ECLI:CZ:NS:2019:4.TZ.50.2019.1
sp. zn. 4 Tz 50/2019- 119
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2019 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného V. Š., nar. XY, XY, proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 1 T 52/2014, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 1 T 52/2014, byl porušen zákon v ustanovení §330 odst. 1 tr. ř. a v ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného V. Š.
Napadené usnesení se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 1 T 52/2014, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2014, byl obviněný V. Š. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný se tohoto trestného činu dopustil dne 8. 2. 2014 jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině tohoto trestního příkazu.
Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle §274 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobou v trvání 14 měsíců. Zároveň mu byl podle §274 odst. 1 tr. zákoníku za použití §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 14 měsíců. Zkušební doba tak měla skončit dne 26. 5. 2015. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 17. 3. 2014.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 4 T 45/2014, který nabyl právní moci téhož dne, byl obviněný V. Š. uznán vinným jednak přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a jednak přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Jednání popsaných ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku se dopustil dne 3. 4. 2014. Za to byl odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 let.
Jelikož se obviněný dopustil ve zkušební době další trestné činnosti, přičemž trest obecně prospěšných prací uložený rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 4 T 45/2014, nezačal vykonávat, Obvodní soud pro Prahu 2 nařídil veřejné zasedání, které se konalo dne 11. 12. 2015, za účelem rozhodnutí o tom, zda uložený podmíněný trest odnětí svobody obviněný vykoná, nebo zda dojde k prodloužení zkušební doby. Toto veřejné zasedání bylo odročeno na den 25. 2. 2016 za účelem doložení výkonu trestu obecně prospěšných prací. Ty však obviněný vykonávat nezačal. Při odročeném veřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2016 bylo Obvodním soudem pro Prahu 2 rozhodnuto usnesením, sp. zn. 1 T 52/2014, tak, že podle §330 odst. 1 tr. ř. a §83 odst. 1 tr. zákoníku obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 1 T 52/2014. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný zařazen podle §83 odst. 5, §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem.
Dne 9. 2. 2016 byl však obviněný rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 2 T 231/2014, uznán vinným jednak přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §84, §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let za současného vyslovení dohledu. Podle §274 odst. 1 tr. zákoníku za použití §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 14 měsíců. Takto byl odsouzen za jednání popsané ve skutkové větě výroku o vině jmenovaného rozsudku, jehož se dopustil dne 14. 3. 2014. Obvodní soud pro Prahu 4 zároveň zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 1 T 52/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 9. 2. 2016.
Obviněný V. Š. podal proti výše citovanému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 1 T 52/2014, blanketní stížnost, která však byla pro její opožděnost Městským soudem v Praze podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta.
Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2, která stížností napadené usnesení vydala, dala následně podnět k podání stížnosti pro porušení zákona předsedovi tohoto soudu, neboť s ohledem na výše uvedené skutečnosti seznala, že nemělo být tímto soudem o přeměně trestu z trestního příkazu ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 1 T 52/2014, rozhodováno.
Ministr spravedlnosti České republiky dne 2. 4. 2019 podal Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 1 T 52/2014. Po shrnutí stěžejních skutečností ohledně (výše uvedených) vydaných rozhodnutí proti obviněnému V. Š. a uvedení relevantní právní úpravy konstatoval, že v okamžiku, kdy Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 1 T 52/2014 rozhodnul, že obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 1 T 52/2014, již výrok ukládající tento trest neexistoval, neboť byl v mezidobí podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. 2 T 231/2014, který nabyl právní moci téhož dne. O přeměně podmíněně uloženého trestu na trest podmíněný tak nemělo být soudem vůbec rozhodováno, neboť nebyla splněna základní podmínka spočívající v existenci uloženého podmíněně odloženého trestu. Ministr spravedlnosti uvedl, že Městský soud v Praze pak vzhledem k pozdnímu podání stížnosti obviněného nemohl toto pochybení napravit. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 1 T 52/2014, byl v neprospěch obviněného V. Š. porušen zákon v ustanovení §330 odst. 1 tr. ř. a v ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku. Dále, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a zrušil i veškerá další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v ustanovení §330 odst. 1 tr. ř. a v ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného V. Š.
Podle §314e odst. 7 tr. ř. má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že se obviněný dopustil trestného činu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a trestného činu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku dříve, než měl trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 1 T 52/2014 účinky spojené s vyhlášením rozsudku, tj. než byl doručen obviněnému (dne 17. 3. 2014). V souladu s ustanovením §43 odst. 2 tr. zákoníku tak byly splněny zákonné podmínky pro uložení souhrnného trestu. Obvodní soud pro Prahu 4 tedy obviněnému svým rozsudkem ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. 2 T 231/2014, uložil souhrnný trest a zároveň zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 1 T 52/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Obvodní soud pro Prahu 2 naopak pochybil, pokud dne 25. 2. 2016 usnesením sp. zn. 1 T 52/2014 rozhodl tak, že podle §330 odst. 1 tr. ř. a §83 odst. 1 tr. zákoníku obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 2. 2014, sp. zn. 1 T 52/2014, neboť výrok o trestu z tohoto trestního příkazu byl již zrušen, a proto nemělo být tímto soudem o přeměně trestu vůbec rozhodováno.
Jelikož Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti důvodnou, přičemž pochybení Obvodního soudu pro Prahu 2 nemohlo být napraveno Městským soudem v Praze z důvodu opožděně podané stížnosti, vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 1 T 52/2014, byl porušen zákon v ustanovení §330 odst. 1 tr. ř. a v ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného V. Š. Jelikož byl porušen zákon v neprospěch obviněného, napadené usnesení podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil. Zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 4. 2019
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu