ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.75.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 75/2018-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2018 o dovolání obviněného Z. F. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 6 To 221/2017, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 257/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. F. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2017, sp. zn. 2 T 257/2015, byl obviněný Z. F. uznán vinným: pod body 1., 4., 5. přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 2., 3. přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 6., 7. přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a pod body 8., 9. přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. Za přečin podvodu (ad body 1., 4., 5.) a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), přečin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, zločin podvodu podle §209 odst. 1, 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2013, sp. zn. 74 T 81/2013, pravomocným dnem 24. 2. 2014, byl odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Za přečiny vydírání, podvodu a vydírání (ad body 2., 3., 6., 7., 8., 9.] a za přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2016, sp. zn. 71 T 256/2015, pravomocným dnem 2. 11. 2016, byl odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byly podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušeny výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2013, sp. zn. 74 T 81/2013, pravomocného dne 24. 2. 2014, a z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2016, sp. zn. 71 T 256/2015, pravomocného dne 2. 11. 2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Dále byl obviněný označeným rozsudkem zproštěn obžaloby pro skutek, jímž měl spáchat dílčí útok pokračujícího zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se skutek, pro nějž byl obviněný stíhán, stal.
2. Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2017, sp. zn. 2 T 257/2015, podal obviněný odvolání směřující proti jeho výroku o vině, trestu i náhradě škody. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 6 To 221/2017, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1., 4., 5.), přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2., 3.), přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku (ad 6., 7.) a přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (ad 8., 9.) dopustil tím, že:
1.
dne 22. 8. 2013 v Ostravě v úmyslu se neoprávněně obohatit a nedostát svým závazkům vylákal telefonicky od poškozené M. Č. pod nepravdivou záminkou úhrady kauce na jím opatřený byt pro jejího syna M. H. peněžní částku ve výši 6 000 Kč, kterou poškozená zaslala z pošty v Č. S. podle instrukcí obžalovaného prostřednictvím služby „poste restante“ na jím určenou poštu O. na jméno M. H., který hotovost ihned po jejím vyzvednutí předal obžalovanému, a ten ji užil výlučně pro svou potřebu, bydlení nezajistil a ani přes opakované urgence poškozené finanční prostředky nevrátil, čímž způsobil poškozené M. Č., trvale bytem V. J.– V., škodu ve výši 6 000 Kč,
2.
v blíže nezjištěné době v období od konce měsíce srpna roku 2013 do konce měsíce ledna roku 2014 na různých místech města O. a K. opakovaně vyhrožoval poškozenému M. H., že ho zabije, poláme, nechá zlikvidovat jeho matku, pokud telefonicky nezkontaktuje svou matku M. Č. s žádostí o půjčky finančních prostředků pod různými nepravdivými záminkami pro poškozeného i obžalovaného, což tedy poškozený následně učinil a M. Č. podle instrukcí obžalovaného prostřednictvím služby „poste restante“ peníze zasílala, a v jednom případě, když peníze odmítla zastat, na začátku měsíce září, nejpozději dne 3. 9. 2013, vyhrožoval, že poškozeného zabije, pokud z V. J.– V., kde M. Č. bydlela, nepřiveze peněžní částku ve výši 10 000 Kč, kdy poté, co se poškozený v bydlišti matky této svěřil, mu M. Č. předala peněžní částku ve výši 4 000 Kč, kterou zaslal obžalovanému,
3.
nejprve na konci měsíce srpna roku 2013, nejpozději dne 28. 8. 2013, v O. telefonicky poškozené M. Č. vyhrožoval, že pokud nepošle peníze na úhradu úroků, zaplatí dvojnásobek částky na údajné faktuře a jejího syna M. H. nechá zlikvidovat Ukrajinci, a následně v období od konce měsíce srpna roku 2013 do měsíce ledna roku 2014 zejména z různých míst města O. a K. při telefonickém kontaktu M. H. s matkou či i sám telefonicky kontaktoval poškozenou na telefonním čísle a opakovaně po ní požadoval s různými nepravdivými záminkami zasílání finančních půjček v různých částkách, čemuž poškozená ze strachu ze sdělené výhružky a informována synem, že i jemu obžalovaný vyhrožuje mj. likvidací jeho matky, vyhověla a finanční prostředky zasílala z pošt v Č. S. a J. podle instrukcí obžalovaného prostřednictvím služby „poste restante“ na jím určené pošty, a to dne 28. 8. 2013 na poštu O. částku ve výši 4 000 Kč, dne 29. 8. 2013 na poštu O. částku ve výši 2 500 Kč, dne 12. 9. 2013 na poštu K. částku ve výši 4 000 Kč, dne 13. 9. 2013 na poštu K. částku ve výši 3 000 Kč, dne 16. 9. 2013 na poštu K. částku ve výši 4 500 Kč, dne 17. 9. 2013 na poštu K. částku ve výši 3 000 Kč, dne 24. 9. 2013 na poštu K. částku ve výši 6 000 Kč, dne 25. 9. 2013 na poštu K. částku ve výši 3 000 Kč, dne 30. 9. 2013 na poštu K. částku ve výši 4 000 Kč, dne 10. 10. 2013 na poštu K. částku ve výši 2 800 Kč, dne 14. 10. 2013 na poštu O. postupně částky ve výši 2 000 Kč, 3 000 Kč a 1 000 Kč, dne 15. 10. 2013 na poštu O. částku ve výši 2 500 Kč, dne 16. 10. 2013 na poštu O. částku ve výši 5 000 Kč, dne 23. 10. 2013 na poštu O. částku ve výši 2 500 Kč, dne 29. 10. 2013 na poštu O. částku ve výši 1 500 Kč, dne 10. 1. 2014 na poštu O. částku ve výši 4 000 Kč a dne 29. 1. 2014 na poštu v K. částku ve výši 500 Kč na jméno M. H., který veškerou zaslanou finanční hotovost ihned po jejím vyzvednutí předal obžalovanému, a dále zaslala dne 15. 10. 2013 na poštu O. částku ve výši 3 000 Kč, dne 17. 10. 2013 na poštu K. částku ve výši 11 000 Kč, dne 21. 10. 2013 na poštu K. částku ve výši 5 000 Kč, dne 24. 10. 2013 na poštu K. částku ve výši 6 000 Kč, dne 24. 10. 2013 na poštu O. částku ve výši 3 000 Kč, dne 05. 11. 2013 na poštu O. částku ve výši 2 000 Kč a dne 13. 12. 2013 na poštu O. částku ve výši 3 000 Kč na jméno obžalovaného, které vybral, a následně použil výlučně pro svou potřebu a dosud nevrátil, čímž způsobil poškozené M. Č. škodu v celkové výši nejméně 92 300 Kč,
4.
poté, co dne 4. 9. 2013 M. Č. svěřila svou kreditní kartu vydanou k úvěrové smlouvě č. 6111014293 u společnosti Home Credit, a. s., v místě svého bydliště V. J.– V. M. H. proto, aby si finančními prostředky z ní uhradil cestovné do O. a kartu jí vrátil, nejméně od 6. 9. 2013 do 16. 9. 2013 v K. v úmyslu se neoprávněně obohatit vylákal pod nepravdivou záminkou úhrady poplatků v bance na M. H. finanční prostředky M. Č., které M. H. vybral prostřednictvím kreditní karty z bankomatu Komerční banky, a. s., v K. na ulici T. G. M., a to dne 6. 9. 2013 v částkách 2 000 Kč a 3 000 Kč, dne 9. 9. 2013 v částkách 8 000 Kč a 2 000 Kč a dne 16. 9. 2013 v částce 5 600 Kč, a předal obžalovanému, který je použil výlučně pro svou potřebu jiným, blíže nezjištěným způsobem, čímž poškozené M. Č. způsobil škodu v celkové výši 20 600 Kč,
5.
dne 22. 10. 2013 v H. K. v úmyslu se neoprávněně obohatit a nedostát svým závazkům vylákal od poškozené M. Č. pod nepravdivou záminkou úhrady faktury, díky které pak měl obžalovaný vrátit poškozené dosud zapůjčené peníze a uhradit jejímu synovi výplaty za pro něj odvedenou práci, zapůjčení částky ve výši 10 000 Kč, kterou poškozená téhož dne vybrala na poště ze svého účtu a předala obžalovanému, který tuto částku použil výlučně pro svou potřebu a zapůjčené peníze dosud nevrátil, čímž způsobil poškozené M. Č. škodu ve výši 10 000 Kč,
ačkoliv
byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 74 T 81/2013 ze dne 29. 11. 2013, který nabyl právní moci dne 24. 2. 2014, odsouzen mimo jiné pro skutky právně kvalifikované jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb., přečin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku a zločin podvodu podle §209 odst. 1, 2, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, přesto
6.
dne 7. 2. 2014 a dne 10. 2. 2014 v O. –V. na ulici R. v provozovně půjčovny strojů a nářadí společnosti BOELS Česká republika, s. r. o., v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch a stroje nevrátit za pomoci klienta půjčovny – M. B. a na jeho jméno a po předložení občanského průkazu M. H. pod smyšlenou záminkou využití nářadí k dokončení stavebních prací na zakázce si zapůjčil 1 ks bouracího kladiva značky Bosch GSH 11E, výrobního čísla 011002689, v hodnotě 6 300 Kč, 1 ks bouracího kladiva značky Bosch GSH 11E, výrobního čísla 309000361, v hodnotě 10 300 Kč, 1 ks bouracího kladiva značky Bosch GSH 11E, výrobního čísla 309000780, v hodnotě 10 300 Kč, 1 ks vibrační desky model Bomag BVP 18/45 Ammann, výrobního čísla 861834044414, v hodnotě 26 700 Kč, 1 ks elektrocentrály 3,6 kW zn. Europower, model EP4100H/S, výrobního čísla 5547-10, v hodnotě 16 000 Kč, 1 ks elektrické kotoučové pily na beton, model TS 351-45, výrobního čísla 135944, v hodnotě 16 500 Kč, které do současné doby nevrátil, neuhradil pronájem, část nářadí zastavil v zastavárně P. L. v O.-Z. a s dalším nářadím naložil nezjištěným způsobem, čímž způsobil poškozené společnosti BOELS Česká republika, s. r. o., IČ: 27453332, se sídlem Poděbradská 56/186, Praha 9 – Hloubětín, škodu v celkové výši 86 100 Kč,
7.
v období ode dne 25. 2. 2014 do 5. 3. 2014 v O.-K. na ulici F. v provozovně půjčovny strojů a nářadí společnosti STAVES, s. r. o., v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch a stroje nevrátit za pomoci klienta půjčovny – M. B. a na jeho jméno a po předložení občanského průkazu M. H. pod smyšlenou záminkou využití nářadí k dokončení stavebních prací na zakázce si zapůjčil nejméně 1 ks bouracího kladiva zn. Milwaukee, model PB14S, výrobního čísla 1647, v hodnotě 6 300 Kč, 1 ks odvlhčovače zn. Master, model DH751, výrobního čísla 745124001114, v hodnotě 3 500 Kč, 1 ks bouracího kladiva značky Bosch, model GSH-16-30, výrobního čísla 5291, v hodnotě 19 000 Kč, 1 ks hydraulického agregátu značky Chicago pneumatic, model PAC P18, výrobního čísla BGF022655, v hodnotě 131 600 Kč, 1 ks kotoučové pily značky Chicago pneumatic, model SAW14, výrobního čísla BGF0014161, v hodnotě 35 300 Kč, 1 ks bouracího kladiva značky Chicago pneumatic, model BRK 40VR, výrobního čísla BGF0015735, v hodnotě 48 600 Kč, 1 ks bouracího kladiva značky Milwaukee, model S500, výrobního čísla 09662L2009, v hodnotě 14 300 Kč, 1 ks stativu CTP 104, bez výrobního čísla, v hodnotě 1 700 Kč, 1 ks nivelační latě CLR101, bez výrobního čísla, v hodnotě 1 000 Kč, které do současné doby nevrátil, neuhradil pronájem a s nářadím naložil nezjištěným způsobem, čímž způsobil poškozené společnosti STAVES, s. r. o., IČ: 45194629, se sídlem Stará Přerovská 765/4, Olomouc-Holice, škodu v celkové výši 261 300 Kč,
8.
v blíže nezjištěné době v průběhu měsíců března nebo dubna roku 2014 v O.-P. v prostorách OD Globus vyhrožoval poškozenému M. H., že ho nechá zavřít a vše hodí na něj, pokud nepodepíše obžalovaným ručně sepsanou smlouvu, která měla být mezi nimi dobrovolně uzavřena o tom, že všechny peníze a složenky, které byly poslány na jméno poškozeného i obžalovaného, převzal poškozený a obžalovaný poškozenému ani nikomu z jeho rodiny nic nedluží, kdy se odhadem mělo jednat o celkovou částku 170 000 Kč, kterou poškozený ze strachu podepsal,
9.
v blíže nezjištěné době v průběhu měsíců března a dubna roku 2014 na blíže nezjištěných místech v O. v průběhu jízdy v osobním motorovém vozidlem řízeném obžalovaným opakovaně vyhrožoval poškozenému M. H. zbitím, polámáním a že ho nechá zavřít a vše hodí na něj, pokud v souvislosti s telefonickými urgencemi o vrácení pracovního nářadí, které si zapůjčil obžalovaný za pomoci M. B. a na jeho jméno a po předložení občanského průkazu M. H. od společností BOELS Česká republika, s. r. o., a STAVES, s. r. o., nesdělí obžalovaným napovídané lži, výmluvy a sliby, kdy poškozený ze strachu M. B. i zaměstnancům půjčoven pracovního nářadí říkal vše podle pokynů obžalovaného, mj. jim opakovaně sliboval neprodlené vrácení zapůjčeného nářadí.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 6 To 221/2017, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Odkázal na své výtky obsažené v řádném opravném prostředku a uvedl, že požaduje, aby dovolací soud posoudil, zda skutkový stav, který zjistil nalézací soud, je opravdu možné právně kvalifikovat jako přečiny podvodu a vydírání, a to jak z hlediska objektivní, tak z pohledu subjektivní stránky. Nechápe, že jedním rozhodnutím byl za v podstatě totožné jednání uznán vinným a současně zproštěn obžaloby. Především se ale domáhal přezkumu skutkových zjištění soudů – toho, zda tato skutková zjištění vyplývají z logicky přijatelných způsobů hodnocení důkazů, resp. zda nejsou (jak se obviněný domnívá) s provedenými důkazy v extrémním rozporu.
6. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle §265 l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání po připomenutí, že dovolací soud se může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou obsaženy přímo v textu dovolání a nikoliv v řádném opravném prostředku
či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení (např. Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 8 Tdo 587/2012), uvedl, že Nejvyšší soud jako soud dovolací nemůže přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při hodnocení důkazů, poněvadž je povinen z konečného skutkového zjištění těchto soudů vycházet a teprve v návaznosti na to posuzovat správnost právního posouzení skutku.
8. Ačkoliv dovolatel formálně požaduje přezkoumání, zda byla naplněna objektivní a subjektivní stránka stíhaných přečinů, nevznáší jedinou námitku, která by se nesouladu mezi zákonnými znaky přečinů podvodu a vydírání a skutkovými zjištěními vymezenými v tzv. skutkových větách a v odůvodnění soudních rozhodnutí týkala. Dovolatel přitom je povinen konkretizovat, ve kterých směrech existuje nesoulad mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a zákonnými znaky skutkových podstat trestných činů, kterými byl uznán vinným. Není povinností dovolacího soudu, aby z vlastní iniciativy ze všech možných hledisek přezkoumával, zda soudy zvolená právní kvalifikace skutku je beze zbytku podložena učiněnými skutkovými zjištěními. Naprosto nekonkrétně formulovaná námitka dovolatele, kterou zpochybňuje existenci, resp. žádá přezkoumání objektivní i subjektivní stránky stíhaných přečinů proto podle názoru státního zástupce nemůže založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Dodal, že pro jeden z žalovaných skutků byl dovolatel zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř., tj. proto, že soud na rozdíl od dalších skutků nevzal za prokázané, že se žalovaný skutek stal. Na takovém postupu není nic nepochopitelného; v žádném případě nešlo o situaci, kdy by soud v jednotlivých bodech výroku o vině při shodných nebo obdobných skutkových zjištěních rozdílně aplikoval ustanovení zvláštní části trestního zákoníku.
9. Státní zástupce konstatoval, že další námitky směřují do oblasti skutkových zjištění, tj. mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a navíc jsou zcela nekonkrétní. I dovolací námitky týkající se tzv. extrémního rozporu musí být konkrétní. Podatel musí specifikovat, v čem spočívá logický rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, popř. které důkazy byly opomenuty nebo získány nezákonným způsobem. Obecný požadavek dovolatele, aby dovolací soud přezkoumal, zda skutková zjištění logicky vyplývají z provedených důkazů, není způsobilý vyvolat přezkumnou činnost dovolacího soudu ve vztahu ke skutkovým zjištěním.
10. Uzavřel, že dovolání obviněného neobsahuje žádné námitky, které by byly z hlediska formálně deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1
písm. g) tr. ř. relevantně uplatněny. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud uvedené dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
12. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Významné je v daných souvislostech také dodat, že Nejvyšší soud se může v dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012, uveřejněné pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.).
14. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
15. Nutno zdůraznit, že v projednávané věci není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (zejména str. 26 až 36 rozsudku soudu prvního stupně, str. 3 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
16. Vzhledem k tomu, že obviněný v dovolání neuplatnil žádnou konkrétní hmotněprávní námitku, svůj požadavek na přezkum právního posouzení skutků nikterak argumentačně nepodpořil a námitkou extrémního rozporu dal najevo, že svoje přesvědčení o vadné právní kvalifikaci zakládá na odlišných skutkových zjištěních, než ke kterým soudy po řádně provedeném dokazování dospěly, dovolací soud toliko v krátkosti konstatuje, že se se závěry soudů stran užité právní kvalifikace plně ztotožňuje. Skutková zjištění popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a v jeho odůvodnění, potažmo v odůvodnění usnesení odvolacího soudu, výstižně obsahují všechny znaky přečinů podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1., 4., 5.), vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2., 3.), podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku (ad 6., 7.) a vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (ad 8., 9.). V tomto ohledu nelze podle dovolacího soudu soudu nižšího stupně ničeho vytknout. Proti postupu, kterým byl obviněný na jedné straně uznán vinným a na straně druhé zproštěn obžaloby, nelze mít výhrad. V řízení před soudem nebylo spolehlivě prokázáno, že obviněný věděl o záměru svědka M. H. podat na něj trestní oznámení a v této souvislosti na něj pod pohrůžkou fyzické likvidace vyvíjel psychický nátlak (viz str. 36 rozsudku soudu prvního stupně). Tato skutková zjištění ostatně nejsou součástí skutkové věty odsuzující části rozsudku nalézacího soudu, tj. výroku o vině pod body 1. až 9. O tom, že by případně došlo k chybné aplikaci právního předpisu při stejných nebo obdobných skutkových zjištěních, proto nelze hovořit.
17. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 1. 2018
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu