ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.39.2019.1
KSOS 31 INS XY
18 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 39/2019-71
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) Ing. Petera Režnického , se sídlem ve Statenicích, Keltská 380, PSČ 252 62, jako insolvenčního správce dlužníků M. R. a P. R., b) M. R. , narozené XY a c) P. R. , narozeného XY, obou bytem XY, všech zastoupených Mgr. Tomášem Zahumenským, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Josefa Václava Sládka 35, PSČ 738 01, proti žalovanému Raiffeisenbank a. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49240901, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobců b) a c), vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS XY, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. září 2017, č. j. 18 ICm XY, 17 VSOL XY (KSOS 31 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.331 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům b) a c) k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.662 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejich zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 27. února 2017, č. j. 18 ICm XY, zastavil řízení podle ustanovení §96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), [výrok I.] a žalobcům – s odkazem na ustanovení §150 o. s. ř. – nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobců v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 30.274,20 Kč (první výrok). Dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.488 Kč (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání v této věci nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., zabýval se Nejvyšší soud tím, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř. (ve spojení s omezením dle §238 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V poměrech projednávané věci není pochyb o tom, že usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, je sice rozhodnutím, kterým se odvolací řízení končí, dovoláním napadenými výroky však bylo v posuzovaném případě rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč (v podrobnostech srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako objektivně nepřípustné.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že na uvedeném závěru nemohlo nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení jeho rozhodnutí (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001 a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněného pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalobcům jejich náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 28. května 2018).
Dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím „ve věci samé“ (dovoláním napadeným usnesením bylo rozhodováno pouze o nákladech řízení před soudy obou stupňů), takže advokátu žalobců přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny [§11 odst. 1 písm. k), odst. 2 písm. c) a odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném do 30. června 2018, pro věc rozhodném s přihlédnutím k době sepisu vyjádření k dovolání]; srov. obdobně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. 29 ICdo 19/2012, uveřejněného pod číslem 81/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Vzhledem k tomu, že současně šlo o společný úkon při zastupování všech žalobců, náleží advokátu za každou takto zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 % (§12 odst. 4 advokátního tarifu). Okolnost, že v případě žalobců b) a c) šlo o manžele, kteří mají podle ustanovení §394a odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), po dobu trvání insolvenčního řízení postavení nerozlučných společníků a hledí se na ně jako na jednoho dlužníka, v tomto směru žádný význam nemá (srov. v této souvislosti též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2016, sp. zn. 26 Cdo 3964/2015).
Mimosmluvní odměna advokáta tak v poměrech dané věci činí za každou zastupovanou osobu (z tarifní hodnoty 34.762,20 Kč) částku 1.000 Kč (srov. §7 bodu 5., ve spojení s §8 odst. 1 advokátního tarifu).
Spolu s paušální částkou náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 993 Kč (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) tak činí náhrada nákladů dovolacího řízení celkem částku 3.993 Kč, z níž žalobci a) náleží částka 1.331 Kč a žalobcům b) a c) [společně a nerozdílně] částka 2.662 Kč. Přiznanou náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobcům k rukám jejich (společného) advokáta (§149 odst. 1 o. s. ř.).
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. 4. 2019
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu