ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.74.2017.1
MSPH 99 INS XY
199 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 74/2017-156
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. Ing. Lucie Kovářové , se sídlem v Praze 2, Korunní 969/33, PSČ 120 00, jako insolvenční správkyně dlužníka I. S., zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Korunní 969/33, PSČ 120 00, proti žalovanému K. F. , narozenému XY, bytem XY, o odpůrčí žalobě, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 199 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka I. S. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2017, č. j. 199 ICm XY, 103 VSPH XY (MSPH 99 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 22. prosince 2015, č. j. 199 ICm XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Určil, že právní úkon, kterým dlužník (I. S.) uhradil žalovanému (K. F.) bankovním převodem ze dne 2. prosince 2013 částku 220.000 Kč, je vůči majetkové podstatě dlužníka neúčinný (bod I. výroku).
2/ Uložil žalovanému zaplatit do majetkové podstaty dlužníka do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 220.000 Kč (bod II. výroku).
3/ Uložil žalobkyni (JUDr. Ing. Lucii Kovářové, jako insolvenční správkyni dlužníka) zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 12.342 Kč (bod III. výroku).
[2] K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. února 2017, č. j. 199 ICm XY, 103 VSPH XY (MSPH 99 INS XY):
1/ Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
2/ Uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 8.228 Kč (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně otázky posouzení „úpadkového stavu dlužníka“ ke 2. prosinci 2013. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[4] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Úpadek dlužníka byl zjištěn [ v souladu ustanovením §132 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], údaji z insolvenčního návrhu (podaného za dlužníka dovolatelem coby jednatelem 7. dubna 2014) a z příloh insolvenčního návrhu (především ze seznamů dle §104 odst. 1 insolvenčního zákona, podepsaných za dlužníka opět dovolatelem s výslovným prohlášením o správnosti a úplnosti); rozhodnutí o úpadku dlužníka ze dne 18. dubna 2014 proto ani neobsahovalo odůvodnění. V této situaci je napadené rozhodnutí co do řešení otázky dlužníkova úpadku (ve formě platební neschopnosti) ke 2. prosinci 2013 souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu představovanou např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, uveřejněným pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sen. zn. 29 ICdo 14/2012, uveřejněným pod číslem 113/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[5] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 10. května 2017), která podle ustanovení §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. c/ a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 30. června 2018, činí 3.100 Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Spolu s částkou odpovídající náhradě za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení celkem částku 4.114 Kč.
[6] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 30. dubna 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu