ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.115.2018.1
KSPL 51 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 115/2018-B-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka J. N. , narozeného XY, naposledy bytem XY, zemřelého 23. února 2018, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 51 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2018, č. j. KSPL 51 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2018, č. j. KSPL 51 INS XY, 3 VSPH XY, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 28. listopadu 2017, č. j. KSPL 51 INS XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce vydal zajištěnému věřiteli ze zpeněžení předmětu zajištění (ve výroku blíže označeného) výtěžek ve výši 217.944 Kč spolu s úrokem ve výši 17 % ročně z částky 173.867 Kč od 14. května 2016 do zaplacení.
K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že v případě, kdy je úpadek dlužníka řešen oddlužením, postupuje soud podle §171 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a nikoli podle ustanovení §171 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, jež představují speciální právní úpravu ve vztahu k §171 odst. 1 insolvenčního zákona. Jiný výklad by totiž dle odvolacího soudu i soudu insolvenčního vedl k závěru o nadbytečnosti §171 odst. 1 insolvenčního zákona, který by nebyl aplikovatelný na žádný způsob řešení úpadku dlužníka.
Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil otázku, „zda je zajištěná pohledávka (v rozsahu zajištění) úročena i v případě, že úpadek dlužníka je řešen oddlužením a předmět zajištění je zpeněžován jinak, než podle §290 odst. 1 insolvenčního zákona“.
Dovolatel má za to, že je-li předmět zajištění zpeněžen jinak než podle §290 insolvenčního zákona, nelze aplikovat ustanovení §171 insolvenčního zákona. Není zde totiž rozumného důvodu, pro který by mělo být postavení zajištěného věřitele jiné (lepší) v oddlužení a jiné (horší) v konkursu.
Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 30. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci – řešení otázky aplikace §171 odst. 1 insolvenčního zákona– se odchýlilo od (již) ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud se otázkou, kterou předkládá dovolatel dovolacímu soudu k posouzení, po podání dovolání v této věci již zabýval v usnesení ze dne 27. září 2018, sen. zn. 29 NSČR 175/2016, které bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jež se konalo dne 13. března 2019, schváleno k publikaci do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 29. ledna 2019, sp. zn. II. ÚS 4161/18. V tomto usnesení (od jehož závěru není důvod se odchýlit ani v poměrech této věci a na něž v podrobnostech odkazuje) Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého (také) při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se pohledávka zajištěného věřitele úročí podle ustanovení §171 insolvenčního zákona jen tehdy, je-li majetková podstata zpeněžena (v intencích §290 insolvenčního zákona) jedinou smlouvou.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru o obecné aplikaci §171 odst. 1 insolvenčního zákona v oddlužení) není správné, Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2019
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu