ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.727.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 727/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 6. 2018 o dovolání obviněné M. B. , podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 3 To 17/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 100/2017 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 13 T 100/2017, byla obviněná M. B. uznána vinnou přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody na devět měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
Uvedeného přečinu se podle skutkových zjištění soudu obviněná dopustila v podstatě tím, že dne 18. 11. 2016 v době kolem 23:15 hod před domem na ulici B. v J. při zákroku strážníků Městské policie Jihlava Miloslava Dvořáka a Ludvíka Křišťála, kteří byli v té době oděni ve služebních stejnokrojích městské policie a kteří proti obviněné zakročovali z důvodu jejího předchozího protiprávního jednání, fyzicky napadla strážníka Ludvíka Křišťála, kterého se snažila opakovaně kopnout do nohou a do rozkroku a také se jej pokoušela kousnout do levé ruky, kterou jí držel za oblečení v oblasti levého ramene, což se jí však pro obranu a úhybné manévry poškozeného nepodařilo, přičemž v průběhu celého incidentu se chovala agresivně, na strážníky hlasitě křičela a vulgárně jim nadávala.
Odvolání obviněné a státního zástupce proti tomuto rozsudku byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 3 To 17/2018, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněná M. B. podala proti usnesení Krajského soudu v Brně dovolání. Výrok, jímž bylo zamítnuto odvolání, napadla s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že skutek nebyl prokázán tak, jak je ve výroku rozsudku popsán, a že skutková zjištění soudů se opírají o jediné přímé důkazy svědčící v její neprospěch, a to o výpovědi svědků Ludvíka Křišťála a Miloslava Dvořáka, ačkoli za dané důkazní situace měly soudy rozhodnout podle zásady in dubio pro reo ve prospěch obviněné (k tomu poukázala na vybranou judikaturu Ústavního soudu).
Namítla dále, že její jednání nedosáhlo míry společenské škodlivosti, na kterou by mělo být reagováno v intencích trestního práva, a že orgány činné v trestním řízení měly uplatnit zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Vytkla soudům, že se ve svých rozhodnutích s touto otázkou dostatečně nevypořádaly, považuje v tomto smyslu rozhodnutí soudů za nepřezkoumatelná a domnívá se, že její případ je srovnatelný s případem řešeným rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1250/2016.
Závěrem obviněná zhodnotila rovněž uložený trest jako nepřiměřený a navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a zprostil ji obžaloby, eventuálně aby věc postoupil příslušnému správnímu orgánu.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání po zhodnocení dovolacích námitek uvedla, že skutkové námitky pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze, nicméně připomněla důkazní situaci s tím, že jednání obviněné bylo prokázáno. Jedinou relevantní hmotně právní námitkou obviněné je, že bylo porušeno ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. Tuto námitku však považuje státní zástupkyně za zjevně neopodstatněnou s ohledem na okolnosti a intenzitu činu i hodnocení osoby obviněné. Navrhla, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
Především Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě v zákoně výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad pravomocných rozhodnutí, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedený dovolací důvod záleží tedy ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolacím důvodem nejsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Směřuje-li tudíž dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Obviněná založila dovolání převážně na skutkových námitkách, jež nelze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit. Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
O nic takového se ale v posuzované věci nejedná. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový základ ve svědecké výpovědi poškozeného policisty Ludvíka Křišťála, kterou soud vyhodnotil jako věrohodnou, velmi přesvědčivou, přiléhavou a konzistentní a která byla podpořena výpovědí strážníka Miloslava Dvořáka. Úřední záznam o přivolání hlídky městské policie vypovídá o tom, že obviněná se chovala agresivně, výtržnicky a poškozovala majetek bývalého partnera v době před přivoláním hlídky městské policie na místo, a strážníci tak jednali oprávněně jako úřední osoby. Soudy se zabývaly i dalšími důkazy, které vypovídají o osobnosti obviněné, přičemž o jejích sklonech k agresivnímu jednání svědčí jak znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byl na obviněnou zpracován, tak záznamy o jejích přestupcích, podle nichž obviněná již dříve rovněž slovně i fyzicky napadala bývalého partnera a rodinné příslušníky.
Námitku, že intenzita jednání obviněné nedosáhla potřebné míry společenské škodlivosti a mělo proto být užito zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku, lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit.
Trestným činem je podle §13 odst. 1 tr. zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně. Zásadně je tedy třeba vyvodit trestní odpovědnost za každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku. Tento závěr je u méně závažných trestných činů korigován zásadou subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a z ní vyplývajícího principu ultima ratio. Podle uvedeného ustanovení lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
Obviněná v rámci této námitky odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1250/1216 s tím, že jde o obdobný případ a že se soudy s otázkou intenzity násilí obviněné dostatečně nevypořádaly. S tím Nejvyšší soud nesouhlasí. S uvedenou námitkou se ve svých rozhodnutích oba soudy dostatečně vypořádaly (nalézací soud na str. 6 rozsudku, odvolací soud na str. 4 usnesení). Aplikace zásady subsidiarity trestní represe musí vždy vycházet z konkrétních okolností případu. Nejde tedy o žádný odklon od ustálené judikatury, jak namítla obviněná. Není účelem tohoto rozhodnutí hodnotit rozhodnutí Nejvyššího soudu v jiných věcech vycházející ze zcela jiných okolností.
V případě obviněné M. B., jak vyplývá ze skutkových zjištění, došlo z její strany k užití násilí vyšší intenzity, obviněná byla aktivní a agresivní. Užila takové intenzity fyzické síly, že zakročující městský strážník musel přivolat na pomoc kolegu, aby byl schopen obviněné nasadit pouta a pokračovat v zákroku, kvůli němuž byl přivolán. Obviněná se už krátce před posuzovaným činem dopustila protiprávního jednání, kvůli němuž byla na místo městská policie přivolána. Zákroku proti sobě a svému zadržení se snažila různými způsoby zabránit, nejprve tím, že se vzdálila z místa původního protiprávního jednání, poté tím, že se vydávala za jinou osobu a snažila se uprchnout. Poté se zákroku fyzicky bránila a její agresivita neustávala. Proti městskému strážníkovi užila fyzické síly spočívající zejména v kopání a kousání, přičemž útoky se jí nedařily jen díky obraně poškozeného. Násilí užila cíleně, aby mu zabránila v zákroku proti ní.
To, že nebylo při takovém agresívním jednání obviněné způsobeno poškozenému žádné zranění, je jen výsledkem úspěšnosti jeho obrany a z hlediska naplnění skutkové podstaty posuzovaného přečinu je to irelevantní, neboť zranění není znakem skutkové podstaty přečinu násilí proti úřední osobě. Obviněná se tak projednávaného přečinu dopustila jednáním, které z hlediska povahy a intenzity překročilo rámec přestupku. Nejvyšší soud shledal námitku obviněné ohledně zásady subsidiarity trestní represe jako zjevně neopodstatněnou.
Výrok o vině obviněné přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je v souladu se zákonem i se zásadou subsidiarity trestní represe. Neodporuje tak ani článku 39 Listiny základních práv a svobod. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byl tento výrok ponechán beze změny a jímž bylo odvolání obviněné zamítnuto, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolacím důvodem není námitka zaměřená proti výroku o trestu, kterou ostatně obviněná uplatnila jen okrajově s tím, že uložený trest v podstatě jen obecně označila jako nepřiměřený. Taková námitka ale nespadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod žádný jiný důvod dovolání (k tomu viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Samotný výrok o uložení trestu lze z hmotněprávních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněná neuplatnila a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, neboť byl uložen podmíněný trest odnětí svobody jako přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby.
Nejvyšší soud tedy shledal, že dovolání obviněné se zčásti zakládá na námitkách, které mají skutkovou povahu a nejsou dovolacím důvodem, zčásti se zakládá na námitkách, které je možné pod uplatněný dovolací důvod podřadit, jsou však zjevně neopodstatněné. Dovolání obviněné proto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 6. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák