ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.11.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 11/2019-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky P. Š., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 30 Hv 37/15p-44, v němž byl uznán vinným zločinem obchodu s omamnými látkami podle §28a odst. 1 2., 3. a 5. případ, odst. 4 řádek 3 rakouského zákona o návykových látkách, zčásti jako účastník trestného činu podle §12 3. případ rakouského trestního zákoníku (bod A. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání tří let a dvou měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky P. Š., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 30 Hv 37/15p-44, a to pro přečin nepovoleného nakládání s omamnými látkami podle §27 odst. 1, řádek 1 1. a 2. případ, odst. 2 rakouského zákona o návykových látkách (bod B. rozsudku) a jemu odpovídající část trestu.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 30 Hv 37/15p-44, který nabyl právní moci téhož dne, byl P. Š. uznán vinným ze spáchání zločinu obchodu s omamnými látkami a s jejich nepovoleným nakládáním podle §28a odst. 1 2., 3. a 5. případ, odst. 4 řádek 3 rakouského zákona o návykových látkách, zčásti jako účastník trestného činu podle §12 3. případ rakouského trestního zákoníku (bod A.), a přečinu nepovoleného nakládání s omamnými látkami podle §27 odst. 1, řádek 1, 1. a 2. případ, odst. 2 rakouského zákona o návykových látkách (bod B.), a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a pěti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Linci se P. Š. předmětné trestné činnosti v podobě trestných činů obchodování s omamnými látkami dopustil v podstatě tím, že
A. obv. P. Š. v množství přesahující 25x minimální množství (podle §28 rakouského zákona o návykových látkách) částečně jako účastník trestného činu vyvážel, dovážel a přenechával ostatním min. 960 g metamfetaminu, který získával v České republice za cenu 30 EUR za gram (od července 2013 do prosince 2013 celkem 250 g metamfetaminu od P. M., zvaného „M.“ ve S., a v době od března 2014 do dubna 2015 alespoň 710 g metamfetaminu od M. Z. v P.) za účelem předávání zvlášť stíhanému R. M. Přičemž 890 g metamfetaminu pašoval přes hranici ve vozidlech, která sám používal (většinou v G. do Rakouska) a v jednom případě (po 3. nákupu u P. M.) prodal 70 g metamfetaminu už ve V. B. Získaný metamfetamin prodával R. M. se ziskem 12 EUR při nákupu od M. Z. a až 15 EUR při nákupu od P. M. za gram,
B. obv. P. Š. nabýval a výlučně ke svému osobnímu použití vlastnil v době přibližně od 2009 do poloviny září 2014 opakovaně a do 2012 pravidelně, a poté při dvou příležitostech metamfetamin pro vlastní konzumaci, a dále 0,8 g metamfetaminu až do svého zajištění dne 23. 5. 2015.
3. Dne 28. 1. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 30 Hv 37/15p-44, ve vztahu k osobě P. Š. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že P. Š. je občanem České republiky a byl odsouzen cizozemským soudem. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každého skutku zvlášť (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že když je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
7. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se zamítne.
8. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného P. Š. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku uvedeného pod bodem B. Tento skutek by odpovídal trestnému činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku pouze za předpokladu, že by odsouzený P. Š. pro vlastní potřebu přechovával metamfetamin v množství větším než malém. Tomuto množství přitom odpovídá 1,5 g metafetaminu. Jelikož však bylo u odsouzeného zajištěno toliko 0,8 g této omamné látky, nenaplnil tento skutek znaky skutkové podstaty trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku, přičemž v úvahu nepřichází ani použití jiné skutkové podstaty. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem B. a jemu odpovídajícímu trestu zamítl.
9. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem A. výrokové části rozsudku Zemského soudu v Linci, lze konstatovat, že toto odsouzení se týká skutku, který vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Tento skutek tedy splnil všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
10. V posuzované věci jsou ohledně výše uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. Š. se pro svůj prospěch podílel na jednání, které je mimořádně závažné ve vztahu k ohrožování zdraví i života uživatelů metamfetaminu. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována tím, že se této trestné činnosti dopouštěl spolu s dalšími neustanovenými osobami, a to po dobu deseti měsíců, a za toto období distribuoval nejméně 960 g metamfetaminu. Závažnosti tohoto jednání odpovídá i výsledný nepodmíněný trest odnětí svobody.
11. Nejvyšší soud tedy návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl, že pouze na část trestu P. Š., který mu byl uložen rozsudkem Zemského soudu v Linci ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 30 Hv 37/15p-44, se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, tak alikvotně snížil uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, a to z původních 3 let a 5 měsíců na konečné 3 roky a 2 měsíce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 1. 2019
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík