ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.140.2019.1
KSLB 76 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 140/2019-B-987
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka J. J., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY, o zproštění funkce společníků insolvenčního správce dlužníka, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Jižní 1820/37, PSČ 470 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2019, č. j. KSLB 76 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 26. srpna 2019, č. j. KSLB 76 INS XY , Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ( dále jen „insolvenční soud “) zamítl návrh dlužníka (J. J.) ze dne 24. srpna 2019 (B-929), aby V. V. ( dále jen „V. V.“) a M. P. ( dále jen „M. P.“) , ohlášení společníci insolvenčního správce dlužníka, jímž je K. byli zproštěni funkce.
[2] Zamítnutí návrhu odůvodnil i nsolvenční soud tím, že V. V. a M. P. nejsou insolvenčními správci dlužníka, nýbrž (jen) ohlášenými společníky insolvenčního správce dlužníka (jímž je veřejná obchodní společnost ).
[3] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. října 2019, č. j. KSLB 76 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
[4] Odvolací soud přitakal závěru insolvenčního soudu, že je důvod návrh zamítnout, jelikož se netýká insolvenčního správce dlužníka ( veřejné obchodní společnosti), nýbrž (jen) jeho ohlášených společníků.
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje s poukazem na ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že insolvenční soud porušil jeho právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), neboť porušil jeho právo na spravedlivý proces, právo vlastnit majetek zaručené článkem 11 odst. 1 Listiny a princip důvěry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci zaručený článkem 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[6] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[7] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak především proto, že na řešení dovolatelem předestíraných právních otázek napadené rozhodnutí nespočívá.
[8] Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [ které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ] , a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 654/2016 (a judikaturu tam označenou), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. 29 ICdo 133/2017.
[9] Dovolací argumentace se soustřeďuje k výtkám ohledně činnosti insolvenčního správce dlužníka ( veřejné obchodní společnost i); napadené rozhodnutí však spočívá na jiném závěru; totiž na tom, že návrhu nelze vyhovět, jelikož nejde o návrh, aby funkce byl zproštěn insolvenční správce ( veřejná obchodní společnost ), nýbrž o návrh, aby funkce byli zproštěni ohlášení společníci insolvenčního správce (V. V. a M. P.). Proti tomuto závěru se však dovolání argumentačně nevymezuje (a řešení těch otázek, jež dovolání klade, je tak pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné).
[10] Námitka, že soud porušil dovolatelovo právo na spravedlivý proces, vystihuje z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu řízení dle §229 odst. 3 o. s. ř. Taková zmatečnostní vada řízení však není způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 věta druhá o. s. ř.) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu