ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.915.2018.1
sp. zn. 6 Tdo 915/2018-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2018 o dovolání, které podal obviněný P. K. , rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2018, č. j. 7 To 23/2018-728, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 8/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 2. 2018, č. j. 3 T 8/2017-675 , byl obviněný P. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
ve S., okres K., dne 9. 3. 2017 v době kolem 19:28 hodin, v rodinném domě, po předchozím slovním vulgárním napadání manželky poškozené A. K., která v té době ležela na sedací soupravě v obývacím pokoji, k této přistoupil a oběma rukama jí uchopil z pravé strany za krk, který jí se slovy „ty svině, ty svině, dokud budeš dýchat“, začal nikoli intenzivně svírat, přičemž poté, co se poškozené podařilo posadit, povalil jí na sedací soupravu a za stálého stisku krku jí zatlačil obličej do polštáře a v okamžiku, kdy sevření povolil, se mu poškozená vysmekla a z domu utekla a tímto jednáním způsobil poškozené povrchní oděrky vpravo na přechodu dolní části krku a hrudníku, vpravo nad střední částí klíční kosti a v oblasti přechodu přední části krku a hrudníku a podvrtnutí krční páteře, což je poranění lehké a nezávažné a dále poškozená utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu závažné intenzity výrazně jí omezující v obvyklém způsobu života a vyžadující psychiatrickou léčbu.
2. Obviněný byl za toto jednání odsouzen podle §146 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení protialkoholní a psychiatrické v ústavní formě a podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit poškozené A. K. nemajetkovou újmu v penězích ve výši 200 000 Kč. Ta byla současně se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 4. 2018, č. j. 7 To 23/2018-728 , jímž ho podle §258 odst. 1 písm. d), e), f) tr. ř. částečně zrušil ve výroku o trestu a o náhradě nemajetkové újmy a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §146 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku a §48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku mu dále uložil omezení, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení zdržel požívání alkoholických nápojů. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o povinnosti zaplatit poškozené A. K. nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč. Poškozenou podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem uplatněného nároku odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Plzni podal obviněný dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Marka Šťastného, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
5. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odůvodnil (část I.) „extrémním rozporem“ mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry. Skutkový stav byl podle dovolatele dotvářen nepodloženými úvahami a nebylo prokázáno, že se skutek vůbec stal. Znalecké posudky jsou podle jeho mínění (část II.) ve vzájemném rozporu. Podle znaleckého posudku MUDr. Mgr. Evy Navrátilové je vznik posttraumatické stresové poruchy v příčinné souvislosti s jednáním obviněného, zatímco MUDr. Hynek Řehulka ve znaleckém posudku vyloučil alternativu, že člověk, který je škrcen, se fyzickému útoku nebrání, což vylučuje výpověď poškozené, která uvedla, že se útoku nebránila. Znalec dále připustil, že blokace páteře může mít původ i v tzv. ústřelu bez úrazového podkladu, přičemž toto zranění si osoba může způsobit sama. Současně připomenul jeho závěr, že z forenzního hlediska nelze jednoznačně prokázat jednání obviněného. Zranění, tak jak je dokumentováno, by se postupně vyvíjelo. To jsou skutečnosti, které mají nasvědčovat existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy.
6. Podle názoru dovolatele byl prokázán vznik následku (posttraumatické stresové poruchy), nikoli však škrcení popisované poškozenou. Doložen nebyl ani jakýkoli jiný fyzický kontakt s obviněnou v rozhodné době. To dovolatele vede k závěru, že poškozená mohla utrpět posttraumatickou stresovou poruchu i letmým dotekem. Pokud se u obviněné vyvinula posttraumatická stresová porucha, nemohla ji utrpět jako následek jeho jednání. Soudy proto měly rozhodnout v souladu se zásadou in dubio pro reo (v tomto ohledu připomenul nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1038/2007). Pokud by příčina jejího vzniku záležela v jednání dovolatele, muselo by jít o zcela rozdílný skutek, než pro který byl odsouzen.
7. Obviněný brojí rovněž proti uložení ochranného léčení protialkoholního a psychiatrického v ústavní formě (část III.). Namítá, že znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie vypracovaný MUDr. Václavem Faitem byl zpracován v době, kdy byl ve vazbě, a to na podkladě výpovědí poškozené a dovolatele. Odvolací soud nezohlednil, že do pravomocného odsouzení byl ve vazbě a nepobíral zde žádné léky spojené se závislostí na alkoholu. V průběhu vazby nebyly zjištěny abstinenční příznaky a po celou dobu vazby (13 měsíců) nebyl nikým vyšetřen. Odvolací soud vycházel ze znaleckého posudku starého několik měsíců, aniž by si tento soud vyžádal aktuální zprávu o jeho zdravotním stavu. Ani v ústavní protialkoholní a psychiatrické léčebně v D. mu nejsou podávány žádné speciální medikamenty. Takový postup je v rozporu se smyslem ukládání ochranného opatření. Fakticky žádným ústavním léčením protialkoholním a psychiatrickým neprochází a po dobu 15 měsíců neměl přístup k alkoholu. Uložené ochranné opatření nemá opodstatnění a nepřináší žádné výsledky. Takový postup je v rozporu s §96 odst. 2 tr. zákoníku. Výrazné oslabení práva na obhajobu shledává v tom (část IV.), že nebyl proveden výslech svědka J. N. a nebyla provedena rekonstrukce, kterou navrhoval.
8. Závěrem obviněný navrhl (část V.), aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, resp. Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání, jehož opis mu byl doručen dne 18. 6. 2018, ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost však Nejvyššímu soudu nebránila, aby ve věci rozhodl.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
16. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
19. Obviněný v podaném dovolání neuplatnil jedinou námitku, kterou by bylo lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přestože si je vědom úlohy a postavení Nejvyššího soudu v řízení o dovolání a jeho limitů v oprávnění přezkumu skutkového stavu věci (str. 2-3 dovolání), založil důvodnost své dovolací argumentace na zpochybnění zjištěného skutkového stavu věci s oporou o ústavní kautelu extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými, resp. právními závěry. Uvedený případ (je-li naplněn) zakládá Nejvyššímu soudu jedinou možnost (a povinnost), korigovat skutková zjištění soudů ve věci rozhodujících. V posuzované věci však taková potřeba nevyvstala. Nejvyšší soud nedal dovolateli za pravdu v jeho tvrzení, že by napadená rozhodnutí trpěla nedostatkem jím tvrzeným.
20. V obecné rovině je nezbytné připomenout, že o takový rozpor by se jednalo tehdy, pokud by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že tedy tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna, apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, kdy skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces.
21. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových (a potažmo) právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, leč z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
22. Úvahy rezonující v předcházejících odstavcích, jsou plně využitelné i na případ posuzovaný. Tzv. extrémní nesoulad obviněný vyvozuje toliko z tvrzeného rozporu mezi znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie zpracovaný MUDr. Mgr. Evou Navrátilovou a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství zpracovaný MUDr. Hynkem Řehulkou. Odhlédnuto od skutečnosti, že totožnou námitku obviněný uplatnil již v podaném řádném opravném prostředku (a lze odkázat na relevantní pasáž z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), o němž rozhodl Vrchní soud v Praze, je třeba konstatovat, že obviněným tvrzený závěr o rozpornosti znaleckých posudků je umělý a žádný nesoulad, natož pak nesoulad extrémní, nelze oprávněně dovozovat.
23. Znalkyně dospěla k závěru, že vznik posttraumatické stresové poruchy, jež se u poškozené vyvinula v reakci na agresi obviněného, je plně přičitatelný jednání jejímu vzniku předcházejícímu (viz závěry znaleckého posudku obsažené na č. l. 468-469, kde znalkyně v posudkové části znaleckého posudku učinila zjištění, že vznik posttraumatické stresové poruchy má svůj původ v jednání obviněného ze dne 9. 3. 2017 a její vznik je v příčinné souvislosti – a i plně přičitatelný – tomuto jednání; znalkyně doslova uvedla, že „od napadení manželem … [d]ošlo k rozvoji depresivní symptomatiky, musela začít užívat antidepresiva a začala docházet na psychoterapii. Opakovaně pomýšlela na sebevraždu … [d]ošlo k výraznému zhoršení kvality života posuzované. Jedná se o vážný zásah do jejího duševního zdraví … [r]ozvoj onemocnění má bezprostřední příčinnou souvislost s jednáním obviněného. Bez útoku obviněným by k rozvoji onemocnění … nedošlo.“ ). Průběhu útoku na poškozenou a následek z něho vzešlý zcela koresponduje jeho vyjádření v popisu skutku obsaženému ve výrokové části rozhodnutí krajského soudu.
24. Obviněný buduje údajný nesoulad obou znaleckých posudků na tom, že MUDr. Hynek Řehulka „vyloučil, že by se člověk, který je škrcený, nebránil“ (str. 3 dovolání). Tato skutečnost však žádný nesoulad, natož nesoulad extrémní, založit nemůže. Možné závěry o pravidelné reakci oběti na aktivní jednání osoby, která realizuje útok, neznamená, že chybějící reakce (resp. její nedostatek) oběti, která je jinak obvyklá (obrana oběti na atak útočníka) je způsobilá zpochybnit závěr o právní kvalifikaci skutku. Nedostatek aktivní obrany na rdoušení (škrcení, tj. útok za pomoci škrtidla nemá oporu v popisu skutku) může mít mnoho příčin a může pramenit např. ze zaskočení oběti, jejího úleku, strachu před stupňováním agrese atd. Ať již byl důvod nedostatečné sebeobranné reakce poškozené jakýkoli, nemění to nic na protiprávním jednání dovolatele. Uvedená skutečnost nezakládá ani rozpor se závěry znalkyně, které stran následku na duševním zdraví poškozené učinila. Tím spíš tato skutečnost nemůže mít žádný vliv na právní posouzení jednání dovolatele a není ani v náznacích způsobilá zpochybnit závěr soudů o vině obviněného.
25. Zcela nepřípadná je i námitka obviněného, že zranění – jako následek rdoušení poškozené – by se následně vyvíjelo (tzv. se vybarvovalo). Explicitně znalec uvedl [viz posudková část znaleckého posudku na č. l. 330), že „[d]ušení v důsledku uzávěru (překrytí) dýchacích cest, např. vtištěním obličejové části do polštáře tak, jak uvedla poškozená … pak ale nemusí na těle napadené osoby zanechat žádné zjevné změny. Takové specifické změny … pak nemusíme na těle poškozené nalézt ani v případech letálního zakončení, tedy v případě osoby takovým způsobem napadené a usmrcené.“ ].
26. Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v dané věci nenastaly podmínky pro mimořádný zásah do skutkových zjištění. Na podkladě dovolacích námitek obviněného nelze dospět k závěru o nesouladu mezi soudy provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, které z nich vyvodily. Tím spíš nebyl shledán tzv. extrémní nesoulad, který (jak již bylo uvedeno v bodě 20.), je jediným případem, kdy je Nejvyšší soud oprávněn a povinen zasáhnout do soudy vykonaných skutkových zjištění. Uvedená konstatování ústí do závěru, že námitky skutkového charakteru obsažené v dovolání obviněného nelze hodnotit jinak, než jako výhrady nedosahující úrovně odůvodňující zásah dovolacího soudu odůvodněný potřebou zajištění realizace práva obviněného na spravedlivý proces.
27. Taktéž nebylo shledáno porušení práva obviněného na obhajobu. O důkazních návrzích, jež byly uplatněny při hlavním líčení konaném dne 8. 2. 2018, rozhodl krajský soud usnesením podle §216 odst. 1 tr. ř., jelikož je shledal nadbytečnými (viz bod 41 odůvodnění rozsudku). Zamítnutí důkazního návrhu pro nadbytečnost je jedním z ústavně aprobovaných důvodů, pro které lze odmítnout provedení dalších důkazních návrhů.
28. Nepřípadnou [a mimo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jdoucí] shledal Nejvyšší soud rovněž argumentaci dovolatele, jíž brojí proti podmínkám pro uložení ochranného léčení protialkoholního a psychiatrického v ústavní formě.
29. Předně je třeba uvést, že námitky proti uložení ochranného opatření lze úspěšně vznášet v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Ten obviněný neuplatnil. Přesto lze nad rámec konstatovat, že rozpor s §96 odst. 2 tr. zákoníku při ukládání tohoto druhu ochranného opatření zjevně nenastal.
30. Vzhledem k tomu, že dovolatel spáchal trestný čin pod vlivem návykové látky, je plně opodstatněn závěr soudu prvního stupně (aprobován soudem odvolacím, jenž se k oprávněnosti uložení tohoto druhu trestní sankce vyslovil na str. 5 rozsudku), který obviněnému uložil ochranné léčení protialkoholní a psychiatrické v ústavní formě podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Nelze přehlédnout hodnocení osoby obviněného (viz znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie zpracovaný PhDr. Karolínou Malou a MUDr. Václavem Faitem), výpověď poškozené A. K. a dalších svědků (M. J. a A. N.), kteří se vyjádřili o nadužívání alkoholu obviněným. Znalec MUDr. Václav Fait (viz č. l. 400) se dále vyslovil o syndromu závislosti na alkoholu a z psychiatrického hlediska doporučil nařízení ochranné ústavní léčby protialkoholní a psychiatrické pro možné další dissociální činy pod vlivem této návykové látky. Nelze taktéž přehlédnout, že pro syndrom závislosti na alkoholu a recidivu abusu při závislosti na něm byl obviněný hospitalizován opakovaně na psychiatrickém oddělení klatovské nemocnice. Z těchto důvodů lze hodnotit závěr krajského soudu jako opodstatněný a plně odpovídající hlediskům §96 tr. zákoníku.
31. Stran námitky dovolatele, že ochranné léčení mu bylo uloženo na podkladě znaleckého posudku, od jehož vypracování uplynula delší doba, je třeba uvést, že znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie (č. l. 368 až 405) byl sice znalci vypracován i ke dni 24. 5. 2017, avšak oba znalci byli k jeho závěrům vyslechnuti soudem v hlavním líčení dne 8. 2. 2018 (MUDr. Václav Fait č. l. 662, PhDr. Karolína Malá č. l. 663), přičemž obhajoba měla možnost klást dotazy, čehož rovněž využila. Nelze proto vycházet z toho, co tvrdí obviněný. Navíc lze poukázat na to, že ani pokud by se vycházelo z časových údajů prezentovaných obviněným, nemohlo by to na odůvodněnosti a zákonnosti uložení ochranného léčení nic změnit, neboť dle rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva lze pochybení a porušení práv obviněného v dané směru spatřovat až tehdy, je-li ochranné opatření uloženo na základě posudku, od jehož zpracování uplynula doba osmnácti měsíců či delší (viz rozhodnutí ESLP ze dne 18. 6. 2015 ve věci Y. proti Rusku, stížnost č. 39317/05 nebo ze dne 9. 1. 2018 ve věci K. proti Švýcarsku, stížnost č. 43977/13).
32. Pokud jde o druhý obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., obviněný vůbec nevymezil, v jaké variantě ho uplatňuje a jaké skutečnosti by pro jeho věcné naplnění měly svědčit. Je však zjevné, že žádná z jeho variant nemohla být naplněna. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)“ . Uvedený dovolací důvod nemohl být v posuzované věci zjevně naplněn již proto, že Vrchní soud v Praze řádný opravný prostředek obviněného projednal ve veřejném zasedání a z jeho podnětu podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni a znovu rozhodl způsobem uvedeným ve výrokové části rozhodnutí. Je proto zjevné, že ani jedna varianta, kterou tento dovolací důvod předpokládá (tj. zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku), nenastala.
33. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že tento v něm uplatnil toliko námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
34. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 7. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu