Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 05.12.2018, sp. zn. 7 Tdo 1481/2018 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1481.2018.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1481.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 1481/2018-21 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 5. 12. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. T. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 9 To 55/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 17/2016, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. T. odmítá . Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 uznal obviněného rozsudkem ze dne 13. 12. 2017, č. j. 33 T 17/2016-561, vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil jej podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon mu podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 4. 2018, č. j. 9 To 55/2018-591, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl při prakticky nezměněném popisu skutku tak, že obviněného uznal vinným pokusem přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 odst. 1, §240 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil jej podle §240 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon mu podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně se obviněný dopustil uvedeného pokusu přečinu v podstatě tím, že jako jednatel spol. T., která prodala dne 17. 12. 2013 zboží – skladové zásoby firmě P. T. za částku 1 647 268 Kč včetně DPH ve výši 285 889,50 Kč, s předem pojatým úmyslem neuhradit z tohoto zdanitelného plnění DPH na výstupu u spol. T., vyhledal osobu ze sociálně nejslabší skupiny, kterou byl Z. T. a převedl Smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 20. 12. 2013 obchodní podíl spol. T., na spol. K., ve které byl Z. T. jednatelem a též převedl na Z. T. jednatelství ve spol. T., přičemž nepředal novému jednateli účetnictví ani žádný majetek společnosti a ani nezajistil přístup nového jednatele k jejímu účtu. Následně měl ovšem v úmyslu předmětnou DPH získat na vstupu, proto tyto skladové zásoby prodal dál dne 27. 12. 2013 bez navýšení ceny spol. T., kdy tato společnost si nárokovala vrácení DPH za přijaté zdanitelné plnění u správce daně, který ovšem nadměrný odpočet v deklarované výši nepřiznal a nevyplatil, což obviněný činil s prvotním a předem pojatým úmyslem vylákat DPH na výstupu u spol. T., a tím způsobil českému státu zastoupenému správcem daně újmu ve výši 285 889 Kč. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že se daného přečinu nedopustil a zdůraznil, že žádným důkazem nebylo prokázáno, že by byl srozuměn s tím, že společnost T., neodvede DPH. Názor soudu, na kterém stojí jeho odsouzení, že jednal v úmyslu nepřímém, není správný, důvodný, ani prokázaný. Skutečnost, že při převodu obchodního podílu na Z. T. mu nepředal účetnictví a přístup k účtu svědčí toliko o jeho nedbalosti, kdy spoléhal na to, že na tyto úkony je ještě čas. Proto mu nelze klást za vinu, že tak činil úmyslně, a nesvědčí o tom ani žádný důkaz. Společnost T., měla ze zákona právo uplatnit nárok na odpočet DPH ve výši 285 889,50 Kč za přijaté zdanitelné plnění, a proto mu jakožto jednateli nelze klást za vinu, že tak učinila. O tom, že se trestného činu nedopustil, svědčí i předchozí rozsudky soudu prvního stupně v této věci, kterými byl opakovaně zproštěn obžaloby. Odůvodnění napadeného rozsudku je velmi nedostačující, nepřesvědčivé a odbyté, když odvolací soud neodůvodnil otázku viny způsobem, který nevzbuzuje důvodné pochybnosti. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout tak, že ho zprostí obžaloby. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že s určitou mírou tolerance odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu námitky stran posouzení subjektivní stránky. Tuto argumentaci však nelze akceptovat z důvodu podmínek a okolností, za kterých došlo k převodu obchodního podílu a funkce statutárního orgánu. Jednání obviněného svědčí o naplnění subjektivní stránky ve formě nepřímého úmyslu, jak konstatovaly soudy obou stupňů. Argumentace obviněného je založená z větší části na zpochybnění skutkového zjištění a rozsahu provedeného dokazování, což neodpovídá uplatněnému odvolacímu důvodu. Svědek Z. T. nemohl jakkoli ovlivňovat chod společnosti a obhajoba obviněného je v tomto směru účelová. Podstatné je, že obviněný se protiprávním činem snažil vyhnout zaplacení daně a současně se snažil vylákat daňovou výhodu na DPH. Odvolací soud se neztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, že se jednalo o již dokonaný čin a obviněného uznal vinným toliko pokusem trestného činu. Skutková zjištění vtělená do popisu skutku svědčí spíše o tom, že obviněný zkrátil uvedený druh daně, škodlivý následek způsobil a současně se snažil vylákat daňovou výhodu na DPH. Svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky předmětného přečinu, který dílem dokonal, a dílem zůstalo jednání ve stadiu pokusu. Korekce právních závěrů odvolacím soudem tak podle státního zástupce založila rozpor mezi skutkovou a právní větou, a to ve prospěch obviněného, pokud uzavřel, že se obviněný pokusil pouze vylákat výhodu na DPH. K dovolacímu důvodu podle písm. l) pak státní zástupce odkázal na svoji argumentaci pod dovolacím důvodem podle písm. g). Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Námitky obviněného směřující proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů a způsobu hodnocení důkazů obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je tak pod tento dovolací důvod, ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., podřadit. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Obhajoba obviněného byla vyvrácena výpovědí svědka Z. T., listinnými důkazy, a to daňovým přiznáním, fakturami o prodeji předmětného zboží a listinami stran šetření finančního úřadu, jakož okolnostmi okolo převodu předmětné společnosti na svědka Z. T. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by případně opodstatňovalo zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006). Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou mírou benevolence podřadit námitku, byť postavenou spíše na skutkovém základě, a to stran naplnění subjektivní stránky předmětného přečinu (pokusu). Obviněný k této námitce uvedl, že nemohl po převodu obchodního podílu ve společnosti žádným způsobem dále ovlivnit její chod a tudíž nemohl jednat v úmyslu nepřímém. Je namístě uvést, že naplnění subjektivní stránky předmětného přečinu (pokusu) bylo prokázáno především okolnostmi, za kterých došlo k převodu společnosti T., na svědka Z. T. Obviněný zvolil jako nového vlastníka společnosti osobu zjevně nemající zájem v této společnosti vykonávat podnikatelskou činnost, když šlo o člověka ze sociálně nejslabší skupiny, který figuroval shodným způsobem v desítkách dalších společností, a zcela zjevně se jednalo o tzv. bílého koně. Soud prvního stupně přesvědčivě zdůvodnil, z jakých důvodů tohoto svědka za tzv. bílého koně pokládá (str. 4-5 rozsudku soudu prvního stupně) a Nejvyšší soud se s těmito závěry ztotožnil. Obviněný si navíc ponechal faktickou dispozici s účetnictvím společnosti i s bankovním účtem a svědkovi Z. T. ani neumožnil případně plnit povinnosti vyplývající z vlastnictví této společnosti. Na jednotlivé dílčí kroky obviněného přitom nelze nahlížet izolovaně, nýbrž je jeho jednání potřeba hodnotit komplexně a v souvislostech, jak správně učinily soudy obou stupňů. Z těchto souvislostí spolehlivě vyplývá, že záměrem obviněného bylo přes svou osobu, registrovanou rovněž jako plátce DPH, vyvést z původní společnosti T., skladové zásoby a převést je na jeho novou společnost T. Na tyto transakce ale zákonitě navazují daňové povinnosti, kterým se obviněný (jehož osoba spojovala tyto různé daňové subjekty) chtěl vyhnout způsobem popsaným ve výroku napadeného rozsudku, jak správně uzavřely soudy a poznamenal i státní zástupce, že vlastně chtěl docílit toho, aby si stát zaplatil daň sám sobě. Za zmínku stojí připomenout, že svědek Z. T. ačkoli formálně kupoval obchodní společnost, naopak dostal za podpis Smlouvy o převodu obchodního podílu menší obnos peněz. Soudy tak z provedeného dokazování došly ke správnému závěru, že převod společnosti obviněným byl účelový. Ačkoli se s otázkou naplnění subjektivní stránky mohly vypořádat pregnantněji a i přesto, že popis skutku v rozsudku odvolacího soudu nasvědčuje spíše tomu, že obviněný spáchal skutek v úmyslu přímém, lze akceptovat závěry soudů, pokud maximálně ve prospěch obviněného dovodily zavinění přinejmenším ve formě úmyslu nepřímého (str. 5 rozsudku soudu prvního stupně a str. 4 rozsudku odvolacího soudu). Rovněž lze shledat určité nedostatky v právní kvalifikaci jednání obviněného, kdy podle popisu skutku a právní věty rozsudku soudu druhého stupně se mělo jednat o zkrácení daně z přidané hodnoty, avšak v odůvodnění odvolací soud uvádí, že se obviněný pokusil vylákat výhodu na DPH. Z popisu skutku je však zřejmé, že jednání obviněného směřovalo k oběma těmto alternativám, a pokud tedy odvolací soud uzavřel, že se obviněný dopustil pouze jedné z nich, rozhodl ve prospěch obviněného a při absenci dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného Nejvyšší soud nemůže do právní kvalifikace jakkoli zasahovat, neboť by to znamenalo zhoršení postavení obviněného. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud shledal námitky obviněného zjevně neopodstatněnými. K námitkám obviněného, kterými brojí proti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu pak lze toliko doplnit, že proti odůvodnění rozhodnutí není dovolání přípustné (srov. ustanovení §265a odst. 4 tr. ř.). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 5. 12. 2018 JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:12/05/2018
Spisová značka:7 Tdo 1481/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1481.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
Dotčené předpisy:§265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
§240 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Zveřejněno na webu:02/15/2019
Podána ústavní stížnost sp. zn. II.ÚS 758/19
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12