ECLI:CZ:NS:2019:29.ND.276.2019.1
sp. zn. 29 Nd 276/2019-224
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Lehečkou, advokátem, se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Plzeňská 232/4, PSČ 150 00, proti žalované Z. B. , narozené XY, bytem XY, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 3 C 14/2019, o návrhu žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu prvního stupně, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 3 C 14/2019 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kroměříži.
Odůvodnění:
[1] Ve shora označené věci je u Okresního soudu v Berouně (dále též jen „okresní soud“) pod sp. zn. 3 C 14/2019, vedeno řízení o vypořádání společného jmění žalobce (J. B.) a žalované (Z. B.).
[ 2] Podáním doručeným okresnímu soudu dne 8. dubna 2019 (č. l. 115) navrhla žalovaná, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kroměříži. Návrh odůvodnila tím, že:
1/ Většina nemovitostí patřících do společného jmění manželů se nachází v okrese Kroměříž.
2/ Coby samoživitelka pečuje o dvě nezletilé dcery.
3/ Projednání věci u okresního soudu jí zvýší náklady na dojíždění, vyvolá potřebu zajištění hlídání dětí; dojíždění k okresnímu soudu je časové náročné.
[3] K návrhu na přikázání věci se žalobce vyjádřil nesouhlasně (č. l. 156) .
[4] Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
[5] Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Berouně, u nějž je věc vedena, i Okresnímu soudu v Kroměříži, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
[6] Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
[7] Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [ které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ] .
[8] Důvody uváděné žalovanou přitom Nejvyšší soud neshledal natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.
[9] Obecně platí, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
[10] Argumenty uváděné žalovanou proto nelze bez dalšího pokládat za důvod, který by sám o sobě opodstatnil delegaci věci k navrhovanému soudu. Uvedené přitom platí tím spíše v případě, kdy žalobce s navrhovaným přikázáním věci nesouhlasí a kdy rozhodným kriteriem pro založení výlučné místní příslušnosti okresního soudu nebylo (není) bydliště žalované nebo místo, kde se nacházejí nemovitosti účastníků, nýbrž to, že šlo o soud, který rozhodoval o rozvodu účastníků (§88 písm. a/ o. s. ř.). Jinak řečeno, pravidlem vyjádřeným v ustanovení §88 písm. a/ o. s. ř. dal zákonodárce najevo, že skutečnosti, jichž se žalovaná dovolává, nepokládá za rozhodné pro založení místní příslušnosti soudu ve sporu o vypořádání společného jmění rozvedených manželů
[11] Za této situace nelze usuzovat, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci jiným než příslušným okresním soudem.
[12] Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Kroměříži z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu