ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.887.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 887/2018-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2018 o dovolání podaném poškozeným J. C. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 5 To 43/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 128/2017, ve věci obviněného T. B. takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. 9 T 128/2017 byl obviněný T. B. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců s podmíněným odkladem na čtyřletou zkušební dobu podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku. Současně bylo podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o odkazu mj. poškozeného J. C. s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 5 To 43/2018, bylo podle §256 tr. ř. rozhodnuto o zamítnutí odvolání poškozeného J. C. proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 1. 2018 pod sp. zn. 9 T 128/2017. V poučení bylo jasně uvedeno, že proti tomuto rozhodnutí není přípustný další řádný opravný prostředek, a rozhodně nebylo dáno poučení o přípustnosti dovolání.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 5 To 43/2018, podal J. C. (dále jen dovolatel, popřípadě poškozený) v dvojjediném postavení poškozeného a advokáta dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř. Namítá, že odvolací soud rozhodl nesprávně, když v jeho rozhodnutí chybí odkaz na ustanovení §229 tr. ř., a to na rozdíl od rozhodnutí soudu 1. stupně, který rozhodl podle §229 odst. 1 tr. ř. o odkazu dovolatele a dalších poškozených na řízení ve věcech občanskoprávních řízení s tím, že přiznání nároku brání ustanovení §140a zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona. Odvolací soud pak nenapravil vadné rozhodnutí soudu 1. stupně, který v dané věci nerozhodl správně. Dovolatel zde vystupoval jako poškozený se svým nárokem na náhradu škody, když se řádně a včas připojil k trestnímu řízení s požadavkem náhrady škody ve výši 350.000 Kč, a nižší soudy o jeho nároku nerozhodly řádně.
Dovolatel tak navrhuje, aby Nejvyšší soud vyhověl dovolání ze dne 27. 2. 2018, a podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 43/2018 a věc vrátil Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu řízení.
Za daného stavu soud 1. stupně věc předložil Nejvyššímu soudu, aniž by ve věci činil další opatření ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, zda dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené zákonem, nicméně směřuje vůči rozhodnutí, proti kterému není přípustné a navíc je podáno osobou k tomu neoprávněnou.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. jsou taxativně vyjmenována rozhodnutí, která zákon považuje za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání.
Z hlediska přípustnosti podaného dovolání je ovšem zjevné, že citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., neboť předmětem rozhodování odvolacího soudu nebyla otázka viny nebo trestu, ale pouze rozhodnutí o nároku poškozeného na náhradu škody. Odvolací soud zde zamítl odvolání poškozeného – odvolatele, když tak z podnětu odvolání poškozeného přezkoumával pouze výrok týkající se nároku na náhradu škody, zatímco ve výroku o vině a trestu již nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci (§139 odst. 2 tr. ř.). V tomto směru je možno poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006, které explicitně hovoří v tom směru, že „Podal-li odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně toliko poškozený, pak rozsudek odvolacího soudu, jímž po zrušení rozsudku soudu prvního stupně pouze ve výroku o náhradě škody [§258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř.] odvolací soud sám ve věci znovu rozhodl o náhradě škody (§259 odst. 3 tr. ř., §228 a §229 tr. ř.), nelze pokládat za žádné z taxativního výčtu rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř. Proto dovolání obviněného podané proti takovému rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítne jako nepřípustné [§265i odst. 1 písm. a) tr. ř.].“ Dále též rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tdo 907/2010 a sp. zn. 11 Tdo 1310/2010. Obdobně platí tyto závěry i v dalším rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015 sp. zn. 6 Tdo 615/2015, zde ve spojení s bodem III. nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. I. ÚS 3456/15, který jasně zkonstatoval, že k námitce nepřípustnosti dovolání v situaci, kdy rozhodnutím odvolacího soudu, kterým je k odvolání poškozeného zrušen výrok o náhradě škody, přičemž odvolací soud sám následně ve věci náhrady škody rozhodne, není rozhodnutím ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř., a proto není proti takovému rozhodnutí dovolání přípustné. To platí tím spíše pro případ, že bylo odvolání poškozeného jako nedůvodné zamítnuto.
S ohledem na předchozí rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1901/12 ze dne 29. 8. 2012 a sp. zn. IV. ÚS 1435/11 ze dne 13. 7. 2011 je nutno zdůraznit, že Listina ani žádný z mezinárodněprávních instrumentů nezakotvuje „základní právo“ na přezkum pravomocných rozhodnutí v trestních věcech. Úmluva upravuje výslovně toliko právo na odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o vině či trestu (čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě). Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání je procesním prostředkem, jehož zavedení do právního řádu je třeba chápat výlučně jako projev svobodné volby zákonodárce a nikoli jako projekci „základního práva“ garantovaného Listinou či jinými součástmi ústavního pořádku. S tím souvisí rovněž výlučné právo zákonodárce stanovit podmínky přípustnosti takového opravného prostředku a oprávnění dovolacího soudu příslušná ustanovení v rámci své aplikační praxe vykládat. Nevykazuje-li takový výklad znaky svévole a splňuje-li rozhodnutí dovolacího soudu i další požadavky kladené na odůvodnění soudního rozhodnutí z hlediska ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, nepřísluší ani Ústavnímu soudu právní názor Nejvyššího soudu jakkoliv přehodnocovat.
Nad rámec úvah o přípustnosti dovolání z hlediska rozsahu rozhodnutí je nutné uvést i to, že bylo podáno i osobou neoprávněnou. Podle §265d odst. 1 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání dovolání nejvyšší státní zástupce (na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu) pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, b) obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Žádná další osoba toto oprávnění nemá, což platí i o poškozeném, když okruh osob oprávněných podat dovolání je tímto ustanovením taxativně vymezen, dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určen k dispozici jen dvěma proti sobě stojícím stranám trestního řízení: obviněnému (fyzické i právnické osobě) a nejvyššímu státnímu zástupci. Dovolání nemůže podat žádná další osoba a ani poškozený, jak ostatně plyne i z předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31 ․ října 2005, sp. zn. 11 Tdo 1390/2005, „Poškozený není osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 tr. ř. a contrario), a proto jeho dovolání směřující proti některému z rozhodnutí, proti němuž je dovolání podle §265a odst. 1, 2 tr. ř. přípustné, je nutno odmítnout jako dovolání podané osobou neoprávněnou ve smyslu §265i odst. 1 písm. c) tr. ř.…“ Zde má však přednost postup podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že dovoláním bylo napadeno rozhodnutí, proti kterému zákon dovolání podle §265a tr. ř. nepřipouští. Proto nebylo věcně řešeno, zda jsou dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. naplněny.
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání tak, že je jako nepřípustné odmítl, přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 7. 2018
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
Vyhotovil člen senátu:
Mgr. Daniel Broukal