ECLI:CZ:NS:2019:28.ND.19.2019.1
sp. zn. 28 Nd 19/2019-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce O. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému L. H. , narozenému XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Radanem Venclem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Chmelova 357/II, o zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 41/2018, o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. října 2018, č. j. 26 Co 275/2018-86, takto:
Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. října 2018, č. j. 26 Co 275/2018-86, se zamítá .
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu a samostatným podáním, doručeným Nejvyššímu soudu dne 14. ledna 2019, navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Uvedl, že by mu neprodlenou exekucí hrozila závažná újma, zatímco žalobce by nebyl případným odkladem vykonatelnosti rozhodnutí poškozen.
Podle §243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Označeným rozsudkem odvolacího soudu, jenž je napaden dovoláním žalovaného, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 5. 2018, č. j. 20 C 41/2018-55, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 60 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení oproti povinnosti žalobce vydat žalovanému identifikované osobní motorové vozidlo (výrok I); na náhradě nákladů řízení u soudu prvního stupně bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 4 881,60 Kč a na nákladech dovolacího řízení 1 635,25 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 [(dostupném na http://www.nsoud.cz ), ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17], že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že 1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), 2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4/ podle obsahu spisu je možné, že dovolání bude úspěšné, 5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).
Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (srov. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 78/2016). Dovolatel v návrhu neuvádí své majetkové poměry, z nichž by bylo možno dovodit hrozbu závažné újmy v případě výkonu rozhodnutí. Jeho majetkové poměry odůvodňující takovou hrozbu pak nevyplývají ani z obsahu spisu.
Hrozba exekucí a její účinky nejsou bez dalšího důvodem pro odklad vykonatelnosti jednak proto, že taková hrozba je dána u každého rozhodnutí na plnění, jednak proto, že exekuci se lze vyhnout dobrovolným plněním (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 25 Nd 240/2018). V podaném návrhu přitom žalovaný současně uvádí, že „má pravidelný příjem, ze kterého lze in eventum pro případu neúspěchu podaného dovolání pohledávku žalobce uspokojit“, z čehož lze rovněž usoudit, že jeho aktuální poměry splnění rozsudkem uložené povinnosti nevylučují. A to dále i s přihlédnutím k tomu, že přisouzená pohledávka – dle podkladových rozhodnutí – má původ v plnění, jež žalovaný dříve utržil od žalovaného na základě kupní smlouvy (zrušené pro vady koupené věci).
Z obsahu spisu, jenž dovolací soud vyžádal od soudu prvního stupně, nadto vyplývá, že není splněn ani předpoklad pro odložení vykonatelnosti spočívající v tom, že jsou splněny podmínky dovolacího řízení. Pokračování v dovolacím řízení brání skutečnost, že žalovaný, jakožto dovolatel, nezaplatil soudní poplatek za dovolání v plné výši (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. z. 23 Nd 268/2017, nebo usnesení ze dne 4. 10. 2017, sp. zn 23 Cdo 3999/2017). Z obsahu připojeného spisu sp. zn. 20 C 41/2018 se podává, že poté, co byl žalovaný (dovolatel) podle §9 odst. 1 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. 1. 2019, č. j. 20 C 41/2018-108, vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání, jenž byl splatný již podáním dovolání a podle položky 23, bod 1 písm. a) Sazebního poplatků činí 7 000 Kč, zaplatil v soudem určené lhůtě toliko 5 000 Kč (viz v soudním spisu založený záznam o složení této částky žalovaným, dle výpisu z účtu soudu u příslušného peněžního ústavu, ze dne 15. 1. 2019).
Nejvyšší soud proto návrh dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jako nedůvodný zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 2. 2019
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu