ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.4139.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 4139/2019-263
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobce B. V. , bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , Praha 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 500 000 Kč, o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení, vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 6/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2018, č. j. 28 Co 24/2018-229, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. 12. 2017, č. j. 25 C 6/2010-225, zamítl žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení ze dne 23. 4. 2016, jimiž žalobce napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2016, č. j. 35 UL 16/2016-5, kterým byl zamítnut návrh na určení lhůty k jednání ve věci, dále zamítl žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení ze dne 28. 8. 2016, jimiž žalobce napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2016, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 5. 2016, č. j. 25 C 6/2010-198, o zamítnutí návrhu žalobce na ustanovení zástupce. Učinil tak na základě závěru, že uvedenými usneseními nebylo řízení skončeno, ani nejsou rozhodnutími ve věci samé, což znamená, že podle §229 odst. 1 a §228 odst. 1 o. s. ř. nejsou tyto žaloby proti uvedeným usnesením přípustné.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 1. 2018, č. j. 28 Co 24/2018-229, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Potvrdil správnost závěru, že z důvodů shora uvedených nejsou žaloby proti označeným usnesením přípustné.
Podáním ze dne 21. 2. 2018 žalobce (dále též „dovolatel“) obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2018, č. j. 28 Co 24/2018-229; zároveň požádal o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení.
Jelikož je dovolacímu soudu z jeho úřední činnosti známo, že žalobce na výzvy soudu reaguje při nezměněných poměrech opakovanými žádostmi o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů (např. věc Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 42 C 427/2014, či nyní projednávaná věc Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 25 C 6/2010), bylo zbytečné jej opakovaně vyzývat, aby předložil plnou moc zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2018, č. j. 28 Co 24/2018-229. Za dané situace zhodnotil otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze, přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Postupoval přitom podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zák. č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zák. č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
V posuzovaném případě nejsou splněny předpoklady pro to, aby žalobci byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, neboť z jeho strany jde o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. Z obsahu spisu je bez dalšího nepochybné, že jeho opravné prostředky nemůžou být úspěšné, jelikož žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení směřující proti rozhodnutím, proti nimž zákon tento typ žalob nepřipouští.
Je-li již ze samotných tvrzení navrhovatele zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
Není tedy důvodu, aby pro dovolací řízení byl navrhovateli ustanoven zástupce, když je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.
V situaci, kdy není splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele podle §241 o. s. ř. a není ani důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2019
JUDr. Václav Duda
předseda senátu