ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.1700.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 1700/2018-106
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně D. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Liškovou, advokátkou, se sídlem v Rokycanech, Na Husinci 477, PSČ 337 01, proti žalovaným 1/ Mgr. Ing. Haně Müllerové , se sídlem v Plzni, Koterovská 29, PSČ 326 00, jako insolvenční správkyni dlužnice D. H., a 2/ Agroservis Rokycany s. r. o. , se sídlem v Rokycanech, Josefa Knihy 170, PSČ 337 01, identifikační číslo osoby 01647237, o určení neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 6 C 221/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. srpna 2017, č. j. 14 Co 201/2017-83, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni dne 3. března 2016 se žalobkyně (D. H.) domáhala vyslovení neplatnosti a neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 27. října 2015 (dále jen „kupní smlouva“), kterou první žalovaná (Mgr. Ing. Hana Müllerová, jako insolvenční správkyně žalobkyně) prodala mimo dražbu v rámci zpeněžování majetkové podstaty žalobkyně v této smlouvě vymezené nemovitosti druhému žalovanému (Agroservis Rokycany s. r. o.).
Rozsudkem ze dne 22. června 2016, č. j. 129 ICm 734/2016-29, Krajský soud v Plzni zamítl návrh na určení neplatnosti a neúčinnosti kupní smlouvy.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. prosince 2016, č. j. 129 ICm 734/2016, 102 VSPH 670/2016-56 (KSPL 29 INS 14366/2013), výše uvedený rozsudek v části, v níž se žalobkyně domáhala určení neúčinnosti kupní smlouvy, zrušil a věc postoupil Okresnímu soudu Plzeň-město, a v části, v níž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy, rozhodnutí potvrdil.
Usnesením ze dne 19. června 2017, č. j. 17 C 99/2017-75, Okresní soud Plzeň-město vyslovil svou místní nepříslušnost, s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Rokycanech jako soudu místně příslušnému.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-město.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že na otázce, který soud je věcně příslušný k projednání a rozhodnutí věci o určení neúčinnosti kupní smlouvy, kterou dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu k řešení, napadené rozhodnutí (ani rozhodnutí soudu prvního stupně) nespočívá.
V řízení o odvolání proti rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost, totiž odvolací soud nezkoumá, zda je soud prvního stupně věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni. Podle §212a odst. 6 o. s. ř. lze totiž usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, přezkoumat (v odvolacím řízení) jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení (k tomu srov. mutatis mutandis závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 854/2015, uveřejněném pod číslem 66/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Odvolací soud tak nemohl a, jak plyne z obsahu rozhodnutí, také nepřezkoumával, zda jsou v prvním stupni věcně příslušnými k projednávání a rozhodnutí věci okresní či krajské soudy.
Samotné závěry, které vedly soud prvního stupně k vyslovení své místní nepříslušnosti (s nimiž se odvolací soud ztotožnil), dovolatelka v dovolání nezpochybňuje, což Nejvyššímu soudu znemožňuje se jimi věcně zabývat.
Pro úplnost lze uvést, že soudy jsou vázány pravomocným rozhodnutím, jímž bylo rozhodnuto o věcné příslušnosti; to platí nejen ve vztahu k rozhodování podle §104a o. s. ř., nýbrž i tehdy, je-li věcná příslušnost založena (jako v tomto případě) rozhodnutím odvolacího soudu podle §221 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 4608/2015). Jestliže Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. prosince 2016 rozhodl o věcné příslušnosti, pak je tímto rozhodnutím vázán jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud (§11 odst. 1 o. s. ř.).
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu