Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2019, sp. zn. 8 Tdo 1089/2019 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1089.2019.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1089.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 1089/2019-2231 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2019 o dovolání obviněného J. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 10 To 30/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 60/2018, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá . Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 1. 2019, sp. zn. 3 T 60/2018, uznal obviněného J. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že I. v přesně nezjištěné době do 1. 6. 2017 do 8:02 hodin na km 78,8 trati číslo 537 v rozhledově nepřehledném úseku ve směru Turnov – Všetaty, poblíž obce Josefův Důl, okres Mladá Boleslav, v místě, kde je trať vedena na náspu zalesněnými úseky a z jedné strany lemována skalními stěnami a z druhé strany svahem, pod kterým je pozemní komunikace a za ní řeka Jizera, ačkoliv si nikterak nebyl vědom reálných brzdných možností vlakové soupravy, ani reakce soupravy na náhlé brzdění, uřízl na tomto místě na dvou místech kmen vzrostlé olše o výšce 12,4 metrů, v místě řezu široké 25 centimetrů, stojící ve vzdálenosti 6,5 metru od kolejí tak, aby na ně padla a zůstala na nich ležet až do příjezdu obžalovaným předem záměrně zvoleného osobního vlaku, s vědomím, že v něm pojedou cestující, a to soupravy Regionova, jedoucí rychlostí 79 km/h, řízené strojvůdcem Z. Š., nar. XY, kdy vlaková souprava o hmotnosti 47 tun a délce 27 metrů, i přestože strojvůdce použil rychlobrzdu, narazila ve střetové rychlosti 74 km/h do kmene stromu, ten zůstal zaklíněný pod spodní částí vlakové soupravy, čímž došlo k poškození přední části řídícího vozu, laminátových dílů pluhu a teplovodního topení, přičemž ve vlakové soupravě kromě strojvedoucího a průvodčího D. F., nar. XY, bylo devět cestujících, a v důsledku nárazu do kmene stromu, spojeného se škodlivým působením odstředivých setrvačných sil, mohlo dojít k nekontrolovatelnému vykolejení vlakové soupravy, jejímu převrácení či proniknutí kmene stromu do vnitřních prostor vlakové soupravy, a tím k bezprostřednímu ohrožení života a zdraví osob v ní a závažnému poškození majetku, kdy k vykolejení vlakové soupravy nedošlo pouze shodou okolností zcela nezávislých na vůli obžalovaného, přičemž obžalovaný do okolí poraženého stromu rozházel nejméně 8 kusů letáků o velikosti zhruba 1/3 formátu A4 s vytištěným textem „Allah akbar czeski neverici pes. Mi tadi s nami Islam a djihad.“, čímž poškozené Správě železniční dopravní cesty, státní organizaci, způsobil škodu v celkové výši 40 830,61 Kč a poškozené akciové společnosti České dráhy, a.s., škodu v celkové výši 143 014 Kč, II. v přesně nezjištěné době do 28. 7. 2017 do 21:24 hodin na km 12,12 trati číslo 540A ve směru Česká Lípa – Mladá Boleslav, mezi stanicemi Bělá pod Bezdězem-město a Bělá pod Bezdězem, okres Mladá Boleslav, v místě, kde trať je na náspu z jedné strany vedena vedle stoupajícího svahu s lesním porostem a z druhé strany na svahu svažujícím se k louce, ačkoliv si nikterak nebyl vědom reálných brzdných možností vlakové soupravy, ani reakce soupravy na náhlé brzdění, uřízl na tomto místě kmen vzrostlé borovice o výšce 14,6 metrů, v místě řezu široké 30 centimetrů, stojící ve vzdálenosti 5,9 metru od kolejí tak, aby na ně padla a zůstala na nich ležet až do příjezdu obžalovaným předem záměrně zvoleného osobního vlaku, s vědomím, že v něm pojedou cestující, a to soupravy Regionova, jedoucí rychlostí 77 km/h, řízené strojvedoucími P. Ď., nar. XY, a R. Š., nar. XY, kdy vlaková souprava o hmotnosti 47 tun a délce 27 metrů, i přestože strojvůdce R. Š. použil rychlobrzdu, narazila ve střetové rychlosti 67 km/h do kmene stromu, který se nárazem rozlomil na dvě části, čímž došlo k poškození laminátových dílů pluhu přední části řídícího vozu, přičemž ve vlakové soupravě, kromě dvou shora uvedených strojvedoucích a vlakvedoucí P. N., nar. XY, bylo šest cestujících, a v důsledku nárazu do kmene stromu, spojeného se škodlivým působením odstředivých setrvačných sil, mohlo dojít k nekontrolovatelnému vykolejení vlakové soupravy, jejímu převrácení či proniknutí kmene stromu do vnitřních prostor vlakové soupravy, a tím k bezprostřednímu ohrožení života a zdraví osob v ní a závažnému poškození majetku, kdy k vykolejení vlakové soupravy nedošlo pouze shodou okolností zcela nezávislých na vůli obžalovaného, přičemž do okolí poraženého stromu rozházel nejméně 5 kusů letáků formátu A4 s tištěným textem „Allah akbar czeski neverici pesi Allah akbar vi nam neveriti mi snofa prisli. 1. 6. mi udelati u Bakof první test. Jeden bojovnik na vrch skala lezeti s americki top gun co mít laser i camer delati video i jistota pro druhi bojovnik. ten s top nemecka pila strom tree malo pilovati aby strom od oscillation od expres train na locomotive spadala. Tak nebylo strom spadala dizsch train odjizdeti. mi lezeti a cekati na další train. další train do strom co lezela udelala bumbum. camer na gun vse zaznamenati po tom prijeti moc muzu i police a vsichni koukati achoditi tam choditi i na druha strana a koukati jestli i druhé a treti strom nepadati. mi mohli udelati s gun beng beng beng to by nebilo dobře, nebil bi video hotovi celi. Potom mi odesli. stacila 0,2 litr benzin a mala prace. další train dlouhodlouho dlouhonejeti. nas abu imam rzikati disch video videt to dobra práce. czeski neverici pesi biti zbabovateli nebudou jezditi train, nebudou jezditi bus nebudou proti nam bojovati. to dobrze pocebujeme bojovniki bi ovladnuti cele jejich země a zplodneniti jejich zen co nezahalene choditi a malo deti miti. zeni taki zbabovatele budou brzi poslouchati Allah a se zahalovati. ti zeny co nebudou chtiti poznají djihad ALLAH AKBAR neverici pesi s vasimi zeni nam budete slouziti. disch NECHTITI bude beng beng beng nebo bude KNIFE jako v HURGHADA. NAS IMAM rzikati dobra práce a video posilati novim bojovnikum bi videti jak stop train udelati. ALLAH AKBAR czeski neverici pesi s nami ALLAH i vas Brusel co uz to pochopiti. vi delati dlouhodlouho mise v nasich moc zemich. MI ZACINAVATI NINI TADI NAŠÍ MISI. NASE MISE BUDE JEN 1 BUDE TRVALE. Allah akbar Allah akbar Allah akbar“, čímž poškozené Správě železniční dopravní cesty, státní organizaci, způsobil škodu v celkové výši 22 755,77 Kč a poškozené akciové společnosti České dráhy, a.s., škodu v celkové výši 12 284 Kč, přičemž jednání v bodech I. a II. se obžalovaný dopustil se záměrem, aby odpovědnost za útoky na vlaky byla přisuzována imigrantům, kteří vyznávají islám a hodlají rozšiřovat jeho ideje džihádem v jeho násilné, extrémistické a militantní podobě užitím teroristických útoků, čímž chtěl v obyvatelstvu jednak záměrně vyvolat strach z migrační vlny, a to především z muslimů a z jejich chování a jimi zastávaných hodnot, a strach ze stupňujících se teroristických a násilných útoků se zvyšujícím se počtem přijímaných imigrantů v Evropě, kdy přijímání imigrantů by vedlo ke ztrátě tradiční kultury České republiky, která by byla nutně nahrazena jiným právním systémem, nerespektujícím svobodu vyznání, lidskou důstojnost, rovnoprávnost, zákaz krutého zacházení a další hodnoty tradiční v České republice, a jednak v záměru vyprovokovat obyvatelstvo, aby si z těchto důvodů uvědomilo, že České republice hrozí z migrační vlny nebezpečí, a proto požadovalo po své politické reprezentaci přijmutí účinných opatření proti migrační vlně, vedoucích k tomu, že v České republice nebude moci pobývat nikdo z imigrantů, kteří pocházejí z jiného kulturního prostředí, a to zejména z islámských států, jejichž občané se dopouštějí teroristických a násilných útoků v západní Evropě, III. na různých místech Středočeského a Libereckého kraje a hlavního města Prahy šířil na veřejnosti volně dostupných místech výlepem či vhozem do poštovních schránek letáky obsahující výhružné texty, jež měly vyvolat strach a evokovat, že je napsala osoba pocházející z muslimského kulturního prostředí, která emigrovala do Evropy, jež vyznává islám a hodlá rozšiřovat jeho ideje džihádem v jeho násilné, extrémistické, militantní a teroristické podobě, přičemž v těchto předmětných letácích obžalovaný opakovaně vyhrožoval spácháním teroristických útoků, čímž chtěl v obyvatelstvu vyvolat strach z těchto útoků nejméně v lokalitách, kde byly rozšiřovány, neboť předmětné letáky rozšiřoval v blízkosti teroristických útoků na vlakové soupravy, kdy tyto výhrůžky přizpůsoboval současnému politickému dění, a které vzhledem k chápání a představě obžalovaného o teroristickém útoku, džihádu, právu šaría, dár al-islám, mrzačících trestech, upilování nosů, 9. súře Koránu, nevěřících psech, zvolání Alláhu akbar, užití trhavin, zbraní a zabíjení lidí, měly ve svém souhrnu směřovat k možnosti spáchání zločinu teroristického útoku některým jednáním uvedeným v §311 odst. 1 tr. zákoníku, kdy k tomuto jednání vytiskl výhružné texty v následujícím znění: 1) „Allah akbar Allah akbar czeski neverici pes i ti jeho neverici pesice. Mi tadi s nama abu Allah islam Koran i Djihad i moc bojovniku co miti i umeti ovladati TOP americki GUN. Americki TOP Gun miti optika laser i camer. on delati presne beng beng i video. moc dobri Technika Taki mi miti semtex a jiné explosivi. Mi sem prisli udelat daar al-islam. to biti dum islam. vi miti jen 1 moznosti – konvertovati k Islam disch vi nas nerespektovati mi tadi udelati daar al harb to biti dům valka. 9. suura Koran nam prikazovati zabijeti vas neverici pesi všude kde vas mi potkati. Mi taki udelati 2 test jak zastaviti vase vlak. 1 u Bakof 2 u Bela Bezdez. tam staciti strom upilit vlak moc hodin stati i dal nejeti. mi s GUN optik koukati beng beng ne jen video delati. Disch mi semtex u most pouziti vlak do les svama jeti nebo dolu padati to taky dobra GUN biti Allah akbar neverici pesi. ti nas zaciti moc bati tvoje pesice jen v burkini ne v bikini koupati nebo mi ji nos upiliti spolu nam TOP slouziti nebo beng beng prijiti i nasibojovnici neverici vsechni brzi zabiti,“ a leták s tímto textem: a) v přesně nezjištěné době do večerních hodin dne 8. 9. 2017 vylepil na železniční stanici v obci Okna, okres Česká Lípa, na okno staniční budovy vedle jízdního řádu, přičemž tento výhrůžný leták byl o velikosti formátu asi A5, b) v přesně nezjištěné době od 15:00 hodin dne 7. 9. 2017 do 15:00 hodin dne 8. 9. 2017 vhodil do poštovní schránky na vlakovém nádraží v obci Staré Splavy, okres Česká Lípa, přičemž tento výhrůžný leták byl o rozměru 10x14 centimetrů, c) v přesně nezjištěné době od 11:00 hodin dne 8. 9. 2017 do 11:00 hod. dne 11. 9. 2017 vhodil do poštovní schránky poblíž nádraží v obci Doksy, okres Česká Lípa, přičemž tento výhrůžný leták byl o rozměru 10x14 centimetrů, d) v přesně nezjištěné době od 10:00 hodin dne 8. 9. 2017 do 10:00 hodin dne 11. 9. 2017 vhodil do poštovní schránky číslo 27, umístěné poblíž autobusové zastávky na náměstí XY v obci Katusice, okres Mladá Boleslav, přičemž výhrůžný leták byl o rozměru 15x10,5 centimetru, 2) „Allah Akbar Allah Akbar Allah Akbar czeski neverici pes i ti jeho pesice. mi tady s nama abu Allah Islam Koran i Djihad i moc bojovniku co umeti ovladati TOP AMERICKI GUN Americky GUN miti optika laser i camer. on delati presne beng beng i video to byli moc dobri Technika Taki miti semtex a jiné explouvvi… Mi sem prisli na pokin Allah udelat daar al-islam to biti dům ISLAM. vi neverici pesi i pesice miti jen 1 moznosti – konvertovati k ISLAM disch vi nas nerespektovati mi dati udelati daar al harb to biti dům valka. 9 suura Koran nam prikazovati zabijeti vas neverici pesi všude kde vas mi potkati. disch vi nas nerespektovati mi brzí moc to udelati. Mi taki udelati 2 test jak zastaviti vasi vlak. 1 u Bakof 2 u Bela Bezdez. tam staciti strom upiliti vlak moc hodin stati i dal nejeti. mi s GUN optik koukati beng beng ne jen video delati. disch mi neverici pesi semtex u most pouziti vlak do les svama jeti nebo dolu padati to taky dobra GUN biti Allah akbar neverici pesi. ti nas zaciti moc bati tvoje pesice jen v burkini ne v bikini koupati nebo mi jim nos upiliti spolu vi nam TOP slouziti nebo beng beng prijiti i nasibojovnici neverici vsechni brzi zabiti. Allah akbar Allah akbar Allah akbar Allah akbar Allah akbar“, a leták s tímto textem: a) v přesně nezjištěné době do 16:00 hodin dne 30. 9. 2017 vylepil na železniční zastávce Bělá pod Bezdězem - zastávka (XY), okres Mladá Boleslav, vedle jízdního řádu, přičemž výhrůžný leták byl o rozměru A4, b) v přesně nezjištěné době do 12:40 hodin dne 1. 10. 2017 vylepil na železniční zastávce Skalsko, okres Mladá Boleslav, na vývěsní informativní tabuli s jízdními řády náhradní autobusové dopravy před budovou vlakového nádraží, a dále na dveře této budovy vedle informací pro cestující, přičemž výhrůžný leták byl o rozměru A4, c) v přesně nezjištěné době do 17:40 hodin dne 2. 10. 2017 vylepil v obci Plužná, okres Mladá Boleslav, na vstupní dveře do zděného elektrického rozvaděče v bezprostřední blízkosti železničního přejezdu číslo P3212, přičemž výhrůžný leták byl o rozměru A4, d) v přesně nezjištěné době do 13:30 hodin dne 5. 10. 2017 jej vhodil do soukromé domovní schránky domu č.p. XY, v ulici XY v obci Doksy, okres Česká Lípa, přičemž výhrůžný leták byl o rozměru A4, 3) „Allah akbar czeski neverici pes i ti jeho pesice. mi tadi s nama abu Allah Islam Korani Djihad i moc bojovniku z IS co umeti ovladati TOP AMRICKI GUN Americki GUN miti optika laser i camer. n delati presne beng beng i video to biti moc dobri Technika Taki miti semtex a jiné explosivvy… Mi sem prisli na pokin Allah udelat daar al-islam to biti dům Islam. vi neverici pesi a pesice miti jen 1 mosnosti – konvertovati i Islam disch vi nas nerespektovati mi tadi udelati daar al-harb to biti dum valka 9 sura Koran nam prikazovati zabijeti vas neverici pesi všude kde vas mi potkati. disch vi nas nerespektovati mi brzi moc to udelati Mi taki udelati 2 test jak zastaviti vase vlak. 1 u Bakof 2 u Bela Bezdez. tam staciti strom upiliti vlak moc hodin stati i dal nejeti. mi s GUN optika koukati beng beng ne jen video delati. disch mi neverici pesi semtex u most pouziti vlaky do les s vama jeti nebo dolupadati to taki dobra gun biti. Allah akbar neverici pesi… ti nas zaciti moc bati i tvoje pesice jen v burkini ne v bikini koupati nebo mi ji nos upiliti spolu vi nam TOP slouziti nebo beng beng prijiti i nasi bojovnici neverici pesi vas vsechni brzi zabiti Allah akbar Allah akbar“, a leták s tímto textem: a) dne 4. 10. 2017 v 19:57 hodin vhodil do schránky číslo 120 České pošty v obci Doksy na XY, okres Česká Lípa, přičemž výhrůžný leták byl o rozměru A4, b) v přesně nezjištěné době od 10:30 hodin dne 3. 10. 2017 do 10:20 hodin dne 5. 10. 2017 vhodil do schránky číslo 161 České pošty v obci Obora poblíž domu č. p. XY, okres Česká Lípa, přičemž výhrůžný leták byl o rozměru A4, c) v přesně nezjištěné době od 9:30 hodin dne 4. 10. 2017 do 9:30 hodin dne 5. 10. 2017 vhodil do poštovní schránky České pošty číslo 20 v obci Bělá pod Bezdězem, v ulici XY na domu č.p. XY, okres Mladá Boleslav, přičemž výhrůžný leták byl o rozměru A4, d) dne 4. 10. 2017 v 18:48 hodin vhodil do poštovní schránky České pošty číslo 16 v obci Bělá pod Bezdězem, v ulici XY na domu č.p. XY, okres Mladá Boleslav, přičemž výhrůžný leták byl o rozměru A4, e) v přesně nezjištěné době od 11:00 hodin dne 4. 10. 2017 do 12:29 hodin dne 5. 10. 2017 vhodil do schránky číslo 162 České pošty v obci Bezděz naproti domu č.p. XY, okres Česká Lípa, přičemž výhrůžný leták byl o rozměru A4, 4) „Allah akbar Allah akbar Allah akbar neverici pes mi tadi s nama ISLAM i djsihad i pravo SHARIA S. J. ti biti hodni a hned ti zacni delati TOP propaganda a volebna kampan pro nasemu bojovnik J. D. v jeho cesta do prezident na HRADCANY místo neverici pes Zeman nas jiz poslouchla televize CT 1 jeji riditel je taki jiz nas bojovnik mi zviditelniti se dost v sobota v hotel na naplavkovina k zviditelnit staciti nam 2 naší bojovnik 2 karton PEPO 2 laheve vodka a 2 zapalovac ti S. zaciti brzi konvertovati k ISLAM, nebo ti brzi miti BIG PROBLEMI.“, a dopis s tímto textem odeslal v přesně nezjištěné době ode dne 20. 1. 2018 do 12:00 hodin dne 22. 1. 2018 z neznámého spádového místa pobočky České pošty Mnichovo Hradiště, okres Mladá Boleslav, když obálka s dopisem, adresovaná osobě J. S., který v TV Prima nepracuje a nikdy nepracoval, byla prostřednictvím České pošty, a.s., doručena v době od 12:00 hodin do 14:00 hodin dne 23. 1. 2018 na podatelnu FTV Prima, s.r.o., na adrese Na Žertvách 132/24, Praha 8. 2. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval v bodech I. a II. jako pokračující zvlášť závažný zločin teroristického útoku podle §311 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku a v bodě III. jako pokračující zvlášť závažný zločin vyhrožování teroristickým trestným činem podle §312f odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za to mu uložil podle §311 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku a za použití §40 odst. 2 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to motorové pily značky MAC 130 2.0 C.I.D., značky Mc Culloch Corporation, stolního počítače černé barvy, bez označení, číslo XY, tiskárny HP DeskJet 980CXI Professional series XY, model C6500A s napájecím kabelem, multifunkční tiskárny Canon PEXMA MP 190 černé barvy, nezjištěného výrobního čísla, s napájecím kabelem, a tří poštovních známek. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu rovněž uložil ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. Konečně podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost nahradit majetkovou škodu poškozené České dráhy, a.s., IČO: 70994226, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 – Nové Město, v částce 155 298,- Kč, a poškozené státní organizaci Správa železniční dopravní cesty, IČO: 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1 – Nové Město, v částce 63 586,38 Kč. 3. Proti citovanému rozsudku podali odvolání jednak obviněný (jeho podání směřovalo primárně proti výroku o vině), jednak státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (ten tak učinil v neprospěch obviněného a domáhal se zpřesnění jak skutkové věty pod bodem III. rozsudku, tak trestního zákoníku účinného ke konkrétnímu dni). Vrchní soud v Praze o nich rozhodl usnesením ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 10 To 30/2019, tak, že obě podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. 4. Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Aleše Tolnaye dovolání. Text jeho podání sice neobsahoval odkaz na konkrétní zákonné ustanovení obsažené v §265b tr. ř., z použitého slovního vyjádření je však zřejmé, že podané dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud uvedl, že „napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. 5. Po takovémto vymezení dovolacího důvodu obviněný uvedl, že souhlasí se skutkovým stavem, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, že ke svému jednání se doznal a spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. K tomu dodal, že tato okolnost byla považována za polehčující a ve svém důsledku určitou měrou vedla „i k užití §58 odst. 1 tr. zákoníku“, což ovšem neodpovídá skutečnosti, neboť žádný ze soudů nižších instancí toto ustanovení ve svém rozhodnutí neaplikoval. V rámci své obhajoby dále vylíčil motivy, které jej k souzenému jednání vedly. V první řadě byl prý velmi silně ovlivněn rétorikou politických subjektů, které v té době (před parlamentními a prezidentskými volbami) vedly kampaň. Jeho motivací bylo zejména to, aby si lidé uvědomili nebezpečí spojené s ilegální imigrací a především příchozími islámskými radikály. Jeho cílem tedy nebylo zastrašení obyvatelstva závažným způsobem ve smyslu zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu podle §311 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku (v tehdy účinném znění), neboť tento termín představuje spíše paralýzu občanské společnosti, veřejného života, kulturního vyžití apod. Svým jednáním chtěl naopak obyvatelstvo vyburcovat, dodat mu kuráž, nikoliv jej zastrašit. K závěru soudů, že motivem jeho jednání bylo obyvatelstvo zastrašit závažným způsobem, chybí jak důkazy o jeho specifickém záměru, který odlišuje předmětný trestný čin od jednání charakterizovaného jako obecné ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku. Proto nemůže souhlasit s užitou právní kvalifikací u skutků uvedených pod body I. a II. rozsudku soudu prvního stupně. 6. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem III. rozsudku soudu prvního stupně, kterým mělo být naplněno ustanovení §312f odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (v tehdy účinném znění), kdy vylepováním plakátů na vesnických autobusových zastávkách se zjevně naivním textem měl vyhrožovat teroristickým trestným činem, dovolatel uvedl, že je třeba vzít v úvahu skutečnost, že se velmi naivním způsobem snažil přesvědčit obyvatelstvo o existenci reálného nebezpečí islámského terorismu, nicméně splnění hrozeb uvedených v letácích nemyslel vážně. Svým jednáním totiž ve skutečnosti hrozbu pouze simuloval, stejně jako u skutků uvedených pod bodem I. a II., kdy sice provedl škodlivé jednání, avšak simuloval původ hrozby. Z tohoto důvodů tak zmíněný skutek pod bodem III. rozsudku nelze považovat nejen za pokračující zvlášť závažný zločin vyhrožování teroristickým trestným činem, ale nelze jej považovat za trestně právně relevantní jednání vůbec. 7. Z těchto důvodů obviněný v závěru svého podání navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze „zrušil a věc vrátil k novému projednání“. 8. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření uvedl, že použité argumenty obsahově uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu odpovídají, nelze je však považovat za opodstatněné. V prvé řadě se neztotožnil se stanoviskem obviněného ve vztahu k jednání uvedenému pod body I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, že by jeho jednání mohlo být považováno za zločin obecného ohrožení podle §272 tr. zákoníku. Zásadní odlišností mezi přisouzeným zločinem teroristického útoku podle §311 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku a obviněným navrhovaným zločinem obecného ohrožení podle §272 tr. zákoníku je totiž právě onen „politický“ aspekt, tj. úmysl přesahující objektivní stránku (dolus coloratus), s nímž pachatel přistupuje k jednání popsanému v dané skutkové podstatě. Ani z podaného dovolání se přitom nepodává jakákoli pochybnost o tom, že zjištěné jednání naplňuje znaky odpovídající způsobení obecného nebezpečí, tj. znaky společné jak přisouzené, tak proponované skutkové podstatě. Sporné tak zůstává toliko to, zda obviněný jednal s „obmyslem“ závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo. 9. V tomto bodě se však již náhled státního zástupce, stejně jako náhled soudů, s obhajobou obviněného rozchází. Pro dokonání přisouzeného zločinu teroristického útoku se totiž nevyžaduje, aby k závažnému zastrašení obyvatelstva skutečně došlo, postačí toliko, že obviněný s takovým cílem jedná. Takový úmysl byl přitom na straně obviněného zjevně přítomen, neboť jak i sám uvádí, a to koneckonců i v podaném dovolání, jeho cílem bylo vyburcování obyvatelstva. Obviněný tak zcela zjevně jednal s cílem pohnutí přinejmenším části veřejného mínění k tomu, aby (slovy dovolání) získalo „kuráž“ v jím zamýšleném směru odporu proti islámu. Takového cíle přitom mohl dosáhnout logicky jen a pouze tehdy, pokud by jím provedené útoky byly do té míry závažné, aby vůbec získaly náležitou mediální publicitu. Jinými slovy, obviněný nutně musel chtít (jaksi prostředečně) vyvolat dostatečně intenzivní veřejné pobouření a rozhořčení z domnělých (resp. fingovaných) akcí údajných islamistů, neboť jen tak by mohlo být dosaženo jím zamýšleného skutečného cíle, jímž bylo vyvolání veřejného odporu veřejnosti vůči islámu, resp. jeho stoupencům. 10. Podle státního zástupce lze na naplnění uvedeného úmyslu přesahujícího objektivní stránku usuzovat zejména z použitého způsobu útoku. Třebaže je pravdou, že ryze laicky je pojem „teroristický útok“ v představě průměrného člověka spojen zpravidla se zcela spektakulárním, dramatickým průběhem či velmi brutálním krveprolitím, nelze ani z tohoto pohledu jednání obviněného jakkoli bagatelizovat jen z toho důvodu, že k takovému krveprolití reálně nedošlo. Obviněný se totiž svým jednáním pokusil dosáhnout vykolejení vlaku, což již samo o sobě představuje velmi závažné ohrožení, které ke skutečnému krveprolití mohlo snadno vést. Oba provedené útoky přitom situoval do míst, kde z důvodu nepřehlednosti maximalizoval předpoklad, že vlak do pokáceného stromu skutečně najede, zároveň se jednalo o místa, kde jen souhrou okolností jím nastrojené překážky nevedly k mnohem závažnější nehodě s tragickými následky. Třebaže doprovodná aktivita obviněného spočívající v rozšíření letáků působí zejména vzhledem k jejich obsahu skutečně poněkud naivně, nemá to vliv na to, že samotný fakt zamýšleného vykolejení vlaku byl právě tím prostředkem, který měl poštvat veřejné mínění proti domnělým islamistům (k úmyslu obviněného zapříčinit právě takový následek státní zástupce odkázal zejména na přiléhavé shrnutí odvolacího soudu v odstavci 45. odůvodnění jeho usnesení). Ono rozjitření veřejného mínění, které lze podřadit pod zákonný pojem „vážného znepokojení obyvatelstva“ tak neměly způsobit samy o sobě obviněným bagatelizované letáky rozšířené na místě činu, neboť jejich rozšíření bylo prostředkem, jak vlastní závažný ohrožující útok spočívající v zamýšleném vykolejení vlaku vnějškově propojit s islamistickou scénou. Oba tyto prvky tak nelze posuzovat odděleně, neboť obě uvedené složky jednání obviněného právě ve svém souhrnu směřovaly k zastrašení obyvatelstva takto uměle vyvolaným nebezpečím násilných akcí islamistů. 11. K tomu státní zástupce dodal, že z hlediska trestní odpovědnosti pro zločin teroristického útoku není rozhodné, že jeho strůjce (pachatel) ve skutečnosti neměl v úmyslu dosáhnout předstíraného cíle násilné islamizace teritoria České republiky, ale takový útok měl ve skutečnosti cíl ryze opačný. V tomto směru odkázal na některé historické paralely v případech fingovaných útoků, jejichž cílem bylo rozjitřit nálady obyvatelstva proto, aby byl ospravedlněn útok vůči určitému cíli, nebo alespoň veřejný hněv obrácen určitým zamýšleným směrem. Proto nelze shledat oporu pro závěr, že za teroristický útok by bylo možno považovat pouze takový násilný akt, který „přímočaře“ směřuje k dosažení cíle přímo zastávaného jeho pachatelem (v hypotetické rovině vyjádřeno – „zabíjím, abyste se obrátili k islámu“), avšak nikoli případ, kdy spáchaný útok má „prostředečně“ naopak působit proti strůjci domnělému, fiktivnímu (opět hypoteticky vyjádřeno - „zabíjím, abyste si mysleli, že zabíjí islamisté a obrátili jste se proti islámu“). Podstatné zde vždy bude toliko to, zda jde o útok v intenzitě způsobilé závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo, přičemž ani není nutné, aby strůjcem útoku takovéhoto zamýšleného cíle (ať už zamýšleného v naznačeném smyslu „přímočaře“, nebo naopak „prostředečně“), tj. v daném kontextu cíle spočívajícího v reálné změně společenských poměrů, bylo skutečně dosaženo. 12. Na naplnění znaku „závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo“ přitom podle státního zástupce nelze usuzovat toliko z hypotetického počtu možných obětí (což je měřítko podstatné pro naplnění znaku obecného nebezpečí), ale i z konkrétního způsobu. V dané věci lze akcentovat, že útok byl veden zákeřně a nečekaně proti nic netušícím nevinným cestujícím v prostředku veřejné dopravy. I v tomto směru lze shledat paralely mezi některými útoky např. i islamistických teroristů, které na veřejné mínění působily nikoli pouze počtem obětí, či krvavostí, ale zejména způsobem provedení náhle („za bílého dne“) v jinak poklidném prostředí, resp. způsobem útoku proti tzv. „měkkým cílům“. Na právní posouzení stadia trestné činnosti obviněného nemá bez dalšího vliv skutečnost, že v daném případě nedošlo ke ztrátám na životech. Tato souhrou náhod šťastná okolnost má význam toliko z hlediska posouzení konkrétní povahy a závažnosti daného trestného činu. Konkrétní přisouzená varianta zločinu teroristického útoku podle §311 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku je totiž trestným činem ohrožovacím, který nevyžaduje pro své dokonání vznik změny na hmotném předmětu útoku. Ostatně případná přítomnost takového účinku by již zakládala existenci okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby [např. podle §311 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku], jak na to ostatně i okrajově poukázal i odvolací soud (srov. odstavec 75. odůvodnění jeho usnesení). 13. Podle názoru státního zástupce tak lze ve vztahu k jednání pod body I. a II. rozsudku soudu prvého stupně shrnout, že obviněný reálně způsobil bezprostřední nebezpečí vykolejení vlaků a jednal tedy tak, aby vydal lidi v obecné nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví tím, že se dopustil jiného nebezpečného jednání. Zároveň uvedenými útoky přímo chtěl závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo tím, že se domněle („simulovaně“) jedná o akt islamistických teroristických skupin. Pokud jde o jednání pod bodem III. tohoto rozsudku přisouzená skutková podstata zločinu vyhrožování teroristickým trestným činem podle §312f odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v daném případě obstojí. Zde popsané je nutno chápat v celém jeho kontextu. Smyslem jednání obviněného bylo skutečně nastolit hrozbu existence brutálního islamistického násilí směřujícího k popření základů soudobé evropské civilizace a spočívajícího v páchání násilných teroristických útoků, zavedení nelidsky brutálního trestání, popření elementárních lidských práv, systematického ponižování a nelidského zacházení s ženami apod. V tomto smyslu rovněž nelze považovat za podstatné, že sám obviněný pochopitelně nesdílel kruté hodnoty, jejichž násilným prosazováním předstíraně hrozil, tedy že je – slovy podaného dovolání – „simuloval“. Pojem vážnosti výhrůžky je zde totiž třeba chápat bezprostředně pouze ve vztahu k vlastnímu vyslovení, resp. projevení konkrétní takové výhrůžky, nikoli již bez dalšího i ve vztahu k její případné realizaci (jež by pak sama o sobě naplňovala znaky jiného trestného činu). Požadavek „vážnosti“ tak vyjadřuje to, že se nejedná o takový projev pachatele, který je učiněn pouze v žertu, při hře, ve zjevné nadsázce apod. V tomto smyslu byly výhrůžky obviněného nepochybně skutečně míněny vážně, neboť v návaznosti na jeho předchozí konkrétní ohrožující jednání měly dále zdůrazňovat údajnou islámskou hrozbu a tím naplňovat obviněným prosazované politické cíle. Nelze se proto ztotožnit se stěžejní dovolací námitkou obviněného, že hrozbu „pouze simuloval“, když tato simulace jednak došla již částečné realizace, jednak byla míněna vážně v tom smyslu, že touto „simulovanou“ hrozbou hodlal skutečně ovlivnit veřejné mínění, popřípadě společenskou atmosféru. 14. Z tohoto hlediska lze podle názoru státního zástupce v jednání obviněného popsaném pod bodem III. 1/ - 3/ rozsudku soudu prvého stupně spatřovat naprosto očividný odkaz na jeho předchozí jednání, i nadále jím fingovaně přičítané islamistickým skupinám, přičemž je i nadále (pro futuro) vyhrožováno použitím ještě důraznějšího prostředku (viz užití názvu obecně známé výbušniny „Semtex“, která byla již v minulosti při teroristických útocích použita). Rovněž výhružný charakter měl i odkaz na použití odstřelovací zbraně zjevně proti bezbrannému civilnímu obyvatelstvu. Bez zřejmých obtíží tak obviněný v dotčených letácích vyjádřil hrozbu zcela zjevným teroristickým útokem směřující k usmrcení tzv. „nevěřících psů“ (jak je v obecném povědomí chápáno označení nemuslimů militantními muslimy, třebaže takové označení příslušné znalecké vyjádření následně uvedlo na pravou míru), tj. násilí směřující proti drtivě většinově nemuslimskému obyvatelstvu České republiky. Rovněž v bodě III. 2/ a 3/ odsuzujícího rozsudku je zjevný odkaz na užití opticky naváděné odstřelovací pušky (srov. laserový zaměřovač, „camer“, tj. zjevně optika a údajná přesnost takové zbraně), opět poukaz na výbušninu semtex „a jiné explosivy “. Uvedené atributy tedy obdobně směřují k pohrůžce naplňující parametry teroristického trestného činu. Za významný lze považovat právě i odkaz obviněného na předchozí již realizované útoky, což je prvek, který měl zjevně vysloveným pohrůžkám dodat větší váhu. Na tomto závěru pak ničeho nemění ani uvedení i jiných okolností, které již nutně parametry samotného teroristického útoku zjevně nemají (např. výhrůžka zavedení povinného nošení burky ženami), jejich uvedení je však podstatné pro osvětlení celkového kontextu jednání obviněného, jak byl již výše naznačen. Třebaže se jednání pod bodem III. 4/ rozsudku svým charakterem do určité míry od předchozích bodů odlišuje, podle názoru státního zástupce i toto jednání naplňuje znaky pohrůžky teroristickým útokem. Obsahuje totiž odkaz na domáckou výrobu výbušniny za použití běžně dostupných chemikálií, jíž má být použito „ke zviditelnění“ a nátlaku na adresáta tohoto sdělení, majitele celoplošné televizní stanice TV Barrandov J. S. Nadto v případě, že by toto jednání vzhledem k mírně odlišnému charakteru nebylo považováno za dílčí útok přisouzeného zločinu, takový závěr by byl v neprospěch obviněného. Takové jednání by totiž zakládalo skutkovou podstatu jiného trestného činu a v konečném důsledku by tak byl obviněný uznán vinným větším počtem trestných činů. Z hlediska přisouzené právní kvalifikace jednání obviněného pod body III. se lze ztotožnit i s naplněním znaku spáchání činu „jiným obdobně účinným způsobem“. Za takový způsob je totiž třeba považovat šíření takové pohrůžky pomocí místního nebo závodního rozhlasu, dále nahrávky na gramofonové desce, magnetofonovém pásku, magnetofonové kazetě, videokazetě, letáků apod., jestliže jsou zpřístupněny většímu počtu posluchačů nebo diváků, tedy veřejnosti ve formě blíže neurčeného počtu lidí, a to za splnění podmínky, že rozsah rozšíření takové pohrůžky je obdobný jako u ostatních prostředků uvedených v §312f odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. Vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1830). Z popisu skutku vyplývá, že obviněný své jednání stupňoval, když zprvu používal letáky menší velikosti, následně však přikročil k použití formátu A4. Letáky v některých případech vylepoval na obecně přístupná veřejná místa, kde se s nimi mohl seznámit blíže neurčený a neomezený počet osob. Zároveň tyto letáky vhazoval do schránek České pošty, a to ve zjevném úmyslu, aby jejím prostřednictvím byly dále šířeny. Uvedený způsob jednání lze považovat za „jiný obdobně účinný způsob“ šíření pohrůžky. 15. Podle státního zástupce se do jisté míry může jevit v tomto směru problematickým jednání obviněného popsané pod bodem III. 4/ rozsudku soudu prvého stupně, kdy se jednalo o jedinou poštovní zásilku, která byla zaslána konkrétnímu individuálnímu adresátovi, avšak zjevným omylem obviněného na zcela jinou než zamýšlenou adresu. I přes tuto odlišnost však je třeba i zde naplnění znaku jiného obdobně účinného způsobu šíření dovodit. Prvým aspektem je, že obviněný zjevně hodlal zaslat uvedenou pohrůžku do sídla celoplošné televizní stanice (není rozhodné, že se v tomto směru zmýlil a v tomto smyslu by bylo možno uvažovat o existenci abberatio ictus). Byl tak ovšem přinejmenším srozuměn s tím, že v případě zveřejnění obsahu takové zásilky by tato pohrůžka měla celostátní dosah. Potud by se, posuzováno izolovaně, ve vztahu k uvedené okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby jednalo patrně toliko o pokus trestného činu. Zde je však významné, že ve smyslu §116 tr. zákoníku postačí, že znak skutkové podstaty spáchaného zločinu je naplněn „byť i v souhrnu“ jednotlivých dílčích útoků takového pokračujícího trestného činu. Tato podmínka přitom byla naplněna s ohledem na předchozí dílčí útoky rozvedené pod body 1/ - 3/ bodu III. odsuzujícího rozsudku. Takto nahlíženo lze přisouzenou právní kvalifikaci jednání obviněného považovat ve výsledku za správnou a zákonu odpovídající. 16. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud případně učinil v neveřejném zasedání i jiné rozhodnutí. 17. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 16. 10. 2019). Jeho případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici. 18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a v zásadě splňuje – i s ohledem na výše zmíněnou a Nejvyšším soudem tolerovanou výhradu spočívající v paragrafovém neoznačení uplatněného dovolacího důvodu – obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. 19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami. 20. Jak již bylo výše uvedeno, obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.). 21. Z tohoto pohledu je zřejmé, že ty dovolací námitky obviněného, které se vztahovaly k výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, o něž formálně opřel dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť po stránce věcné šlo o námitky skutkové, resp. procesní, jež směřovaly proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a proti skutkovým zjištěním, jež tyto na podkladě provedeného dokazování učinily. Tak tomu bylo v případě, pokud po úvodním konstatování, že „v zásadě souhlasí se skutkovým stavem tak, jak byl soudem I. stupně formulován do skutkové věty odsuzujícího rozsudku“, ještě v témže odstavci skutková zjištění soudů popsaná pod body I. a II. odsuzujícího rozsudku zpochybnil, když například rozporoval jejich závěr, že jeho motivem bylo „zastrašit obyvatelstvo závažným způsobem“, a naopak tvrdil, že „chtěl obyvatelstvo vyburcovat“. Obdobně tak učinil stran jejich skutkového zjištění popsaného pod bodem III. tohoto rozsudku, když tvrdil, že vylepováním plakátů na vesnických autobusových zastávkách „se snažil … přesvědčit obyvatelstvo o existenci reálného nebezpečí islámského terorismu“, nikoliv spáchat „vyhrožování teroristickým trestným činem“. 22. Takové výhrady rozhodně nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť jejich prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve v návaznosti na to (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným, a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Takovou argumentaci však pod citovaný dovolací důvod (a ani pod žádný jiný) podřadit nelze, a proto ve vztahu ke skutkovým námitkám neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). 23. Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání, což však obviněný v dané věci ani neučinil. Zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se totiž nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.). 24. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady však Nejvyšší soud v dané věci neshledal. V této souvislosti je vhodné připomenout, že tzv. extrémní nesoulad nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založen jen na tom, že dovolatel sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem (jemu prospívajícím). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně přitom vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí také podrobně a přesvědčivě vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil (srov. strany 6 až 18 odůvodnění jeho rozsudku). S těmito hodnotícími úvahami a navazujícími skutkovými zjištěními se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého usnesení (srov. strany 13 až 20 odůvodnění jeho usnesení), přičemž i ten se zabýval obhajobou obviněného. 25. Mimo uplatněný dovolací důvod stojí i nepřesné a z odůvodnění rozhodnutí soudů nevyplývající konstatování dovolatele, že jeho doznání bylo považováno za polehčující okolnost, která ve svém důsledku určitou měrou vedla „i k užití §58 odst. 1 tr. zákoníku“. To totiž vůbec neodpovídá skutečnosti, neboť žádný ze soudů nižších instancí citované ustanovení ve svém rozhodnutí nepoužil, nehledě na to, že ani není zřejmé, čeho dovolatel vlastně chtěl tímto konstatováním v rámci dovolání dosáhnout. 26. Pokud jde o další dovolatelem použité argumenty, vztahující se k použité právní kvalifikaci, lze ve shodě se státním zástupcem uvést, že obsahově uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu již odpovídají, za opodstatněné je však považovat nelze. 27. Z hlediska napadeného rozhodnutí, obsahu dovolání a v něm relevantně uplatněných důvodů jsou významné především otázky, zda jednání obviněného popsané v tzv. skutkových větách odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně naplňují obviněným zpochybňované zákonné znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. 28. Z tzv. právní věty výroku o vině vztahující se k bodům I. a II. tohoto rozsudku se podává, že nalézací soud považoval za naplněné znaky pokračujícího zvlášť závažného zločinu teroristického útoku podle §311 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, které spočívají v tom, že obviněný „v úmyslu závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo vydal lidi v obecné nebezpečí smrti a těžké újmy na zdraví tím, že se dopustil jiného nebezpečného jednání“, a z tzv. právní věty výroku o vině vztahující se k bodu III. tohoto rozsudku považoval za naplněné znaky pokračujícího zvlášť závažného zločinu vyhrožování teroristickým trestným činem podle §312f odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku spočívající v tom, že obviněný „vyhrožoval spácháním teroristického trestného činu a spáchal takový čin jiným účinným způsobem“. Zatímco u prvého z těchto zvlášť závažných zločinů zpochybnil naplnění pouze znaku výše tučně zdůrazněného, u druhého z nich zpochybnil naplnění všech jeho zákonných znaků. A i když obviněný explicitně nezpochybnil formu zavinění dovozenou soudy u obou těchto zvlášť závažných zločinů, je z jeho podání, vztahujícího se k motivaci jeho jednání, implicitně zjevné, že chtěl zpochybnit i závěr soudů o jeho zavinění ve formě úmyslu. 29. V návaznosti na tyto dovolatelem relevantně uplatněné námitky a úvahy obou soudů nižších instancí, vztahující se k právní kvalifikaci zjištěného jednání a formulované v odůvodnění jejich rozhodnutí, Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést (byť dovolatel v tomto směru žádné námitky nevznesl), že s ohledem na novely trestního zákoníku, k nimž v uplynulých letech došlo, by rozhodně bylo přesnější, pokud by již soud prvního stupně u použité právní kvalifikace jednání obviněného uvedl, že aplikoval trestní zákoník ve znění účinném od 1. 2. 2017 po novele provedené zákonem č. 455/2016 Sb. , kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Právě tato novela a právní úprava v ní obsažená se totiž vztahovala i na jednání, jehož se obviněný dopustil podle zjištění soudů v době od 1. 6. 2017 do 22. 1. 2018 . 30. Pokud se státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze v podaném odvolání proti odsuzujícímu rozsudku domáhal jak zpřesnění návěty tzv. skutkové věty pod bodem III. výroku rozsudku, tak citace novely trestního zákoníku pod č. 204/2017 Sb., neboť dne 1. 2. 2019 nabyla účinnosti další novela trestního zákoníku pod č. 287/2018 Sb., kterou byl mj. novelizován trestný čin teroristického útoku podle §311 tr. zákoníku a doplněn o nové skutkové podstaty tohoto trestného činu, pak je třeba uvést, že taková argumentace není zcela přesná. Zákonem č. 204/2017 Sb. (v jeho části osmé) sice byl s účinností od 1. 2. 2019 novelizován i trestní zákoník, tato část novely se však netýkala zvlášť závažných zločinů, jimiž byl dovolatel uznán vinným, nýbrž některých trestných činů daňových, poplatkových a devizových (konkrétně upravila §250 odst. 1, §255 a §367 odst. 1, a nově zakotvila §255a tr. zákoníku). 31. Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého usnesení na tuto odvolací námitku sice reagoval, avšak učinil tak ne zcela správně a přesvědčivě, když v bodě 70. odůvodnění svého usnesení uvedl, že „… správným a úplným skutkovým zjištěním i zákonu poskytl nalézací soud podle názoru soudu odvolacího plně adekvátní právní vyjádření tím, pokud uvedené jednání obžalovaného J. B. posoudil podle v době svého rozhodování aktuální právní úpravy jako pokračující zvlášť závažný zločin teroristického útoku podle §311 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, v reálném souběhu s pokračujícím zvlášť závažným zločinem vyhrožování teroristickým trestným činem podle §312f odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku .“. Pokud by tak totiž soud prvního stupně skutečně učinil, musel by při „plně adekvátním právním vyjádření“ citovat aplikovaná zákonná ustanovení trestního zákoníku ve znění účinném od 1. 2. 2017, tedy po novele provedené zákonem č. 455/2016 Sb. (srov. shora). Jestliže soud druhého stupně tuto novelu v bodě 83. odůvodnění svého usnesení přece jen zmínil, když připomenul, že „… podle důvodové zprávy ke shora uvedené novele trestního zákoníku, provedené zákonem č. 455/2016 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 2. 2017, byl … nově definován pojem teroristické skupiny … “, učinil tak zcela nekonzistentně (v posuzované věci o teroristickou skupinu vůbec nešlo) a navíc nepřesně, neboť v předchozím textu tuto novelu vůbec necitoval. 32. Další nepřesnosti se Vrchní soud v Praze dopustil v bodě 97. odůvodnění svého usnesení, když uvedl: „ Správně tudíž státní zástupce dovodil, že na předmětnou část posuzované trestné činnosti obžalovaného se vztahoval trestní zákoník ve znění novely, která byla provedena zákonem číslo 204/2017 Sb. K její výslovné citaci v rozsudečném výroku by však odvolací soud přikročil jedině v případě apelačního procesního postupu a rozhodnutí v meritu věci. “. Zbývá proto zopakovat a zdůraznit, že v dané věci přicházelo v úvahu, aby soud prvního stupně – při přesnějším vymezení použitého trestního zákoníku – již ve výroku odsuzujícího rozsudku uvedl, že aplikoval trestní zákoník ve znění účinném od 1. 2. 2017 po novele provedené zákonem č. 455/2016 Sb. 33. V návaznosti na to Nejvyšší soud považuje za vhodné alespoň v obecné rovině připomenout, že terorismus je jednou z nejhorších a společensky nejškodlivějších forem mezinárodního organizovaného zločinu. Je hrozbou pro demokracii, svobodný výkon lidských práv, pro hospodářský a společenský rozvoj. Ustanovení §311 tr. zákoníku je naplněním závazku, který Česká republika přijala vstupem do Evropské unie. Z členství v ní vyplývá povinnost aplikovat pravidla přijímaná jejími orgány, přičemž jedním z nich je i rámcové rozhodnutí Rady EU o boji proti terorismu. Právní úprava je v souladu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod, s Listinou základních práv a svobod i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. 34. Objektem trestného činu teroristického útoku podle §311 odst. 1 tr. zákoníku je především ústavní zřízení a obranyschopnost České republiky, demokratické principy, na nichž je republika založena, základní hospodářská struktura státu, jakož i život a zdraví obyvatel republiky. Jednání popsané pod písm. g) tohoto ustanovení je vlastně trestným činem obecného ohrožení podle §272 tr. zákoníku, jehož se pachatel dopustí ve specifickém úmyslu (v dané věci v úmyslu závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo). Po subjektivní stránce se u tohoto trestného činu vyžaduje úmysl (srov. §15 tr. zákoníku), který musí zahrnovat jak úmysl závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo, tak (ve vztahu k posuzované věci) jednání popsané pod písm. g) §311 odst. 1 tr. zákoníku. 35. Při aplikaci těchto předpokladů a východisek na posuzovaný případ se Nejvyšší soud téměř bezezbytku identifikoval s výstižnou a přiléhavou argumentací státního zástupce v jeho vyjádření. Proto ji také v odůvodnění tohoto usnesení dopodrobna citoval (srov. shora odstavce 8. až 12.), což mu zároveň umožňuje, aby na ni – především z důvodu procesní ekonomie – odkázal a pouze v některých směrech ji doplnil, resp. dále rozvinul. 36. Ani Nejvyšší soud nemohl přisvědčit argumentaci dovolatele, že by jeho jednání popsané pod body I. a II. rozsudku nalézacího soudu mohlo být právně posouzeno jen jako zločin obecného ohrožení podle §272 tr. zákoníku (k úvahám o této právní kvalifikaci viz i další text). Tento zločin se totiž zásadním způsobem odlišuje od zvlášť závažného zločinu teroristického útoku podle §311 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku úmyslem, který u tohoto druhého zločinu přesahuje objektivní stránku (tzv. dolus coloratus), s nímž pachatel přistupuje k jednání popsanému v dané skutkové podstatě. Žádná pochybnost o tom, že zjištěné jednání obviněného naplňuje znaky odpovídající způsobení obecného nebezpečí, přitom nevzniká (ostatně nebyla namítána ani v podaném dovolání). Sporu tak může být pouze o tom, zda obviněný jednal s „obmyslem“ závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo. 37. Takový úmysl na straně obviněného byl i podle názoru Nejvyššího soudu evidentně přítomen, i když se jej sám v rámci své obhajoby snažil zpochybnit tvrzením, že jeho cílem bylo vyburcování obyvatelstva, nikoliv jeho zastrašení (a už vůbec ne závažným způsobem). Nalézací soud tuto obhajobu obviněného víceméně akceptoval (srov. shora část popisu zjištěného jednání pod body I. a II. rozsudku, že „ chtěl v obyvatelstvu jednak záměrně vyvolat strach z migrační vlny … a strach ze stupňujících se teroristických a násilných útoků se zvyšujícím se počtem přijímaných imigrantů v Evropě, … a jednak v záměru vyprovokovat obyvatelstvo, aby si z těchto důvodů uvědomilo, že České republice hrozí z migrační vlny nebezpečí … “), čímž patrně chtěl vyjádřit jak primární, tak sekundární úmysl obviněného. Mezi uváděnými pojmy „strach, resp. zastrašení“ na straně jedné a „vyprovokování, resp. vyburcování“ je však diametrální rozdíl, neboť zajisté lze jen obtížně kauzálně uvažovat, že „zastrašením“ obyvatelstva by mohlo dojít k jeho „vyburcování“. Jinými slovy řečeno, uvedené pojmy nejsou synonyma, jsou naopak v logickém protikladu, neboť – v opačném gardu vyjádřeno – „vyburcování“ obyvatelstva z logiky věci vylučuje jako svůj další následek jeho „zastrašení“. 38. Úvahy obou soudů nižších instancí o zavinění obviněného (srov. odstavec 62. na straně 19 rozsudku nalézacího soudu a odstavec 75. na straně 21 usnesení odvolacího soudu) lze doplnit v tom směru, že jednal-li obviněný tak, jak v intencích skutků popsaných pod body I. a II. rozsudku skutečně jednal, a tvrdil-li zároveň, že nikoho zastrašovat nejen nechtěl, ale že s tímto zastrašováním ani nebyl srozuměn, musel s ním být alespoň smířen. Nebylo zde totiž ničeho, na co by mohl (byť nepřiměřeně) spoléhat, že k „zastrašení“, jakožto dalšímu následku pouhého „vyburcování“, nedojde, aby se jeho zavinění dostalo mimo úmysl, tj. do nedbalosti. Forma eventuálního úmyslu obviněného (na bázi smíření) se nevylučuje se specifickým úmyslem vyžadovaným ustanovením §311 odst. 1 tr. zákoníku. Jinými slovy vyjádřeno, specifický úmysl se nepojí výlučně s úmyslem přímým [srov. §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], v úvahu přichází i úmysl eventuální, a to i v jeho „hraniční“ podobě [srov. §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku]. V podrobnostech lze odkázat jak na odbornou literaturu (srov. Solnař, V. Systém československého trestního práva. Základy trestní odpovědnosti. Praha: Academia, 1972, str. 247; shodně též i Solnař, V. Fenyk, J., Císařová, D. Systém českého trestního práva. Základy trestní odpovědnosti. Praha: Nakladatelství Orac, s. r. o., 2003, str. 315; příp. Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 301, Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1§139 Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 221), tak na judikaturu soudů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1467/2015, ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 5 Tdo 939/2017 aj.). 39. Dovolatelem zpochybňovaný zákonný znak „závažného způsobu zastrašení obyvatelstva“ je při takové formě zavinění nesporně dán a vyplývá již ze samotných obecně nebezpečných jednání, kterých se v rámci skutků popsaných pod body I. a II. rozsudku (srov. shora) dopustil. Obviněný se totiž podle zjištění soudu pokusil – dokonce opakovaně – docílit vykolejení vlaku, což je jednání, které představuje velmi závažné ohrožení jak cestujících, tak osádky vlaku. Oba útoky přitom lokalizoval na ty části trati, kde z důvodu nepřehlednosti maximalizoval předpoklad, že vlak do stromu pokáceného na koleje skutečně najede; současně k těmto útokům vybral taková místa, kde jen šťastnou shodou okolností jím nastrojené překážky nevedly k mnohem závažnější nehodě s mimořádně tragickými následky. Doprovodná aktivita obviněného spočívající v rozšíření letáků v daných lokalitách sice může působit poněkud naivně, nicméně i tento fakt svědčí o jeho prvotním záměru zastrašit obyvatelstvo a poštvat jej proti domnělým islamistům. 40. Nejvyšší soud rovněž sdílí názor státního zástupce, že na naplnění znaku „závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo“ nelze usuzovat toliko z hypotetického počtu možných obětí (to by byl ukazatel významný pro naplnění znaku obecného nebezpečí). Rozhodné naopak bylo zjištění, že obviněný vedl útok zákeřně a nečekaně proti nic netušícím cestujícím ve vlaku pohybujícím se rychlostí převyšující 70 km/hod., při níž reálně hrozil vznik závažných následků jak na životech a zdraví lidí, tak na majetku. To, že souhrou šťastných okolností k takovým následkům nedošlo, má význam pouze z hlediska posouzení konkrétní povahy a závažnosti daného trestného činu, na právní posouzení stadia trestné činnosti obviněného však nemá bez dalšího vliv. Soudy aplikovaná alternativa zvlášť závažného zločinu teroristického útoku podle §311 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku je totiž trestným činem ohrožovacím, který nevyžaduje pro své dokonání vznik změny na hmotném předmětu útoku. 41. Pokud státní zástupce ve svém vyjádření v té souvislosti zmínil, že případná přítomnost takového následku (příp. účinku) by již „ zakládala existenci okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby [např. podle §311 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku], jak na to ostatně okrajově poukázal i odvolací soud v odstavci 75. odůvodnění svého usnesení “, je třeba – to i v reakci na dovolací požadavek obviněného, aby jeho jednání bylo případně kvalifikováno jako zločin obecného ohrožení podle §272 tr. zákoníku – tyto úvahy doplnit v tom směru, že by pak reálně přicházela v úvahu kvalifikovaná skutková podstata tohoto zločinu podle jeho odst. 2 písm. b), neboť obviněný takový čin spáchal „opětovně v krátké době“ (oba jeho útoky oddělovaly necelé 2 měsíce). To by ovšem pro obviněného znamenalo, že by se jednalo o právní kvalifikaci, která by byla v jeho neprospěch, jelikož by byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře osm až patnáct let. 42. Ve vztahu k jednání obviněného popsanému pod body I. a II. rozsudku soudu prvého stupně tak lze uzavřít, že obviněný reálně způsobil bezprostřední nebezpečí vykolejení vlaků, čímž se dopustil jiného nebezpečného jednání, neboť vydal lidi (cestující a osádku vlaku) v obecné nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví. Takovými útoky současně chtěl závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo, neboť předstíral (letáky pohozenými na místě činu), že se jedná o akt islamistických teroristických skupin. Právní posouzení takového jednání jako zvlášť závažného zločinu teroristického útoku podle §311 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 2. 2017 po novele provedené zákonem č. 455/2016 Sb.) je proto správné a zákonné. Ustanovení §116 tr. zákoníku odpovídá i úvaha soudů, že byly splněny všechny podmínky pro závěr o pokračování v trestném činu. 43. Pokud jde o jednání pod bodem III. 1) až 4) odsuzujícího rozsudku, lze se přiklonit k závěru obou soudů nižších instancí i státního zástupce, že obviněnému přisouzená skutková podstata zvlášť závažného zločinu vyhrožování teroristickým trestným činem podle §312f odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku (i v tomto případě ve znění účinném od 1. 2. 2017 po novele provedené zákonem č. 455/2016 Sb.) v posuzovaném případě obstojí. Ze soudy zjištěného a podrobně popsaného jednání obviněného (včetně formulace textů na jednotlivých letácích) je zjevné, že smyslem a ústředním motivem jeho jednání bylo vyvolat hrozbu existence brutálního islamistického násilí směřujícího k popření základů současné evropské civilizace a elementárních lidských práv, které by mělo spočívat především v páchání násilných teroristických útoků. Proto je bez valného významu, že sám obviněný ani nemusel sdílet násilné formy útoků, jimiž v letácích předstíraně hrozil. Podle důvodové zprávy k výše citované novele trestního zákoníku totiž pro závěr o naplnění znaků tohoto zvlášť závažného zločinu platí, že sice „výhrůžky musí být míněny vážně, není však podmínkou, aby byly způsobilé vzbudit důvodnou obavu z toho, že pachatel čin, kterým hrozí, skutečně uskuteční“. 44. Namítal-li obviněný v celém průběhu trestního stíhání i v podaném dovolání, že vylepováním plakátů na vesnických autobusových zastávkách se zjevně naivním textem se snažil přesvědčit obyvatelstvo o existenci reálného nebezpečí islámského terorismu, avšak splnění hrozeb uvedených v letácích nemyslel vážně, neboť ve skutečnosti hrozbu pouze simuloval, nelze takové jeho obhajobě přisvědčit. Pojem „vážnosti“ jím formulované výhrůžky totiž u něho nelze vnímat izolovaně, ale především v návaznosti na krátce před tím jím spáchané teroristické útoky. V tomto smyslu byly jeho výhrůžky nepochybně míněny vážně, neboť – právě ve vazbě na jeho předchozí konkrétní ohrožující jednání – měly dále zdůrazňovat údajnou islámskou hrozbu a tím naplňovat jím prosazované politické cíle. 45. Dovolateli nelze přitakat ani v tvrzení, že vylepoval plakáty se „zjevně naivním textem“. Pokud se totiž v textu jednotlivých letáků, které sám sepsal, objevily výhrůžky jako například (viz skutkové věty rozsudku) „mi miti semtex a jiné explosivi“…, „mi semtex u most pouziti“… „miti optika laser i camer“..., „Mi taki udelati 2 test jak zastaviti vase vlak. 1 u Bakof 2 u Bela Bezdez.“..., „neverici vsechni brzi zabiti“…, „mi ji nos upiliti“ , je evidentní, že vyhrožoval použitím jak obecně známou výbušninu Semtex, tak opticky naváděné odstřelovací zbraně nebo laserového zaměřovače, přičemž tak činil právě s odkazem na oba své předchozí teroristické útoky, čímž nepochybně chtěl dodat vysloveným pohrůžkám ještě větší váhu. Bez významu není ani opakované použití množného čísla při takovýchto výhrůžkách, čímž chtěl zjevně dát na vědomí, že se nejedná o akty jednotlivce, nýbrž určité skupiny migrantů. V rozporu s tímto závěrem pak nemůže být ani to, že obviněný v letácích uvedl i další okolnosti, z nichž by sice na výhrůžku teroristického útoku nebylo možno usuzovat (např. výhrůžka „tvoje pesice jen v burkini ne v bikini koupati“ ), avšak jejich uvedení dokresluje celkové jednání obviněného a jeho motivaci. 46. Zákonné znaky pohrůžky teroristickým útokem naplňuje i jednání obviněného popsané pod bodem III. 4) odsuzujícího rozsudku, přestože se svým charakterem od předchozích bodů III. 1) až 3) rozsudku jistou měrou odlišuje. I dopis obviněného adresovaný majiteli celoplošné televizní stanice TV Barrandov J. S. totiž obsahuje odkaz na domáckou výrobu výbušniny za použití běžně dostupných chemikálií, jíž má být použito „ke zviditelnění“ a nátlaku na jmenovaného adresáta. Obviněný sice zaslal uvedenou pohrůžku omylem do sídla jiné celoplošné televizní stanice, což však není rozhodné, neboť v tomto smyslu by bylo možno uvažovat o existenci tzv. abberatio ictus. Se státním zástupcem se lze ztotožnit i v názoru, že pokud by tento dílčí útok nebyl podřazen pod výše uvedený pokračující zločin, bylo by tomu tak v neprospěch obviněného, neboť by bylo třeba reálně uvažovat o skutkové podstatě jiného (dalšího) trestného činu. 47. Lze-li z dovolání obviněného dovodit, že je v něm obsažena i námitka, že čin nespáchal „jiným obdobně účinným způsobem“, nelze ani takové námitce přisvědčit. Podle odborné literatury je totiž třeba za takový způsob považovat šíření takové pohrůžky pomocí místního nebo závodního rozhlasu, dále nahrávky na gramofonové desce, magnetofonovém pásku, magnetofonové kazetě, videokazetě, letáků apod., jestliže jsou zpřístupněny většímu počtu posluchačů nebo diváků, tedy veřejnosti ve formě blíže neurčeného počtu lidí, a to za splnění podmínky, že rozsah rozšíření takové pohrůžky je obdobný jako u ostatních prostředků uvedených v §312f odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140§421 Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1830). Ze skutkových zjištění soudů přitom vyplývá, že jednání obviněného gradovalo, když nejprve používal letáky menší velikosti, posléze však přikročil k použití formátu A4. Tyto letáky pak v některých (nejméně čtyřech) případech vylepil na obecně přístupných veřejných místech (převážně na železničních stanicích), kde se s nimi mohl seznámit blíže neurčený a neomezený počet osob. Pokud současně letáky vhodil do několika poštovních schránek, je možno – při komplexním pohledu na jeho počínání – takový způsob jednání považovat za „jiný obdobně účinný způsob“ šíření pohrůžky, i když lze připustit, že pokud by zůstalo u pouhého vhazování letáků do poštovních schránek, patrně by tento znak nebylo možné dovodit. 48. Ve vztahu k jednání obviněného popsanému pod bodem III. 1) až 4) rozsudku soudu prvého stupně tak lze uzavřít, že obviněný jednáním naplnil znaky zvlášť závažného zločinu vyhrožování teroristickým trestným činem podle §312f odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (i v tomto případě ve znění účinném od 1. 2. 2017 po novele provedené zákonem č. 455/2016 Sb.), jehož se dopustil celkem čtrnácti dílčími útoky v rámci pokračování v trestném činu ve smyslu §116 tr. zákoníku. Z hlediska zavinění ve vztahu k tomuto zločinu oba soudy nižších instancí správně dovodily, že obviněný jednal v přímém úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (v podrobnostech lze odkázat na úvahy nalézacího soudu rozvedené v odstavci 63. na straně 20 jeho rozsudku a na závěry odvolacího soudu formulované v odstavci 79. na straně 22 jeho usnesení). 49. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) a při vědomí toho, že v dovolacím řízení je limitován rozsahem a důvody dovolání, Nejvyšší soud podané dovolání obviněného jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění zákonných podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. 12. 2019 JUDr. Jan Bláha předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:12/11/2019
Spisová značka:8 Tdo 1089/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1089.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Teroristický útok
Vyhrožování
Dotčené předpisy:§311 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku
§312f odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2020-01-26