ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.778.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 778/2018-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2018 o dovolání, které podal obviněný P. Ch. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 8. 2017, sp. zn. 4 To 158/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 280/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. Ch. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 4 T 280/2012, byli obvinění P. Ch., J. K. a J. P. uznáni vinnými zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku dílem dokonaným dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Tohoto zločinu se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustili tím, že
„obžalovaný J. K., po předchozí a vzájemné dohodě s obžalovanými P. Ch., jako jednatelem společnosti D E L F Y s.r.o. a J. P., využil svého postavení nákupčího ve společnosti AGC Automotive Czech a. s., kdy nejprve dne 7. 10. 2005 zavedl do dodavatelského systému společnosti AGC Automotive Czech a.s. jako jednoho z dodavatelů společnost D E L F Y s.r.o., IČ 499 04 728, se sídlem Most - Velebudice, Dělnická 209, a následně postupně v době ode dne 5. 10. 2005 do dne 30. 4. 2010 odsouhlasil k zaúčtování do účetní evidence společnosti AGC Automotive Czech a.s. 36 faktur za předstíranou přepravu zboží vystavených dodavatelem společností D E L F Y s.r.o. pro odběratele AGC Automotive Czech a.s., (konkrétně faktury jednotlivě popsané v rozhodnutí soudu prvního stupně),
které nechal vyhotovit a společnosti AGC Automotive Czech a.s. poslat jednatel společnosti D E L F Y s.r.o. obžalovaný P. Ch., kdy dopravu měl fakticky uskutečnit obžalovaný J. P. jako fyzická osoba podnikající v autodopravě pod IČ, který vyplnil příslušné fiktivní záznamy o provozu vozidla, a výše uvedené faktury za přepravu byly společností AGC Automotive Czech a.s. uhrazeny na bankovní účet, majitele společnosti D E L F Y s.r.o., přičemž fakturovaná přeprava ve skutečnosti nebyla provedena, neboť přepravované zboží bylo dopraveno do společnosti AGC Automotive Czech a.s. jiným způsobem a v jinou dobu, přičemž poslední faktura - daňový doklad ze dne 30. 4. 2010 na částku 63.276,- Kč byla kontrolním mechanismem společnosti AGC Automotive Czech a.s. zachycena a neproplacena, čímž způsobili poškozené společnosti AGC Automotive Czech a.s., IČ 250 12 240, se sídlem Bílina, Chudeřice, Sklárna 33, škodu ve výši 1.035.785,- Kč . “
2. Shora citovaným rozsudkem byla rovněž uznána vinnou spoluobviněná M. Š., a to přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku spáchaným skutkem popsaným v tomto rozhodnutí.
3. Za uvedený zločin byl obviněný P. Ch. odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Obviněný J. K. byl odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Obviněný J. P. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Obviněná M. Š. byla odsouzena podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená AGC Automotive Czech, a.s., s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Odvolání obviněného P. Ch. a odvolání spoluobviněných J. K., J. P. a M. Š. byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 8. 2017, sp. zn. 4 To 158/2016, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II.
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný P. Ch. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. V tomto mimořádném opravném prostředku vyjádřil nesouhlas s tím, že by se dopustil jakýmkoliv svým jednáním zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství s dalšími obviněnými K. a P. Závěr soudu o spojení jeho osoby s obviněným K. ve smyslu jeho spolupachatelství je podle jeho přesvědčení zcela nepodložený. Soud se podle něj nevypořádal řádně se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a zcela pominul to, že k řádnému objasnění věci ve vztahu k němu je třeba přihlédnout mimo jiné i k důkazům, které předložil. Odvolací soud se důkazy předloženými jím nijak nezabýval, nijak se s nimi nevypořádal, neprovedl je. Dále popřel, že by s obžalovaným K. uzavřel jakékoliv dohody o vystavování fiktivních faktur o přepravách zboží. S vystavováním faktur jako jednatel nepřijde prakticky do styku, je jen jedním ze tří jednatelů společnosti a také pouze jedním ze společníků uvedené společnosti. V době, kdy mělo docházet k údajnému jednání (tedy období 10/2005 - 4/2010), byli jednateli, jakož i společníky společnosti DELFY, s. r. o., P. Ch. st., P. Ch. ml. a obviněný. Odvolací soud se nijak nezabýval tím, že se jedná o velkou obchodní společnost s několika pobočkami, s desítkami zaměstnanců a s ročním obratem cca okolo 400 milionů Kč, tedy společnost povinně auditovanou. Tato společnost každý rok přijme a vystaví mnoho tisíc daňových dokladů. Všichni jednatelé se starají zejména o povšechné obchodní vedení společnosti, věnují se rozvoji a strategii společnosti a rozhodují o největších a nejdůležitějších obchodech. Vystavování jednotlivých dílčích faktur a technický a obchodní servis ve společnosti vyřizuje někdo jiný než jednatelé. Není v silách a možnostech jednatelů kontrolovat vystavování jednotlivých faktur v jednotlivých dílčích záležitostech. Na všech ve spise založených fakturách společnosti DELFY, s. r. o., není nikde uvedena jediná zmínka o osobě dovolatele jako osobě, která faktury vystavovala nebo dala pokyn k jejich vystavení.
7. Podle dovolatele nebylo prokázáno žádné spojení mezi ním a vystavováním dílčích faktur zmiňovaných v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně, takže i jakékoliv úvahy o jeho roli v protiprávním jednání obviněného J. K. jsou zcela spekulativní. Nebylo rovněž prokázáno, že by se jednalo o faktury fiktivní a že služba, za kterou bylo placeno (tj. přeprava) nebyla ve skutečnosti provedena. Naopak obviněný J. K. uvedl, že přepravy od společnosti DELFY (zajišťované subdodavatelem P.) probíhaly, a pouze on sám využil chaosu v sytému poškozené společnosti a uskutečněné přepravy (fakticky však opravdu provedené) využil mimo jiné i pro svůj vlastní účel, pro svoje vlastní soukromé potřeby. Sám obviněný J. K. také uvedl, že dovolatel ani obviněný J. P. o jeho trestné činnosti nevěděli a nemají s ní nic společného. Pokud nesrovnalosti v systému AGC Automotive Czech a.s. využil zřejmě J. K., nemá s tímto jeho jednáním dovolatel nic společného a nemůže být za uvedené shledán vinným.
8. S ohledem na shora uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 8. 2017, sp. zn. 4 To 158/2016, tak i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, a aby Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal věc v potřebném znovu projednat a rozhodnout. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud věc případně projednal v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
9. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Předeslala, že dovolatel soudům vytýkal, že svůj závěr o vině neopřely o dostatek skutkových zjištění, ze kterých by bylo zřejmé, že předmětný skutek byl obviněným spáchán za přisouzených skutkových okolností a že jej ve vztahu k němu mohly právně posoudit tak, jak vyplývá z výroku o jeho vině; přitom tak obviněný činil na podkladě podstatných výhrad ke způsobu vyhodnocení provedených důkazů. Takto namítaná nesprávnost právního posouzení přisouzeného skutku však není po stránce věcné založena na hmotně právních důvodech presumovaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle státní zástupkyně nebylo možno dospět ani k názoru, že by se skutkové a právní závěry soudů obou stupňů nacházely v extrémním rozporu s výsledky provedeného dokazování. Naopak nalézací soud vyhodnotil provedené důkazy za splnění předepsaných podmínek §2 odst. 6 tr. ř. tak, že výsledek přezkumné činnosti na odvolací úrovni nebyl spojen s objektivní potřebou jejich přehodnocení. Soudy rozhodně nepochybily, pokud vycházely z doznání hlavního pachatele J. K. podloženého listinnými důkazy o tom, že za přisouzených skutkových okolností a tedy při zneužití svého pracovního postavení nákupčího společnosti AGC Automotive Czech, a. s., zavedl do jejího dodavatelského systému mj. i dovolatelem zastupovanou společnost DELFY s.r.o., přičemž ve 36 případech odsouhlasil zaúčtování faktur za přepravu zboží, vystavených tímto dodavatelským subjektem, ačkoli fakturované přepravy ve skutečnosti provedeny nebyly a uvedené daňové doklady, které uskutečnění tam uvedeného plnění deklarovaly, byly jen fiktivní povahy. Dovolací námitky obviněného proto označila za výlučně skutkové povahy, nezpůsobilé zvrátit správné posouzení jeho jednání zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
10. Státní zástupkyně ze shora uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a takto rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
12. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 8. 2017, sp. zn. 4 To 158/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Obecně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §256b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
18. V posuzované věci však námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání směřují výlučně do oblasti skutkové, procesní. Obviněný totiž soudům obou stupňů vytýká neúplné důkazní řízení, nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní hodnotící závěr, že se skutku kladeného mu za vinu nedopustil. Právě a pouze z uvedených skutkových, procesních výhrad vyvozuje závěr o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci, neuplatňuje žádné konkrétní hmotně právní výhrady. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
20. Zásadu, že ve vztahu k výše popsaným námitkám neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, nelze podle judikatury Ústavního soudu uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny) a v neposlední řadě případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy , tj. když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
21. Nejvyšší soud konstatuje, že v nyní projednávané věci není dána žádná vada důkazního řízení, jež by odůvodňovala jeho výjimečný zásah do skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů. Navzdory tomu se alespoň ve stručnosti k námitkám obviněného vyjádří.
22. Ohledně výtky, že odvolací soud se nijak nezabýval jím předloženými důkazy, je možné předně poznamenat, že vadu tohoto charakteru a neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný k rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12). Z rozhodnutí soudů nižších stupňů, a to i rozhodnutí odvolacího soudu, je přitom zcela zjevné, že považovaly dokazování již provedené za dostatečné k prokázání rozhodných skutečností a že není nezbytné provádět důkazy další, což je třeba chápat tak, že pro posouzení věci nebylo potřebné provést ani obviněným v dovolání nekonkretizované důkazy. Z materiálního hlediska tak důkazní řízení netrpělo deficitem, který by znamenal porušení pravidel spravedlivého procesu ve smyslu opomenutých důkazů.
23. Dále lze konstatovat, že námitky dovolatele ve vztahu ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění nevybočily z rámce prostých námitek skutkové povahy, jimiž zpochybňuje pouze způsob hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů a jeho výsledek vyjádřený především ve skutkové věci výroku rozsudku nalézacího soudu. V daných souvislostech je potřeba zmínit, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry.
24. K uvedenému lze ve stručnosti (ve shodě se státní zástupkyní) dodat, že v případě posuzované trestné činnosti se nejednalo o několik ojedinělých případů, nýbrž o dlouhodobou několik let trvající činnost. Obviněný J. K. odsouhlasil zaúčtování faktur za přepravu zboží vystavených společností DELFY, s. r. o., jejímž jednatelem byl i dovolatel, v celkem 36 případech, ačkoliv ve skutečnosti fakturovaná plnění nebyla provedena a předmětné daňové doklady deklarující uskutečnění uvedeného plnění byly jen fiktivní povahy. Tato skutková zjištění jsou podpořena svědeckými výpověďmi zástupců podnikatelských subjektů, kteří figurovali na účetních dokladech v pozici dodavatelů zboží poškozené společnosti AGC Automotive Czech, a. s., kteří v této souvislosti vyloučili, že by jejich zboží bylo jmenovanému odběrateli ve sledovaném období dodáno právě prostřednictvím některého z tam deklarovaných přepravců včetně dovolatelem zastupované společnosti DELFY, s. r. o. Ostatně záznamy bezpečnostní agentury LOTER SECURITY ELECTRONIC, s. r. o., působící v areálu poškozené společnosti vyloučily průjezd vozidel deklarovaných přepravců či průchod jejich zaměstnanců a tím i jejich nezbytnou přítomnost k poskytování vykazovaných přepravních služeb. Soudy zjištěný a účetními doklady podložený dlouhodobý způsob „obchodní spolupráce“ nebyl reálně uskutečnitelný bez povědomí, resp. vzájemné součinnosti tam tvrzených obchodních partnerů a nemohlo k němu dojít mimo rámec obchodního vedení a manažerského rozhodování osob stojících na jednatelské pozici, ve které se dovolatel (s nímž se obviněný J. K. seznámil po navázání kontaktu se společností DELFY, s. r. o.) nacházel.
25. V daných souvislostech nutno zmínit, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
26. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
27. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
28. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 7. 2018
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu