ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.50.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 50/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2018 o dovolání obviněného P. Š. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 2 To 207/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 Nt 140/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 5 Nt 140/2016, podle §99 odst. 5 věty třetí tr. zákoníku přeměnil ochranné protialkoholní ústavní léčení uložené rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 29 T 2/2012, na zabezpečovací detenci (výrok I.). Současně podle §99 odst. 6 tr. zákoníku zamítl návrh Psychiatrické léčebny Šternberk na ukončení ochranného protialkoholního ústavního léčení uloženého rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 29 T 2/2012.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 2 To 207/2017, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 2 To 207/2017, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. j), l ) tr. ř. Namítl, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení, a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně, ačkoliv v řízení, které mu předcházelo, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř.
4. Obviněný v dovolání rozvedl úvahu, že současnými terapeutickými prostředky nelze u něj dosáhnout účelu léčení, naopak prodlužování ochranného léčení by v jeho případě mohlo vést ke kontraproduktivním výsledkům, proto je třeba ukončit ochranné léčení. Ku podpoře této úvahy odkazoval na výpověď A. M., lékařky z Psychiatrické léčebny Šternberk. Nesouhlasil se znaleckým posudkem vypracovaným znalcem MUDr. Petrem Jeřábkem, Ph.D., který se domníval, že kombinace léčby psychologické podpory s režimem dozoru a ostrahy je pro obviněného vhodná, aniž by ale měl podle názoru obviněného odborné zkušenosti s fungováním detenčních ústavů. Obviněný měl za to, že v řízení nebylo prokázáno, že právě zabezpečovací detence bude efektivní a dosáhne požadovaného výsledku. Upozornil, že při rozhodování o ukládání ochranného léčení a zabezpečovací detence je třeba hledat řešení, které co nejvíce šetří práva a zájmy odsouzeného, a je třeba se náležitě vypořádat s tím, proč nepostačuje mírnější řešení. Zabezpečovací detence představuje krajní řešení, když jiná opatření nepřicházejí v úvahu a ochranu společnosti nelze zajistit jinými prostředky.
5. Obviněný navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 2 To 207/2017, a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 5 Nt 140/2016, a současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o přerušení či odkladu výkonu rozhodnutí.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) ve vyjádření k dovolání uvedl, že ačkoliv obviněný dovozuje, že dovolání je podle §265a odst. 2 písm. e), h) tr. ř. přípustné, opak je pravdou. Se zřetelem k uplatněnému důvodu dovolání uvedenému v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. zdůraznil, že Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 5 Nt 140/2016, žádné ochranné opatření neukládal, nýbrž pouze přeměnil protialkoholní ochranné léčení v ústavní formě, které bylo pravomocně uloženo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 29 T 2/2012, na zabezpečovací detenci. Rozhodnutí, proti němuž podal obviněný dovolání, nelze tedy považovat za rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. e) tr. ř., jakož ani o jiné rozhodnutí ve věci samé podle §265a odst. 2 tr. ř. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 3 Tdo 1314/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 6 Tdo 250/2016).
7. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání není přípustné.
9. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. dále taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Jsou jimi:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
10. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. j), l ) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Stížnost obviněného byla zamítnuta poté, co soud druhého stupně na jejím podkladě meritorně přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení soudu druhého stupně předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., který je dán, bylo-li rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
11. Ze znění §265a odst. 2 písm. e) tr. ř. se však rozhodnutím ve věci samé ve vztahu k ochranným opatřením rozumí toliko usnesení, jímž bylo ochranné opatření uloženo, a vztahuje se tedy toliko k pochybením vzniklým při rozhodování o jeho uložení, nikoliv k vadám rozhodnutí o jeho dalším trvání či přeměně.
12. Podle §98 odst. 1 tr. zákoníku ochrannými opatřeními jsou ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci, zabrání části majetku a ochranná výchova. Podle §98 odst. 3 tr. zákoníku ochranné léčení nelze uložit vedle zabezpečovací detence. Podmínky pro ukládání ochranného léčení a zabezpečovací detence, o něž v daných souvislostech jde, jsou vymezeny v ustanoveních §99 a 100 tr. ř. Podle §99 odst. 5 věta třetí tr. ř. bez podmínek §100 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku (předpoklady pro obligatorní a fakultativní uložení zabezpečovací detence) může soud změnit ústavní ochranné léčení na zabezpečovací detenci, jestliže uložené a vykonávané ochranné léčení neplní svůj účel nebo nezajišťuje dostatečnou ochranu společnosti, zejména v případě, že pachatel utekl ze zdravotnického zařízení, užil násilí vůči zaměstnancům zdravotnického zařízení nebo jiným osobám ve výkonu ochranného léčení nebo opakovaně odmítl vyšetřovací nebo léčebné výkony či jinak projevil negativní postoj k ochrannému léčení. Ze znění tohoto ustanovení ale také vyplývá, že došlo-li k přeměně ochranného léčení v zabezpečovací detenci, nedošlo k situaci ani obdobné té, již lze spojovat s ukládáním „nového“ ochranného opatření.
13. Z obsahu spisového materiálu se podává, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 29 T 2/2012, bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě. Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 5 Nt 140/2016, žádné ochranné opatření (nově, za splnění zákonem předpokládaných podmínek) neukládal, nýbrž podle §99 odst. 5 věty třetí tr. zákoníku rozhodoval o přeměně již uloženého ochranného opatření. Za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 písm. e) tr. ř. nelze označit nejen toto rozhodnutí, ale z důvodů již vyložených ani rozhodnutí podle §99 odst. 6 tr. zákoníku o zamítnutí návrhu Psychiatrické léčebny Šternberk na ukončení ochranného protialkoholního ústavního léčení uloženého označeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci. Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 2 To 207/2017, v důsledku toho nelze považovat za rozhodnutí uvedené v ustanovení §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. e) tr. ř. Dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 2 To 207/2017, tudíž není přípustné (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 6 Tdo 250/2016, přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 3 Tdo 1314/2014, usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 3951/14, aj.). Skutečnost, že by proti označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci bylo přípustné dovolání, nezmínil v poučení rozhodnutí ani krajský soud.
14. Nejvyšší soud proto nepřípustné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
15. Jen pro úplnost a nad rámec již řečeného Nejvyšší soud poznamenává, že dovolatel sám věcně a správně hodnotí své námitky proti přeměně původně uloženého ochranného léčení protialkoholního v ústavní formě v zabezpečovací detenci jako námitky skutkové, má však za to, že skutková zjištění, na nichž soudy vystavily své právní závěry, jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, v důsledku čehož došlo k uložení zabezpečovací detence, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro její uložení. Ve skutkových zjištěních, které se staly východiskem pro aplikaci §99 odst. 5 věty třetí tr. zákoníku, a důkazy, o něž soud prvního stupně tato zjištění opřel, však dovolací soud neshledal žádný extrémní nesoulad. Závěry plynoucí z nově vypracovaného znaleckého posudku znalce MUDr. Petra Jeřábka, Ph.D., zprávy z Psychiatrické léčebny ve Šternberku o průběhu léčby, útěku, agresivním chování obviněného jen dokumentují, že dříve uložené a vykonávané ochranné léčení neplnilo svůj účel a nezajišťovalo dostatečnou ochranu společnosti, neboť obviněný odmítal léčebné úkony, projevoval k výkonu ochranného léčení hostilní postoje, opakovaně ze zdravotnického zařízení utekl, užil násilí a výhrůžek vůči zaměstnancům zdravotnického zařízení i jiným osobám ve výkonu ochranného léčení. Bylo-li za těchto okolností použito ustanovení §99 odst. 5 věty třetí tr. zákoníku, umožňující přeměnu ochranného léčení na zabezpečovací detenci, aniž by musely být splněny zákonné podmínky pro ukládání zabezpečovací detence uvedené v §100 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku, jde o postup zákonný a přiléhavý.
16. Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody k odložení výkonu rozhodnutí (vzhledem k výsledku dovolacího řízení) podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 1. 2018
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu