ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.4448.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 4448/2018-192
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: J. K. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Alexandrem Petričkem, advokátem se sídlem Chrastavská 188/27, Liberec, proti žalovaným: 1) statutární město Liberec , se sídlem náměstí Dr. E. Beneše 1, Liberec, IČO 00262978, 2) P4 Plaza s. r. o. , se sídlem Palachova 1404/2, Liberec I-Staré Město, IČO 27167763, zastoupená Mgr. Erikem Zemanem, se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2, za účasti: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného 1), o 692.449 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 19 C 358/2015, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 6. 2018, č. j. 83 Co 1/2018-169, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. II. Žalované 2) se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalovaný 1) podal dovolání do výroku I rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 6. 2018, č. j. 83 Co 1/2018-169, kterým odvolací soud potvrdil mezitímní rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 7. 2017, č. j. 19 C 358/2015-123, ve výrocích I a II, kterými soud prvního stupně prohlásil základ žalobního nároku žalobce vůči žalovanému 1) za opodstatněný v celém rozsahu nároku na náhradu škody a zamítl žalobu, aby žalovaná 2) byla povinna zaplatit žalobci 662.449 Kč s příslušenstvím.
Dovolání neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku vad spočívajících v absenci uvedené zákonné náležitosti není možno posoudit přípustnost dovolání. Dovolatel sice uvádí, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a napadá správnost jeho závěrů o své pasivní legitimaci ve věci (žalobce po žalovaných uplatňuje nárok na náhradu škody na zdraví, kterou utrpěl po pádu na sněhem pokrytém skleněném krytu svítilny zabudované do dlažby veřejně přístupné cesty k obchodnímu centru „Plaza“ v Liberci), o vlastnictví dovolatele k předmětné svítilně a o aplikaci zákona. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích na projednávanou věc, nevymezuje však vůbec, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace byť i jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14).
Dovolatel musí při vylíčení předpokladu přípustnosti uvést zcela konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu s výjimkou situace, kdy přípustnost dovolání je odůvodněna tím, že jde o dosud dovolacím soudem neřešenou právní otázku. Dovolatel je tedy ze zákona povinen nejen uvést právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné (a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení, srov. §241a odst. 3 o. s. ř. – tzv. kvalitativní vymezení důvodu dovolání), ale též konfrontovat tuto nesprávnost s dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, neboť tomu náleží úkol sjednocovat rozhodovací činnost soudů v civilním řízení. Podle toho je dovolatel povinen v dovolání sdělit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.). Jinými slovy je dovolatel povinen jasně uvést, v čem se odvolací soud odchýlil od relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 2696/2015). Tyto skutečnosti z něj musí být jednoznačně seznatelné, mohou však být vyjádřeny v kterékoliv jeho části (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16). Dovolatel v rámci své polemiky se závěry odvolacího soudu nezmiňuje žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu a jeho judikaturu ani obsahově nezmiňuje. Předpoklad přípustnosti (jde o náležitost odlišnou od dovolacího důvodu – srov. posledně citovaný nález) tedy v daném případě nelze seznat ani z obsahu dovolání.
Nejvyšší soud proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje §243f odst. 2 o. s. ř.
Ve vztahu k žalované 2) se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu k žalobci, dovolateli a vedlejšímu účastníkovi na jeho straně Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť pro uvedené účastníky řízení pokračuje před soudem prvního stupně, který v konečném rozhodnutí rozhodne o náhradě jejich nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu