ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.4057.2018.1
sp. zn. 32 Cdo 4057/2018-716
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobkyně AREA TZB a. s. , se sídlem v Praze 5, Vrchlického 479/51, identifikační číslo osoby 25740351, zastoupené JUDr. Ing. Milošem Olíkem, PhD., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1683/127, proti žalované STRABAG a. s. , se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 198/21, identifikační číslo osoby 60838744, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, o zaplacení částky 35 139 611,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 82/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 10. 2018, č. j. 1 Cmo 85/2017-662, 1 Cmo 134/2017, takto:
Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 10. 2018, č. j. 1 Cmo 85/2017-662, 1 Cmo 134/2017, se zamítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem označeným v záhlaví potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2017, č. j. 5 Cm 82/2008-567, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 10. 4. 2017, č. j. 5 Cm 82/2008-590, doplněný usnesením téhož soudu ze dne 6. 11. 2017, č. j. 5 Cm 82/2008-619, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 35 139 611,40 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 3 450 504 Kč, a zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku 307 339,59 Kč (výrok první), dále žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 142 005,60 Kč (druhý výrok).
Žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním a navrhla, aby dovolací soud odložil jeho vykonatelnost. Podle dovolatelky je třeba zabránit újmě, která jí hrozí s ohledem na celkovou výši povinností uložených napadeným rozhodnutím (tuto vypočítává ke dni 16. 10. 2018 na částku 69 217 149,10 Kč), pokud by se žalobkyně domohla nařízení výkonu rozhodnutí. Má za to, že by nařízení výkonu rozhodnutí pro ni mělo zásadní dopad a mohlo by být likvidační. Současně vyjadřuje obavu, že by se z důvodu možné ztráty solventnosti žalobkyně v případě úhrady peněžitého plnění nedomohla jeho vrácení, pokud by Nejvyšší soud následně shledal, že povinnost k plnění dovolatelka nemá.
Žalobkyně navrhuje nevyhovět žádosti o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť dovolatelka je jednou z největších stavebních firem v ČR, její základní kapitál činí 1 119 600 000 Kč a úhrada mnohonásobně menší částky může její obchodování ohrozit jen stěží. V doplňujícím vyjádření považuje odklad vykonatelnosti za bezpředmětný, neboť veškeré dlužné částky podle napadeného rozhodnutí již byly dovolatelkou uhrazeny na základě výzvy k plnění, což také do spisu dokládá výpisy z účtů a výzvou k plnění.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 1 článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §243 písm. a) o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, jež je veřejnosti dostupné na http://www.nsoud.cz (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17), že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř. patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, mimo jiné, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Nelze odložit vykonatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, které dovolatel předtím splnil dobrovolně.
V projednávané věci se z obsahu dovolání reálná hrozba závažné újmy dovolatelky, k níž by mělo dojít zaplacením přisouzených částek, nepodává. Dovolatelka neuvádí své majetkové poměry, ze kterých by bylo možno dovodit hrozbu závažné újmy v případě výkonu rozhodnutí, a její majetkové poměry odůvodňující takovou hrozbu nevyplývají ani z obsahu spisu. Naopak se z obsahu spisu podává, že na základě výzvy žalobkyně zaplatila dovolatelka na účet žalobkyně po právní moci napadeného rozsudku ve dnech 22. 10. 2018 a 23. 10. 2018 (před předložením věci Nejvyššímu soudu) na úhradu svých povinností vyplývajících z napadeného rozsudku částku 64 978 243,20 Kč a doplatek ve výši 457 248,17 Kč a na účet zástupce žalobkyně dne 22. 10. 2018 částku 3 592 509,60 Kč.
Nejvyšší soud proto žádost dovolatelky o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 1. 2019
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu