ECLI:CZ:NS:2018:6.TZ.32.2018.1
sp. zn. 6 Tz 32/2018-20
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2018 v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. K. , proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 9. 2016, č. j. 17 T 18/2015-92, a podle §268 odst. 2 tr. ř. a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 9. 2016, č. j. 17 T 18/2015-92, a v řízení jemu předcházejícím
byl porušen zákon
v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a §65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného J. K.
Napadené usnesení se zrušuje .
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
I.
Řízení předcházející podání stížnosti pro porušení zákona
1. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 9. 2016, č. j. 17 T 18/2015-92 , bylo podle §65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za použití §340b odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o tom, že obviněný J. K. vykoná trest odnětí svobody v trvání 144 dnů za neodpracovaných 144 hodin trestu obecně prospěšných prací uloženého mu trestním příkazem téhož soudu ze dne 4. 3. 2015, č. j. 17 T 18/2015-49. Pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
2. Tomuto usnesení předcházejícím trestním příkazem ze dne 4. 3. 2015, č. j. 17 T 18/2015-49, byl obviněný uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za použití §62 odst. 1 tr. zákoníku, §63 odst. 1 tr. zákoníku a s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. c) tr. ř. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku a §74 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. d) tr. ř. též k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 21. 3. 2015.
3. Okresní soud v České Lípě následně vydal dne 17. 8. 2016, č. j. 17 T 113/2016-108, trestní příkaz, jímž byl obviněný J. K. uznán vinným dvěma přečiny zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku popsaných pod body 1) a 2) výroku o vině. Za přečin popsaný pod bodem 1) odsuzujícího výroku [a sbíhající se přečin podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku] byl obviněný odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, §62 odst. 1 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku a s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. c) tr. ř. k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin a dále podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku a §74 odst. 1 tr. zákoníku, s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. d) tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soud v České Lípě ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 17 T 18/2015, včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Za jednání pod bodem 2) výroku o vině byl odsouzen podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §62 odst. 1 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku a s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. c) tr. ř. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 90 hodin. Obviněnému byla současně podle §63 odst. 2 tr., za použití §48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku uložena přiměřená povinnost, aby během doby výkonu trestu obecně prospěšných prací hradil běžné výživné a podle svých sil splácel dlužné výživné. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 9. 9. 2016.
II.
Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
4. Proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 9. 2016, č. j. 17 T 18/2015-92, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, jelikož má za to, že se tento soud důsledně neřídil zákonným ustanoveními §2 odst. 5 tr. ř., §2 odst. 6 tr. ř. a §65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Jejich porušení spatřuje v tom, že si soud nevytvořil správná skutková zjištění pro své rozhodnutí o přeměně trestu.
Připouští, že mezi dnem, kdy nabyl právní moci trestní příkaz Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 8. 2016, č. j. 17 T 113/2016-108, a dnem, kdy soud přeměňoval napadeným usnesením nevykonaný zbytek trestu obecně prospěšných prací ve výměře 144 hodin z trestního příkazu Okresního soud v České Lípě ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 17 T 18/2015, je krátký časový rozestup. Trestní příkaz vydaný pod č. j. 17 T 113/2016-108, nabyl právní moci dne 9. 9. 2016, k vydání napadeného usnesení došlo již 26. 9. 2016. V důsledku toho v opisu z evidence Rejstříku trestů, který si pro účely veřejného zasedání Okresní soud v České Lípě vyžádal, není zřejmé odsouzení ve věci vedené pod sp. zn. 17 T 113/2016.
5. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o věc projednávanou u téhož soudu a ve stejném senátu, je podle ministra spravedlnosti zřejmé, že předseda senátu – nebyl-li schopen si při rozhodování o přeměně nevykonaného zbytku obecně prospěšných prací ve věci vedené pod sp. zn. 17 T 18/2015 vybavit, že krátce předtím výrok o tomto trestu obecně prospěšných prací zrušil výrokem o souhrnném trestu uloženém v jiné věci téhož obviněného vedené pod sp. zn. 17 T 113/2016 – však mohl potřebné informace zjistit z výpisu lustrovaných věcí. To však neučinil, a proto soud rozhodoval o přeměně nevykonaného zbytku trestu obecně prospěšných prací v době, kdy pro takové rozhodnutí již neexistoval zákonný podklad.
6. S ohledem na uvedené má ministr spravedlnosti za to, že došlo k porušení zákona v jím označených ustanoveních v neprospěch obviněného. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 9. 2016, č. j. 17 T 18/2015-92, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a dále v §65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Okresního soudu v České Lípě i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III.
Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
7. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným rozhodnutím soudu ve vytýkaném směru porušen v neprospěch obviněného .
8. Nejvyšší soud z připojených spisů Okresního soudu v České Lípě shledal, že skutková tvrzení obsažená ve stížnosti pro porušení zákona jsou ve skutečnosti odpovídající.
9. Samosoudkyně uvedeného soudu skutečně ve věci přeměny nevykonaného zbytku trestu obecně prospěšných prací rozhodla ve veřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2016 poté, co již nabyl právní moci (dnem 9. 9. 2016) trestní příkaz, který pod č. j. 17 T 113/2016-108 sama vydala dne 17. 8. 2016. Příčina vadného rozhodnutí, jímž došlo k přeměně trestu, který v době rozhodování již de iure neexistoval, neboť byl výslovně zrušen výrokem obsaženým v trestním příkazu ze dne 17. 8. 2016 ( „Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku se zrušuje výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v České Lípě ze dne 4. 3. 2015, který byl obviněnému doručen dne 12. 3. 2015 a nabyl právní moci dne 21. 3. 2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.“ ), spočívá v rozsahu dokazování, které před svým rozhodnutím provedla. Z výčtu důkazů, které byly podle §213 odst. 2 tr. ř. provedeny, plyne, že sice vycházela i z poměrně aktuálního opisu rejstříku trestu, zachycujícího stav ke dni 22. 9. 2016, avšak ten pozdější pravomocné odsouzení obviněného trestním příkazem ze dne 17. 8. 2016 ještě neobsahoval. V důsledku toho, že dokazování nebylo provedeno spisem sp. zn. 17 T 113/2016, resp. alespoň pravomocným trestním příkazem pod touto spisovou značkou vydaným, nezjistil okresní soud správný skutkový stav věci.
10. Pokud by dokazování tímto spisem provedl (a tato možnost, vzhledem k tomu, že šlo o trestní spis téhož soudu) se nabízela a objektivně nepochybně byla i proveditelná, zjistil by, že o přeměně zbytku trestu již rozhodnout nelze.
11. Pokud soud správný skutkový stav nezjistil a napadené usnesení vydal, porušil v neprospěch obviněného ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., ukládající mu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí. K zjištění takového stavu jednoznačně nedošlo. Pokud na podkladě nesprávně zjištěného skutkového stavu rozhodl soud o přeměně zbytku trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody, porušil §65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku upravující přeměnu zbytku tohoto druhu v trest odnětí svobody. Vzhledem k právním důsledkům, které napadené usnesení navodilo, došlo k porušení označených ustanovení trestního řádu a trestního zákoníku v neprospěch obviněného.
12. Při těchto zjištěních proto Nejvyšší soud v uvedené části přisvědčil důvodnosti stížnosti pro porušení zákona a podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 9. 2016, č. j. 17 T 18/2015-92, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a §65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. K.
13. Podle §269 odst. 2 tr. ř. proto rozhodl o zrušení napadeného usnesení, jakož i o zrušení všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
14. Protože podle zjištění Nejvyššího soudu má zjišťované porušení zákona svoji příčinu v nedostatečném zjištění skutkového stavu, jehož příčinou bylo obstarání nedostatečného okruhu důkazů způsobilého k prokázání stavu existujícího v době rozhodování soudu a nikoli vlastní pochybení při hodnocení provedených důkazů, nevyslovil rovněž porušení §2 odst. 6 tr. ř., jak navrhovala podaná stížnost pro porušení zákona.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 7. 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu