ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.857.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 857/2019-414
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2019 o dovolání, které podal obviněný P. K. , nar. XY v XY, okr. Náchod, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 12 To 17/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 16 T 93/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 16 T 93/2018, byl obviněný P. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
2. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně škodu způsobenou trestným činem ve výši 84 680,- Kč.
3. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných R. B. a M. B.
4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný P. K., bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 12 To 17/2019. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že jmenovaný obviněný byl podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
5. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný P. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. V jeho odůvodnění uvedl, že dovolací důvod spatřuje v extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Podle jeho přesvědčení skutkový děj, tak jak je popsán ve výroku rozsudku nalézacího soudu, neodpovídá důkazům, které byly ve věci provedeny. Z výpovědí svědků je zřejmé, že napadl poškozeného S. a poškozeného D. Další napadení násadou však již popřel a tvrdil, že důkazy, které byly provedeny, jeho vinu ve vztahu k dalším útokům nade vší pochybnost neprokazují. Soud se nezabýval věrohodností svědků, nepodrobil je hlubšímu zkoumání. Pokud by porovnal úřední záznam, na č. l. 206 spisu s pozdějšími výpověďmi svědků, musel by dojít k závěru, že i výpovědi samotných poškozených nejsou konzistentní, a je nutno dále zkoumat jejich věrohodnost. Soud se nezabýval ani možností účelových změn výpovědí svědků. Dále obviněný soudu vytkl, že bezdůvodně odmítl provést výslech strážníka, který naznačený úřední záznam sepsal, a že se nezabýval ani tím, jaká poranění způsobil obviněný a jaká poranění způsobil nezletilý AAAAA (pseudonym). Poukázal přitom na rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 12. 2018, sp. zn. 4 Tm 11/2018, jímž byl dotyčný nezletilý uznán vinným proviněním výtržnictví. Poškození zdraví P. A., D. D. a J. V. podle obviněného nelze přičítat pouze jemu, ale právě i nezletilému AAAAA či dokonce další osobě. Dodal, že soud automaticky hodnotil znalecké posudky pouze v jeho neprospěch se závěrem, že zranění poškozených vznikla pouze v souvislosti s jeho jednáním. Shledal pak ještě pochybení ve vztahu k zajištěnému kamerovému záznamu, když soud prvního stupně uvedl, že napadení je zachyceno na tomto záznamu, nicméně již neuvedl, co z něho vyplývá. Připomněl, že požadoval provedení tohoto důkazu ve svém odvolání, avšak odvolací soud tento důkaz neprovedl, aniž by toto jakkoli odůvodnil. Jedná se tak o opomenutý důkaz a napadené rozsudky jsou z tohoto důvodu nepřezkoumatelné.
7. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 12 To 17/2019, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 16 T 93/2018, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Náchodě, aby věc znovu projednal a rozhodl.
8. K tomuto dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že dovolatel uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Jeho námitkami se však již dostatečně zabýval soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické, a proto na ně státní zástupkyně odkázala. Dále uvedla, že obviněný se v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy, přičemž se domáhá odlišného hodnocení zásadních důkazů a z toho pak vyvozuje odchylné skutkové okolnosti. Podle státní zástupkyně je však nutno konstatovat, že skutkové závěry soudů nižších stupňů jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a jsou i správně zastřešeny příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního.
9. S ohledem na uvedené skutečnosti státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a takto rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 12 To 17/2019, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
11. Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
12. Podle §265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
13. Podle §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
14. K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odstavce 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
15. Nejvyšším soudem bylo z předloženého trestního spisu zjištěno, že v předmětné věci v době, kdy trestní řízení pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, měl obviněný obhájce JUDr. Ladislava Kutiše. Z obsahu trestního spisu se dále podává, že rozsudek odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 16. 4. 2019 (viz doručenka na č. l. 352 p. v. spisu) a jmenovanému obhájci dne 15. 4. 2019 (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 358 p. v. spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání obviněného tak se zřetelem k výše citovaným ustanovením připadl na den 17. 6. 2019 (dne 16. 6. 2019 byla neděle). Dovolání obviněného však bylo podáno prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Sokola, jehož obviněnému zvolil dne 3. 6. 2019 jeho otec B. K., což ovšem nemělo vliv na běh lhůty pro podání dovolání, jež se odvíjela od doručení rozsudku odvolacího soudu obviněnému a jeho obhájci JUDr. Ladislavu Kutišovi, u Okresního soudu v Náchodě datovou schránkou až dne 18. 6. 2019 (viz záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Náchodě, č. l. 385 spisu, a dovolání, jež je ostatně datováno dnem 18. 6. 2019, č. l. 386 - 388 spisu).
16. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1, 2 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení §265e odst. 3 tr. ř.
17. Je přitom nutno zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat.
18. Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděné odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 7. 2019
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu