ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1337.2018.3
sp. zn. 11 Tdo 1337/2018-II-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 31. 1. 2019 v neveřejném zasedání o dovoláních obviněných N. M. C. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, L. D. T. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, P. A. D. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, N. V. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, H. H. H. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, N. T. V. H. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, N. T. T. L. , nar. XY, trvale bytem XY, XY a N. B. A. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, státních příslušníků Vietnamské socialistické republiky, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 11 To 19/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 52 T 14/2015, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných N. M. C., L. D. T., N. V. H. a H. H. H. odmítají .
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. A. D., N. T. V. H., N. T. T. L. a N. B. A. odmítají .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 52 T 14/2015, byli uznáni vinnými:
- obviněný N. M. C. pod body 4), 5), 6), 8) a 11) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,
- obviněný L. D. T. pod bodem 12) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,
- obviněný P. A. D. pod body 7), 9), 12) a 14) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,
- obviněný N. V. H. pod bodem 12) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,
- obviněný H. H. H. pod body 2) a 3) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,
- obviněná N. T. V. H. pod body 2), 4), 5), 6), 7), 8), 9) a 11) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a pod bodem 18) zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), písm. d) tr. zákoníku,
- obviněná N. T. T. L. pod body 7), 9) a 11) pomocí ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,
- obviněný N. B. A. pod body 8) a 11) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1,odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,
Za to byli odsouzeni:
- obviněný N. M. C. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti (10) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou,
- obviněný L. D. T. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi (8) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
- obviněný P. A. D. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti (9) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou,
- obviněný N. V. H.,
podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi (8) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou,
- obviněný H. H. H. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl (8,5) roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou,
- obviněná N. T. V. H. podle §283 odst. 3 tr, zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému k trestu odnětí svobody v trvání deseti (10) let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou,
- obviněná N. T. T. L. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř (4) let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem,
- obviněný N. B. A. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti (9) let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou,
- obviněné N. T. T. L. byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a podle §70 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí, blíže specifikovaných na str. 21 výroku rozsudku,
- obviněnému L. D. T. byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí blíže specifikované na str. 21 výroku rozsudku,
- obviněnému N. B. A. byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na str. 21 výroku rozsudku,
- obviněnému N. M. C. byl podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na str. 22 výroku rozsudku,
- obviněnému H. H. H. byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na str. 23 výroku rozsudku,
- obviněnému P. A. D. byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí specifikovaných na str. 23 výroku rozsudku,
- obviněnému N. V. H. byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a podle §70 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí, blíže specifikovaných na str. 23 výroku rozsudku,
- obviněné N. T. V. H. byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na str. 23 výroku rozsudku,
- obviněným N. Q. D. a N. T. V. H. byl podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložen trest propadnutí nemovitých věcí specifikovaných na str. 24 výroku rozsudku.
Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo uloženo zabrání věcí:
- zajištěných při domovní prohlídce na adrese XY, XY, blíže specifikovaných na str. 24–25 výroku rozsudku,
- zajištěných při domovní prohlídce na adrese XY, blíže specifikovaných na str. 25–26 výroku rozsudku,
- zajištěných při domovní prohlídce na adrese XY, blíže specifikovaných na str. 27–28 výroku rozsudku.
Současně bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně obviněných H. H., B. T. M. Q., N. V. Q., N. M. D., V. F., N. Q. D., T. T. H., N. M. H. a N. H. L.
2. Stalo se tak na základě zjištění, že aniž by disponovali potřebným povolením k nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tak neoprávněně, úmyslně a s vědomím o jakou látku se jedná, nakládali s psychotropní látkou metamfetamin, který je zařazen v Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, tak:
2) T. T. H., N. H. L., H. H. H., N. Q. D. a N. T. V. H.
v přesně nezjištěném období, pravděpodobně v polovině měsíce února 2014, na adrese XY, v okrese Jablonec nad Nisou, vyrobili nejméně z 15.000 gramů léků Cirrus, které obsahují účinnou látku pseudoefedrin, a které zajistili manželé N. Q. D. a N. T. V. H. od neustanovených osob polské národnosti, za použití dalších chemických látek a laboratorního skla nejméně 3.450 gramů psychotropní látky metamfetamin, který byl určen k další distribuci dosud nezjištěným odběratelům, kterou zajistil N. M. D.,
3) T. T. H., N. H. L. a H. H. H.
v přesně nezjištěném období, pravděpodobně koncem měsíce února 2014, asi 10–15 dnů po jednání pod bodem 2), na adrese XY v okrese Jablonec nad Nisou, vyrobili nejméně z 23.000 gramů léků Cirrus, které obsahují účinnou látku pseudoefedrin, za použití dalších chemických látek a laboratorního skla, nejméně 4.490 gramů psychotropní látky metamfetamin, přičemž takto získaný metamfetamin byl určen k další distribuci dosud nezjištěným odběratelům,
4) T. T. H., N. Q. D., N. M. C., N. M. D. a N. T. V. H.
v přesně nezjištěném období, pravděpodobně počátkem měsíce dubna 2014, na adrese XY, XY v okrese Liberec vyrobili nejméně z 33.000 gramů léků Cirrus, které obsahují účinnou látku pseudoefedrin, za použití dalších chemických látek a laboratorního skla, nejméně 7.312,5 gramů psychotropní látky metamfetamin, následný prodej nezjištěného množství pervitinu poté zajistil N. Q. D. dosud neustanoveným osobám a další nezjištěná část pervitinu byla dodána osobě vystupující pod jménem T. N. do obce XY, kdy této osobě metamfetamin dodali N. M. C. a N. M. D., přičemž rozdělení rolí v tomto případě bylo takové, že všechny zúčastněné osoby byly na této výrobě zainteresovány finančně, následně T. T. H. řídil samotnou výrobu psychotropní látky metamfetarnin, N. Q. D., N. M. C. a N. M. D. prováděli pomocné práce vzhledem k neznalosti výrobního procesu, dále N. Q. D. a N. T. V. H. zajistili léky zn. Cirrus potřebné pro výrobu metamfetaminu a N. M. C. zajistil nezjištěným způsobem chemikálie nezbytné pro výrobu metamfetaminu, přičemž zisk z této výroby si všechny osoby rozdělily stejným dílem, kdy každé připadlo 150.000,-Kč čistého zisku,
5) T. T. H., N. Q. D., N. M. C., N. M. D., B. T. M. O., N. T. V. H. a N. M. H.
v přesně nezjištěném období, pravděpodobně v polovině měsíce května 2014, na adrese XY, XY v okrese Liberec, vyrobili nejméně z 33.000 gramů léků Cirrus, které obsahují účinnou látku pseudoefedrin, za použití dalších chemických látek a laboratorního skla, nejméně 7.312,5 gramů psychotropní látky metamfetamin, následný prodej nezjištěného množství pervitinu poté zajistil N. Q. D. dosud neustanoveným osobám a další nezjištěná část pervitinu byla dodána osobě vystupující pod jménem T. N. do obce XY, přičemž dodání metamfetaminu této osobě realizoval N. M. H. na pokyn B. T. M. Q., přičemž rozdělení rolí v tomto případě bylo takové, že všechny zúčastněné osoby byly na této výrobě zainteresovány finančně, následně T. T. H. řídil samotnou výrobu psychotropní látky metamfetamin, N. Q. D., N. M. C. a N. M. D. prováděli pomocné práce vzhledem k neznalosti výrobního procesu, dále N. Q. D. a N. T. V. H. zajistili léky zn. Cirrus potřebné pro výrobu metamfetarninu a N. M. C. zajistil nezjištěnýrn způsobem chemikálie nezbytné pro výrobu metamfetaminu, přičemž zisk z této výroby si všechny osoby rozdělily stejným dílem, kdy manželé N. Q. D. a N. T. V. H. vystupovali jako jedna osoba, kdy každé z osob připadlo 150.000,-Kč čistého zisku, N. M. H. zajistil na pokyn B. T. M. Q. přepravu metamfetaminu dosud neustanovené osobě vystupující pod jménem T. N. z XY do XY,
6) T. T. H., N. M. C., N. M. D., N. Q. D., N. M. H., B. T. M. O., N. T. V. H. a odděleně trestně stíhaný H. H. N.
v přesně nezjištěném období, pravděpodobně v měsíci červenci 2014, na přesně nezjištěném místě v obci XY v okrese Nový Jičín a následně na adrese XY, XY v okrese Liberec, vyrobili nejméně z 30.000 gramů léků Cirrus, které obsahují účinnou látku pseudoefedrin, za použití dalších chemických látek a laboratorního skla, nejméně 6.750 gramů psychotropní látky metamfetamin, přičemž výrobu metamfetaminu započali v nově zřízené varně na přesně nezjištěném místě v obci XY a následně výrobu, z důvodů nevyhovujícího umístění spočívajícího v přemíře kouře a nemožnosti řádného větrání, přemístili na adresu XY, XY, kde výrobu metamfetaminu dokončili, takto vyrobený metamfetamin byl určen dalším dosud neustanoveným osobám v obci XY a okolí, jehož dopravu na toto místo zajistil N. M. H. na pokyn N. M. C. a N. M. D., přičemž rozdělení rolí v tomto případě bylo takové, že všechny osoby zúčastněné na výrobě metamfetaminu byly ve věci zainteresovány finančně, kdy T. T. H. řídil samotnou výrobu psychotropní látky metamfetamin, N. M. C., N. M. D., H. H. N. a N. M. H. prováděli pomocné práce vzhledem k neznalosti výrobního procesu, dále N. Q. D. a N. T. V. H. zajistili léky zn. Cirrus potřebné pro výrobu metamfetaminu a N. M. C. zajistil nezjištěným způsobem chemikálie nezbytné pro výrobu metamfetaminu, přičemž zisk z této výroby činil 80.000,-Kč pro každou z osob zúčastněných na výrobě metamfetaminu, přičemž manželé N. Q. D. a N. T. V. H. pro účely vyúčtování vystupovali jako jedna osoba, neboť v tomto případě byla nutná investice do zřízení varny na přesně nezjištěném místě v obci XY, dále N. M. H. vykonával i funkci kurýra a zajistil dopravu vyrobeného metamfetaminu odběratelům, přičemž jeho činnost řídila B. T. M. Q.,
7) T. T. H., P. A. D., N. Q. D., N. T. V. H., N. M. H., B. T. M. O., N. T. T. L. a odděleně trestně stíhaní H. H. N. a N. M. T.,
v přesně nezjištěném období, pravděpodobně v měsíci říjnu 2014, na adrese XY, XY v okrese Česká Lípa, vyrobili T. T. H., H. H. N., P. A. D., N. M. T. nejméně z 30.000 gramů léků Cirrus, které obsahují účinnou látku pseudoefedrin, které společně zajistili N. Q. D. a N. T. V. H., a za použití dalších chemických látek a laboratoního skla nejméně 6.750 gramů psychotropní látky metamfetamin, následný prodej nejméně 2.000 gramů pervitinu poté zajistil N. Q. D. dosud neustanovené osobě pravděpodobně polské národnosti a další nezjištěná část pervitinu byla dodána osobě vystupující pod jménem T. N. do obce XY, přičemž prostory k výrobě metamfetaminu, konkrétně nemovitost na adrese XY, XY, poskytl P. B., nar. XY, který zároveň zajišťoval i veškeré potřebné práce, včetně úklidu v souvislosti s chodem domu, přičemž tyto jednotlivé úkoly pro možnost v domě uskutečňovat výroku matamfetaminu mu zadávala N. T. T. L., přičemž rozdělení rolí v tomto případě bylo takové, že manželé N. Q. D., N. T. V. H. zajistili léky zn. Cirrus, T. T. H. řídil samotnou výrobu psychotropní látky metamfetamin, H. H. N., P. A. D., N. M. T. prováděli pomocné práce vzhledem k neznalosti výrobního procesu, distribuci metamfetaminu do obce XY osobě užívající jméno T. N. zajistil N. Q. D., a to prostřednictvím kurýra N. M. H., který jednal na pokyn B. T. M. Q. a N. T. T. L. zajišťovala činnost P. B.,
8) T. T. H. a N. M. H., N. B. A., N. M. C., N. M. D., N. Q. D., N. T. V. H., B. T. M. O. a odděleně trestně stíhaný H. H. N.,
v přesně nezjištěném období, pravděpodobně v průběhu měsíců října a listopadu 2014, na adrese XY, XY, v okrese Liberec, a následně na adrese XY, U XY v bytě užívaném osobou T. T. H., vyrobili T. T. H., H. H. N., N. B. A., N. M. C. a N. M. D. na adrese XY, XY, nejméně z 45.000 gramů léků Cirrus, které obsahují účinnou látku pseudoefedrin, nejméně 8.000 gramů psychotropní látky metamfetamin, z čehož výrobu 6.000 gramů metamfetaminu dokončili přímo na adrese XY, XY a následně dalších 2.000 gramů metamfetaminu v tekutém skupenství převezl na pokyn N. M. C., N. M. D. a N. Q. D. nezjištěným vozidlem N. M. H. do uvedeného bydliště T. T. H. v XY, kde T. T. H. sám metamfetamin v kapalné podobě odpařil a přivedl ho do podoby krystalů, následně poté dne 28. 11. 2014 v době okolo 17:00 hodin na zastávce autobusu městské hromadné dopravy č. XY v XY, která se nachází asi 5 minut jízdy autem z tržnice S., předal T. T. H. na pokyn a pod dozorem N. M. C. a B. T. M. Q. metamfetamin v množství 1.908,22 gramů osobě N. M. H., který ho uschoval ve vozidle VOLKSWAGEN Passat Variant, stříbrné barvy, RZ XY, kterým přicestoval, a to konkrétně v přepravní tašce na psa, přičemž byl dne 28. 11. 2014 v době okolo 17:35 hodin, na 39,5 km rychlostní silnice RIO, kontrolován hlídkou Policie České republiky, kdy při provedené kontrole bylo v přepravní tašce na psa, která byla položena na zadních sedadlech vozidla, nalezeno 1.908,22 gramů psychotropní látky metamfetamin, a to aniž by došlo k jejímu následnému předání objednavatelům této látky N. M. C. a B. T. M. Q., kteří pokračovali v jiném vozidle dále v jízdě až na adresu XY, XY, přičemž rozdělení rolí v tomto případě bylo takové, že všechny osoby zúčastněné na výrobě metamfetaminu byly ve věci zainteresovány i finančně, kdy T. T. H. řídil samotnou výrobu psychotropní látky metamfetamin, H. H. N., N. B. A., N. M. C., N. M. D. a N. Q. D. prováděli pomocné práce vzhledem k neznalosti výrobního procesu, dále N. Q. D. a N. T. V. H. zajistili léky zn. Cirrus potřebné pro výrobu metamfetaminu a N. M. C. zajistil nezjištěným způsobem chemikálie nezbytné pro výrobu metamfetaminu, N. M. H. vykonával funkci kurýra a při této své činnosti byl řízen osobou B. T. M. Q.,
9) T. T. H., H. H., P. A. D., N. H. L., N. Q. D., N. T. V. H., N. T. T. L. a odděleně trestně stíhaný N. M. T.
v přesně nezjištěném období, pravděpodobně na konci měsíce listopadu 2014 nebo začátkem měsíce prosince 2014, na adrese XY, XY v okrese Česká Lípa, T. T. H., H. H., N. M. T., P. A. D. vyrobili nejméně z 30.000 gramů léků Cirrus, které zakoupil N. M. T. od manželů N. Q. D. a N. T. V. H., a které obsahují účinnou látku pseudoefedrin, za použití dalších chemických látek a laboratorního skla, nejméně 6.600 gramů psychotropní látky metamfetamin, kdy takto vyrobený pervitin byl poté v množství 1.000 gramů prodán osobě N. Q. D., dále v množství 2.500 gramů byl dodán dosud osobě vystupující pod jménem T. N. do obce XY, dále množství 2.100 gramů si ponechal N. M. T. a množství 1.000 gramů si ponechal T. T. H., který ho následně prodal osobě N. H. L., který s ním dále naložil nezjištěným způsobem, přičemž prostory k výrobě metamfetaminu, konkrétně nemovitost na adrese XY, XY, poskytl P. B., nar. XY, který zároveň zajišťoval i veškeré potřebné práce, včetně úklidu, v souvislosti s chodem domu, přičemž tyto jednotlivé úkoly pro možnost v domě uskutečňovat výroku metamfetaminu mu zadávala N. T. T. L. a rozdělení rolí v tomto případě bylo takové, že manželé N. Q. D., N. T. V. H. zajistili léky zn. Cirrus na objednávku N. M. T., T. T. H. řídil samotnou výrobu psychotropní látky metamfetamin, H. H., N. M. T., P. A. D. prováděli pomocné práce vzhledem k neznalosti výrobního procesu a N. T. T. L. zajišťovala činnost P. B.,
11) T. T. H., N. B. A., N. M. T., N. M. C., N. M. D., N. Q. D., N. T. V. H. a N. T. T. L., N. H. L. a odděleně trestně stíhaný H. H. N.
dne 12. 12. 2014 na adrese XY, XY, v okrese Česká Lípa, T. T. H., H. H. N., N. B. A. a N. M. T. vyrobili nejméně z 54.300 gramů léků Cirrus, které společně zajistili N. Q. D. a N. T. V. H., a které obsahují účinnou látku pseudoefedrin, za použití dalších chemických látek a laboratorního skla, nejméně 12.000 gramů psychotropní látky metamfetamin, kdy z takto vyrobeného pervitinu obdržel T. T. H. 2.997,53 g krystalické látky s obsahem 2.435 g metamfetaminu jako odměnu a další zbývající část byla určena dalším dosud neustanoveným osobám, přičemž prostory k výrobě metamfetaminu, konkrétně nemovitost na adrese XY poskytl P. B., nar. XY, který zároveň zajišťoval i veškeré potřebné práce, včetně úklidu, v souvislosti s chodem domu, přičemž tyto jednotlivé úkoly pro možnost v domě uskutečňovat výroku metamfetaminu mu zadávala N. T. T. L., přičemž rozdělení rolí v tomto případě bylo takové, že N. M. C. a N. M. D. poskytli nutné finanční prostředky pro uskutečnění výroby pervitinu, tj. financovali nákup léků Cirrus, chemikálií a dalších prostředků nutných k výrobě metamfetaminu, N. Q. D. a N. T. V. H. obstarali nezjištěným způsobem od osob polské národností potřebné množství léků Cirrus, kdy T. T. H. řídil samotnou výrobu psychotropní látky metamfetamin, H. H. N., N. B. A. a N. M. T. prováděli pomocné práce vzhledem k neznalosti výrobního procesu, P. B. poskytl svoji nemovitost k realizaci výroby psychotropní látky metamfetamin a dále vykonával pomocné práce související s údržbou nemovitosti, přičemž jeho činnost řídila N. T. T. L., T. T. H. množství 2.997,35 gramů bílé krystalické látky s obsahem metamfetaminu prodal osobě N. H. L. tak, že mu ve dnech 19. 12. 2014 a 20. 12. 2014 při telefonických hovorech prodej nabídl a dne 21. 12. 2014 v 10:40 hodin N. H. L. přijel vozidlem Volkswagen Golf, RZ XY, k bydlišti T. T. H. na adrese XY v XY, vešel do bytu, kde převzal předem domluvené množství metamfetaminu a v 13:32 hodin společně vyšli z domu a N. H. L. nasedl do uvedeného vozidla, kde metamfetamin uschoval do prostoru airbagu na místě spolujezdce a v 13:34 hodin odjel z místa po dálnici D 1 směrem na Brno, přičemž v 15:40 hodin byl na benzínové čerpací stanici A. na 190 km D 1 kontrolován hlídkou Celní správy ČR, a byla u něho zajištěna bílá krystalická látka o hmotnosti 2.997,35 g obsahující 2.435 g metamfetaminu, přičemž osobě N. H. L. byl dne 22. 12. 2014 proveden odběr krve a jejím rozborem byla zjištěna v krevním séru přítomnost metamfetaminu o koncentraci 0,034 mg/l, a tedy v době od 13:34 hodin do 15:08 hodin dne 21. 12.2014 nebyl schopen bezpečně řídit motorové vozidlo,
12) L. D. T., P. A. D., N. V. H. a odděleně trestně stíhaní N. B. T. a O. H.
v přesně nezjištěném období nejméně ode dne 14. 12. 2014 do 17:00 hodin dne 16. 12. 2014, po předchozích vzájemných telefonických dohodách a následném osobním jednání, L. D. T. zajistil nezjištěným způsobem nejméně 1.590,31 gramů psychotropní látky metamfetamin, kterou dne 16. 12. 2014 předal v L. v ulici XY, poblíž herny „K.“, prostřednictvím osob P. A. D. a N. V. H., kteří na místo setkání přicestovalí osobním motorovým vozidlem PEUGEOT 307, modré barvy, RZ XY, osobě N. B. T., který na místo setkání přicestoval ve společnosti objednavatele O. H. osobním motorovým vozidlem AUDI A6, bílé barvy, RZ XY; následně po předání metamfetaminu odjeli N. B. T. společně s O. H. zmiňovaným vozidlem z XY po rychlostní silnici R. ve směru jízdy na XY, přičemž dne 16. 12. 2014 v době o 17:00 hodin, v XY, v ulici XY, ve směru jízdy na centrum, před obchodním centrem E. čp. XY, bylo jejich vozidlo, řízené osobou N. B. T., kontrolováno hlídkou Policie České republiky, kdy při provedené kontrole byla v příruční tašce černé barvy, nacházející se v přední části vozidla, nalezena igelitová bílá taška obsahující jeden větší a jeden menší plastový sáček vložený v zeleném papírovém sáčku, vše obsahující celkem 1.590,31 gramů psychotropní látky metamfetamin,
14) P. A. D., N. V. Q. a odděleně trestně stíhaný V. V. Q.
v přesně nezjištěném období, nejméně ode dne 9. 1. 2015 do 17:00 hodin dne 12. 1. 2015, po předchozích vzájemných telefonických dohodách a následném osobním jednání, P. A. D. společně s N. V. Q. prodali dne 12. 1. 2015 v L. na parkovišti před obchodním domem M. osobě V. V. Q. nejméně 193,977 gramů psychotropní látky metamfetamin, se kterým byl jmenovaný dne 12. 1. 2015 v době okolo 17:00 hodin v XY na ulici XY, cca 60 metrů od křižovatky s ulicí XY, kontrolován ve vozidle ŠKODA Superb combi, RZ XY, s označením TAXI, a to hlídkou Policie České republiky, kdy byl u jmenovaného následně metamfetamin nalezen, a to uschovaný v transparentním mikrotenovém sáčku v papírové krabičce s nápisem „NASIVIN“,
přičemž T. T. H. se jednání pod body 1) až 11) a 13) dopustil, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech č. j. 15 T 252/2011-403 ze dne 19. 3. 2012, který nabyl právní moci dne 18. 7. 2012, uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na dobu 3 let se zařazením do věznice s dozorem a trest vyhoštění na dobu 5 let,
18) N. Q. D. a N. T. V. H.
v úmyslu zastřít původ nabytých peněžních prostředků a příjmů pocházejících z trestné činnosti, a to ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, v době nejméně od měsíce února 2014 do dne 8. 4. 2015, tedy do dne svého zadržení policejním orgánem, vkládali na přesně nezjištěných místech v České republice tyto peněžní prostředky v hotovosti na účet č. XY vedený u České spořitelny, a. s. na majitele N. Q. D., přičemž prostřednictvím takto vložených finančních prostředků, byly hrazeny pravidelné měsíční splátky ve výši 41.981,- Kč a 2.630,-Kč za pojištění úvěru, tedy celkem splátky ve výši 44.611 Kč, k hypotečnímu úvěru č. XY poskytnutému Českou spořitelnou, a. s. dlužníkům N. Q. D. a N. T. V. H. a za období od února 2014 do měsíce dubna 2015 uhradili částku v celkové výši 669.165 Kč,
a dále další pravidelné platby spojené s užíváním nemovitosti, a to
- úhrady za dodávky elektřiny společnosti ČEZ Prodej, s. r. o. v období od měsíce února 2014 do měsíce března 2014 ve výši 940,-Kč měsíčně, od měsíce dubna 2014 do měsíce března 2015 ve výši 630 Kč měsíčně a v měsíci dubnu 2015 ve výši 660 Kč, kdy za toto období zaplatili na zálohách částku v celkové výši 10.100 Kč,
- úhrady za dodávky plynu společnosti RWE Energie, s. r. o. v období od měsíce února 2014 do měsíce dubna 2014 ve výši 9.140 Kč měsíčně, a v období od měsíce května 2014 do měsíce dubna 2015 ve výši 13.690 Kč měsíčně, kdy za toto období zaplatili na zálohách částku v celkové výši 191.700 Kč,
- úhrady za dodávky vody a odvádění odpadních vod společnosti Severočeské vodovody a kanalizace, a. s. v období od měsíce února 2014 do měsíce ledna 2015 ve výši 8.590 Kč měsíčně, a v období od měsíce února 2015 do měsíce dubna 2015 ve výši 5.870 Kč, kdy za toto období zaplatili na zálohách částku v celkové výši 120.690 Kč,
a dále obžalovaná N. T. V. H. zaslala prostřednictvím zasílatelských společností do Vietnamské socialistické republiky dne 13. 7.2014 částku ve výši 750 USD (v přepočtu dle ČNB částku ve výši 20.580 Kč), dne 15. 7. 2014 částku ve výši 10.000 EUR (v přepočtu dle ČNB částku ve výši 274.300 Kč), dne 11. 8.2014 částku ve výši 10.000 USD (v přepočtu dle ČNB částku ve výši 208.050 Kč), dne 2. 9. 2014 částku ve výši 200 USD (v přepočtu dle ČNB částku ve výši 4.234 Kč), tedy částku v celkové výši 507.164 Kč,
přičemž z dosud zjištěných skutečností je zřejmé, že obžalovaný N. Q. D. v období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 dosahoval ročních příjmů, uváděných v daňovém přiznání u místně příslušného Finančního úřadu pro Liberecký kraj, Územního pracoviště Liberec, ve výši 66.416 Kč a příjmů z pronájmu ve výši 238.700 Kč, tedy celkem částku ve výši 305.116 Kč, a v období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 dosáhl rozdíl mezi příjmy a výdaji částku ve výši 153.330 Kč; obžalovaná N. T. V. H. dosáhla v období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 ročních příjmů ve výši 74.120 Kč a v období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 ročních příjmů ve výši 36.080 Kč, tedy jako manželé dosahovali ročních příjmů za rok 2013 částku v celkové výši 379.236 Kč a za rok 2014 částku v celkové výši 189.410 Kč, což je v hrubém nepoměru se zjištěnými výdaji, zejména s výší splátek hypotéčního úvěru, které v období od měsíce února 2014 do měsíce dubna 2015 činily částku v celkové výši 669.165 Kč, náklady na bydlení v tomto období spojené s dodávkou elektřiny, plynu a služeb spojených s dodávkou vody a odvodem odpadních vod činily částku v celkové výši 322.490 Kč, s výší částek, které byly zaslány prostřednictvím zasilatelských společností do Vietnamské socialistické republiky, které v celkovém součtu činily částku ve výši 507.164 Kč, přičemž běžné životní náklady pro čtyřčlennou rodinu představované životním minimem dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, činí 10.250 Kč měsíčně, tedy za období od měsíce února 2014 do měsíce dubna 2015 celkem 153.750 Kč.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli výše označení dovolatelé a obvinění H. H., B. T. M. Q., N. M. D., V. F., N. Q. D., N. M. H. a N. H. L. odvoláními. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 11 To 19/2017, na podkladě odvolání obviněných L. D. T., N. V. H., N. Q. D., N. T. V. H. a N. M. H. rozhodl tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil:
a) ve výroku o trestu odnětí svobody uloženém obviněnému L. D. T.
b) ve výroku o trestu odnětí svobody uloženém obviněnému N. V. H.
c) ve výroku o trestu propadnutí věci uloženém obviněnému N. Q. D.
d) ve výrocích o trestech odnětí svobody a propadnutí věci uložených obviněné N. T. V. H.
e) ve výrocích o trestech odnětí svobody a propadnutí věci uložených obviněnému N. M. H.
Dále nově podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného L. D. T. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou a obviněného N. V. H. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněnému N. Q. D. uložil podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věcí, blíže specifikovaných na str. 2 výroku rozsudku. Obviněnou N. T. V. H. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jí též uložil trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 3 výroku rozsudku. Obviněného N. M. H. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku tomuto obviněnému dále uložil trest propadnutí věci, blíže specifikované na str. 3 výroku rozsudku.
Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rovněž uložil zabrání věci: 1.867 gramů metamfetaminu - množství zbylé po zkoumání. Ostatní výroky napadeného rozsudku zůstaly nedotčeny a podle §256 tr. ř. odvolání obviněných B. T. M. Q., N. M. C., P. A. D., N. M. D., V. F., H. H. H., N. T. T. L., N. B. A., N. H. L. a H. H. jako nedůvodná zamítl.
II.
Dovolání obviněných a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu podali dovolání obvinění N. M. C., L. D. T., N. V. H., H. H. H., P. A. D., N. T. V. H., N. T. T. L. a N. B. A. Dovolání podal rovněž obviněný H. H., přičemž věc tohoto obviněného byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1337/2018-I, vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí. Obvinění svá dovolání opírají o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž obvinění H. H. H. a N. B. A. jej uplatnili prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku prvostupňového soudu, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný H. H. H. naplnění uplatněných dovolacích důvodů spatřuje především v nesprávném hodnocení provedených důkazů, v jehož důsledku došlo i k pochybení v zaujaté právní kvalifikaci. Namítá, že soud prvního stupně vyšel pouze z výpovědi spolupracujícího obviněného T. T. H., z výsledků domovní prohlídky na adrese XY čp. XY a ze skutečnosti, že používal telefonní číslo XY. Pokud jde o spoluobviněného T. T. H., tomuto sice poskytl prostory, neměl však tušení, co se v nich odehrává. Poukázal na nesoulad výpovědi tohoto obviněného z přípravného řízení a u hlavního líčení, podle níž se v rámci výroby metamfetaminu věnoval pouze své činnosti a neměl přehled o tom, co dělají ostatní osoby. Nevyjádřil se tedy konkrétně k okolnostem zapojení jeho osoby do trestné činnosti, když toliko konstatoval, že dovolatel měl provést nespecifikované drobné stavební úpravy, z čehož však jeho podíl na výrobě drogy nelze dovodit, když ani o této výrobě nic nevěděl. Ohledně výsledků domovní prohlídky konané dne 8. 4. 2015 namítl, že k zajištění stop došlo až po roce od opuštění prostor obviněným T. T. H., a pokud se v nich poté pohyboval, činil tak pouze účelem nalezení zde uskladněných svých předmětů. Zajištěné daktyloskopické stopy na věcech lze proto vysvětlit uchopením skleněné nádoby a jejím přemístěním v rámci přerovnávání věcí, aniž by mu však byl znám účel jejího používání. Bylo-li v objektu zajištěno větší množství předmětů, jež mohly sloužit k výrobě metamfetaminu, tyto byly umístěny v prostorách, které dovolatel neužíval. Pokud jde o zmíněné telefonní číslo, toto používal dlouhodobě, přičemž namítá, že na něj nebyl vystaven příkaz k odposlechu ani neprochází žádnými kritickými hovory. Má tedy za to, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a z nich vycházejícími právními závěry, čímž došlo k porušení jeho právo na spravedlivý proces. Jeho vina nebyla v trestním řízení bez pochybností zjištěna, ani nedošlo k prokázání subjektivní stránky mu přisouzeného zločinu, tedy, že věděl o tom, že v jím užívané nemovitosti na adrese XY, dochází k nelegální výrobě pervitinu. Pokud nižší soudy náležitě nereagovaly na jeho procesní námitky učiněné v předchozích fázích trestního řízení, tedy že v hlavním líčení nebylo plně respektováno jeho právo na tlumočníka a jsou pochybnosti o kvalitě provedeného překladu u jednotlivých procesních úkonů, i tím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 11 To 19/2017-9360 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 7. 2016, č. j. 52 T 14/2015, v části jeho osoby se týkající, a věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud přerušil podle §265o odst. 1 tr. ř. výkon uloženého mu nepodmíněného trestu odnětí svobody.
6. Obviněný N. M. C. ve svém dovolání, které učinil prostřednictvím obhájce Ladislava Ejema, zejména namítá podstatné vady řízení spočívající v tom, že v hlavním líčení po přednesení obžaloby státním zástupcem tato nebyla přeložena do vietnamštiny. Krajský soud též nesprávně hodnotil provedené důkazy, když vycházel pouze z výpovědi spolupracujícího obviněného T. T. H., kterou však považuje za nesprávnou a nevěrohodnou. Má za to, že měla být použita zásada in dubio pro reo , neboť ve věci existují značné pochybnosti. Věci, jež podlehly propadnutí (str. 22 rozsudku soudu prvního stupně a str. 44 rozsudku odvolacího soudu), nejsou zmíněny v popisu skutků a měly mu být proto vráceny jako v tomto trestním řízení nepotřebné, když zejména u nalezených peněz při domovní prohlídce v pronajatém bytě jeho družky nelze z neobvyklých míst jejich nálezů dovodit, že se jedná o peníze pocházející z trestné činnosti, nebo k této určené. Namítá též nepřiměřenou přísnost uloženého trestu odnětí svobody, a to zejména s ohledem na svou dosavadní bezúhonnost. Navrhl tedy, aby napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 11 To 19/2017-9360, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
7. V dovolání podaném prostřednictvím obhájkyně JUDr. Renaty Vesecké, Ph.D., obviněný N. M. C. po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení předně namítá extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudů při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, v jejichž důsledku je vadný i výrok o trestu. Tyto rozpory blíže vysvětluje s tím, že peněžní částky v dovolání blíže specifikované, zajištěné při domovní prohlídce v jeho bytě na adrese XY, XY, nepatří jemu, ale jeho manželce V. T. L. H., které nabyla darem od svých příbuzných, o čemž svědčí v dovolání konstatované doklady. Na tomto podkladě dospívá k závěru, že mu byl trest propadnutí věci v podobě peněžní hotovosti uložen nesprávně, když toliko z neobvyklých míst jejich nálezů nelze automaticky dovodit, že se jedná o peníze z trestné činnosti pocházející nebo k ní určené, a mělo tak být postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 11 To 19/2017-9360 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 7. 2016, č. j. 52 T 14/2015, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
8. Obviněný L. D. T. poukazuje, že napadená soudní rozhodnutí nemohou obstát z důvodu porušení základních zásad trestního řízení, konkrétně zásady legality, bezprostřednosti, ústnosti, materiální pravdy a presumpce neviny, přičemž zároveň v dalším odkazuje na „obsah všech svých dosavadních podání“. Namítá, že před krajským soudem nebyl proveden žádný usvědčující důkaz o jeho vině, bylo vycházeno toliko z nedoložených spekulací a úvah soudu. Naopak se domnívá, že z provedených důkazů lze dovodit, že se na trestné činnosti nepodílel a že se jí dopustily jiné osoby. Krajský soud pouze zopakoval tvrzení obsažené v obžalobě a ve sdělení obvinění. Protokol Policie České republiky o sledování, jež zmiňuje krajský soud, neprokazuje, že nakládal či manipuloval s bílou taškou, kterou pak policie zajistila u O. H. a svědka N. B. T. On sám se nijak nepodílel ani na předání této tašky zmíněným osobám, ani není prokázáno, že by se stále jednalo o totožný, u nich zadržený bílý sáček, s nímž nezjištěné osoby manipulovaly v baru K. v L.. Má za to, že pokud jeho požadavku na výslech O. H. jako svědka krajský soud nevyhověl s tím, že již není k dispozici na území České republiky, nemůže nedosažitelnost svědka být k jeho tíži. Zdůrazňuje, že svědek N. B. T. u hlavního líčení dne 3. 5. 2016 uvedl, že si vše proti němu vymyslel, veden snahou získat pro sebe výhody, přičemž negoval jeho účast na uvedené akci. I přes probíhající odposlechy Policií České republiky od poloviny prosince 2014 do doby jeho zadržení dne 8. 4. 2015, nejsou ohledně něj zajištěny žádné zachycené hovory o jeho účasti na předmětné trestné činnosti. Vytýká, že ačkoliv krajský soud neprovedl zákonným způsobem důkazy v podobě odposlechů, když tyto pro jejich nepoužitelnost nebyly přehrány, z těchto záznamů při rozhodování o vině a trestu vycházel. Nebylo tak možné při hlavním líčení provést ani důkaz znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická audioexpertiza – fonoskopie PhDr. Svobodové, Ph.D., a ani zjistit jeho stanovisko k obsahu hovoru a k tomu, kdo jej vedl a čeho se přesně hovor týkal. Nikdo ze spoluobviněných jej neoznačil za pachatele drogové trestné činnosti, a pokud o něm vypovídali obvinění N. V. H. a P. A. D., pak jen proto, že ho znali z herny, kde pracoval jako obsluha. Rovněž se domnívá, že jeho postavení v trestním řízení bylo „nerovné“ s ohledem na jeho vietnamskou národnost, když spoluobvinění české národnosti byli nedlouho po zahájení trestního řízení propuštěni z vazby oproti obviněným vietnamské národnosti s odůvodněním, že by mohli uprchnout či se skrývat, což vnímá jako zásah do práva na spravedlivý proces. Poukazuje rovněž na to, že obvinění stíhaní vazebně (občané vietnamské národnosti) byli po celou dobu hlavního líčení spoutáni na nohou, což pokládá ze strany krajského soudu za projev xenofobie. Rovněž zmiňuje svou dosavadní bezúhonnost a rodinné i pracovní zázemí na území České republiky. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 11 To 19/2017-9360 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 7. 2016, č. j. 52 T 14/2015, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
9. Obviněný N. V. H. ve svém dovolání předně uvádí, že jeho vina mu přisouzeným jednáním nebyla provedeným dokazováním prokázána. Pokud jde o důkaz záznamem telefonních hovorů, tento byl nesprávně proveden, neboť záznamy telefonních hovorů, které podle krajského soudu svědčí o jeho vině, nebyly u hlavního líčení pro svou špatnou kvalitu přehrány, důsledkem čehož je řádně neprovedený usvědčující důkaz a je tak dána jeho nezákonnost. O jeho vině nesvědčí ani závěry genetického zkoumání stop, byť na utahovací gumičce respirátoru byly zjištěny stopy po metamfetaminu a jeho DNA, neboť z provedeného dokazování nevyplývá, kdy a jakým způsobem se zkoumaná DNA na místo, kde byla sejmuta, dostala. Nikdy se na výrobě drog nepodílel, pouze z pokynu pana T. uklízel nějaký prostor, proto použil jako ochrannou pomůcku při úklidu prašného prostředí respirátor, který však nebyl použit při výrobě drog, o jejichž výrobě na daném místě ani nebyl informován. Tímto lze vysvětlit původ jeho stop na této věci. Ani z protokolu o sledování osob nelze jednoznačně dovodit jeho podíl na uvedeném jednání ani vědomost o tom, že je páchána jakákoliv trestná činnost. Na podkladě ostatních důkazů jej pak nelze uznat vinným, když jde o nepřímé důkazy, které netvoří „ucelený a uzavřený řetězec“. Má za to, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces, porušení zásady bezprostřednosti i zásady ústnosti. Navrhl tedy, aby Nejvyšší soud „zrušil výrok o vině a o trestu propadnutí věci z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 52 T 14/2015, a současně zrušil výrok o trestu odnětí svobody z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 11 To 19/2017-9360, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí“.
10. Obviněný P. A. D. ve svém dovolání především namítá, že soudy nesprávně hodnotily otázku jeho zavinění a v návaznosti na to nesprávně dovodily, že se trestné činnosti pod body 7) a 9) dopustil jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku. Ve skutečnosti, jak vyplynulo z dokazování, a soudy obou stupňů to konstatovaly, byl pouze osobou, která jen uklízela po výrobě drog, na níž se nijak nepodílel, neznal postup, kterým se drogy vyrábí, ani nebyl na této činnosti dohodnut s ostatními spolupachateli. Jako pachatel či účastník na předmětné trestné činnosti nebyl ani spolupracujícím obviněným T. T. H. „přímo ztotožněn“, neboť bylo toliko hovořeno, že se úklidu účastnila osoba jménem „T.“, usvědčen nicméně nebyl. Navrhl tedy, aby byl napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 11 To 19/2017-9360 zrušen.
11. Obviněná N. T. V. H. má napadený rozsudek za nepřezkoumatelný, nedostatečně odůvodněný a tudíž za nezákonný. Provedené důkazy jsou chybně hodnoceny v její neprospěch. Z popisu skutků ve vztahu k její osobě nejsou patrny okolnosti, týkající se výroby a distribuce psychotropních látek, ani z nich není patrno, kdy a jak konkrétně měla konat. Ona sama nikomu drogu neprodávala, ani ji nepřemisťovala a není tak najisto zjištěno, že by spolu se svým manželem N. Q. D. se dopustila jednání spočívajícího v obstarání léků Cirrus k výrobě pervitinu. K jejímu zavinění absentuje v rozsudku jakékoli odůvodnění, pouze v rámci jakéhosi souhrnu se konstatuje, že všichni obvinění jednali v úmyslu přímém. Spolupracující obviněný T. T. H. vypověděl, že se na výrobě pervitinu ženy nepodílely, a ani se nemohl vyjádřit, zda případně spolupracovala na jeho distribuci. Přestože vypověděl, že vedla účetnictví, aniž by specifikoval, zda tato činnost měla vztah k vytýkanému jednání, soud prvního stupně uzavřel, že byť ženy nemusely mít přesné informace o výrobě pervitinu, byly to ony, které počítaly náklady a výnosy. Má tedy za to, že její jednání, kdy se podílela toliko na zpracování účetnictví a pomáhala případně manželovi, tak nešlo přímo o jednání tvořící objektivní stránku trestného činu podle §283 tr. zákoníku, ale pouze o jednání podporující činnost ostatních, kdy plnila zadávané úkoly. Její jednání nevykazuje znaky spolupachatelství na přisouzeném zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nýbrž toliko účastenství formou pomoci k tomuto podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Ani poukaz, že část záznamů telekomunikačního provozu se měla týkat i její osoby nevylučuje, že se na věci podílela pouze jako účastník. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 11 To 19/2017 -9360 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 52 T 14/2015, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci k novému projednání a rozhodnutí.
12. Obviněná N. T. T. L. spatřuje nesprávné právní posouzení skutku v tom, že byla odsouzena za nejnižší stupeň formy účastenství, tj. za pomoc ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ačkoliv s výrobou drog „neměla nic společného“. Pouze tlumočila a předávala „vzkazy o úklidu, obstarání rukavic a opravě čerpadla“ P. B., který byl v té době vlastníkem nemovitosti. Nebylo tak zdůvodněno ani objasněno, jakým způsobem měla být při výrobě drog nápomocna. Ačkoliv z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že k výrobě drog došlo pravděpodobně v říjnu 2014 (bod 7) a koncem listopadu 2014 nebo počátkem prosince 2014, a také dne 12. 12. 2014, zachycené odposlechy, týkající se její osoby a P. B., jsou až z konce ledna 2015. Není tedy zřejmé, jakým způsobem se měla podílet na trestné činnosti, když jednotlivé dílčí skutky kladené jí za vinu se realizovaly ještě předtím, než došlo k předmětné „usvědčující“ komunikaci. Je-li vrchním soudem zmiňován rozhovor ze dne 5. 12. 2014, kde ji obviněný D. žádá o koupi injekčních stříkaček a velkého trychtýře, pak nebylo objasněno, že tak skutečně učinila. Pominuta byla rovněž subjektivní stránka trestného činu a fakt, že pomoc jako forma účastenství je možná před činem a při činu, nikoliv však po jeho dokončení. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 11 To 19/2017-9360 zrušil, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
13. Obviněný N. B. A. úvodem svého mimořádného opravného prostředku na str. 2–9 (body ad I.–IV.) v podrobnostech zrekapituloval dosavadní průběh řízení a shrnul své odvolací námitky proti rozsudku soudu prvního stupně, když vlastní dovolací argumentaci uvedl na str. 9–23 dovolání (bod V.).
14. Ve vlastním dovolání předně namítá, že jednání popsané v tzv. skutkové větě neskýtá spolehlivý podklad pro závěr o naplnění všech obligatorních znaků přisouzené skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přičemž tuto výtku v podrobnostech rozebírá. Zdůrazňuje přitom zejména absenci zavinění ve vztahu k jednotlivým znakům mu přisouzeného zločinu, neboť dikce skutkové věty ve vztahu k jeho osobě nevyjadřuje skutečnost, že by se na výrobě metamfetaminu podílel vědomě, byl srozuměn s existencí a zapojením do organizované skupiny a s množstvím vyráběné drogy ve velkém rozsahu.
15. Dále uvádí, že o jeho vině neexistuje žádný přesvědčivý důkaz, nikdy nebyl uživatelem drog ani nebyla v průběhu řízení u něj zajištěna jakákoliv věc související s výrobou či držením omamné či psychotropní látky. Byl odsouzen za svojí účast pomocnými pracemi na výrobě drog, přitom z obviněných zná pouze svou švagrovou B. T. M. Q. Dům v XY patří rodině manželčiných příbuzných, kde na žádost vypomohl s úklidem, při kterém proti prachu užil respirátor. Drogy nevyráběl ani se na jejich výrobě finančně nepodílel. V domě v obci XY v XY nikdy nebyl. Zdůrazňuje, že zejména nelze vycházet z výpovědi spolupracujícího obviněného T. T. H., která je z důvodů, jež podrobně rozebírá, podle jeho názoru nekonzistentní, resp. nevěrohodná, přitom právě tato výpověď byla stěžejním důkazem, o niž krajský soud opřel svá zjištění. V tomto směru obviněný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 4 Tz 5/2009, z nějž mj. vyplývá, že i usvědčující výpovědi spoluobviněného je třeba věnovat náležitou pozornost, zejména hodnocení její věrohodnosti, a to především pokud je vina obviněného prokazována pouze touto výpovědí. Ačkoliv spolupracující obviněný T. T. H. ve věci vypovídal opakovaně a vždy podstatně odlišně, přesto krajský soud obecně konstatoval, že v hlavním líčení uvedl v zásadě to, co vypověděl v řízení přípravném. Ani stopy DNA na respirátoru nalezeném na adrese XY, který obsahoval i stopy metamfetaminu a zároveň otisk jeho prstu nalezený na lahvi a mlýnku, kde byly rovněž zjištěny stopy metamfetaminu, o jeho vině nevypovídají, neboť mohly být na předmětech zanechány způsobem, který nijak nesouvisí s trestnou činností, a na místě, které nikdy nenavštívil. Pokud v rozporu s §125 odst. 1 tr. ř. a nálezy Ústavního soudu krajský soud tyto okolnosti blíže nevysvětlil, porušil tím princip presumpce neviny a právo na spravedlivý proces. Skutkové závěry soudů jsou v tomto ohledu v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Rovněž má za to, že odůvodnění dotčených soudních rozhodnutí ani neodpovídají požadavkům §125 odst. 1 tr. ř., neboť soudy se nevypořádaly se všemi uplatněnými výtkami.
16. Porušena byla rovněž zásada rovnosti stran ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny, právo na spravedlivý proces dle čl. 38 Listiny a zásada kontradiktornosti řízení, což obviněný shledává v nepřípustném způsobu, kterým nalézací soud přistoupil k provedení listinných důkazů. Má za to, že kontradiktornost řízení znamená také právo domoci se podle §213 odst. 2 tr. ř. přečtení některé z listin předložených podle §213 odst. 1 tr. ř., musí být tedy seznámen s tím, jaké konkrétní listiny jsou mu předkládány. Tím, že soud prvního stupně neuvedl, jaké posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny, případně věcné důkazy stranám k nahlédnutí předkládá, zbavil jej možnosti realizovat právo navrhovat čtení jednotlivých listinných důkazů z trestního spisu čítajícího několik tisíc stran.
17. Namítá rovněž nesprávnost provedení důkazu odposlechy telefonních hovorů, které soud prvního stupně nepřehrál, a tedy je procesně neprovedl. Domnívá se též, že bylo porušeno jeho „právo na tlumočníka dle článku 37 odst. 4 Listiny, a to v důsledku nepřesností, s nimiž byly jednotlivé důkazy tlumočeny“. K tomu uvádí, že u hlavního líčení dne 2. 3. 2016 tlumočník nesprávně interpretoval jeho výpověď jako doznání, ačkoliv se nedoznal, a teprve po upozornění na nesprávnost překladu došlo k jeho korekci. Pokud vrchní soud opomenul promítnout do svého rozhodnutí obhajobou předložené a při veřejném zasedání provedené důkazy v podobě překladů části rozhodnutí, jimiž mohla být nesprávnost překladu prokázána, jedná se o opomenuté důkazy.
18. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 11 To 19/2017-9360 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 7. 2016, č. j. 52 T 14/2015-8582, ve vztahu k jeho osobě, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265o odst. 1 tr. ř., před rozhodnutím o dovolání přerušil výkon uloženého mu nepodmíněného trestu odnětí svobody.
19. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství k podaným dovoláním (vyjma dovolání obviněného N. B. A., k němuž se státní zástupce vyjádřil dalším, samostatným podáním) vyplývá, že námitky obviněných lze rozdělit v podstatě do dvou skupin. První skupinu tvoří námitky, které nelze přiřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů (eventuálně pouze za určitých, výjimečných okolností, které však v řešeném případě nenastaly, např. výtka extrémních rozporů), neboť směřují proti hodnocení důkazů soudy a proti skutkovým závěrům soudů (zejména jde o tvrzení, že se nedopustili předmětné trestné činnosti, že důkazy jsou nedostatečné a jejich vina z nich nevyplývá, svědci jsou nevěrohodní apod.), vůči údajnému porušení procesních principů bezprostřednosti, ústnosti, legality, presumpce neviny, in dubio pro reo , práva na spravedlivý proces, práva na tlumočníka, zásadu rovnosti před zákonem apod., proti údajné nedostatečnosti odůvodnění dotčených soudních rozhodnutí, včetně tvrzeného nedostatku vypořádání se s argumenty obviněných, proti údajnému ignorování důkazů a skutečností svědčících ve prospěch obviněných apod. Bezpředmětné shledal rovněž ty výtky, na jejichž podkladě obvinění konstruují svá vlastní skutková zjištění, když teprve na podkladě toho dospívají k odlišným právním závěrům, než ke kterým došly soudy. Tyto námitky státní zástupce neshledal za důvodné ani v obecné rovině. Soudy ve věci činné postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., přičemž odůvodnění dotčených rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř. a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Porušen nebyl ani princip in dubio pro reo , když obvinění jsou usvědčováni vždy alespoň dvěma na sobě nezávislými důkazy, soudy se zároveň dostatečně vypořádaly s námitkami obhajoby a obhajobě byl dán dostatečný prostor. Řízení přitom netrpí žádnými procesními vadami, které by z materiálního hlediska mohly mít vliv na správnost přezkoumávaných soudních rozhodnutí, princip jeho zákonnosti porušen nebyl, postup soudů trestnímu řádu plně odpovídá, a to včetně postupu při provádění důkazů. Vady nejsou dány ani co do práva na tlumočníka, resp. práva na jednání v mateřském jazyce – tlumočník byl řádně ustanoven a dokumenty, které mají být obviněným v souladu se zákonem přeloženy do jejich mateřského jazyka, přeloženy byly. Jednání před soudem probíhalo ústně a soudy rozhodly jen na podkladě důkazů, jež byly provedeny v rámci jednání, tedy nedošlo k namítanému porušení principů ústnosti a bezprostřednosti. Žádný z obviněných nebyl nijak diskriminován z důvodu své národnosti, jak je bez jakéhokoliv podkladu namítáno. Dodal, že některé ze zmíněných námitek by v případě, že by byly důvodné, bylo možno pod uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přiřadit, to platí zejména pro výtky týkající se práva na spravedlivý proces, typicky pro výhradu extrémních vnitřních rozporů dotčených rozhodnutí. V předmětné věci tomu tak není, a jedná se tak o námitky nedůvodné, pod citovaný dovolací důvod nepodřaditelné. V projednávané věci nebyla shledána ani existence extrémních rozporů, které by výjimečně mohly odůvodnit zásah dovolacího soudu do oblasti skutkových zjištění či dokazování (srov. zejména nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 177/04), když klíčová skutková zjištění soudů lze na podkladě provedených důkazů v konečném důsledku učinit.
20. Druhou skupinu podle státního zástupce představují námitky, které s ohledem na svou povahu mohou být bez dalšího přiřazeny pod zákonné dovolací důvody, nicméně nejde o námitky důvodné. Jedná se především o námitky obviněných, že nebyly naplněny formální znaky trestných činů, jež jsou jim kladeny za vinu, že jejich jednání není spolupachatelstvím, ale maximálně pomocí, atd. Co se týče tvrzeného nedostatku naplnění formálních znaků trestných činů, jež jsou obviněným kladeny za vinu, za východisko pro posouzení těchto námitek poslouží především tzv. skutková věta odsuzujícího rozsudku, a na ni navazující právní hodnocení ze strany soudů, která obsahuje veškeré formální znaky trestných činů, které jsou jednotlivým obviněným kladeny za vinu. Především lze dovodit jak příslušný objekt trestného činu, tak i odpovídající objektivní stránku (jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi), jakož i stránku subjektivní. Pokud je ze strany některých obviněných namítáno, že jejich jednání není spolupachatelstvím, ale pouhou pomocí, má za to, že i v těchto případech se jedná o spolupachatelství, neboť předmětné jednání je součástí komplexu dílčích aktů jednotlivých spolupachatelů, kdy veškerá tato jednání spolupachatelů působila ve vzájemné souvislosti a provázanosti a tímto způsobem směřovala k přímému vykonání trestné činnosti – tudíž ve svém celku tvořila skutkovou podstatu deliktu (srov. Rt 36/1973). Pochybení neshledal ani co do výroku o trestu. Soudy zjištěné jednání jednotlivých obviněných tak vykazuje veškeré znaky deliktů, které jsou jim kladeny za vinu, právní kvalifikace je přiléhavá a plně koresponduje s učiněnými skutkovými zjištěními. Shrnul tedy, že námitky obviněných buď nelze pod zákonné dovolací důvody vůbec přiřadit, nebo to sice formálně možné je, nicméně námitky postrádají důvodnost.
21. Pokud jde o dovolání obviněného N. B. A. , státní zástupce shledal nedůvodnými jeho námitky, na jejichž základě dovozuje nedostatek naplnění zákonných znaků zločinu, jímž byl uznán vinným. Je-li v rámci popisu útoků, na kterých se účastnil tento obviněný, v tzv. skutkové větě ve spojení s odůvodněním dotčených rozhodnutí uvedeno též to, že obviněný a další osoby vyrobili minimálně 20.000 g metamfetaminu, přičemž obviněný a další tři, resp. čtyři osoby vykonávali při výrobě pomocné práce pro neznalost výrobního procesu, zatímco další osoba řídila samotný výrobní proces, jiný člověk poskytl k výrobě svou nemovitost, další lidé poskytli finanční prostředky, zbývající osoby pak opatřily suroviny a chemikálie nezbytné k výrobě, přičemž jednání obviněného a dalších osob se vyznačovalo technickou náročností, promyšleností, konspirativní komunikací a přesouváním produkce mezi různými místy, pak lze na podkladě těchto skutečností učinit bezpečný závěr, že došlo ke spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
22. Podle státního zástupce nejen formálně, ale i popisem procesu produkce předmětné psychotropní látky byl vyjádřen znak „vyrobení“, přičemž je zde rovněž vyjádřeno členství obviněného v organizované skupině. Z předmětných skutkových zjištění je patrné, že na trestné činnosti se podílelo sdružení více než dvou trestně odpovědných osob, byla v něm provedena dělba úkolů mezi členy sdružení, důsledkem čehož byla vzájemná koordinace jejich činností a plánovitost (kdo, co a jak bude v rámci zločinného plánu realizovat). Tím nepochybně nejen že došlo ke zvýšení pravděpodobnosti úspěchu při páchání trestné činnosti, nýbrž to i podstatně zvýšilo závažnost jednání zainteresovaných osob, současně tak byl naplněn i znak „organizované skupiny“ (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 11 Tdo 247/2016, či sp. zn. 6 Tdo 193/2015). Naplněn byl též další kvalifikační znak, a to znak „velkého rozsahu“, když v případě útoků, na kterých se obviněný podílel, se jednalo o výrobu nejméně 20.000 gramů psychotropní látky metamfetaminu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012).
23. K námice tohoto obviněného ohledně nedostatku zavinění státní zástupce uvedl, že produkce inkriminované látky je z povahy věci činností úmyslnou. Bylo-li tedy zjištěno, že obviněný se na ní soudy zjištěným způsobem bezprostředně podílel, je tím zároveň dokumentován jeho úmysl, když je vyloučeno, aby takovouto činnost vykonával z nedbalosti, která je již z povahy věci vyloučena.
24. Úmysl obviněného se vztahuje též k naplnění znaku organizované skupiny, s čímž musel být minimálně srozuměn, když se jednalo o promyšlenou, technicky náročnou činnost, doprovázenou konspirativním jednáním, včetně změn míst produkce. Tato rozsáhlá činnost pak zahrnovala obstarávání nezbytných prostorů, obstarávání surovin nutných k výrobě, obstarávání chemikálií a dalších pomůcek, bez kterých by produkce možná nebyla, zahrnovala samozřejmě i vlastní výrobu a s ní související pomocné činnosti, jakož i obstarání finančních prostředků. Pokud soudy zjistily, že se na této činnosti účastnily více než dvě osoby (organizovanou skupinu musí tvořit alespoň tři), lze dospět k závěru, že obviněný byl s touto skutečností minimálně srozuměn. Jestliže on sám vykonával pouze pomocné činnosti při výrobě vedle dalších osob, které se na pomocných činnostech podílely, byl nepochybně srozuměn s tím, že tu je ještě alespoň jedna další osoba, která vlastní výrobu drogy uskutečňuje. Srozumění bylo u obviněného podle státního zástupce nicméně ještě širší, neboť s ohledem na velký rozsah protiprávní činnosti musel být srozuměn i se zapojením dalších osob, nejen „pomocníků při výrobě“ a „hlavního výrobce“, nýbrž i s účastí osob poskytujících peněžní prostředky či zajišťujících prostory nebo osob opatřujících nezbytné suroviny či chemikálie, protože sám obviněný ani další „pomocníci při výrobě“ a ani „hlavní výrobce“ nebyli schopni tuto činnost sami zajistit. Proto musel být srozuměn s tím, že tyto činnosti jsou poskytovány někým jiným.
25. Co se týče kvalifikačního znaku „velkého rozsahu“, pak s ohledem na §17 písm. a) tr. zákoníku postačí zavinění z nedbalosti. Alespoň o nevědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku přitom nelze pochybovat (spíše však šlo i zde o úmysl). K výrobě metamfetaminu bylo použito velké množství suroviny (téměř 100 kg), do produkce se zapojila celá řada osob, s jejichž účastí byl obviněný srozuměn, docházelo k přesunům výroby atd. Již vzhledem k tomu obviněný vědět měl a mohl, že se potenciálně jedná o trestnou činnost velkého rozsahu. S ohledem na uvedené tedy shledal námitky obviněného směřující vůči právní kvalifikaci za neopodstatněné.
26. Obviněný dále namítá, že o jeho vině neexistuje žádný přesvědčivý důkaz, zpochybňuje věrohodnost a konzistentnost výpovědi spolupracujícího obviněného T. T. H., o jeho vině údajně nevypovídá ani stopa DNA a daktyloskopický otisk, byl porušen princip presumpce neviny a právo na spravedlivý proces, skutkové závěry soudů jsou v tomto ohledu v extrémním rozporu s provedenými důkazy, odůvodnění dotčených soudních rozhodnutí neodpovídají požadavkům §125 odst. 1 tr. ř., namítá nesprávnost způsobu, kterým byly provedeny k důkazu odposlechy a domnívá se, že bylo porušeno jeho „právo na tlumočníka dle článku 37 odst. 4 Listiny, a to v důsledku nepřesností, s nimiž byly jednotlivé důkazy tlumočeny“, že dne 2. 3. 2016 tlumočník nesprávně interpretoval jeho výpověď jako doznání, ačkoliv se obviněný nedoznal „a teprve po upozornění na nesprávnost překladu došlo k jeho korekci a rovněž vrchní soud pak opomenul důkazy v podobě překladů části rozhodnutí, jimiž mohla být nesprávnost překladu prokázána. Tyto výtky nelze pod uplatněný dovolací důvod přiřadit, neboť nesměřují proti právnímu posouzení skutku ani jinému hmotněprávnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani ve spojení s dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. a nejsou důvodné ani v obecné rovině. Neobstojí tedy tvrzení, že nebyla jeho vina prokázána bez důvodných pochybností, neboť o této jednoznačně svědčí výpověď spolupracujícího obviněného T. T. H., která plně koresponduje se stopou DNA a daktyloskopickým otiskem obviněného na předmětech, které sloužily při výrobě inkriminované látky. Z hlediska účasti obviněného na trestné činnosti tak neexistují žádné důvodné pochybnosti, přičemž soudy se pečlivě zabývaly otázkou věrohodnosti výpovědi spolupracujícího obviněného T. T. H. Teorii obviněného, jak se stopa DNA a daktyloskopický otisk dostaly na předměty užívané při výrobě metamfetaminu, shledal státní zátupce za kuriózní a ve světle ostatních zjištění zjevně účelovou. Jelikož z provedených důkazů závěr o vině obviněného dovodit lze, absentuje tvrzený extrémní rozpor i na tom základě tvrzený zásah do práva na spravedlivý proces.
27. Pokud jde o námitku nedostatečného odůvodnění dotčených rozhodnutí, z čehož je dovozováno porušení §125 odst. 1 tr. ř., státní zástupce poukázal na §265a odst. 4 tr. ř., podle kterého je dovolání proti důvodům rozhodnutí nepřípustné. Naopak soudy reagovaly v dotčených rozhodnutích na všechny podstatné výhrady, když není vadou napadených rozhodnutí, pokud nereagovaly jednotlivě na každou dílčí výtku. V tomto ohledu zdůraznil, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pokud proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná [srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08 (N 26/52 SbNU 247) či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012 sp. zn. III. ÚS 3122/09, resp. ze dne 1. 4. 2014 sp. zn. I. ÚS 162/13 a ze dne 13. 8. 2015 sp. zn. IV. ÚS 750/14]. Přezkoumávaná rozhodnutí státní zástupce shledal za dostatečně, logicky odůvodněná a argumentačně podložená, a tedy věcně správná, byť třeba podrobně na každou jednotlivou námitku obviněného nereagují.
28. K tvrzení obviněného, že došlo k pochybení při provádění důkazu odposlechem, odkázal na str. 34–35 rozhodnutí vrchního soudu, kde na obdobnou námitku reagoval, přičemž správně uzavřel, že předmětný důkaz byl proveden řádně, když navíc nelze přehlédnout, že vina obviněného není primárně dovozována na podkladě důkazu odposlechem (viz shora).
29. Nedošlo ani k zásahu do práva obviněného na tlumočníka, neboť tento v jazyce, jemuž obviněný rozumí, k dispozici byl, což obviněný nezpochybňuje. K námitce zpochybňující kvalitu výkonu tlumočníka s tím, že nebylo tlumočeno přesně, státní zástupce uvedl, že tlumočení nemůže nikdy být absolutně přesné v tom smyslu, aby naprosto precizně vyjádřilo myšlenku mluvčího, je nicméně důležité, aby byla zachována podstata sdělení, která byla tlumočena správně, což ostatně ani obviněný nezpochybňuje. Jediná vada, která však byla odstraněna, spočívala v dezinterpretaci sdělení obviněného, kdy místo odmítnutí viny bylo tlumočeno, že se doznává. Jinou podstatnou vadu v tlumočnickém výkonu obviněný v dovolání nezmiňuje, když případné drobné nepřesnosti, které však nejsou výslovně obviněným označeny, by pak nemohly založit zásah do ústavně zaručeného práva na tlumočníka, resp. na jednání v rodném jazyce.
30. Tvrdí-li obviněný, že je dána vada opomenutých důkazů, když nebyly zohledněny jím předložené listiny dokládající údajnou nekorektnost překladu některých dokumentů, pak se o opomenutý důkaz nejedná, neboť listina týkající se kvality tlumočníka nemůže ve smyslu §89 odst. 2 tr. ř. přispět k objasnění věci jako takové. Neměla-li tato listina žádnou vypovídací hodnotu ve vztahu k předmětu řízení, tedy ve vztahu ke skutku obviněného, pak se z materiálního hlediska nemůže ani jednat o opomenutý důkaz, neboť vadu opomenutého důkazu, která může znamenat zásah do práva na spravedlivý proces, může založit jedině opomenutí důkazu relevantního z hlediska zjištění skutkového stavu věci. Z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, naopak soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř. a jsou plně přezkoumatelná.
31. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných H. H. H., N. V. H., L. D. T. a N. M. C. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a dovolání obviněných P. A. D., N. T. V. H., N. T. T. L. a N. B. A. odmítl jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
32. Na vyjádření státního zástupce reagoval prostřednictvím své obhájkyně obviněný N. B. A. v rámci své repliky tak, že státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v tomto nezaujal stanovisko k námitce spočívající v postupu soudu podle §213 odst. 1 tr. ř., tedy ke způsobu provádění důkazů posudky, zprávami státních a jiných orgánů a dalších listin, a následně k umožnění práva podle §213 odst. 2 tr. ř., jak je uvedeno na str. 21 písemného vyhotovení jeho dovolání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
33. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
34. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací námitky podřadit pod důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
35. Všichni obvinění v dovolání uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
36. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže proto přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotněprávní posouzení skutku.
37. Nejvyšší soud je dle ustálené judikatury Ústavního soudu oprávněn a zároveň povinen přezkoumat napadené rozhodnutí z hlediska skutkových námitek pouze v takovém případě, kdy v rozhodování soudů předchozích stupňů byla učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy a kdy nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
38. Je třeba ještě upozornit na to, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatelé uplatnili již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v tomto případě také z velké části stalo.
39. Nejvyšší soud se v rámci svého rozhodnutí postupně vyjádří ke všem námitkám, které jednotliví dovolatelé v rámci svých dovolání uplatnili. Z důvodu přehlednosti jsou pak obsahově shodné argumenty dovolatelů posouzeny společně.
40. Ze shora uvedeného vyplývá, že obsahem dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s ohledem na jeho hmotněprávní povahu, nemohou být námitky skutkového a procesního charakteru, jimiž obvinění napadají soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení a uplatňují tak námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Jak je z výše citovaného obsahu podaných dovolání zřejmé, většina námitek obviněných deklarovaný dovolací důvod zjevně nenaplňuje, neboť dovolatelé nenapadají právní posouzení skutku ani jiné hmotněprávní posouzení, nýbrž primárně pouze skutkové závěry soudů obou stupňů, a to zejména s poukazem na údajnou existenci extrémního nesouladu skutkových závěrů, provedeného dokazování a právního posouzení stíhaného skutku, tedy že hodnocení důkazů nebylo provedeno v souladu s postuláty vyplývajícími z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., čímž ovšem uplatňují námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání mimo jiné rozebírají celkovou důkazní situaci, nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů a celkově vytýkají nedostatečně zjištěný skutkový stav věci a vznáší námitky procesně právní povahy (konkrétně obviněný H. H. H. tvrzením, jímž vytýká nesprávné hodnocení důkazů, vytýká, že soud prvního stupně vycházel toliko z výpovědi spolupracujícího obviněného T. T. H., již označuje za rozporuplnou, z výsledků domovní prohlídky, zajištěných daktyloskopických stop a telefonního čísla, jimiž však jeho vina nebyla prokázána, vznáší procesní námitky, že nebylo v hlavním líčení respektováno jeho právo na tlumočníka, zpochybňuje kvalitu překladu procesních úkonů, obviněný N. M. C. vytýká, že v hlavním líčení nebyla do vietnamštiny tlumočena obžaloba, že soud prvního stupně vycházel toliko z výpovědi spolupracujícího obviněného, obviněný L. D. T. tvrzením, že jeho vina nebyla prokázána, namítá porušení zásady legality, bezprostřednosti, ústnosti, materiální pravdy, vytýká, že soud odmítl výslech O. H., namítá nezákonnost důkazu odposlechy, poukazuje na diskriminační postavení vůči jeho vietnamské národnosti a poutání nohou u hlavního líčení, obviněný N. V. H. namítá nezákonnost důkazu odposlechy, že jeho vina nebyla prokázána ani stopami DNA na respirátoru, že jeho vědomost o páchání trestné činnosti nevyplývá ani z protokolu o sledování osob, vytýká porušení práva na spravedlivý proces, zásadu bezprostřednosti a ústnosti). Tím vším se však obvinění primárně domáhají změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usilují o změnu právního posouzení skutku, ovšem v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustili. Nejvyšší soud se ani bez dalšího nemohl zabývat námitkami, v nichž obvinění zpochybňují zákonnost a procesní použitelnost důkazů užitých v trestním řízení, neboť jde o výhrady procesně právní povahy směřující výlučně do procesu dokazování provedeného soudy nižších stupňů. Je tak zřejmé, že tyto a další obdobné námitky obviněných obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
41. Tyto závěry lze vztáhnout i ve vztahu k námitkám skutkové a procesní povahy, jež částečně ve svých dovoláních uplatnili též obvinění P. A. D., N. T. V. H. a N. B. A., k jejichž dovolacím námitkám se Nejvyšší soud vyjádří v další části tohoto usnesení.
42. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04).
43. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě zjištění faktického extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je založen zejména tím, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. II. ÚS 182/02, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). Takový rozpor představuje též situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 135/99, sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp. zn. III. ÚS 190/01, sp. zn. II. ÚS 291/2000, a další). Při respektování výše uvedených obecných předpokladů je s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování však zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z výše naznačených případů extrémního nesouladu, jak je obviněnými H. H. H., N. M. C. a N. B. A. namítáno, nejedná.
44. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněnými považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
45. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatelů N. M. C., L. D. T. a N. B. A., že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo . Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
46. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. , popř. §134 odst. 2 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou. Lze dodat, že obvinění byli usvědčování vždy alespoň dvěma na sobě nezávislými důkazy a soudy se náležitě vypořádaly s námitkami obhajoby. Řízení tedy netrpí žádnými procesními vadami, které by mohly mít vliv na správnost obou soudních rozhodnutí. Jednání před soudem prvního stupně probíhalo ústně a soudy rozhodly pouze na základě důkazů, jež byly provedeny v rámci jednání, nedošlo tedy k namítanému porušení principu materiální pravdy, ústnosti a bezprostřednosti.
47. Ze shora uvedeného je tedy především zřejmé, že obsahem tohoto dovolacího důvodu, s ohledem na jeho hmotněprávní povahu, nemohou být námitky procesního charakteru, uplatněné většinou dovolatelů, kteří v této souvislosti především vytýkali závady ve způsobu přednesu obžaloby v úvodu hlavního líčení, zpochybňovali věrohodnost výpovědí obviněného T. T. H. a oprávněnost jeho postavení jako spolupracujícího spoluobviněného ve smyslu §178a tr. ř., nepoužitelnost záznamů a odposlechů telekomunikačního provozu, poutání vazebně obviněných po dobu hlavního líčení, a nedostatky tlumočení, které však nemohou být právně relevantně uplatněny nejen z hlediska zvoleného dovolacího důvodu, ale ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně stanovených, důvodů dovolání.
48. Tyto výhrady jsou skutkové povahy a samy o sobě označený dovolací důvod nenaplňují. Pokud by však byly důvodné, zakládaly by extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními, které by byly založeny na nepoužitelném důkazu, a z nich vyvozenými právními závěry, a proto Nejvyšší soud zkoumal jejich opodstatněnost (k tomu srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. II. ÚS 864/08, ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. III. ÚS 3316/14, ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 298/05, ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. III. ÚS 1701/14, ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 1709/13, ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 3994/13). Nicméně Nejvyšší soud jako obiter dictum považuje za nutné se k těmto výhradám obviněných vyjádřit.
49. Pokud jde o shodné námitky obviněných H. H. H. a N. M. C., že nebyl tlumočen do vietnamštiny u hlavního líčení přednes obžaloby, z obsahu spisu je zjevné, že všem obviněným byla ve smyslu §28 odst. 2 tr. ř. obžaloba Krajského státního zástupce v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 27. 11. 2015, sp. zn. 2 KZV 20/2015, přeložená do jejich mateřského jazyka v písemné podobě řádně doručena v dostatečném časovém předstihu před zahájením hlavního líčení a obvinění byli seznámeni s tím, že státní zástupce obžalobu přednese. Jak z protokolu o hlavním líčení ze dne 1. 3. 2016 (č. l. 7678 spisu) vyplývá, po přednesu obžaloby státním zástupcem žádný z obhájců ani z obviněných překlad přednesené části obžaloby do vietnamštiny nepožadoval, přičemž jak lze z protokolů o konaných hlavních líčeních zjistit, obvinění se ke skutečnostem popsaným v obžalobě průběžně vyjadřovali. Postupem soudu prvního stupně tak právo obviněných vyplývající z §2 odst. 14 tr. ř. zkráceno nebylo.
50. Důvodnost nelze přiznat ani námitce, jíž obvinění H. H. H., P. A. D., N. T. V. H. a N. B. A. shodně rozporují hodnocení výpovědí spolupracujícího obviněného T. T. H., jehož osobu označují za nevěrohodnou. Je pravdou, že jednou z podmínek pro přiznání tohoto postavení je učinění úplné a pravdivé výpovědi o rozhodných skutečnostech [§178a odst. 1 písm. a) in fine tr. ř.]. Jedná se ovšem o podmínku kladenou na spolupracujícího obviněného, nikoliv o okolnost vztahující se k zásadám pro hodnocení důkazů, a tedy není možné dovodit jen z tohoto ustanovení jakékoli dopady pro hodnocení výpovědi spolupracujícího obviněného. Námitka obviněných přiznávající výpovědi spolupracujícího obviněného T. T. H. privilegované postavení důkazu – důkazu o určité výpovědní hodnotě stojící mimo hodnocení soudu a presumující absolutní pravdivost a tím i povinnost soudu přijmout z tohoto vycházející skutková zjištění – je zcela nesprávná. I výpověď spolupracujícího obviněného podléhá procesu hodnocení důkazů soudem v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů jako jakýkoliv jiný důkazní prostředek (§2 odst. 6 tr. ř.). Krajský soud se podrobně úlohou tohoto obviněného zabýval, když rekapituloval všechny jeho výpovědi z přípravného řízení i hlavního líčení, přičemž podrobil výpovědi spolupracujícího obviněného kritickému zhodnocení (č. l. 44–51 rozsudku). K tomuto Nejvyšší soud podotýká, že jen samotné procesní postavení osoby nemůže ovlivnit posouzení věrohodnosti nebo pravdivosti její výpovědi. Nadto Nejvyšší soud znovu připomíná, že soudy jsou povinny hodnotit veškeré důkazy jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (§2 odst. 6 tr. ř.), a tudíž i výpověď spolupracujícího obviněného byla vyhodnocena v souvislosti s ostatními důkazy a teprve až na základě komplexního zhodnocení soud prvního stupně dospěl k závěru o vině obviněných, přičemž své myšlenkové procesy při hodnocení důkazů náležitě odůvodnil, a nejsou zde patrny jakékoliv rozpory odporující například principům logiky apod. Není tedy pochyb o tom, že formální náležitosti pro postup podle §178a tr. ř. byly po celou dobu řízení nepochybně splněny a status spolupracujícího obviněného mu byl přiznán po právu. Dne 23. 6. 2015 jako spolupracující obviněný vypovídal před státním zástupcem a podrobně popsal veškerou trestnou činnost, o níž měl vědomost. Podrobně se vyjádřil i ke svému podílu na předmětné protiprávní činnosti. Souhlasil též se svým označením ve smyslu §178a odst. 1 písm. c) tr. ř., ani nejsou pochybnosti o jeho doznání ve smyslu §178a odst. 1 písm. b) tr. ř. V hlavním líčení dne 3. 3. 2016 po zákonném poučení prohlásil, že nadále setrvává na svém postavení spolupracujícího obviněného a současně uznal svoji vinu dle obžaloby.
51. Další námitky obviněných (H. H. H., L. D. T., N. V. H., N. B. A.) směřovaly proti způsobu provádění důkazů – záznamů a odposlechů telekomunikačního provozu a jejich procesní použitelnosti s tím, že tento důkaz nalézací soud neprovedl, když zachycené hovory nepřehrál, ale pouze přečetl jejich pořízené překlady. Nejvyšší soud shodně se soudem druhého stupně, nicméně též z níže uvedených důvodů, jej považuje za důkaz neodporující zákonu. Jak se z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu podává, z protokolu o hlavním líčení ze dne 20. 6. 2016 jednoznačně vyplývá, že krajský soud se pokusil přehrát zvukové záznamy se zachycenými hovory, nízká technická úroveň nahrávek však znemožnila při jednání přítomnými tlumočníky jednotlivé hovory překládat. Poté, co se krajský soud pokusil neúspěšně získat cestou státního zástupce zachycené hovory v přiměřené technické kvalitě, požádal obviněné, aby se vyjádřili k možnosti čtení přeložených hovorů a textových zpráv, aniž by v jednací síni zazněla jejich originální verze. Obvinění byli vyzváni, aby sdělili své požadavky na konkrétní hovory a jejich přehrání v jednací síni (protokol o hlavním líčení ze dne 4. 5. 2016, č. l. 7956-7957). Obhájci souhlasili s přečtením překladů odposlechů, s výjimkou obhájce obviněného N. H. L., který s tímto postupem nesouhlasil (ovšem nejde o dovolatele). Tato procesní situace (částečně opřená i o zásadu qui tacet, consentire videtur ) znamená, že zachycené hovory a jejich realizace v hlavním líčení formou přečtení jejich překladu nejsou procesně použitelné toliko vůči tomuto obviněnému, který s tímto postupem nesouhlasil. Jeho námitku však krajský soud vyřešil, když konstatoval, že přepisy jsou již přeloženy tlumočníkem, přičemž vůči ostatním obviněným jsou zaznamenané telefonáty procesně konformní. Textové zprávy pořízené v běžném telefonním provozu, případně v aplikaci Viber, byly řádně provedeny již tím, že v jednací síni zazněla jejich originální verze a byl přečten jejich překlad. Překlady hovorů a textových zpráv v přípravném řízení, které byly následně před krajským soudem čteny, vyhotovili řádně ustanovení tlumočníci z jazyka vietnamského zapsaní v seznamu tlumočníků, a nelze tedy mít pochybnosti o jejich autenticitě, neboť byly pořízeny zákonným způsobem. Ze všech shora rozvedených důvodů je zjevné, že jakékoli zpochybňování použitelnosti záznamů a odposlechů telekomunikačního provozu jako použitelného důkazu v řízení před soudem není namístě a Nejvyšší soud obviněnými vytýkaná pochybení v postupu soudu prvního stupně neshledal. Tento názor koresponduje i s odůvodněními napadených rozhodnutí, v nichž soudy nižších stupňů reagovaly na obdobné výhrady obviněných (viz str. 63 rozsudku soudu prvního stupně a str. 34 rozsudku odvolacího soudu). Námitky obviněných o tvrzené nezákonnosti provedeného důkazu tudíž nemohou obstát, přičemž zmíněná pochybení při jejím provádění neměla bezprostřední dopad na zachování práv obviněných na spravedlivý proces. Nejvyšší soud konstatuje, že v uvedeném postupu neshledal taková pochybení, která by mohla mít za následek nepoužitelnost předmětných záznamů a odposlechů telekomunikačního provozu coby důkazu v trestním řízení vedeném proti obviněným, neboť způsob jejich provedení jako celek, posuzován též z hledisek vymezených v rozhodnutích Ústavního soudu, může obstát.
52. Ke shodné námitce obviněných H. H. H. a N. B. A., jíž zpochybňují kvalitu překladu procesních úkonů nutno uvést, že obsah tlumočeného nemůže být nikdy absolutně přesný, aby doslovně a věrně vyjádřil myšlenku mluvčího, jejich podstata byla nicméně tlumočena správně. Opodstatnění lze sice přiznat námitce obviněného N. B. A., že místo odmítnutí viny bylo tlumočeno, že se doznává, nicméně sám obviněný v dovolání konstatoval, že tato vada byla odstraněna, a jinou podstatnou vadu nezmiňuje. Případné drobné nepřesnosti, které však nejsou výslovně obviněnými označeny, tak nemohou založit zásah do ústavně zaručeného práva na tlumočníka, resp. na jednání v rodném jazyce. Lze tedy konstatovat, že právo na tlumočníka, resp. právo na jednání v mateřském jazyce, nebylo porušeno, tlumočník byl orgány činnými v trestním řízení řádně ustanoven a všechny zákonem požadované dokumenty byly přeloženy do mateřského jazyka obviněných.
53. Rovněž v postupu soudu prvního stupně ohledně nasazení pout vazebně stíhaným obviněným po dobu hlavního líčení Nejvyšší soud neshledal taková pochybení, která by mohla mít za následek porušení jejich ústavně zaručených práv. V tomto ohledu se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu vyplývajícím z odůvodnění jeho rozsudku na str. 33–34, že pokud předsedkyně senátu soudu prvního stupně vyhověla žádosti Vězeňské služby České republiky ponechat po dobu soudního líčení pouta na nohou obviněných, přičemž své rozhodnutí řádně odůvodnila stíháním obviněných osob za zvlášť závažnou trestnou činnost s hrozícím vysokým trestem, v organizované skupině čítající 16 obviněných cizí národnosti (č. l. 7694–7709 spisu) a toto též zaznamenala v protokolu o hlavním líčení, nelze v jejím postupu spatřovat pochybení. K tomu lze připomenout, že podle §203 odst. 1, 2 tr. ř. řídí hlavní líčení předseda senátu, který je povinen dbát, aby byla zachována důstojnost a vážnost soudního jednání. Uvedený postup neměl ani diskriminační charakter, a to ani z důvodu národnosti obviněných, jak je jimi namítáno, neboť všichni vazebně stíhaní obvinění byli státními příslušníky Vietnamské socialistické republiky, ani nebyla nikterak snížena důstojnost hlavního líčení, přičemž se nejednalo ani o donucovací prostředek, jak to zapovídá čl. 39 Evropských vězeňských pravidel.
54. Lze tedy konstatovat, že řízení tedy netrpí žádnými procesními vadami, které by mohly mít vliv na správnost obou soudních rozhodnutí. Jednání před soudem prvního stupně probíhalo ústně a soudy rozhodly pouze na základě důkazů, jež byly provedeny v rámci jednání. K namítanému porušení principu materiální pravdy, ústnosti a bezprostřednosti tedy nedošlo.
55. Pokud jde o procesní námitku, týkající se neprovedení obviněným L. D. T. navrhovaného důkazu výslechem svědka O. H. u hlavního líčení, Nejvyšší soud konstatuje v obecné poloze, že tato námitka svojí povahou není námitkou hmotněprávního charakteru, ale dle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost.
56. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani v §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Soud v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně nakolik je nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy posuzuje, nakolik jsou mj. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými (potřebnými) a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jeho výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05), který rozhodnutí soudu prvního stupně v předmětné trestní věci splňuje. Odvolací soud se v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) zabýval v zásadě totožnou skutkovou argumentací obviněného jako v nyní posuzovaném dovolání. Vůči skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a na ně navazující právní kvalifikaci neměl žádných výhrad, což rovněž v souladu s požadavky zákona (§134 odst. 1 tr. ř.) dostatečně zdůvodnil. Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenutý důkaz nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy prvního i druhého stupně řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování v tomto směru není již třeba, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu a jeho viny žádný vliv, přičemž takové rozhodnutí je zcela a výlučně v kompetenci rozhodujících soudů. Jak z protokolu o hlavním líčení ze dne 3. 5. 2016 vyplývá, obviněný L. D. T. ohledně návrhu na doplnění dokazování výslechem svědka O. H. po sdělení jeho obhájce, že svědek není k dostižení, na výslechu tohoto svědka netrval a souhlasil se čtením protokolu o jeho výslechu z přípravného řízení. Pokud za této situace soud prvního stupně vzhledem k existenci důkazů již provedených a vzhledem k nedosažitelnosti svědka (svědek je cizím státním příslušníkem, který se již na území České republiky nezdržuje, když jeho výslech cestou mezinárodní právní pomoci by znamenal výraznou časovou prodlevu), podle §211 odst. 1 tr. ř. protokol o výslechu tohoto svědka z přípravného řízení ze dne 13. 5. 2015, u něhož byl přítomen i jeho obhájce Mgr. Vladislav Šinták, za souhlasu obviněného a státního zástupce přečetl, Nejvyšší soud se s tímto postupem soudu prvního stupně plně ztotožnil (č. l. 4782–4791, 7929–7933 spisu)
57. Pokud jde o námitku N. M. C. vztahující se k nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody, nutno konstatovat, že předmětnou námitku obviněného nelze pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. V úvahu by mohl přicházet důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívající v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na konstantní judikaturu (např. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), podle níž pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu. Nad rámec shora uvedeného považuje Nejvyšší soud za vhodné vyjádřit se k takto dovolatelem uplatněné námitce a poukazuje především na skutečnost, že obviněnému byl v posuzovaném případě uložen trest odnětí svobody v polovině zákonem stanovené trestní sazby za spáchaný trestný čin, jež činí 8 – 12 let, přičemž soud zohlednil veškeré relevantní skutečnosti při ukládání trestu, jak to vyžaduje ustanovení §39 tr. zákoníku.
58. Pod deklarovaný důvod dovolání nelze podřadit ani námitku obviněného N. M. C., jíž brojí proti trestu propadnutí věci podle ustanovení §70 odst. 1 tr. zákoníku a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. V tomto směru nelze jeho dovolání přiznat důvodnost ani tehdy, pokud by ji dovolací soud zvažoval jako námitku, jíž by měl být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž obviněný formálně vzato explicitně ve svém mimořádném opravném prostředku neoznačil.
59. Těžiště námitek obviněného spočívá v tvrzení, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci, když má zejména za to, že nebyl zjištěn jejich vztah k předmětné trestné činnosti. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku soud uloží trest propadnutí věci, kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku soud může uložit trest propadnutí věci které bylo užito k spáchání trestného činu nebo která byla k spáchání trestného činu určena. Je třeba předeslat, že důkazy provedené v průběhu trestního řízení zcela zjevně svědčí o tom, že soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací, založil svá skutková zjištění i ve vztahu k této dovolací námitce, na relevantních důkazech a Nejvyšší soud se s těmito správnými závěry ztotožnil.
60. Pokud jde o uložení trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. zákoníku – finančních prostředků v české i evropské měně, které byly zajištěny při domovních prohlídkách či byly vydány obviněným, správně oba soudy s ohledem na charakter trestné činnosti, jíž byl uznán vinným, beze vší pochybností dovodily, že se jedná o peníze pocházející z předmětné drogové trestné činnosti, kdy se zcela zjevně jednalo o podíl na zisku, jak lze dovodit i z obsahu zachycených telefonátů i textových zpráv. Tomuto závěru odpovídá rovněž nález vysokých peněžních částek na přinejmenším neobvyklých místech, když byly zašity do plyšových zvířat (5 300 euro či 266 000 Kč). Ačkoli obviněný popírá, že uvedené peníze získal trestnou činností, neobstojí jeho tvrzení, že se jednalo o peníze patřící rodině jeho manželky, nikoli jemu. Jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací neshledaly nicméně takto jím předestřenou argumentaci, motivovanou snahou obviněného zabránit propadnutí výše označených finančních prostředků, za věrohodnou, přičemž dospěly k závěru, že se o prostředky z legálních příjmů obviněného nejedná. Soudy naopak poukázaly, že ačkoliv obviněný tvrdil, že se nejedná o peníze pocházející z trestné činnosti, relevantním způsobem neprokázal, jak tyto finanční prostředky získal.
61. Pochybení nelze dovodit ani ohledně uložení trestu propadnutí věcí podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to mobilních telefonů a osobních automobilů, blíže specifikovaných na str. 22 výroku rozsudku soudu prvního stupně. Pokud jde o uvedené mobilní telefony, tyto byly podrobeny znaleckému zkoumání a byly v nich či na SIM kartách nalezeny kontakty mezi obviněnými, přičemž ze zachycených hovorů a textových zpráv je zjevné, že sloužily k dorozumívání obviněných o trestné činnosti. I ohledně blíže specifikovaných osobních motorových vozidel správně odvolací soud dovodil, že i tyto zcela zjevně byly užity k páchání trestné činnosti, resp. byly k tomuto účelu určeny, když není pochyb o tom, že byly využívány k transportu věcí a k přepravě látek do míst, kde docházelo k předání látek souvisejících s výrobou drog, jak vyplývá kupř. z protokolu o sledování ze dne 28. 11. 2014.
62. Ve shodě se závěry soudů obou stupňů lze tedy konstatovat, že tomuto obviněnému nebyl uložen trest propadnutí věci v rozporu se zákonem a námitky, které v tomto ohledu vznesl, vycházejí z jiných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly oba nižší soudy. Již proto nemohou být hodnoceny jako důvodné ve smyslu naplnění jím uplatněného dovolacího důvodu a obsahově hypoteticky neodpovídají ani v úvahu připadajícímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
63. Nejvyšší soud tak k dovoláním obviněných N. M. C., L. D. T., N. V. H. a H. H. H. uzavírá, že neobsahovaly žádnou námitku, která by byla způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, přičemž námitkám uplatněným v dovoláních nebyla shledána jakákoliv relevance ani z hlediska ústavně chráněných práv a svobod.
64. V další části se Nejvyšší soud bude dále zabývat námitkami uplatněnými v dovoláních obviněných P. A. D., N. T. V. H., N. T. T. L. a N. B. A.
65. Pokud jde o dovolání obviněného P. A. D., za námitku skutkové povahy je třeba považovat výtku, že nebyl jako pachatel či účastník na předmětné trestné činnosti spolupracujícím obviněným přímo ztotožněn ani z této usvědčen. Naproti tomu za relevantní, nicméně neopodstatněnou, lze považovat námitku, jíž obviněný zpochybňuje spáchání přisouzeného jednání pod body 7) a 9) ve spolupachatelství s ostatními obviněnými, tvrzením, že byl pouze osobou, která uklízela po výrobě drog, na níž se nijak nepodílel ani na této nebyl dohodnut s ostatními. Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že o spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku se jedná tehdy, byl-li trestný čin spáchán společným úmyslným jednáním dvou nebo více osob, přičemž každá osoba odpovídá tak, jako by trestný čin spáchala sama. O společné jednání, ať již současně probíhající nebo postupně na sebe navazující, jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo pokud každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo když jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – působí současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti a směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu. K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání. Společný úmysl spolupachatelů musí zahrnovat jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle, přičemž předchozí vzájemná výslovná dohoda není vyžadována a postačí, jde-li o dohodu konkludentní. Každý spolupachatel si však musí být vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i ostatních spolupachatelů směřuje k spáchání trestného činu společným jednáním, a být s tím pro tento případ srozuměn (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 329-331). Nejvyšší soud nadto uvádí, že pro právní posouzení trestní odpovědnosti obviněných ani není rozhodné, jakými konkrétními úkony či jakým přesným podílem se každý z nich na trestné činnosti podílel (k tomu srov. např. č. 36/1973 a č. 15/1967 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 11 Tdo 482/2011, ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 712/2017 a další).
66. Soudy se ve svých rozhodnutích postavením a rolí jednotlivých obviněných na přisuzované trestné činnosti výslovně zabývaly, přičemž shodně dospěly k závěru, že se na této všichni dílčím způsobem podíleli, přičemž jednali ve vzájemné shodě, a toto jejich jednání bylo vzájemně provázáno a vedeno totožným (zištným) záměrem, přičemž si byli vědomi i toho, že se tak děje jejich společným jednáním. Ze skutkových zjištění soudů, zejména z výpovědi obviněného T. T. H., zajištěných odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a dalších ve věci zajištěných důkazů jednoznačně vyplynulo, že rozdělení rolí v uvedených případech bylo takové, že všechny osoby zúčastněné na výrobě metamfetaminu byly ve věci zainteresovány, kdy T. T. H. řídil samotnou výrobu psychotropní látky metamfetamin, H. H. N., N. B. A., N. M. C., N. M. D. a N. Q. D. prováděli pomocné práce vzhledem k neznalosti výrobního procesu, dále N. Q. D. a N. T. V. H. zajistili léky zn. Cirrus potřebné pro výrobu metamfetaminu a N. M. C. zajistil nezjištěným způsobem chemikálie nezbytné pro výrobu metamfetaminu, N. M. H. vykonával funkci kurýra a při této své činnosti byl řízen osobou B. T. M. Q. Lze tedy fakticky vyloučit, že by obviněný nejednal ve vzájemné shodě, vědomě a ve společném (zištném) úmyslu s ostatními spoluobviněnými. V kontextu výše uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a jak vyplývá z dalších skutečností popsaných v odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů, poskytuje dostatečný podklad k právnímu závěru, že se obviněný P. A. D. dopustil přisouzené trestné činnosti společným úmyslným jednáním jako spolupachatel ve smyslu §23 tr. zákoníku.
67. Obviněná N. T. V. H. v rámci svého dovolání uplatnila námitky podřaditelné pod dovolací důvod pouze částečně. Za námitky, které pod rozsah uplatněného dovolacího důvodu nespadají, se řadí především výhrady směřující proti hodnocení důkazů a z nich vyvozených skutkových zjištění ohledně její účasti na obstarání léků Cirrus k výrobě pervitinu a jeho distribuci, pokud popírá svou účast na přisouzeném jednání a poukazuje na výpověď spolupracujícího obviněného T. T. H., že se věnovala účetnictví, že na výrobě pervitinu se ženy nepodílely a nemůže se vyjádřit, zda obviněná na distribuci spolupracovala.
68. Pokud jde o výhrady spočívající ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění napadeného rozsudku, který shledává nepřezkoumatelný a nedostatečně odůvodněný, těmito svými námitkami toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění soudních rozhodnutí, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného výroku soudních rozhodnutí, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.)
69. Naproti tomu relevanci lze přiznat tvrzení, jímž obviněná rozporuje existenci subjektivní stránky přisouzeného zločinu tím, že její jednání, kdy se podílela jen na zpracování účetnictví a pomáhala případně manželovi N. Q. D., nevykazuje znaky spolupachatelství na přisouzeném zločinu, ale toliko účastenství formou pomoci k tomuto zločinu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. K tomu lze připomenout, že za pomocníka na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku lze označit toho, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu. Podle Nejvyššího soudu je nicméně tato obhajoba obviněné spolehlivě vyvrácena výsledky provedeného dokazování soudu prvního stupně, které její tvrzení o absenci vědomí na přisouzené trestné činnosti vylučuje, přičemž ve vztahu k posouzení jednání obviněné ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku lze přiměřeně odkázat na již výše uvedená obecná východiska k obdobné námitce v dovolání P. A. D. pod výše uvedenými body odůvodnění tohoto usnesení. Jak soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, skutečnost, že dovolatelka se na předmětné trestné činnosti vědomě podílela, když zejména zajišťovala léky Cirrus k výrobě drogy, inkasovala peníze získané prodejem drog, přičemž na tomto spolupracovala se svým manželem obviněným N. Q. D., vyplývá i z výpovědi obviněného T. T. H., který je v několika výpovědích označil jako osoby, které se podílely na výrobě metamfetaminu obstaráním léků, jak o tom konspiračně hovořili, „knoflíků“. Rovněž byli usvědčeni i obsahem komunikace Viber, z čehož je zřejmé, že N. Q. D. a obviněná obstarávali „knoflíky“ – léky Cirrus potřebné k výrobě metamfetaminu, které u nich vyzvedával N. M. H., a to na pokyn obviněné B. T. M. Q.. N. M. H. předal výnos z prodeje metamfetaminu obviněné, přičemž z komunikace, která byla zajištěna ke dni 28. 11. 2014 je zřejmé, že N. Q. D. převážel 2 kg metamfetaminu z Prahy do bydliště obviněné, což se však nepodařilo, neboť byl zadržen. O tomto svědčí i odposlechy ze dnů 29. 11. 2014 – 30. 11. 2014, v nichž obviněná uvádí, že „ někdo někam nedojel, protože je na samotce v péči lékařů a že bude potřeba s touto činností přestat, aby neinfikoval ostatní, a dále řeší auto, které se nevrátilo“, kdy se jedná o případ, kdy N. M. H. vezl obviněné 2 kg metamfetaminu z Prahy a při cestě byl zadržen. Listinné důkazy České spořitelny, a. s. a finančního úřadu pak svědčí o nedostatku finančních prostředků na úhradu splátek úvěru na nemovitost, přičemž výroba a prodej drog měl být hlavním příjmem, z něhož by obviněná a její manžel hradili kupní cenu. Výhrady obviněné, že s danou věcí nemá nic společného, vyvrací např. též komunikace mezi ní a obviněnou B. T. M. Q. ze dne 14. 11. 2014, stejně jako textová zpráva ze dne 15. 11. 2014 v níž tato obviněná úkoluje obv. N. M. D., aby sdělil, že zboží (vyrobený pervitin) patří paní H. (obv. N. T. V. H.) a nikoli obv. B. T. M. Q. Zapojení obviněné do procesu výroby pervitinu formou obstarání léků Cirrus tak bylo důkazně podloženo nejen výpovědí spolupracujícího obviněného T. T. H., ale její spojení s výrobou pervitinu je dáno i textovou zprávou ze dne 19. 11. 2014, v níž po ní její manžel obviněný N. M. D. požaduje, aby koupila v prodejně OBI aceton k rozředění laku (polotovar po částečně provedených chemických reakcích). Ze všech především soudem prvního stupně podrobně rozebraných skutečností tak ani Nejvyšší soud nepochybuje, že obviněná jednala s vědomím protiprávnosti svého počínání, když se přisouzené trestné činnosti dopustila společným úmyslným jednáním jako spolupachatelka ve smyslu §23 tr. zákoníku. Námitka obviněné o absenci subjektivní stránky skutkové podstaty shora popsaného trestného činu tedy nemůže obstát.
70. Pokud jde o námitku vztahující se k nedostatečnému popisu skutků týkajících se výroby a distribuce psychotropních látek ve vztahu k její osobě, nutno konstatovat, že ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně byly popsány všechny znaky skutkové podstaty zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jímž byla obviněná uznána vinnou, a to slovním vyjádřením všech okolností, které v konkrétním případě vytvářejí formální znaky tohoto trestného činu. Lze tedy dovodit jak příslušný objekt trestného činu, tak i objektivní stránku (jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi), tak i stránku subjektivní. Soud prvního stupně učinil ve vztahu k zákonným znakům skutkové podstaty posuzovaného trestného činu zcela konkrétní skutková zjištění, která následně ohledně osoby obviněné popsal ve skutkové větě výroku o vině pod body 2), 4) – 9) a 11). V této části se tedy námitky obviněné N. T. V. H., byť v rámci uplatněného dovolacího důvodu relevantně uplatněné, jeví neopodstatněné.
71 . Obviněná N. T. T. L. spatřuje pochybení v právním posouzení jejího jednání jako účastenství ve formě pomoci ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Své námitky opírá o tvrzení, že ačkoliv k výrobě drog mělo dojít již koncem listopadu 2014 nebo počátkem prosince 2014 a dne 12. 12. 2014, zachycené odposlechy mezi ní a P. B. jsou až z konce ledna 2015. Není tedy zjevné, jakým způsobem měla být k výrobě drog nápomocna, když ke skutkům v bodech 7), 9) a 11) kladeným jí za vinu mělo dojít ještě před vrchním soudem zmiňovanou „usvědčující komunikací“, přičemž namítá, že pomoc jako forma účastenství je možná před činem a při činu, nikoli však po jeho dokončení.
72. Tuto její obhajobu nicméně vyvrací její komunikace s tehdejším partnerem N. M. T. ze dne 14. 12. 2014, v němž hovoří o rozdělení peněz mezi různé osoby, přičemž obviněná hodnotí, že pokud někdo vložil málo peněz, pak byl i jeho zisk malý. Tomuto hovoru předcházel jiný v týž den, v němž její přítel uvádí, „že se toho udělalo posledně málo a že teď již pracuje jen s D. a že ti druzí již s nimi nechtějí spolupracovat“, přičemž je zřejmé, že tyto hovory se týkaly výroby drog a rozdělení zisku. O tom, že byla zapojena do procesu výroby drog, byť toliko formou účastenství, již v kritické době dokládá rovněž její hovor s obviněným P. A. D. ze dne 5. 12. 2014, v němž ji instruuje ke koupi potřebných injekčních stříkaček a velkého trychtýře. Tvrzení obviněné, že s výrobou drog neměla nic společného, pouze tlumočila a předávala vzkazy P. B., který byl v té době vlastníkem nemovitosti, toliko ohledně úklidu a opravy čerpadla, a že teprve až později jí bylo zřejmé, že se děje něco nestandardního, že její přítel dělá něco, co může mít spojitost s drogami, a předmětná nemovitost je vietnamskou komunitou využívána na výrobu drog, tak nemá oporu v provedených důkazech, když musela být minimálně s tímto protiprávním jednáním srozuměna. Rovněž z výpovědi P. B. lze zjistit, že pokud se v pronajaté části domu jednou vyskytl, bylo tam větší množství vietnamských občanů, velký nepořádek, vypadalo to tam jako po „mejdanu“, z čehož je zřejmé, že prostor nebyl standardně využíván. O protiprávním jednání obviněné svědčí i provedené domovní prohlídky a v nich zajištěné věci, jakož i protokoly o sledování věci a kamerové záběry, vyhodnocení telefonních odposlechů, SMS zpráv i komunikace přes aplikaci Viber, kdy tyto důkazy spolu s výpovědí spolupracujícího obviněného T. T. H. tvoří ucelený řetězec.
73. Nejvyšší soud tak uzavírá, že nalézací soud nepochybil, pokud kvalifikoval jednání dovolatelky N. T. T. L. jako účastenství ve formě pomoci ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Předmětná námitka obviněné byla tudíž důvodně shledána neopodstatněnou.
74. Obviněný N. B. A. v rámci svého dovolání uplatnil námitky podřaditelné pod dovolací důvod pouze částečně. Za námitky, které pod rozsah uplatněného dovolacího důvodu nespadají, se řadí především výhrady směřující proti skutkovým zjištěním soudů spočívající zejména v tvrzení, že o jeho vině neexistuje žádný přesvědčivý důkaz, že nikdy nebyl uživatelem drog ani nebyla v průběhu řízení u něj zajištěna jakákoliv věc související s výrobou či držením omamné či psychotropní látky, že nelze vycházet z rozporuplných výpovědí spolupracujícího obviněného T. T. H., že o jeho vině nesvědčí ani stopy DNA na respirátoru nalezeném na adrese XY, který současně obsahoval i stopy metamfetaminu, ani daktyloskopický otisk na lahvi a mlýnku, kde byly rovněž zjištěny stopy metamfetaminu, neboť mohly být na předmětech zanechány způsobem, který nijak nesouvisí s trestnou činností a na místě, které nikdy nenavštívil apod.
75. V tomto bodě Nejvyšší soud znovu zdůrazňuje skutečnost, že v rámci rozhodování o dovolání vychází zásadně ze skutkových zjištění učiněných soudy v předchozím řízení a hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví. Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. se nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces, jak je jím namítáno. O takový případ však v posuzované věci nejde.
76. K námitce dovolatele týkající se nevypořádání jeho obhajoby a k tvrzenému porušení ustanovení §125 tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je nicméně klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08. Soudy obou stupňů tento požadavek z pohledu Nejvyššího soudu naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou obviněných.
77. Procesněprávní povahy je též námitka, že pokud vrchní soud opomenul promítnout v odůvodnění svého rozhodnutí obhajobou předložené důkazy ve formě překladů některých dokumentů, dokládajících jejich údajnou nekorektnost, je dána vada opomenutých důkazů. V konkrétní věci je dle názoru Nejvyššího soudu vzhledem k rozsahu a povaze předložených listinných důkazů zřejmé, že se o případ tzv. opomenutých důkazů nejedná. Překlad dokumentu – tedy listina vypovídající o kvalitě překladu tlumočníka totiž nemůže ve smyslu §89 odst. 2 tr. ř. přispět k objasnění věci a ve vztahu k protiprávnímu jednání obviněného žádnou vypovídací hodnotu nemá. Nemůže se tedy jednat o opomenutý důkaz, který může založit jedině opomenutí důkazu relevantního z hlediska zjištění skutkového stavu věci. V daném případě se tak jedná spíše o výhrady zpochybňující správnost a přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu, které obviněný shledává nedostatečným a odporujícím ustanovení §125 tr. ř., když svými námitkami toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění soudních rozhodnutí, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného výroku soudních rozhodnutí. K tomu Nejvyšší soud znovu připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
78 . Za procesně nepřípustný obviněný označil rovněž způsob, kterým nalézací soud přistoupil k provedení listinných důkazů, když má za to, že kontradiktornost řízení znamená také právo domoci se podle §213 odst. 2 tr. ř. přečtení některé z listin předložených podle §213 odst. 1 tr. ř.; musí být tedy seznámen s tím, jaké konkrétní listiny jsou mu předkládány. Pokud nalézací soud neuvedl, jaké posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny, případně věcné důkazy stranám k nahlédnutí předkládá, zbavil jej možnosti realizovat právo navrhovat čtení jednotlivých listinných důkazů z trestního spisu čítajícího několik tisíc stran, a postupoval tak v rozporu se zásadou rovnosti stran ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny, práva na spravedlivý proces dle č. 38 Listiny a zásadou kontradiktornosti řízení.
79. Podle §213 odst. 1, 2 tr. ř. posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny a jiné věcné důkazy se při hlavním líčení předloží stranám k nahlédnutí, a pokud je to třeba, předloží se k nahlédnutí svědkům a znalcům. Pokud kterákoli ze stran navrhne přečtení listiny uvedené v odstavci l, je soud povinen při hlavním líčení takovou listinu přečíst.
80. V tomto směru Nejvyšší soud považuje za vhodné konstatovat, že ustanovení §213 tr. ř. doznalo podstatných změn novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 41/2009 Sb., s účinností od 1. 1. 2010, která přeformulovala obsah obou jeho odstavců. V zájmu zrychlení a zefektivnění dokazování u hlavního líčení citovaná novela upustila od povinného čtení listinných důkazů , protože jako princip stanovila předložení těchto důkazů k nahlédnutí stranám a v případě potřeby i svědkům a znalcům (§213 odst. 1), přičemž soud je povinen přečíst listinný důkaz jen tehdy, když to kterákoli ze stran navrhne (§213 odst. 2) [Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2681 – 2686].
81. Jak z protokolu o hlavním líčení ze dne 4. 3. 2016 vyplývá, vyzval soud prvního stupně obhájce obviněných a státního zástupce ke sdělení podle §213 tr. ř., resp. ke sdělení, které konkrétní listiny požadují číst, a které ze svědků uvedených v obžalobě na str. 15 chtějí osobně slyšet (č. l. 7717–7719 spisu). Z protokolu o hlavním líčení ze dne 4. 5. 2016 (č. l. 7954–7960 spisu) se pak podává, že v kontextu s předmětnou soudní výzvou na čtení listinných důkazů obhájkyně obviněného uvedla, že: „ žádá o čtení odborného vyjádření z 31. 8. 2015 – konstatování ze str. 2, kde byla provedena domovní prohlídka, kde byly zajištěny příslušné stopy a ze str. 16, poslední odstavec, ke kterému se rád klient vyjádřil“. Z uvedeného tedy nikterak nevyplývá, že by soud prvního stupně nepostupoval v intencích ustanovení §213 tr. ř. , a řízení netrpí namítanými vadami, s nimiž obviněný spojoval porušení zásady rovnosti stran ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny, práva na spravedlivý proces dle č. 38 Listiny a kontradiktornosti řízení.
82. Pokud jde o další skutkové a procesní námitky obviněného N. B. A., jimiž s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 4 Tz 5/2009, zpochybňuje hodnocení věrohodnosti výpovědí spolupracujícího obviněného T. T. H. oběma soudy, lze odkázat na již výše uvedený závěr k obdobným námitkám jiných dovolatelů. To stejné platí i k dalším výhradám ohledně způsobu přednesu obžaloby, k provádění odposlechů, obsahu tlumočení a námitce presumpce neviny, atd.
83. Na straně druhé lze za právně relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně neopodstatněnou, shledal Nejvyšší soud námitku dovolatele, že jednání popsané v tzv. skutkové větě neskýtá ve vztahu k jeho osobě podklad pro závěr o naplnění všech obligatorních znaků přisouzené skutkové podstaty zločinu podle §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, když zejména namítá absenci subjektivní stránky ve vztahu k jednotlivým znakům přisouzeného zločinu, tedy, že by se na výrobě metamfetaminu podílel vědomě, byl srozuměn s existencí a zapojením do organizované skupiny jakož i množstvím vyráběné drogy ve velkém rozsahu.
84. Zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li tento čin jako člen organizované skupiny a ve velkém rozsahu.
85 . Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným nebo se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě uvedením i jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků, neboť taková citace tvoří tzv. právní větu výroku rozsudku (srov. č. 43/1999-I Sb. rozh. tr.).
86. V tomto směru lze konstatovat, že soud prvního stupně učinil ve vztahu k zákonným znakům skutkové podstaty posuzovaného trestného činu zcela konkrétní skutková zjištění, přičemž ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně pod body 8) a 11), byly popsány všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, a to slovním vyjádřením všech okolností, které v konkrétním případě vytvářejí znaky tohoto trestného činu. Požadavek obsažený v ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. byl postupem soudu prvního stupně akceptován. Pochybení v nedostatečném vyjádření znaků skutkové podstaty projednávaného trestného činu ve skutkové větě rozsudku nelze zakládat na nespokojenosti obviněného s popisem skutku, případně na základě jeho požadavku na exaktnější vyjádření v situaci, kdy skutková zjištění dostatečně vyjadřují jeho jednání ve vztahu ke znakům skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a nevzbuzují jakékoliv pochybnosti při právní kvalifikaci skutku z hlediska všech znaků této skutkové podstaty. Citované ustanovení přitom nestanoví, jakými přesně údaji mají být jednotlivé znaky skutkové podstaty vyjádřeny, podstatné je, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, což popis skutku v daném případě naplňuje. Vytýká-li tedy obviněný, že ve skutkových zjištěních není exaktně popsané jeho jednání, případně nedostatečně rozebrána subjektivní stránka, je k tomu nutno zdůraznit, že podstatné je, aby z popisu skutku bylo možné rozeznat naplnění znaků dané skutkové podstaty trestného činu, což nepochybně skutková zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně, splňují.
87. Opodstatněnost Nejvyšší soud neshledal ani v případě námitky, že soudy nesprávně posoudily jeho jednání jako člena organizované skupiny, přičemž popírá svou vědomost o aktivním zapojení do činnosti organizované skupiny. K tomuto Nejvyšší soud uvádí, že pro naplnění znaku organizované skupiny je třeba spolupráce nejméně tří osob, avšak není nutné, aby všechny zúčastněné osoby byly ztotožněny (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017) nebo aby se všechny osoby účastnily hlavní trestné činnosti nebo ji alespoň znaly, když postačuje dílčí jednání i méně závažného charakteru, jež ale v rámci plánovitosti a koordinovanosti organizované skupiny zajišťuje dosažení cíle (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Současně není ani pro účast na organizované skupině třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly, ale postačuje, že se svým jednáním do takovéto koordinované činnosti začlení a je obeznámen s jejím účelem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016), nemusí být přímo členem skupiny, je-li na její činnost navázán (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 3 Tdo 613/2014). Za dostačující lze považovat i účast na činnosti organizované skupiny, která nemusí naplnit všechny znaky spolupachatelství (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 6 Tdo 526/2013). K vytvoření skupiny nadto může dojít až v průběhu páchání trestné činnosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1603/2016). Z doznání obviněného T. T. H., jakož i z vyjádření N. M. H. a N. V. Q. lze učinit závěr, že činnost jednotlivých obviněných spolu souvisela, někteří měli na starosti obstarávání léků, další se podíleli na výrobě, financovali výrobu, někteří pak zase na odbytu, jiní sháněli prostory, pomáhali tam s přípravnými pracemi. Z nastíněné činnosti obviněného blíže popsané v bodech 8) a 11) rozsudku soudu prvního stupně, spočívající zejména v provádění pomocných prací při výrobě metamfetaminu, je tedy zřejmá nejen jeho vědomá účast na předmětné drogové činnosti, ale i vědomost o jeho aktivním zapojení do činnosti organizované skupiny, která přesvědčivě vyplývala ze skutkových zjištění, která byla učiněna na základě rozsáhle provedeného dokazování. Obviněný je usvědčován zejména výpovědí spolupracujícího obviněného T. T. H., který potvrdil, že se též obviněný na přípravě výroby drog podílel, kdy používal přezdívku XY. Znaleckým zkoumáním z odvětví genetiky bylo na respirátoru nalezeném na adrese XY, kde též docházelo k výrobě metamfetaminu, nalezeno jeho DNA a rovněž i stopy metamfetaminu. Co se týče daktyloskopických stop obviněného, tyto byly zajištěny na láhvi a mlýnku sloužícím na mletí tablet s obsahem pesudoefedrinu při domovní prohlídce v nemovitosti na adrese XY v XY. Nelze tedy uvěřit jeho obhajobě, že se protiprávního jednání nedopustil, že s drogami nemá nic společného, že v objektech pouze uklízel a roušku si vzal proto, aby nebyl zaprášen, když i na ní byly zjištěny stopy metamfetaminu.
88. Rovněž není pochyb o tom, že se obviněný přisouzeného jednání dopustil ve „velkém rozsahu“. K tomu je třeba uvést, že Nejvyšší soud sjednotil výklad znaků trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněno pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.). Dostatečným východiskem pro stanovení příslušných rozsahů uvedených v této skutkové podstatě je určitý násobek množství omamné či psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které je, resp. bylo, podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., označeno jako „množství větší než malé“ (příloha č. 2 k citovanému nařízení vlády – k tomu též níže uvedený výklad). Přiměřeným násobkem „množství většího než malého“, od něhož je třeba odvíjet vymezení pojmů „většího rozsahu“, „značného rozsahu“ a „velkého rozsahu“ je pak považován vždy desetinásobek mezi uvedenými pojmy. Tímto odpovídajícím odstupem je dostatečně diferencovaně vystižena gradace těchto znaků charakterizujících rozsah spáchání tohoto činu, a tím i jeho závažnost. Současně je však třeba podpůrně respektovat též další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel nakládal s uvedenými látkami, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal nebo pro ně přechovával, výši peněžní částky, kterou za jejich prodej získal či získat mohl, případně i jiné skutečnosti.
89. Podle výkladu přijatého shora uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu, se u pervitinu – metamfetaminu za „množství větší než malé“ považuje více než 1,5 gramů drogy pervitinu, který musí obsahovat nejméně 0,5 g účinné psychotropní látky či 0,6 g soli hydrochloridu metamfetaminu a znak „velký rozsah“ hranicí 1500 gramů metamfetaminu při obsahu alespoň 600 gramů účinné látky – solí hydrochloridu metamfetaminu.
90. Podle skutkových zjištění uvedených pod body 8) a 11) výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, se obviněný N. B. A. výše popsaným protiprávním jednáním bez příslušného oprávnění, spolu s dalšími zde uvedenými obviněnými, vědomě podílel na výrobě 20 kg metamfetaminu, čímž byla hranice velkého rozsahu, která by postačovala k právní kvalifikaci jeho jednání ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku mnohonásobně překonána (viz tabulka orientačních hodnot rozsahů podle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, ve vztahu k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., i podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že při stanovení závěrů o rozsahu spáchání trestné činnosti obviněného, a tedy i naplnění znaku „ve velkém rozsahu“ daného trestného činu, soudy obou stupňů nijak nepochybily.
91. Soudy nižších stupňů se též zabývaly otázkou subjektivní stránky tohoto dovolatele, přičemž shodně dospěly k závěru, že se obviněný dopustil výše uvedené trestné činnosti v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, protože věděl, že se dopouští protiprávního jednání a takto konat chtěl, když již z charakteru zjištěné trestné činnosti, kdy se jednalo o protiprávní jednání související s drogovou problematikou, navíc se jednalo o organizovanou skupinu vyvíjející rozsáhlou, organizovanou a promyšlenou trestnou činnost, nepřichází do úvahy jiná než úmyslná forma zavinění. Nejvyšší soud se proto plně ztotožňuje se závěrem soudů o naplnění znaků přisouzeného trestného činu, a to nejen po stránce objektivní, ale i po stránce subjektivní. Tvrzení dovolatele, že zjištěný skutkový stav nevykazuje všechny zákonné znaky mu přisouzeného trestného činu, je tak zjevně neopodstatněné. Právní námitky, které byly tímto obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně relevantně uplatněny, tudíž není možné akceptovat.
92. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze konstatovat, že soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na výsledcích dokazování a přisouzenou právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Řízení není zatíženo vadami, které by měly vliv na správnost či zákonnost vydaných rozhodnutí. Skutková zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Vrchní soud v Praze, byla učiněna na základě rozsáhle provedeného dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání nejen dovolatelů, ale i ostatních spoluobviněných. Při zjišťování skutkového stavu vycházely oba soudy z řady důkazů, a to nejen z výpovědí obviněných, zejména spolupracujícího obviněného T. T. H., ale i z výpovědí svědků B. H., O. H., N. B. T., N. V. D., N. V. H., T. S., J. S., T. T. H., N. B. T., M. E., B. Š., P. B. a dalších, o jejichž věrohodnosti nejsou důvody k pochybnostem. Soud prvního stupně rovněž přesvědčivě a logicky zdůvodnil, z jakých důvodů uvěřil výpovědi spolupracujícího obviněného T. T. H., oproti tvrzení ostatních obviněných. Tyto důkazy nestojí osamoceně, ale jsou podporovány řadou dalších na ně navazujících, zejména listinných důkazů, z nichž lze vyzdvihnout protokoly o domovních prohlídkách včetně fotodokumentace, konaných zejména na adrese XY v XY, XY, XY, XY, tedy v objektech, v nichž se uskutečňovala výroba drog a kde byly mimo jiné nalezeny a zajištěny předměty sloužící k výrobě metamfetaminu, z nichž mnohé stopy metamfetaminu obsahovaly. Významnou roli sehrály rovněž záznamy a odposlechy telekomunikačního provozu, včetně obsahových přepisů hovorů, a SMS, jakož i protokoly o sledování osob a věcí včetně kamerových záznamů. Zmínit lze rovněž protokoly o prohlídkách jiných prostor a pozemků, protokoly o ohledání místa činu, protokoly o vydání věcí a na ně navazující znalecké posudky z oboru kriminalistiky, odvětví daktyloskopie a genetiky, z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie a psychiatrie, z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky, z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistické audioexpertizy – fonoskopie, protokoly o sledování osob a věcí, kupní smlouvy, výpisy z evidence nemovitostí, zprávu dodavatele energií, zprávy finančních úřadů a výpisy z finančních účtů, zprávy zasilatelských společností a dodavatelů energií a mnohé další. O zjištěném skutkovém stavu tak nemohou být důvodné pochybnosti.
93. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů v posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněných, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly, a s jejich argumentací se lze plně ztotožnit. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. nalézal ještě další argumentaci. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. V návaznosti na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána ve skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, na které se v podrobnostech odkazuje, není pochyb o tom, že obvinění spáchali jim přisouzenou trestnou činnost. Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněných na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobody, ani právo na obhajobu.
94. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který též uplatnili obvinění H. H. H. a N. B. A., lze jej v dovolání uplatnit tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy zákon vymezuje ve dvou alternativách. Jednak pro případ, kdy nesprávným procesním postupem soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí či odmítnutí řádného opravného prostředku (srov. např. §253 odst. 1, 3 tr. ř.) a v důsledku toho došlo k porušení principu dvouinstančnosti řízení (např. zamítnutím odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. pro údajnou opožděnost, ačkoliv odvolání bylo podáno včas). Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu předpokládá, že soud druhého stupně nesprávně rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání, jež jsou uvedeny pod písmeny a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
95. První alternativa v posuzovaném případě nepřichází v úvahu, jelikož odvolací soud jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Pokud pak jde o druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, v situaci, kdy Nejvyšší soud neshledal, že by námitky obviněných naplňovaly jimi uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze konstatovat, že shora uvedenými námitkami není naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 11 Tdo 969/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 11 Tdo 844/2013). V podrobnostech proto lze odkázat na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV.
Závěrečné shrnutí
96. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů a obviněnými konkrétně tvrzených dovolacích námitek nedošlo. Obvinění N. M. C., L. D. T., N. V. H. a H. H. H. podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jejich dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jimi napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. Dovolání obviněných P. A. D., N. T. V. H., N. T. T. L. a N. B. A. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
97. Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněných H. H. H. a N. B. A. na přerušení výkonu trestu odnětí svobody, když s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebyl ve věci k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. shledán důvod (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 1. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu