ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.1614.2019.1
sp. zn. 29 Cdo 1614/2019-903
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce Indra-Šebesta v. o. s. , se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26919877, jako insolvenčního správce dlužníka Silvatres HK a. s., identifikační číslo osoby 28767632, proti žalovanému Královéhradeckému kraji , se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245/2, PSČ 500 03, zastoupenému JUDr. Danielem Ševčíkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, PSČ 602 00, za účasti Mgr. Tomáše Gartšíka , se sídlem v Brně, Divadelní 616/4, PSČ 602 00, jako insolvenčního správce dlužníka D&D Projekt spol. s r. o., identifikační číslo osoby 27684211, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, zastoupeného Mgr. Michalem Gruberem, advokátem, se sídlem v Brně, Divadelní 616/4, PSČ 602 00, o zaplacení částky 20 900 000 Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 31/2013, o dovolání vedlejšího účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2019, č. j. 14 Cmo 284/2018-865, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Vedlejší účastník je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 32 222,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám právního zástupce žalovaného.
III. Vedlejší účastník je povinen zaplatit České republice doplatek na soudním poplatku za dovolání ve výši 2 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, na účet Krajského soudu v Hradci Králové.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 7. června 2018, č. j. 37 Cm 31/2013-840, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) zastavil řízení, kterým se žalobce (Indra-Šebesta v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka Silvatres HK a. s.) domáhal po žalovaném (Královéhradeckém kraji) zaplacení částky 20 900 000 Kč (bod I. výroku) a rozhodl o povinnosti zaplatit znalečné (bod II. výroku). Učinil tak proto, že v průběhu řízení vzal žalobce žalobu v plném rozsahu zpět.
Odvolání podané vedlejším účastníkem na straně žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl jako podané neoprávněnou osobou (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal vedlejší účastník dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako objektivně nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí (kterým bylo odvolání odmítnuto) není přípustné, neboť směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost (§238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.), a dovolání proti druhému výroku není přípustné, neboť jde o výrok o nákladech řízení (§238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání vedlejšího účastníka bylo odmítnuto a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady ž alovaného , vzhledem k zastoupení advokátem, sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání z 15. dubna 2019) z částky 20 900 000 Kč, která podle §7 bodu 7., §11 odst. 1 písm. k/, odst. 2 písm. c/ a odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, činí 52 660 Kč, z níž jedna polovina (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. 29 ICdo 19/2012, uveřejněné pod číslem 81/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) činí 26 330 Kč. Spolu s režijním paušálem za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a s připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 5 592,30 Kč jde o částku 32 222,30 Kč, kterou je vedlejší účastník povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o povinnosti vedlejšího účastníka zaplatit soudní poplatek z dovolání se opírá o §4 odst. 1 písm. i/, §11 odst. 2 písm. n/, odst. 10 a §11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v aktuálním znění. Dovolatel (jehož osobní osvobození od soudního poplatku z dovolání vyplývá z §11 odst. 2 písm. n/ zákona o soudních poplatcích) totiž podal dovolání proti rozhodnutí, proti kterému takovou možnost vylučuje §238 o. s. ř.; učinil tak přesto, že se mu v napadeném rozhodnutí dostalo přiléhavého poučení o nepřípustnosti dovolání. Jelikož dobrodiní zákona spočívající v tom, že určitým osobám je ze zákona přiznáno osvobození od soudních poplatků, nesmí být zneužíváno k podávání opravných prostředků tam, kde to zákon vylučuje, vznikla dovolateli odmítnutím dovolání poplatková povinnost (§4 odst. 1 písm. i/ zákona o soudních poplatcích).
Soudní poplatek za dovolání činí (v souladu s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu zákona o soudních poplatcích) 4 000 Kč. Na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. března 2019, č. j. 37 Cm 31/2013-882, zaplatil dovolatel soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Z uvedeného důvodu uložil Nejvyšší soud dovolateli povinnost doplatit na soudním poplatku částku 2 000 Kč. Ke splatnosti soudního poplatku srov. §7 odst. 1 větu druhou zákona o soudních poplatcích.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. 12. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu