Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.05.2019, sp. zn. 27 Cdo 420/2019 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.420.2019.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.420.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 420/2019-157 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně M. F. , se sídlem XY, správkyně dědictví v rozsahu autorských práv po zemřelém Z. M., zastoupené JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) K. M. , narozené XY, bytem XY, a 2) K. M. se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, oběma zastoupeným JUDr. Richardem Pechou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, PSČ 110 00, o ochranu autorských práv, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 C 26/2016, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2018, č. j. 5 Co 72/2017-125, takto: Dovolání se odmítá . Odůvodnění: [1] Krajský soud v Praze uložil částečným rozsudkem ze dne 3. 7. 2017, č. j. 38 C 26/2016-100, první žalované povinnost zdržet se užití původního autorského díla „Krtek“ od autora Z. M. (dále jen „Z. M.“) [výrok I.], a druhé žalované povinnost zdržet se rozšiřování ve smyslu §14 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, díla „Krtek na návštěvě“, od K. M., publikace Svatojánek, 2015, ISBN 978-80-904935-3-7 (dále jen „Krtek na návštěvě“) [výrok II.], a povinnost stáhnout jí rozšiřovanou publikaci „Krtek na návštěvě“ z trhu na území České republiky (výrok III.). [2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání obou žalovaných rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. [3] Proti rozsudku odvolacího soudu podaly obě žalované dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř. [4] Dovoláním otevřenou otázku výkladu článku 4 dohody ze dne 6. 7. 2011 o poskytnutí licence ke zpracování původního díla „Krtek“, uzavřené mezi první žalovanou a jejím otcem Z. M., odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu k výkladu právních úkonů podle §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jenobč. zák.“); srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněný pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1569/99, nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, či (dovolatelkami citovaný) nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. III. ÚS 403/12. [5] Odvolací soud, jakož i soud prvního stupně v souladu s požadavkem §35 odst. 2 obč. zák. i ustálenou judikaturou k výkladu právních úkonů posuzovaly skutečnou vůli stran, a jejich závěru, podle něhož z jednání stran o uzavření smlouvy (ani z článku 4 dohody o poskytnutí licence) nevyplývá jejich vůle uzavřít smlouvu úplatně i bez určení výše odměny [§49 odst. 2 písm. a) autorského zákona], nelze ničeho vytknout. Dovolatelky přehlížejí, že sama první žalovaná opakovaně tvrdila (a to i v dovolání), že ujednáním obsaženým v článku 4 si smluvní strany „vytvořily prostor dohodnout se o výši odměny v budoucnu“, a žalobkyni sdělila, že k takové dohodě došlo (srov. emailovou komunikaci ze dne 18. 11. 2015, jíž soud prvního stupně provedl důkaz). Jestliže se žalovaným nepodařilo prokázat uzavření této dohody o výši odměny (jejíž uzavření první žalovaná tvrdila), odpovídá závěr odvolacího soudu, podle kterého dohoda ze dne 6. 7. 2011 o poskytnutí licence není perfektní licenční smlouvou, neboť neobsahuje všechny obligatorní náležitosti vyžadované ustanoveními §46 a násl. autorského zákona, posledně označeným ustanovením, jakož i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2277/2007). [6] Jelikož odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na závěru o neplatnosti dohody o poskytnutí licence, nečiní dovoláním přípustným ani řešení otázky, zda určité (dovolatelkami předestírané) skutečnosti způsobují její neplatnost. [7] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (§151 odst. 1, §243b o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 5. 2019 JUDr. Petr Šuk předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/29/2019
Spisová značka:27 Cdo 420/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.420.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Výklad projevu vůle
Autorské právo
Právní úkony
Dotčené předpisy:§35 odst. 2 obč. zák.
§266 obch. zák.
§34 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:06/17/2019
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 2313/19; sp. zn. I.ÚS 2313/19
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12