ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.707.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 707/2018-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 6. 2018 o dovolání obviněného P. Z. , podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 2 To 1/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 4/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) t. ř. se dovolání obviněného P. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 1 T 4/2017 byl obviněný P. Z. uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c), tr. zákoníku a přečinem soulože mezi příbuznými podle §188 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let se zařazením do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu škody a na náhradu nemajetkové újmy.
Podle zjištění Krajského soudu v Praze spočíval skutek v podstatě v tom, že se obviněný od roku 2011 nejméně do roku 2014 v K., ulici F., v místě bydliště v ložnici a v jednom případě na Slovensku v osobním vozidle za účelem sexuálního uspokojení svojí nezletilou dceru XXXXX * ), opakovaně osahával, vyžadoval, aby mu prováděla masturbační praktiky, strkal jí prsty do přirození a provozoval s ní anální a orální pohlavní styk a poté, co dosáhla devátý rok svého věku, jí zasouval pohlavní úd do pochvy, přitom znal její věk a musel si být vědom, že v důsledku toho nebude schopna dostatečně projevit svou vůli a klást odpor, a když se začala bránit odmítáním, pláčem a odstrkáváním, nerespektoval její odpor a přikazoval jí, aby se svlékla, nebo ji bil klíči do zad a vždy zamykal dveře pokoje, aby nemohla odejít, a v sexuálních praktikách pokračoval až do vyvrcholení, a tímto jednáním jí způsobil posttraumatickou stresovou poruchu, která u ní trvala nejméně od roku 2013, a to v těžší formě nejméně po období jednoho roku, přičemž v mírné formě u ní přetrvává dosud.
Na podkladě odvolání obviněného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 2 To 1/2018, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody a o náhradě nemajetkové újmy a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl v rozsahu tohoto zrušení o náhradě škody a nemajetkové újmy, přičemž ve výroku o vině a trestu zůstal rozsudek nezměněn.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Rozsudek napadl, protože jím zůstal nedotčen výrok o vině, který označil za nesprávný, neboť je založen na vadném hodnocení důkazů a vykazuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a důkazy. Uvedl, že v případě respektování zásady presumpce neviny, zásady pravdivého zjištění skutkového stavu a hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. by soudy nemohly dojít k závěru o vině obviněného. Namítl, že soudy nesprávně uvěřily poškozené XXXXX * ), nevypořádaly se s jeho námitkami proti této výpovědi a akceptovaly jen ty její části, které jsou k tíži obviněnému. Předestřel polemiku se závěry znaleckých posudků a tím, jak tyto znalecké posudky vyhodnotily soudy. Vytkl Vrchnímu soudu v Praze způsob vypořádání se s předloženým oponentním vyjádřením bývalého soudního znalce psychologa, kdy soud na místo zpracování revizního znaleckého posudku provedl konfrontaci znalců. Obviněný se domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů, aby zrušil také obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření poukázala na to, že obviněný v dovolání opakuje svou obhajobu z dřívějšího řízení spočívající v námitkách skutkové povahy a vytýká soudům nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud však shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout povahu dovolání, které není běžným opravným prostředkem a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Uváží-li se charakter dovolacích důvodů, které jsou v zákoně vymezeny taxativním výčtem, je zřejmé, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tak stojí mimo rámec zákonných dovolacích důvodů. Dovoláním se nelze domáhat jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy prvního a druhého stupně, a tím pádem ani změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu prosazovanou dovolatelem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Podstatou dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy.
Obviněný byl uznán vinným a odsouzen pro zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku a přečin soulože mezi příbuznými podle §188 tr. zákoníku. V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by zjištěný skutek nenaplňoval znaky zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku a přečinu soulože mezi příbuznými podle §188 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách vyjadřujících nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, a s tím, jak soudy hodnotily důkazy. V tomto ohledu obviněný vytýkal, že soudy založily skutková zjištění na svědecké výpovědi poškozené, kterou označil za nevěrohodnou, přičemž vyjádřil názor, že nebyla podporována ani jinými důkazy. Tyto námitky navazovaly na obhajobu obviněného v původním řízení, v němž popřel, že by se vůči poškozené dopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají.
Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy České republiky).
Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Praze, která v napadeném rozsudku akceptoval také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Soudy obou stupňů se věcí pečlivě zabývaly a podrobně hodnotily provedené důkazy. Odvolací soud původní odsuzující rozsudek zrušil svým usnesením ze dne 1. 6. 2017 a poukázal na nutnost doplnit dokazování za účelem prověření obhajoby obviněného. Po tomto doplnění a po odstranění dílčích rozporů mezi důkazy pak v napadeném rozsudku uzavřel, že ve shodě se soudem prvního stupně nemá již žádných pochybností o tom, že se stal skutek kladený obviněnému za vinu.
Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad ve svědecké výpovědi poškozené, která dostatečně podrobně, konkrétně, bez významnějších rozporů a celkově přesvědčivě popsala, jakému jednání ze strany obviněného byla vystavena, za jakých okolností k němu docházelo, jak ho vnímala, jak ho odmítala a jak obviněný reagoval na projevy jejího nesouhlasu. S výpovědí poškozené korespondují i výpovědi její matky O. Z. i dalších svědků, jimiž se soud prvního stupně podrobně zabýval. Vzhledem k protichůdnosti svědecké výpovědi poškozené a obhajoby obviněného soudy zaměřily významnou část dokazování na hodnocení osoby poškozené z hlediska vlastností zaručujících pravdivost jejích tvrzení a na objasnění dalších okolností umožňujících jejich porovnání s tvrzením poškozené. V tomto ohledu nebylo zjištěno nic, co by mohlo být považováno za důvod k úsudku, že svědecká výpověď poškozené není reprodukcí skutečně prožitých událostí, že je smyšlená, nadsazená či jinak zkreslená, že je motivovaná záporným vztahem k obviněnému či snahou přitížit mu apod. Zjištění týkající se osoby poškozené jsou podložena znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví klinické a forenzní psychologie, který zpracoval PhDr. Štěpán Vymětal, Ph. D., znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví dětské psychiatrie a psychiatrie dospělých, který zpracovala MUDr. Alena Gayová, a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví dětské gynekologie, který zpracovala MUDr. Hana Kosová, Ph. D. Obviněný se snažil zpochybnit závěry těchto znaleckých posudků s odkazem na posudky jiných znalců, avšak odlišnosti, které se v tomto kontextu objevily, soudy přijatelně překlenuly s ohledem na povahu a rozsah podkladů, z nichž vycházeli shora jmenovaní znalci, a zčásti i s ohledem na to, zda prezentované závěry jednotlivých znalců spadají do rámce jejich odbornosti (např. doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, se nad rámec své odbornosti vyjadřoval k možnému poranění hymenu a konečníku poškozené).
Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. V tomto směru je podstatné, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně a logicky vysvětlily. Za tohoto stavu nelze ve skutkových zjištěních soudů spatřovat porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v návaznosti na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zjevně tedy v alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže je však dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podáno z jiného než zákonného důvodu, plyne z logiky věci, že je také mimo rámec důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 6. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.