ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.467.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 467/2019-1414
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2019 o dovoláních obviněných Z. K. , nar. XY v XY, bytem XY, okr. XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Liberec a P. D. , nar. XY v XY, bytem XY, okr. XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2018, č. j. 12 To 47/2018-1303, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 78/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Z. K. a P. D. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2018, č. j. 7 T 78/2017-1196, byli obvinění Z. K., P. D. a L. O. uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku [K. v bodě 1); O. v bodě 4)], resp. podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku [D. v bodě 3)] a obviněný K. dále v bodě 2) rozsudku přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
2. Za toto jednání jim byly uloženy podle §283 odst. 3 tr. zákoníku tresty odnětí svobody ve výměře 8 let a 6 měsíců (K.), resp. 8 let a 3 měsíců (D., O.), pro jejichž výkon byli shodně zařazeni podle §56 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněnému Z. K. pak byl dále uložen podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 5 910 Kč, jakož i trest zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel v trvání 2 let. Trest zákazu činnosti stejné povahy byl uložen též obviněnému O., a to v trvání 30 měsíců. V případě posledně jmenovaného lze doplnit, že trest byl ukládán jako souhrnný za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Semilech, č. j. 4 T 16/2017-88 ze dne 23. 2. 2017, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V neposlední řadě krajský soud rozhodl podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (v rozsudku chybně uvedeno tr. řádu) o zabrání věcí sloužících k výrobě psychotropní látky metamfetaminu (pervitinu).
3. Trestná činnost obviněných spočívala v tom, že Z. K. v bodě 1) rozsudku nejméně v době od září 2016 do 15. 1. 2017 v XY, XY, XY a na dalších místech společně s L. O., P. D. a dalšími neustanovenými osobami, neoprávněně a bez povolení vyráběli metamfetamin (pervitin), kdy zejména v Polsku obstarával a nakupoval léky s obsahem pseudoefedrinu, dále nakupoval chemikálie a zajišťoval samotné technologické postupy s provedením chemických reakcí, a takto v nejméně 30 případech vyrobil nejméně 3 kg metamfetaminu, který, společně s psychotropní látkou delta-9-tetrahydrocanabinol v podobě rostlinné drcené sušiny (tzv. marihuany), sám nebo prostřednictvím dalších osob, zejména L. O. a P. D., poskytoval převážně za úplatu dalším 15 osobám a dále minimálně v 5 případech poskytl marihuanu v množství několika gramů J. Š.
4. Obviněný K. dále v bodě 2) rozsudku v době od 17. 1. 2017 do 28. 2. 2017 v XY přechovával psychotropní látku metamfetamin a rovněž v obci XY vyrobil nejméně 10 g metamfetaminu, který použil pro vlastní potřebu a z části prodal dalším osobám a v období 23. 1. až 24. 1. 2017 si neoprávněně opatřil látku potřebnou k výrobě metamfetaminu, když jel do Polska, do města XY, kde v lékárně zakoupil 32 plat léku Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, lék dovezl do XY, kde v bytě na ul. XY č. p. XY tablety rozemlel v mlýnku a po cestě do XY na přesně nezjištěném místě zahájil výrobu metamfetaminu, a následně dne 28. 2. 2017 v Polsku ve městě XY zakoupil v lékárně lék Cirrus v počtu 210 ks tablet (83,54 g) z nichž bylo možno vyrobit 23,2 g metamfetaminu, které uschoval ve vozidle Škoda Fabia, které řídil, přestože mu byl rozhodnutím Magistrátu města Mladá Boleslav ze dne 8. 2. 2017, které nabylo právní moci dne 28. 2. 2017, uložen mimo jiné trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců.
5. Obviněný P. D. (bod 3 rozsudku) v období od 20. 9. 2016 do února 2017 v XY, XY, XY a na dalších místech společně s L. O., Z. K. a dalšími neustanovenými osobami, neoprávněně a bez povolení vyráběli metamfetamin (pervitin), kdy zejména v Polsku obstarával a nakupoval léky s obsahem pseudoefedrinu, dále nakupoval chemikálie a další předměty potřebné k výrobě metamfetaminu, drtil tablety léků, prováděl samotné technologické postupy, při kterých byl získáván prekursor pseudoefedrin a prováděl chemické reakce směřující k výrobě metamfetaminu, a takto se podílel na výrobě v nejméně 20 případech nejméně 2 kg metamfetaminu, který následně použil pro vlastní potřebu a rovněž distribuoval dalším osobám a posléze, když na konci roku 2016 přestal tento vyrábět se spoluobviněnými, vyrobil sám u obce XY nejméně ve 3 případech nejméně 30 g metamfetaminu. Dále v nezjištěné době do 9. 2. 2017 v obci XY, ve vozidle BMW 535 neoprávněně přechovával 3 ks sáčků s celkem 30 g sušeného konopí (marihuanou) s obsahem účinné látky delta-9-tetrahydrocanabinolu o hmotnosti 2,2 g. Výše uvedeného jednání se obviněný dopustil i přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 3. 2015, č. j. 4 T 46/2015-69, který nabyl právní moci dne 6. 6. 2015 odsouzen pro přečin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 30 měsíců.
6. Konečně obviněný L. O. v období od září 2016 do ledna 2017 v XY, XY, XY a na dalších místech společně se Z. K., P. D. a dalšími neustanovenými osobami, neoprávněně a bez povolení vyráběli metamfetamin (pervitin), kdy obviněný vozil Z. K. vozidlem na různá místa výroby, zejména v Polsku obstarával a nakupoval léky s obsahem pseudoefedrinu, dále nakupoval chemikálie a další předměty potřebné k výrobě metamfetaminu, drtil tablety léků, zajišťoval samotné technologické postupy, při kterých byl získáván prekursor pseudoefedrin a prováděl chemické reakce směřující k výrobě metamfetaminu, a takto se podílel na výrobě v nejméně 20 případech nejméně 2 kg metamfetaminu, který následně použil pro vlastní potřebu a rovněž distribuoval dalším osobám.
7. V podrobnostech popisu skutkového děje, jakož i věcí, které se staly předmětem výroku o zabrání podle §101 odst. 1 tr. zákoníku odkazuje Nejvyšší soud na rozsudek soudu nalézacího. Ten pak nenabyl právní moci, když byl napaden odvoláními všech obviněných, o kterých rozhodl ve veřejném zasedání dne 20. 11. 2018 Vrchní soud v Praze rozsudkem č. j. 12 To 47/2018-1303.
8. Odvolací soud napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině a trestu stran obviněného Z. K. v bodě 2) rozsudku a dále ve výroku o způsobu výkonu trestů odnětí svobody uložených P. D. a L. O. V případě obviněného K. bylo nově rozhodnuto o jeho vině přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, které, co do způsobu spáchání korespondují s popisem skutku tak, jak jej vymezil soud prvního stupně, s výjimkou počátku trestné činnosti, která namísto datem 17. 1. 2017 byla nově stanovena od 20. 1. 2017. Za uvedené jednání byly obviněnému uloženy stejné tresty, jako v rozsudku krajského soudu, s výjimkou výroku způsobu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, pro který vrchní soud Z. K., stejně jako P. D. a L. O. zařadil podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
II.
Dovolání obviněných a vyjádření k němu
9. Posledně uvedený rozsudek vrchního soudu napadli obvinění K. a D. prostřednictvím svých obhájců dovoláními, která opřeli shodně o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Obviněný Z. K. uvedl, že dle jeho názoru byl skutek, tak jak byl soudem zjištěn, nesprávně právně kvalifikován. Dovolatel odprezentoval zákonné znění ustanovení §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přičemž k pojmům vyjadřujícím rozsah páchání trestné činnosti jako okolnosti, která podmiňuje použití přísnější trestní sazby uvedl, že tyto trestní zákoník nevymezuje a jejich judikaturní výklad byl do nedávné doby nejednotný, když ke sjednocení došlo usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, jehož závěry rovněž odcitoval. Obviněný připomněl, že v jeho případě bylo zajištěno 85 plat léku Cirrus Duo, z něhož bylo možno získat 142,8 g pseudoefedrinu a 131,46 g metamfetaminu a ve vozidle Škoda Fabia 210 ks tablet, z nichž bylo možno získat 25,2 g pseudoefedrinu a 23,2 g metamfetaminu. Lze proto uzavřít, že celkem u něj byl nalezen materiál k výrobě 154,66 g metamfetaminu, kdy toto množství spadá do období druhého skutku, tedy do období od 20. 1. 2017 do 28. 2. 2017, pro které byl uznán vinným přečinem podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Dále obviněný rozvedl další skutková zjištění k zajištění prázdných plat od léku a sypkého materiálu, v němž byl odborným zkoumáním identifikován metamfetamin. Soudy prvního a druhého stupně přitom nevzaly v potaz závěry odborného vyjádření OKTE č. j. 2017-010771-OK-MH, z něhož lze dovodit, že pervitin vyráběný spoluobžalovanými nebyl čistým metamfetaminem, ale obsahoval i jiné – nezakázané – látky. Jen v případě, že nelze zjistit přesné množství účinné látky, je možno vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, nabídl, atd. Určitý rozsah spáchání trestného činu ovšem dle dovolatele nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, ale při jeho stanovení se uplatní další okolnosti, za nichž byl čin spáchán. Tento přístup však nebyl na projednávanou věc obviněného aplikován. Omamná látka nebyla konkrétním způsobem kvantifikována, ale soudy vycházely pouze z určitého počtu varů, které rovněž nebyly hodnověrným způsobem potvrzeny. Shora požadované okolnosti případu je třeba zkoumat zejména ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem 1) výroku rozsudku krajského soudu, kdy soudy vzaly za prokázané, že bylo odběratelům celkem dodáno množství cca 315 g pervitinu, které není možné podřadit pod ustanovení §283 odst. 3 tr. zákoníku. Obviněný trvá na tom, že v D. se na výrobě pervitinu nepodílel, a jeho účast nelze dovodit ani z výpovědi spoluobviněného D. Pokud závěry o množství drogy byly založeny na odposleších v období 11. 1. až 28. 2. 2017, jednalo se období jednání pod bodem 2) výroku rozsudku nalézacího soudu. Z těchto navíc vyplývá, že obviněný se snažil od dlužníků vymáhat nikterak závratné sumy, přičemž pokud by vyráběl pervitin v množství uváděném soudem prvního stupně, zcela jistě by nemusel vymáhat od kamarádů „drobné“ dluhy. Současně obviněný uvedl, že období, do něhož spadá jednání pod bodem 1) rozsudku krajského soudu je natolik krátké, aby bylo vůbec reálné v něm vyrobit 3 kg metemfetaminu. Toto množství nekoresponduje ani s okruhem potencionálních odběratelů. Stejně tak nebylo zjištěno, že by se obviněný výrazným způsobem obohatil, neboť pokud by vyrobil uvedené množství, pak by jeho profit při zohlednění běžné ceny musel být téměř 3 mil. Kč.
11. Souhrnně obviněný zopakoval, že pro závěr o naplnění znaku ve velkém rozsahu je ve shodě s judikaturou Nejvyššího soudu třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým s uvedenými látkami nakládal, počet osob, jimž je opatřil, či výši peněžité částky, kterou prodejem získal, o nichž se domnívá, že by vedly k závěru o nenaplnění skutkové podstaty trestného činu tak, jak to konstatovaly nižší soudy. Navrhl proto, aby jejich rozsudky Nejvyšší soud zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
12. Obviněný P. D. ve svém dovolání rovněž napadl závěry soudů obou stupňů stran naplnění zákonného znaku spáchání trestného činu ve velkém rozsahu ve smyslu §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Také opřel svou argumentaci o názor vyslovený Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012. Ač od počátku přiznal svůj podíl na trestné činnosti, jednalo se o mnohem menší rozsah, než mu bylo kladeno za vinu. Ve shodě s obviněným K.em vytkl nižším soudům nezohlednění odborného vyjádření OKTE č. j. 2017-010771-OK-MH, podle nějž pervitin vyráběný obviněnými nebyl čistým metamfetaminem. Při určení množství drogy bylo vycházeno z odhadovaného počtu varů a množství omamné látky vyrobené z jednoho takového varu. Tento způsob určení obviněný nepovažuje za spolehlivý. V jeho případě proto bylo namístě zohlednit další okolnosti, za nichž byla trestná činnost spáchána, tak, jak to již shora naznačil obviněný K. Také obviněný D. proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
13. K podaným dovolaním se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), a to následovně. V prvé řadě shrnul průběh trestního řízení, jakož i důvody, o něž obvinění opírají svá dovolání. Dále s poukazem na zákonná ustanovení trestního řádu a význam dovolacího řízení uvedl, že v části, kdy obvinění zpochybňují skutková zjištění či hodnocení důkazů učiněná ze strany soudů, nelze argumentaci obviněných podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Tomu odpovídají toliko výhrady obou dovolatelů k otázce naplnění zákonného znaku „velkého rozsahu“. Při posouzení jejich důvodnosti je však třeba vycházet ze skutkových zjištění soudů a nikoliv z představ obviněných. Z provedeného dokazování, jehož závěry byly převzaty do tzv. skutkové věty odsuzujícího rozsudku, jednoznačně vyplývá, že objem pervitinu vyrobeného obviněnými přesáhl hranici 1 500 g, která je určující pro posouzení jednání podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Pokud obvinění zdůraznili existenci dalších kritérií a nepovažují za možné vycházet jen z hmotnosti drogy, nemohou tyto pomocné okolnosti vzhledem k minimálnímu objemu pervitinu, s nímž nakládali obvinění (Z. K. v množství 3 kg, P. D. v množství 2 kg) primární kritérium hmotnosti potlačit. Státní zástupce též připomněl, že zcela „čistý“ pervitin, jehož prokázání se obvinění dovolávají, není k dispozici v zásadě nikdy, neboť vždy je přítomna řada dalších látek, aniž má tato skutečnost vliv na právní kvalifikaci. Údaj o celkovém množství pervitinu tedy k určení právní kvalifikace postačí, aniž je třeba znát jeho přesné složení a čistotu, tím spíše, že z dokazování nevyplynulo, že by se pervitin obviněných nějak výrazně odlišoval od běžně dostupných drog srovnatelného typu. Vhledem k uvedenému proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud obě dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná a učinil tak v neveřejném zasedání, s jehož konáním vyslovil souhlas.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve konstatuje, že dovolání obviněných je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
15. Je třeba zdůraznit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., pročež Nejvyšší soud byl povinován dále posoudit otázku, zda obviněnými uplatněné námitky jsou podřaditelné pod důvody, na nichž svůj mimořádný opravný prostředek vystavěli, v tomto případě konkrétně podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat, jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně pak může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, a to za situace, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě dochází k dotčení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanovení čl. 4 a čl. 90 Ústavy. Již na tomto místě však lze konstatovat, že o takovouto situaci se v posuzované věci nejedná.
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod proto neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.
18. Při promítnutí výše uvedeného lze tedy konstatovat následující. V prvé řadě lze shrnout, že obvinění ve svém dovolání shodně brojí proti posouzení jejich jednání podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kdy nemají vzhledem ke skutkovým zjištěním za prokázaný zákonný znak spáchání činu ve „velkém rozsahu“. Vycházejí především ze skutečnosti, kdy oba nižší soudy, za situace nemožnosti kompletního zajištění vyrobené psychotropní látky, při určení jejího objemu vycházely z celkového množství, ač odborné vyjádření, na něž rovněž oba poukázali, konstatovalo přítomnost dalších látek, jinými slovy – nebyl zajištěn tzv. „čistý obsah pervitinu“. V takovém případě měly, dle názoru obviněných, soudy vycházet též z dalších okolností, za které příkladmo označují způsob nakládání s látkou, počet odběratelů či zisk, který trestnou činností obvinění získali. K tomuto obviněný K. doplnil další nesrovnalosti, které byly při hodnocení případu soudy pominuty, jako je např. otázka jeho vymáhání dluhů, což by v případě výroby tak velkého množství drogy a její běžné ceny neměl zapotřebí, stejně jako námitky, že za období, kdy se měli trestné činnosti dopouštět, nemohlo dojít k výrobě takového množství drogy, resp. její distribuci mezi označené odběratele.
19. K posledně uvedeným námitkám se lze v plném rozsahu ztotožnit s argumentací, kterou použil ve svém vyjádření státní zástupce, a která je ve shodě s vymezením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a účelu dovolacího řízení tak, jak na ně již v tomto usnesení poukázal Nejvyšší soud. Je možno proto pouze stručně připomenout, že pod shora uvedený dovolací důvod není možné zařadit takové námitky, které fakticky brojí toliko proti procesnímu postupu nižších soudů, resp. způsobu, jakým tyto hodnotily provedené důkazy. Těžiště dokazování je třeba situovat právě do řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry lze korigovat pouze v řízení o řádném opravném prostředku. Jak bylo řečeno výše, do daného stavu nenáleží Nejvyššímu soudu zasahovat s výjimkou případů, pokud by z rozhodnutí nižších soudů vyplynul extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Taková situace však v nyní projednávané věci nenastala.
20. Již nalézací soud se ve svém rozhodnutí zaobíral obhajobou obviněných, kteří se sice k jednání částečně doznali, avšak popírali výrobu takového množství psychotropní látky, jaká jim byla orgány činnými v trestním řízení přisuzována. Lze tak poukázat například na bod 124 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, či bod 41 odůvodnění rozsudku soudu odvolacího, kde rekapitulují skutková zjištění stran množství psychotropní látky, kterou obvinění vyrobili, v jakém časovém období tak činili a jakým osobám tuto následně distribuovali. Nalézací soud přitom rozvedl, v jakých částech uvěřil výpovědi obviněných, a ve kterých naopak. Tyto pak dal do kontextu se zjištěními učiněnými v rámci domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků, odborného zkoumání k identifikaci psychotropní látky, odposlechů telefonních hovorů a pochopitelně výpovědí řady svědků, zejména z řad narkomanů, kteří od obviněných drogu odebírali. Danými skutečnostmi byl zjištěn celistvý a logicky pevně provázaný řetězec důkazů, z nichž soudy dovodily vinu obviněných. Nutno zdůraznit, že tuto hodnotily za důsledného respektování základních zásad trestního procesu, zejména pak – byť vyslovily podezření, že obvinění participovali na rozsáhlejší výrobě psychotropní látky – vycházely ze závěrů, které byly pro obviněné vždy nejpříznivější. Jen ve stručnosti Nejvyšší soud připomíná výpovědi svědků M. a H. či záznamy telekomunikačního provozu, jejichž obsahem jsou mimo jiné částky, za které byly nakupovány v Polsku léky, či jaké byly vynaloženy na výrobu psychotropní látky. Ty přitom byly směřovány ke konkrétním obdobím tak, aby bylo možno zejména u obviněného K. diferencovat mezi jednáním, které je obsaženo v bodech 1) a 2) výroku rozsudku nalézacího soudu.
21. Pokud tedy obvinění ve svých dovoláních namítají nesrovnalosti ke skutkovým zjištěním, nečiní tak z objektivního hlediska, snaží se pouze předestírat svou verzi, která je pro ně nejpříznivější, aniž by však tato reflektovala komplexní paletu zjištěných skutečností. Takový postup bylo na místě označit za neodpovídající zvolenému dovolacímu důvodu.
22. V případě argumentace k naplnění znaku spáchání činu „ve velkém rozsahu“ sice obvinění své námitky směřují do určité míry rovněž skrze skutková zjištění, když poukazují na dovození celkového objemu psychotropní látky z výpovědí o průběhu jednotlivých varů, nicméně v rámci určité tolerance lze připustit, že otázka posouzení rozsahu v rozdílných situacích, kdy psychotropní látka byla orgány činnými v trestním řízení zajištěna, což umožnilo její přesné zkoumání, nebo naopak již byla spotřebována, to vše ve světle okolností případu, spadá pod dovolací důvod, jehož podstatou je nesprávné právní posouzení skutku, či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Nicméně i tyto otázky, které obvinění ve svých dovoláních nadnesli, již byly v obdobných případech náležitě objasněny.
23. Ani samotní dovolatelé nikterak nezpochybňují závěry, k nimž ve své rozhodovací praxi dospěl Nejvyšší soud, když sami poukázali na usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (publikované pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.). Na základě tohoto rozhodnutí a navazujícího stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 (publikovaného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) tedy nevznikly u dovolatelů pochybnosti, že hranicí pro „velký rozsah“ pervitinu se rozumí množství nejméně 1 500 g, popřípadě 500 g účinné psychotropní látky (resp. 600 g soli hydrochloridu).
24. Vzhledem k obviněnými citovanému usnesení Nejvyššího soudu je též nutno připomenout, že základem pro určení rozsahu drogy by měl být určující násobek množství účinné látky a jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě . Obviněným lze dát za pravdu, že takový postup, kdy není možno vycházet z přesného učení účinné látky, není pro určení rozsahu konečný, neboť určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti (viz rozhodnutí pod č. 1/2006 a 12/2011 Sb. rozh. tr.). Proto v konkrétním případě, pokud to odůvodňují i tyto další okolnosti činu, není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah .
25. Pro výše uvedené je tedy namístě upřesnit, že posuzování okolností případu ve vztahu k určení množství drogy dopadá převážně na hraniční situace, kdy není vyloučeno, aby přísnější kvantifikační znak byl naplněn i tehdy, pokud pachatel nakládal s množstvím, které se mu dostatečně přiblížilo, stejně jako naopak může dojít k opačné situaci, když i přes nepatrné překročení hranice množství drogy nemusí být uvedený znak naplněn. Jak však vyplynulo z rozhodnutí obou soudů, hranice stanovená u jednotlivých obviněných na základě dokazování, nebyla jakkoliv hraniční, ale v případě P. D. překročila 1 500 g o celou třetinu (2 kg), u Z. K. pak dokonce činila dvojnásobek množství, tedy hodnotu 3 kg. Současně oba nižší soudy vyjádřily závěr, že toto množství je skutečně minimálním, které lze obviněným přisuzovat, když z dalších poznatků vyplývá, že varů bylo nepochybně více a tudíž bylo vyrobeno také více pervitinu. Ostatně ani obviněnými namítané další okolnosti případu, by nebylo namístě hodnotit jakkoliv v jejich prospěch, když výroba psychotropní látky rozhodně neprobíhala ojediněle, ale naopak se značnou frekvencí, minimálně z hlediska nákupu surovin byly do této investovány nemalé finanční prostředky a rovněž okruh odběratelů drogy nelze označit za „nepatrný“.
26. S poukazem na všechny výše rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud proto konstatuje, že skutková zjištění učiněná v trestním řízení objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněných v takovém rozsahu, jako to učinily soudy prvního a druhého stupně. Je tak možno učinit závěr, že předmětné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, soudy zvolily odpovídající právní kvalifikaci a k pochybení nedošlo ani ve výroku o trestu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí hmotněprávními vadami, s nimiž obvinění formálně spojovali nesprávné právní posouzení jim přisouzené trestné činnosti.
IV.
Závěrečné shrnutí
27. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněných proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 4. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.