ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.833.2019.1
sp. zn. 3 Tdo 833/2019-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2019 o dovolání obviněného V. M. , nar. XY, Slovenská republika, státního příslušníka Slovenské republiky, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 2. 2019, č. j. 50 To 504/2018-154, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 4 T 61/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 10. 2018, č. j. 4 T 61/2018-128, byl V. M. uznán vinným zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 1, odst. 3 písm. e) tr. zákoníku a byl mu podle §185 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku trest vyhoštění ve výměře 5 let. V neposlední řadě došlo ke zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 6 T 81/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 6 To 50/2018, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Trestné činnosti se podle rozsudku nalézacího soudu obviněný dopustil tak, že v Plzni dne 14. 12. 2017 v době od 08:48 hod. do 10:41 hod. v Nádražní ul. č. 7 u Okresního soudu Plzeň-město při hlavním líčení v trestní věci vedené proti němu pod sp. zn. 6 T 81/2017 při výslechu v procesním postavení obžalovaného po řádném a opakovaném poučení o následcích křivého obvinění podle §345 tr. zákoníku obvinil P. B. z nezákonně vedeného výslechu jeho osoby v procesním postavení obviněného dne 3. 9. 2017, zejména, že byl na něj policisty vyvíjen nátlak a ač nic takového neřekl, bylo zaprotokolováno, že chtěl poškozenou znásilnit a mít s ní divoký sex. Tím svědkyni B. obvinil z jednání vykazujícího znaky přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ačkoliv dokazováním bylo zjištěno, že B. při výslechu V. M. dne 3. 9. 2017 po řádném poučení protokolovala jen skutečnosti, které sám vypověděl, protokol mu byl hlasitě diktován, bylo umožněno mu ho znovu pročíst a s obsahem protokolace souhlasil bez požadavků na jeho změnu či doplnění, a jako takový jej podepsal. V podrobnostech popisu skutkového děje Nejvyšší soud odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku následně obviněný podal řádný opravný prostředek, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni ve veřejném zasedání dne 6. 2. 2019 usnesením č. j. 50 To 504/2018-154 tak, že odvolání zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Obviněný adresoval Nejvyššímu soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Ve svém mimořádném opravném prostředku, který učinil ve dvou podáních ve dnech 14. 3. 2019 a následně doplnil dne 29. 4. 2019, obviněný uvedl, že „nebyly správně posouzeny skutky a okolnosti skutkové povahy, což znamená, že nebyly správně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva“. Současně namítl existenci extrémního nesouladu v posouzení skutku. Obviněný má za to, že byl odsouzen pouze za to, že u soudu vypověděl pravdu. Neměl v úmyslu nikoho křivě obvinit, neučinil tak, ani se toho nedožadoval. V trestní věci sp. zn. 6 T 81/2017, kde je ostatně řízení stiženo mnohými vadami, jež ve svém dovolání specifikoval, se ke svému činu doznal a vyjádřeními, z nichž byla následně dovozena jeho stávající trestní odpovědnost, nemohl získat žádnou výhodu. Připomněl, že v trestním řízení v předchozí trestní věci byl sražen policistou v civilu a měl tržnou ránu na hlavě a rovněž se nacházel v silné podnapilosti, přičemž tyto skutečnosti musely ovlivnit jeho vědomí a paměť. V tomto stavu byl následující den, po probdělé noci, vyslýchán bez přítomnosti advokáta. Jeho apatičnost ostatně potvrdil také svědek R. K. Neměl by tedy být nyní stíhán pro výroky, které se mu vybavují jako pravdivé, resp. mělo dojít k odbornému neurologickému zkoumání jeho stavu, při kterém výpověď podával. Ostatně také terminologie, která je obsažena v jeho zaznamenané výpovědi, je mu cizí a mimo jeho slovník. V návaznosti na shora uvedené skutečnosti proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a zprostil jej obžaloby, trestní stíhání zastavil, popřípadě nařídil nové projednání věci a provedení navrhovaného odborného neurologického vyšetření.
6. K podanému dovolaní se vyjádřila též státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně). Po stručné rekapitulaci obsahu podaného dovolání, státní zástupkyně zdůraznila, že obviněným poukazovaná souvislost s výchozím trestním řízením před Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. 6 T 81/2017, může být zohledněna jen v mezích předmětu řízení, z něhož vzešla rozhodnutí, proti nimž dovolání směřuje. Jím uplatněné námitky jsou pak pouze skutkové povahy, kdy se obviněný snaží o zpochybnění důkazní síly skutkového podkladu výroku o vině a takový postup proto nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To platí i o jeho návrhu na doplnění dokazování o neurologické vyšetření a posouzení zdravotního stavu v době výslechu dne 3. 9. 2017. Státní zástupkyně takovou argumentaci podřazuje námitce vady opomenutého důkazu, kterou však současně s poukazem na aktuální judikaturní praxi považuje za nedůvodnou. Na okraj poukázala na zjištění ke koncentraci alkoholu v krvi obviněného dne 3. 9. 2017 v návaznosti na pozdější dobu provedení výslechu, jakož i souhlas obviněného s ním a prohlášení, že je takového úkonu schopen. Tyto skutečnosti přitom odvolací soud, v řízení před nímž byl návrh učiněn, vzal v potaz právě při vypořádání se s doplňujícím důkazním návrhem obviněného. U napadených soudních rozhodnutí pak státní zástupkyně neshledala ani existenci extrémního rozporu skutkových zjištění s důkazním stavem věci. Postup obou soudů má tedy státní zástupkyně za správný a zákonný a důkazní stav věci za zjištěný bez důvodných pochybností zcela za splnění podmínek §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Navrhla proto Nejvyššímu soudu, aby dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a učinil tak v neveřejném zasedání.
7. K výše uvedenému vyjádření státní zástupkyně obviněný adresoval své stručné stanovisko, kde opětovně zdůraznil, že neměl v úmyslu nikoho křivě obvinit a ani to neučinil. Svými kroky nemohl získat žádnou výhodu a odsouzení nepovažuje za spravedlivé.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve konstatuje, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
9. Je třeba zdůraznit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., pročež Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné námitky jsou podřaditelné pod důvod, na němž svůj mimořádný opravný prostředek vystavěl, v tomto případě konkrétně podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně pak může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, a to za situace, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě dochází k dotčení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanovení čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
11. V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod proto neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.
12. Při promítnutí výše uvedeného lze tedy učinit následující závěry. V prvé řadě je třeba konstatovat, že obviněného dovolací argumentace je zcela shodná s tou, jakou uplatnil již v řízení před soudy prvního a druhého stupně. Pouze stručně lze tedy rekapitulovat, že obviněný nesouhlasí se závěry o své vině zločinem křivého obvinění, když zdůraznil svůj špatný zdravotní stav při předmětném výslechu dne 3. 9. 2017, má za to, že svým vyjádřením u hlavního líčení dne 14. 12. 2017 pouze uvedl pravdu, nikoho nepoškodil a ani neinicioval postup, který by to měl za cíl.
13. Jak již bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud není institucí, která by tvořila třetí stupeň přezkumu skutkových okolností případu. Provádění důkazů a jejich hodnocení je privilegiem nalézacího soudu a možnost případných korekcí pak přísluší v zákonech vymezených případech toliko soudu odvolacímu. Nejvyšší soud by přitom byl do takto zjištěného stavu oprávněn zasáhnout zcela výjimečně, při zjištění natolik flagrantních nedostatků, které by zavdávaly existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, z nich vyvozenými, jehož se obviněný dovolává. Obviněný přitom ani neuvádí žádné podstatné skutečnosti, které by takový zásadní rozpor měly vyvolávat, ale pouze opakuje své přesvědčení o tom, že svým jednáním se nechtěl dopustit žádné trestné činnosti, resp. neobvinil křivě P. B. z přečinu zneužití pravomoci úřední osoby, a současně poukazuje na svůj údajně špatný zdravotní stav, pro který k výslechu vůbec nemělo dojít, neboť tento podával zkresleně. Jeho námitky je tak třeba posoudit jako ryze skutkového charakteru, kdy se snaží předestřít vlastní hodnocení případu, ovšem činí tak bez zohlednění vzájemně propojených souvislostí, na nichž právě své rozhodnutí vystavěly soudy prvního a druhého stupně.
14. Na tomto místě Nejvyšší soud poukazuje na závěry, k nimž dospěl již nalézací soud, když vycházel z jednoznačně zachycených výpovědí obviněného, a to zejména u hlavního líčení konaného ve věci 6 T 81/2017 dne 14. 12. 2017, kde obviněný výslovně uvedl, že jeho výpověď dne 3. 9. 2017 vyšetřovatelka B. nezachytila pravdivě, resp. sama napsala, že obviněný chtěl poškozenou znásilnit, ačkoliv nic takového neřekl, na nic se ho neptala, výpověď „odněkud přetáhla“ a on sám, kromě odpovědi „ano nebo ne“ na dotaz, zda je to pravda nebo ne, nic dalšího neuváděl. Nalézací soud oproti tomu vycházel nejen z písemně zachyceného výslechu ze dne 3. 9. 2017, který obviněný jako správný, pravdivý a řádně provedený stvrdil svým podpisem, ale též výslechu svědkyně B. a adekvátně se vypořádal jak s její osobní nezainteresovaností k projednávané věci, tak rozpory, které ve vztahu k danému tvrzení spatřoval ve výpovědi obviněného (blíže str. 3–4 rozsudku nalézacího soudu). Stejně tak se nalézací soud zaobíral zdravotním stavem obviněného v době výslechu, když poukázal na lékařskou zprávu, podle níž nebyla nalezena poranění, která by výslechu bránila, stejně jako bylo přistoupeno k dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v organismu s negativním výsledkem. Ostatně sám obviněný výslovně svou schopnost výslechu potvrdil, což je opět zachyceno v protokole o jeho výpovědi. V daném kontextu pak nižší soudy neshledaly důvody pro jakékoliv další dokazování v daném směru, přičemž odvolací soud sám v bodě 8 svého usnesení reagoval na takový návrh obviněného a zcela logicky vysvětlil, proč k doplnění dokazování o neurologické vyšetření nepřistoupil.
15. Ve vztahu k usnesení odvolací soudu pak nelze opomenout správné vyhodnocení povahy předmětného výslechu vedeného B. (viz body 9 a 10 usnesení). Je pravdou, že v trestním řízení vedeném pod sp. zn. 6 T 81/2017 došlo k procesnímu pochybení, když bylo soudem prvního stupně přistoupeno ke čtení nepoužitelné výpovědi obviněného právě ze dne 3. 9. 2017, když jejímu provedení nebyl přítomen obhájce, resp. tento z důvodu počáteční nesprávné kvalifikace jednání nebyl vůbec ustanoven. V tomto ohledu je však nutno oddělovat procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení, od vlastního postupu při provádění úkonu, tedy zda v jeho rámci došlo ze strany provádějícího orgánu k takovému jednání, které může naplňovat znaky protiprávního jednání. Jinými slovy fakt, že protokol o výslechu obviněného v přípravném řízení není možné použít jako důkaz v následném řízení před soudem pro chybný procesní postup, neznamená, že by jeho obsah nemohl následně sloužit k prokázání či naopak vyvrácení skutečnosti, že se příslušný orgán dopustil svým postupem trestného jednání. To pochopitelně platí jak pro řízení o jednání obviněného v podobě trestného činu křivého obvinění, tak i v obráceném případě, kdy by bylo důvodným projednání např. právě služebně činné policistky pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby.
16. Lze tedy uzavřít, že oba nižší soudy učinily taková skutková zjištění, která objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněného v rozsahu odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu. Předmětný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soudy zvolily odpovídající právní kvalifikaci, kterou pečlivě vyložily a k pochybení nedošlo ani ve výroku o uloženém trestu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů pak vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů tak netrpí hmotněprávními vadami, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení jemu přisouzené trestné činnosti.
IV.
Závěrečné shrnutí
17. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 7. 2019
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.
soudce