ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.113.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 113/2018-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce S. M. N. L. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 106/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017, č. j. 18 Co 313/2017-61, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu prvního stupně ze dne 27. 7. 2017, č. j. 31 C 106/2017-43, kterým soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a vyslovil, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 5 jako soudu místně příslušnému (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. K výzvě soudu prvního stupně ze dne 15. 12. 2017, č. j. 31 C 106/2017-68, k zaplacení soudního poplatku za dovolání žalobce sdělil (č. l. 71), že soudní poplatek hradit nebude.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Soud prvního stupně po zjištění, že dovolatel nesplnil svou poplatkovou povinnost, která mu vznikla podáním dovolání [§2 odst. 5, §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. VI zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „ZOSP“], postupoval v souladu s §9 odst. 1, 3 ZOSP, jestliže vyzval dovolatele k zaplacení soudního poplatku splatného podáním dovolání, určil mu k zaplacení lhůtu a poučil ho, že dovolací řízení bude zastaveno, jestliže soudní poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen. Jedinou možnou procesní reakcí na nezaplacení soudního poplatku tak je zastavení dovolacího řízení (§9 odst. 1 ZOSP).
Pokud dovolatel ve svém vyjádření (č. l. 71) sdělil, že požadavek na zaplacení soudního poplatku považuje za „protiústavní, diskriminační“ a bránící „výkonu základního práva žalobce na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem“, pak je třeba zdůraznit, že Ústavní soud se opakovaně zabýval souladem novelizace zákona o soudních poplatcích provedené zákonem č. 296/2017 Sb. a účinné od 30. 9. 2017, přičemž zavedení poplatkové povinnosti za dovolací řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem shledal (na rozdíl od poplatkové povinnosti za odvolací řízení) ústavně konformním (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1415/18, nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. I. ÚS 675/19).
Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2003). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2019
Mgr. Hynek Zoubek
pověřený člen senátu