práva obviněného vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Podle §12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení a je jednou z nejdůležitějších osob, které mají postavení strany. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. 17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. 18. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. 19. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). 20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). 21. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného. b) vlastní posouzení dovolání 22. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je třeba konstatovat, že obviněný se svoji argumentací zcela rozešel s jeho obsahovým zaměřením. Obviněným zvolený dovolací důvod je určen k nápravě vad při hmotně právním posouzení soudy zjištěného skutku, obviněný však nevznáší jedinou námitku, která by byť naznačovala výhradu tohoto druhu. Obviněný ve své dovolací argumentaci nenapadá nesprávnost hmotněprávního posouzení soudy zjištěného skutkového stavu věci, nýbrž samotná skutková zjištění soudů obou stupňů (jejich kvalitu a otázku jejich správnosti, příp. rozsah provedeného dokazování). Nejvyšší soud však zásadně (s výjimkou případu explicitně neuplatněné námitky extrémního nesouladu) není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej soud prvního stupně (popř. soud odvolací) popsal ve výroku odsuzujícího rozsudku. Nadto námitky obviněného obsažené v odůvodnění jeho dovolání se v podstatě shodují s jím uplatňovanými námitkami před soudy nižších stupňů, jež obviněný zvolil na svoji obhajobu jak v řízení před soudem prvního stupněm, tak v řízení před soudem odvolacím, který ve veřejném zasedání projednal jeho řádný opravný prostředek. S těmito námitkami se soud prvního stupně vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí a jeho závěry se odvolací soud podrobně zabýval, přičemž je potvrdil jako důvodné, zákonné a tedy i správné. 23. Vzhledem k tomu, že k odchylnému hodnocení soudy zjištěného skutkového stavu dovolacím soudem nenastaly podmínky, vycházel Nejvyšší soud ze skutkového stavu, k němuž dospěly soudy obou stupňů. Tato konstatování by ve vztahu k uplatněnému důvodu dovolání postačily. Přesto považuje Nejvyšší soud za vhodné, vyjádřit se blíže k některým bodům dovolací argumentace obviněného, již podřadil pod zmíněný dovolací důvod. 24. Dovolatel koncentroval dovolací argumentaci především do dvou okruhů námitek, kterými jsou výhrady proti znaleckému posudku z oboru ekonomika, který v dané věci zpracovala Hana Pechanová a otázky jeho vědomosti o zdravotním stavu J. V. 25. Pokud jde o první okruh námitek, obviněný znaleckému posudku zpracovanému Hanou Pechanovou vytýká, že byl zpracován bez účasti poškozené společnosti a znalkyně v něm nezohlednila skutečnou hodnotu majetku společnosti, když své znalecké závěry učinila toliko s ohledem na účetní hodnotu společnosti. To se negativně projevilo v závěru soudů o nemajetnosti společnosti. 26. K nevyžádané součinnosti znalkyně se společností BSZ služby, s. r. o., lze uvést, že tuto obhajobu obviněný prosazuje setrvale od fáze trestního řízení po podání obžaloby. Nejvyšší soud tuto skutečnost zdůrazňuje především proto, že úvahy o možné neúplnosti podkladů pro zpracování znaleckého posudku znalkyně Hany Pechanové byly důvodem, pro který Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci zrušil (z podnětu odvolání obviněných a manželky dovolatele M. J.) usnesením ze dne 16. 3. 2016, č. j. 55 To 221/2015-460 odvoláními napadený (v pořadí první) rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 5. 2015, č. j. 1 T 44/2015-354. V návaznosti na zjištění, která ve věci učinil odvolací soud, zpracovala znalkyně Hana Pechanová doplňující znalecký posudek (jak je patrné z č. l. 478-484) a v jeho rámci se zabývala rovněž důvodností obhajoby (v nosných důvodech korespondující této části dovolací obhajoby obviněného) v tom směru, jaký význam pro ekonomickou situaci společnosti mohlo mít vlastnictví tvrzené výrobní linky, kterou společnost, v níž je obviněný jedním z jednatelů, pronajímala. 27. Znalecký posudek znalkyně Hany Pechanové nevykazuje po formální ani obsahové stránce žádné obviněným tvrzené nedostatky. Podklady, které znalkyně využila pro zpracování znaleckého posudku, jsou obsaženy na str. 2 znaleckého posudku (viz č. l. 158), resp. str. 3 jeho doplnění (viz č. l. 480). Závěr o ekonomické situaci společnosti znalkyně (potažmo soudy, které z jejích závěrů vyšly) učinila mimo jiné (vedle např. účetních dokladů společnosti, výkazu zisku a ztráty za sledované období, rozvahy společnosti za sledované období) na základě těch informací, které sama společnost BSZ služby, s. r. o. (resp. zástupce této společnosti), uvedla v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty za roky 2009-2013 a v daňových přiznáních k dani z příjmů právnických osob za téže období. Sama skutečnost, že znalkyně předmětný znalecký posudek zpracovala bez součinnosti se společnosti BSZ služby, s. r. o., není nikterak podstatná, pokud při jeho zpracování vycházela z objektivních podkladů, z nichž mohla nabýt (a taktéž objektivně nebyla) hodnověrný obraz o hospodářském stavu společnosti. 28. Dovolateli nelze dát za pravdu ani v ostatních výhradách směřujících proti správnosti znaleckých závěrů obsažených v posudkové části znaleckého posudku. Obviněný setrvale buduje nesouhlas se závěry znalkyně na tom, že nezohlednila vlastnictví výrobní linky, resp. její pronájem (konkrétně měla pochybit v tom, že „pominula informace … společnosti BSZ služby, s. r. o., o jí vlastněné výrobní lince, a také ignorovala faktury o jejím pronájmu“ ). Ani tyto nářky dovolací soud nesdílí. 29. Znalkyně ve zpracovaném znaleckém posudku dospěla k závěru, že společnost nevlastnila v rozhodné době (především v roce 2013) žádný hmotný ani nehmotný majetek, ve sledovaném období neměla ani žádné zásoby. Pakliže obviněný činí sporným, že znalkyně nezohlednila vlastnictví výrobní linky, případně příjmy z jejího pronájmu, je zjevné, že tak znalkyně ani učinit nemohla, jelikož v rozhodné době nebylo vůbec zřejmé, kdo byl jejím vlastníkem. To dokládá sám obviněný, který v závěrečné řeči při hlavním líčení (viz č. l. 352) uvedl, že stran výrobní linky jde o „majetek, o který se soudíme, který je předmětem sporu, u kterého není jasné, jestli nám nakonec bude přikřknut či nikoli.“ . K námitce dovolatele, jíž zpochybňuje, že znalkyně nevzala v potaz příjmy z jejího pronájmu, lze opět odkázat na slova samotného dovolatele, podle něhož „společnost v té době pronajímala svůj majetek, byl tam zajištěn stabilní příjem…“ , přestože následně uvádí, že „ani nájemce, ani konkurzní správce nic neplatili… My jsme fakticky peníze nedostávali.“ (viz výpověď dovolatele z hlavního líčení ze dne 20. 4. 2015, č. l. 342). Z uvedeného je proto zjevné, že obviněný se domáhá postupu, který by zjevně – při jeho zohlednění v případném znaleckém posudku – vedl k možnému zkreslení hospodářského stavu společnosti. 30. Nadto je nezbytné konstatovat, že řešení otázky úplnosti znaleckého posudku uvádí Nejvyšší soud toliko pro úplnost, aby rozptýlil pochybnosti obviněného, které v daném směru chová. Závěr o vině dovolatele je totiž vedle ekonomického stavu společnosti podporován dalšími skutečnostmi, které dokreslují účelovost postupu spoluobviněných. 31. Podstatná jsou další skutková zjištění vyjádřená v tzv. skutkové větě výrokové části rozhodnutí, jež obviněný zjevně přehlíží. Na straně jedné stojí skutečnosti, podle nichž je nepochybné, že společnost BSZ služby, s. r. o., neměla finanční prostředky na výplatu a úhradu mzdových nákladů. Jedinými dvěma zaměstnanci (společnost od roku 2005 až do uzavření pracovního poměru s J. V. jinou osobu nezaměstnávala) byli její jednatelé, kteří po celé sledované období pobírali minimální mzdu (svědek P. H. navíc ve svědecké výpovědi při hlavním líčení uvedl, že mu společnost plat dluží, srov. č. l. 343v.). Společnost ve sledovaném období, ani v období mu předcházejícím nehradila závazky související se mzdovými náklady za zaměstnance (sociální a zdravotní pojištění a daň ze závislé činnosti). Na straně druhé naopak nelze přehlédnout, že obviněný jako jeden z jednatelů uzavřel pracovní smlouvu s J. V., čímž společnost zatížil celkovými mzdovými měsíčními náklady za tohoto zaměstnance ve výši 70 350 Kč, pokud by J. V. neměl žádnou absenci v zaměstnání. Sjednaná mzda přesahovala koeficient 2,3 průměrné mzdy v České republice za 4. čtvrtletí roku 2012. Účelu práce, kterou měl J. V. vykonávat [při hlavním líčení dne 20. 4. 2015 uvedl „chtěli po mě seřadit faktury podle jmen“ , č. l. 341, resp. výpověď dovolatele na č. l. 342 „[m]ěl za úkol seřizovat (míněno seřazovat) spisy, zašanovovat, zakládat… Já jsem ho bral hlavně na to, aby mi seřizoval (míněno seřazoval) ty soudní spisy, které jsem měl v rámci soudních řízení“ ], se nepříčí zjištění, že sjednaná mzda je více než lukrativní. Další skutečností nasvědčující závěrům soudům je rovněž časové hledisko. Jako den nástupu do zaměstnání byl v pracovní smlouvě sjednán 27. 2. 2013 a již šest dnů poté nastoupil J. V. pracovní neschopnost vystavenou ošetřující lékařkou MUDr. Hanou Radovou. 32. Zjištěné skutkové okolnosti svědčí z pohledu Nejvyššího soudu o zjevné simulaci právního jednání, jehož jediným smyslem bylo vylákat dávky nemocenského pojištění, na které by jinak – pokud by pracovní smlouva nebyla uzavřena – neměl J. V. zákonný nárok. 33. Nejvyšší soud dále nemohl přisvědčit ani námitce obviněného, že soudy neprokázaly existenci předchozí dohody obou obviněných s úmyslem zajistit výplatu nemocenských dávek ( „předchozí dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem… nemohla být prokázána“ ). Z charakteru jednání obviněných popsaného výše a s přihlédnutím k tomu, že oba obvinění se navzájem znají po dlouhou dobu (více než 15 let), je zjevné, že k dokonání trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku nemohlo dojít toliko jednáním jednoho z obviněných. Nepřímo (z charakteru trestněprávně relevantního jednání obviněných) dovozený závěr soudů, že obvinění jednali „po předchozí vzájemné dohodě“ , není neslučitelný s obsahem důkazů, které byly v řízení provedeny. 34. Druhý okruh námitek, jimiž dovolatel brojí proti správnosti zjištěného skutkového stavu věci [a proto nezpůsobilý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně odůvodnit] je otázka znalosti zdravotního stavu J. V. 35. Tato obhajoba je ryze účelová. Ze znaleckého posudku MUDr. Zdeňky Nohelové z oboru zdravotnictví, odvětví různá, specializace posudkové lékařství (znalecký posudek na č. l. 134-151, doplněk na č. l. 488-490), vyplynulo, že Choroba Bechtěrevova se u J. V. rozvíjela nejméně od roku 1992. V únoru 2013 již měla typické klinické projevy, které jsou zřejmé i laikovi [z doplňku znaleckého posudku (č. l. 488) se podává, že zdravotní „[s]tav se postupně zhoršuje, ovlivňuje chůzi a pohyblivost, často je přítomno i slinění – to vše je zjevné i laikovi, zvláště v pokročilých stadiích onemocnění, jako je tomu u pana V..“ ], a to navíc za situace, kdy dovolatel J. V. znal v té době nejméně 15 let. Přestože by zdánlivě skutkovému omylu dovolatele mohl nasvědčovat závěr praktické lékařky, jež shledala v dlouhodobém horizontu zdravotní stav J. V. za částečně zachovaný k výkonu některých pracovních činností, je třeba konstatovat, že oba obvinění si byli zcela vědomi toho, že jde z jejich strany o jednání účelové, jehož primárním motivem bylo dosažení neoprávněných plateb z nemocenského pojištění. 36. Uvedená zjištění umožňují učinit závěr, že obviněný neuplatnil žádnou námitku, kterou by bylo lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 37. Pokud jde o druhý obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. , ten obviněný naplnil výhradou, že byl soudem vykázán z hlavního líčení konaného dne 11. 5. 2015, a to po dobu výslechu spoluobviněného J. V., čímž mu upřel právo klást tomuto obviněnému dotazy. Tato námitka je však zjevně neopodstatněná. 38. Soud prvního stupně při hlavním líčení konaném dne 20. 4. 2015 (nikoli hlavního líčení konaného dne 11. 5. 2015 jak uvádí obviněný) vyhlásil usnesení, že výslechy obou obviněných budou probíhat odděleně (viz č. l. 340v.). Jak již Nejvyšší soud uvedl (viz body 15. a 16.), uplatněný dovolací důvod slouží k nápravě vad při zásahu do práva obviněného, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a tento se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem tohoto práva je především zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Toto právo obviněného však v dané věci nebylo porušeno. 39. Postup, který zvolil Okresní soud v Šumperku (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 340-344), zákon výslovně umožňuje v §208 tr. ř., podle něhož „[j]e-li obžalovaných několik, předseda senátu může učinit opatření, aby obžalovaný byl vyslýchán v nepřítomnosti spoluobžalovaných. Obžalovaného však je třeba vždy ještě v průběhu dokazování seznámit s obsahem výpovědi spoluobžalovaných, kteří byli vyslýcháni v jeho nepřítomnosti.“ Pakliže zákon umožňuje, aby byl výslech obviněných konán odděleně, nemohlo dojít ani k zásahu do práva dovolatele na projednání věci v jeho přítomnosti. Na důvod, pro který prvostupňový soud tento postup zvolil, lze usuzovat z obecných hledisek. Těmi je především zájem omezit nežádoucí ovlivňování a přizpůsobování výpovědí obžalovaných a v důsledku toho i oslabování jejich důkazní hodnoty. Obecně hodnoceno má tento postup preventivní charakter, jímž lze předejít tomu, aby některý z obžalovaných neodmítal výpověď jen z důvodu, že nechce vypovídat v přítomnosti ostatních spoluobžalovaných, nebo aby váhal uvádět skutečnosti usvědčující druhého obviněného. Pakliže zákon umožňuje, aby byl výslech obviněných konán odděleně, nemohlo dojít ani k zásahu do práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti. Navíc nelze přehlédnout, že dovolatel byl po skončení výslechu spoluobviněného J. V. seznámen s jeho výpovědí, a jak plyne z protokolu o hlavním líčení (viz č. l. 342v.), obviněný se k jeho obsahu (po zákonném poučení podle §214 tr. ř.) nevyjádřil. 40. Uvedená konstatování ústí do závěru, že obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obsahově nenaplnil, jelikož nevznesl žádnou námitku, jíž by brojil proti nesprávnosti hmotně právní subsumpce pod soudy zjištěný skutkový stav věci. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný vznesl výhradu, která jím zvolený dovolací důvod obsahově naplnila, vznesl ji však zjevně neopodstatněně. Z tohoto důvodu o celém dovolání rozhodl Nejvyšší soud postupem podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 41. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ . Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 28. 6. 2018 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. d) tr.ř.
§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:06/28/2018
Spisová značka:6 Tdo 717/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.717.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného
Výpověď spoluobviněného
Dotčené předpisy:§208 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV. ÚS 3214/18
Staženo pro jurilogie.cz:2019-07-21