ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.724.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 724/2019-787
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2019 o dovolání obviněného B. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 6 To 86/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 11/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. B. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 43 T 11/2018, byl obviněný B. B. uznán vinným zločinem vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §140 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikované věci.
2. Proti označenému rozhodnutí podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům, které bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 6 To 86/2018, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 17:30 hodin dne 24. 12. 2017 do 27. 12. 2017, pravděpodobně v brzkých ranních hodinách dne 25. 12. 2017, v XY, v bytě na ulici XY, po předchozí vzájemné slovní a fyzické rozepři, v úmyslu usmrtit fyzicky napadl poškozenou L. S., nar. XY, a to tím způsobem, že jí nejméně 8 údery tupým předmětem, pravděpodobně dlažebním betonovým hranolem, způsobil mnohočetné tržně zhmožděné rány, které vedly až k lokálnímu plošnému odtržení měkkých pokrývek lebních (skalpaci), dále ke zlomenině klenby a spodiny lební, k ložiskovému zhmoždění mozku, krvácení pod mozkové obaly a do mozkových komor a následně k rozvoji otoku mozku, a rovněž poškozené útokem způsobil poranění pravé horní končetiny na hřbetní a malíkové straně předloktí, zápěstí a ruky, přičemž v důsledku těchto zranění poškozená na místě zemřela, a po několika dnech se těla poškozené zbavil tak, že je svým motorovým vozidlem značky Fiat Multipla, registrační značky XY, odvezl na dálnici D1, kde je na území okresu Brno-město na 192,6 km ve směru na XY vyložil, protáhl pod svodidly a skulil je z náspu.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 6 To 86/2018, podal obviněný B. B. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Měl za to, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho odvolání přesto, že v řízení byla dána existence vady podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Vytkl nesprávnost rozsudku nalézacího soudu spočívající v extrémním nesouladu a ve vnitřní rozpornosti zajištěných důkazů a skutkových a právních závěrů z nich učiněných. Podle jeho mínění byl dán odvolací důvod ve smyslu §258 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť soud se zcela nevypořádal s pochybnostmi týkajícími se skutkových zjištění, jež vedly k jeho odsouzení. Za usvědčující důkaz byla považována jeho výpověď z přípravného řízení, na kterou je však nutno nahlížet kriticky a s rezervou, a to jednak proto, že ji následně odvolal s poukazem na to, že se cítil být pod tlakem, že vnímal, že je nejpravděpodobnějším podezřelým, hrozí mu vysoká trestní sazba a jeho doznání by mohlo být ku prospěchu, jednak proto, že obsahuje informace, jež se později ukázaly jako nepravdivé. Obviněný například popisoval, že s poškozenou pili alkohol, což bylo později pitvou vyvráceno. Pitvou bylo rovněž vyvráceno jeho prvotní tvrzení o jednom úderu – jednom hodu cihlou. Vyjádřil přesvědčení, že bylo postupováno v rozporu s §2 odst. 6 tr. ř., neboť nebyly zohledněny nepřímé důkazy svědčící v jeho prospěch. Zdůraznil, že se jeví pochybným, aby ve svém věku (XY), při své výšce (170 cm) a nikterak robustní tělesné konstituci byl schopen manipulovat s tělem poškozené, která byla relativně korpulentní ženou a vážila téměř 80 kg. Úvahy soudu o době, kdy bylo tělo poškozené přemístěno na místo jeho pozdějšího nálezu, nejsou podepřeny žádným exaktním zjištěním. Tělo mohlo nést známky rozkladu nejen z důvodu, že se několik dnů nacházelo ve vytopené místnosti, ale i v důsledku toho, že bylo po několik dní vystaveno slunečnímu svitu a teplotám nad nulou. Nelze přehlédnout ani výpověď svědka P. K., z níž vyplynulo, že tělo mohlo ležet u dálnice déle než jeden den. Proto není možné jednoznačně konstatovat, že by bylo hned při prvním průjezdu zpozorováno. Odmítl názor odvolacího soudu, že nalézací soud postupoval v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Logické rozpory byly podle něj odstraňovány tendenční interpretací.
6. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 6 To 86/2018, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 43 T 11/2018, zrušil a podle §265 l tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání uvedla, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění soudů nižších stupňů ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Připomněla, že dovolací soud je vždy vázán konečnými skutkovými zjištěními těmito soudy učiněnými, do nichž lze zasáhnout jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, tzn. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo. Podle ní soudy ve svých rozhodnutích jasně a pečlivě objasnily, jaké skutečnosti vzaly za prokázané, jak hodnotily jednotlivé (ve věci provedené) důkazy a proč dospěly k závěru o vině obviněného. Navíc obviněný totožné námitky uplatňoval již v rámci řízení
před soudy obou stupňů, jež se jimi podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly.
8. Zdůraznila, že Vrchní soud v Olomouci se vznesenými námitkami obviněného velmi pečlivě zabýval na str. 6–8 odůvodnění svého rozhodnutí. Uvedl, že není pravdou, že by soud prvního stupně opřel své rozhodnutí především o výpověď obviněného realizovanou dne 2. 1. 2018. Tato výpověď je jedním, avšak nikoli jediným důkazem, který by prokazoval vinu obviněného. Soudy podrobně objasnily, proč neuvěřily tvrzení obviněného, že tuto výpověď učinil pod nátlakem policie, když tomuto výslechu byl navíc přítomen jeho obhájce. Předmětnou výpověď pak zasadily do kontextu dalšího provedeného dokazování, z něhož vyplynulo, že telefon poškozené nevykazoval od 14:00 hodin 24. 12. 2017 žádnou aktivitu, a bylo tedy vyvráceno tvrzení obviněného, že by v průběhu večera telefonovala někomu, kdo se měl následně dostavit do bytu obviněného na ulici XY, kde se stal trestný čin. Údaji o zjištěném telekomunikačním provozu byla dále vyvrácena obhajoba obviněného, že se zde měl v rozhodnou dobu nacházet J. S., neboť jeho telefonní přístroj byl lokalizován v oblasti XY, kde jmenovaný bydlí, což koresponduje s jeho výpovědí. Naopak telefon obviněného byl lokalizován dne 30. 12. 2017 v 5:30 hodin v oblasti, kde bylo následně téhož dne nalezeno tělo poškozené. DNA obviněného bylo nalezeno na úvazech, kterými bylo obmotáno tělo poškozené. O vztahu obviněného a poškozené L. S. potom vypovídala její spolubydlící M. K.; z výpovědi svědkyně J. L. bylo potom zjištěno chování obviněného následující dny po činu, když z ničeho nevyplývá, že by byl nějakým způsobem omámen, jak tvrdí. Výše zmíněné důkazy jsou podporovány výpovědí svědka V. H., svědkyně J. B. (kteří viděli rudou skvrnu na koberci obviněného a oškrabané zdi v jeho bytě), A. H. (u které obviněný zastavil dne 28. 12. 2017 zlatý prsten náležející poškozené) a dále znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, znalců MUDr. Jana Krajsy a MUDr. Martina Zemana a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, znalců MUDr. Pavla Mošťáka a PhDr. Blanky Zapletalové.
9. Uzavřela, že soudy provedly všechny potřebné důkazy, které hodnotily způsobem, který odpovídá ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. O správnosti jejich skutkových zjištění nevznikly žádné důvodné pochybnosti a skutkový stav byl zjištěn v rozsahu, který byl potřebný pro vydání rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů jsou v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními (§125 odst. 1 tr. ř.) a obsahují formální náležitosti, které by příslušná odůvodnění měla zahrnovat.
10. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., poznamenala, že obviněný jej uplatnil v druhé alternativě s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, ačkoli v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem měla za to, že ani k naplnění tohoto dovolacího důvodu nemohlo dojít.
11. Navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného B. B. je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z důvodů dovolání. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou dovolatel odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
16. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
17. Pochybení podřaditelná pod výše uvedené vady dovolací soud v posuzované věci neshledal. V projednávaném případě není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (body 20.–27., str. 9–13 rozsudku soudu prvního stupně, body 15.–17., str. 5–9 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi jimi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižšího stupně hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
18. Nad rámec výše uvedeného lze přesto poznamenat, že výpověď obviněného z přípravného řízení (č. listu 135–138), které soudy důvodně uvěřily, resp. kterou oprávněně považovaly na rozdíl od jeho pozdější výpovědi v hlavním líčení (č. listu 621–625) za věrohodnou, není ve věci jediným usvědčujícím důkazem. Přehlédnout totiž nelze ani záznamy uskutečněného telekomunikačního provozu (č. listu 423–435), úřední záznam Policie České republiky ze dne 30. 12. 2017 (č. listu 633–634), znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství (č. listu 305–336), ve spojení s výpověďmi znalců MUDr. Jana Krajsy, Ph.D., a MUDr. Martina Zemana (č. listu 648–649), znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika (č. listu 403–410), a dále výpovědi svědků M. K. (č. listu 627–630), J. L. (č. listu 650–651), J. S. (č. listu 651–652), P. K. (č. listu 652–653), J. M. (č. listu 177–179) a A. H. (č. listu 191–193), ve spojení se zástavní smlouvou (č. listu 204). Tvrzení obviněného, že se v přípravném řízení doznal v důsledku nátlaku, jenž na něj byl ze strany orgánů činných v trestním řízení vyvíjen, je nepřesvědčivé nejen vzhledem k charakteru jeho výpovědi, jež je poměrně podrobná, strukturovaná, konzistentní a působí autenticky a logicky, ale rovněž s ohledem na to, že předmětnému policejnímu výslechu byl přítomen obhájce obviněného, který proti způsobu jeho vedení nevznesl jedinou námitku. Věrohodnost této výpovědi přitom není oslabena jen proto, že některé obviněným uváděné informace nejsou v absolutním souladu s ostatními provedenými důkazy. Obviněný sice hovořil o tom, že inkriminovaného večera s poškozenou L. S. pili alkohol, nicméně současně připustil, že neví, zda poškozená pila víno, neboť říkala, že jí nechutná. Nadto nelze opomenout, že obviněný se daného večera nezdráhal požívat alkohol ve větším množství, tudíž je velmi pravděpodobné, že tomu, zda poškozená jím nabízený alkohol skutečně pila, nebyl schopen věnovat náležitou pozornost. V návaznosti na zvýšenou konzumaci alkoholu nejspíše nebyl způsobilý identifikovat ani množství útoků cihlou, jichž se vůči poškozené dopustil. Uvedené ostatně sám potvrdil, když podotkl: „…co já vím, kolikrát jsem ji uhodil, byl jsem ožralej…“ (č. listu 137). Stran popírané manipulace s tělem poškozené nutno vyjma samotného doznání poukázat na závěry znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika, z nichž vyplývá, že na úvazech, kterým bylo tělo poškozené omotáno, byla zajištěna DNA obviněného, a na záznamy o uskutečněném telekomunikačním provozu, z nichž je zřejmé, že obviněný se dne, kdy bylo tělo poškozené nalezeno, pohyboval v blízkosti nálezu těla, resp. se tam pohyboval jen pár hodin předtím (srov. č. listu 428 ve spojení s č. listu 633 a 634). Že tělo neleželo u dálnice déle než jeden den, vyloučil svědek P. K., pracovník Ředitelství silnic a dálnic, který tělo našel, jenž sdělil, že předmětný dálniční úsek se projíždí několikrát denně, přičemž před dnem nálezu si on ani ostatní jeho kolegové ničeho nevšimli. Navíc je nezbytné akcentovat závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, z nichž je zřejmé, že tělo poškozené muselo ležet po určitou dobu v prostorách s vyšší teplotou, než byla venkovní teplota místa, kde bylo nalezeno. V dalším lze odkázat též na přesvědčivé hodnotící úvahy státní zástupkyně prezentované v jejím vyjádření k dovolání obviněného (viz bod 8. tohoto usnesení). Vzhledem k takto naznačené argumentaci byly proto námitky obviněného uplatněné v mimořádném opravném prostředku shledány lichými.
19. Protože dovolatel svoji domněnku o existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení založil na polemice se skutkovými zjištěními soudu, dovolací soud se posouzením skutku či jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva nezabýval.
20. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., platí totéž i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
21. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného B. B. bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 7. 2019
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu