ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.3823.2019.1
sp. zn. 29 Cdo 3823/2019-381
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, proti žalovaným 1) C. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 2) R. P. , narozenému XY, a 3) L. B. , narozené XY, oběma bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem, se sídlem v Brně, Špitálka 434/23, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 202/2015, o dovolání druhého žalovaného a třetí žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. října 2018, č. j. 5 Cmo 309/2018-325, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze – odkazuje na ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích – usnesením ze dne 23. srpna 2018, č. j. 53 Cm 202/2015-304, zastavil řízení o odvolání druhého žalovaného a třetí žalované proti rozsudku ze dne 13. prosince 2016, č. j. 53 Cm 202/2015-106, jímž soud prvního stupně ponechal v plném rozsahu (tj. co do částky 1.669.397 Kč s 6% úrokem od 26. června 2015 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 5.564 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 83.749 Kč) v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 14. září 2015, č. j. 53 Cm 202/2015-19 (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (II. výrok).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání druhého žalovaného a třetí žalované usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Společné dovolání druhého žalovaného a třetí žalované proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Dovolateli zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že ustanovení §2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích, jež upravuje solidární poplatkovou povinnost, se neprosadí v případě účastníků majících postavení samostatných společníků podle §91 odst. 1 o. s. ř.) totiž – oproti mínění dovolatelů – odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 3317/2007, uveřejněného pod číslem 38/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k němuž se dovolací soud přihlásil i následně např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2018, sp. zn. 29 Cdo 1172/2018), jakož i judikatuře Ústavního soudu (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. dubna 2006, sp. zn. II. ÚS 150/06, ze dne 20. června 2006, sp. zn. III. ÚS 339/06, ze dne 25. ledna 2007, sp. zn. III. ÚS 171/06, ze dne 12. dubna 2011, sp. zn. I. ÚS 224/11, ze dne 6. června 2012, sp. zn. III. ÚS 1711/12, ze dne 4. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 240/14, nebo ze dne 29. listopadu 2016, sp. zn. I. ÚS 2576/16).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání druhého žalovaného a třetí žalované Nejvyšší soud odmítl a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 30. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2019
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu