ECLI:CZ:NS:2019:27.ICDO.96.2018.1
KSUL 79 INS 32358/2013
79 ICm 364/2015
sp. zn. 27 ICdo 96/2018-318
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce EUROBOND s. r. o. , se sídlem v Děčíně, Oblouková 579/1, PSČ 405 02, identifikační číslo osoby 24667838, zastoupeného Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem, se sídlem v Děčíně, U Starého Mostu 111/4, PSČ 405 02, proti žalovanému Ing. Václavu Dlouhému , se sídlem v Chomutově, 28. října 1025, PSČ 430 01, jako insolvenčnímu správci dlužníka SVS – DC s. r. o., zastoupenému JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, PSČ 120 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 79 ICm 364/2015 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka SVS – DC s. r. o., se sídlem v Praze 9, Vinořské náměstí 34, PSČ 190 17, identifikační číslo osoby 27286509, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 79 INS 32358/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2018, č. j. 79 ICm 364/2015, 103 VSPH 448/2017-262 (KSUL 79 INS 32358/2013), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. 3. 2017, č. j. 79 ICm 364/2015-187 (KSUL 79 INS 32358/2013), vyloučil ze soupisu majetkové podstaty dlužníka SVS – DC s. r. o. (dále jen „dlužník“) ve výroku označené nemovitosti (dále jen „sporné nemovitosti“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož je kupní smlouva o převodu nemovitostí uzavřená dne 15. 10. 2012 mezi dlužníkem (jako prodávajícím) a žalobcem (jako kupujícím) podléhající režimu ustanovení §196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), neplatná pro rozpor s označeným ustanovením, neboť kupní cena sjednaná ve smlouvě bez posudku znalce jmenovaného soudem byla o 400.000 Kč nižší, než činila cena (v daném místě a čase) obvyklá, a pro dlužníka je tak méně výhodná, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (k tomu srov. zejm. odvolacím soudem, jakož i dovolatelem citovaný rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, uveřejněný pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3600/2016).
Namítá-li dovolatel, že kupní cena za sporné nemovitosti byla sjednána v obvyklé výši, brojí proti skutkovým závěrům odvolacího soudu a uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod, k jehož přezkoumání není dovolání přípustné (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 39/2014).
Jelikož výše uvedený závěr obstojí sám o sobě jako důvod pro zamítnutí žaloby, nečiní dovolání přípustným (dovoláním taktéž otevřená) otázka, zda dalším důvodem neplatnosti kupní smlouvy mohla být skutečnost, že ji jménem dovolatele uzavřela osoba, která k tomu nebyla oprávněna. Její posouzení totiž nemůže ovlivnit výsledek řízení (i kdyby bylo možné přisvědčit názoru dovolatele o nesprávnosti řešení přijatého odvolacím soudem, nevedl by takový závěr ke kasaci napadeného rozhodnutí) a dovolání tudíž není přípustné ani pro její posouzení (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3087/2016).
Jelikož dovolání bylo odmítnuto, nezabýval se Nejvyšší soud návrhem dovolatele na odklad právní moci dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 31. 1. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu