ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.782.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 782/2019-689
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2019 o dovolání obviněného F. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 9 To 40/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 2 T 105/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 2 T 105/2018, zrušil podle §45 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 14 T 85/2017, výrok o vině přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (bod II), celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad,
a uznal obviněného F. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že
1. dne 10. 7. 2017 v době od 9:00 hod. do 9:45 hod. se vloupal do rodinného domu na adrese XY čp. XY, okres Beroun, tím způsobem, že nejprve vnikl na pozemek domu když, pravděpodobně směrem z ulice přelezl 180 cm vysoká vrata na pozemek, následně odemčenými dveřmi v zadní části domu vešel do kotelny, kde nezjištěným nástrojem rozlomil vložku zámku dveří mezi kotelnou a obytnou částí domu, čímž dveře v oblasti zámku poškodil, těmito dveřmi prošel do domu, kde se již volně pohyboval, prohledal všechny místnosti, zpřeházel zde věci a v kuchyni domu snědl z lednice potraviny, a sice jeden špekáček, sušenky a dopil mléko, vše v hodnotě 60 Kč, následně si k odcizení věcí na postel v menší ložnici připravil k donesené sportovní tašce další špekáčky, kávu, ovesnou kaši, sýry, sušenky, čokolády a bonbony, celkem v hodnotě 250 Kč, poté přešel do větší ložnice domu, kde ze skříně odcizil z papírové obálky finanční hotovost ve výši 100 000 Kč, dále dodací list na uhlí s finanční hotovostí 20 000 Kč a 2 ks neplatných bankovek nominální hodnoty 50 Kč, obě v celkové hodnotě 100 Kč, druhý dodací list na uhlí s finanční hotovostí 7 000 Kč a třetí dodací list na uhlí s finanční hotovostí 8 000 Kč, a dále odcizil jeden zlatý dámský masivní prsten, vyvýšená hlava proplétaný košík s tygřím okem v hodnotě 4 500 Kč, jeden zlatý snubní prsten z 9 karátového zlata, s vnitřní rytinou XY L. v hodnotě 1 500 Kč, jeden zlatý jemný prsten, hlava špička-nalomená v hodnotě 700 Kč, dva zlaté masivní prsteny v hodnotě 5 000 Kč, jedny pánské náramkové hodinky PRIM s kovovým páskem v hodnotě 700 Kč, zlomkové zlato okolo 16 ks zubů a částí řetízků, nezjištěné hodnoty, jednu dětskou látkovou modrou peněženku s černým orámováním v hodnotě 20 Kč, jednu anglickou libru v hodnotě dle platného kurzu 30 Kč, dvoje zahradnické nůžky celkem v hodnotě 420 Kč, dvě knihy Lva Nikolajeviče Tolstoje s názvem Vojna a mír v kožené zlacené vazbě v celkové hodnotě 600 Kč, jednu knihu Napoleon, A4, sametová zelená vazby v hodnotě 150 Kč, jeden vojenský bodák se znakem 1. republiky z bílého kovu, rukojeť paroží, délka cca 50 cm, rok 1920-1930, kožené pouzdro, v hodnotě 1.500 Kč, jednu plechovou krabičku od šicího stroje VERITAS s nezjištěným množstvím a druhem starých mincí, dvoje pánské náramkové hodinky z bílého kovu, v hodnotě 50 Kč, jedny náramkové mechanické hodinky PRIM s hnědým koženým páskem, cca 40 let staré, v hodnotě 300 Kč, jedny náramkové hodinky, kožený pásek, stáří cca 5 let, v hodnotě 200 Kč, jeden velký dalekohled 1. republika v koženém pouzdru, v hodnotě 2 000 Kč, jednu láhev alkoholu Fernet Stock 0,5 l, v hodnotě 120 Kč, jednu marcipánovou bonboniéru, v hodnotě 47 Kč, dvě čokoládové tyčinky, v hodnotě 20 Kč, přičemž byl na místě vyrušen obyvatelkou domu a z místa utekl oknem vedoucím na ulici pryč, svým jednáním tak způsobil škodu poškozené V. B. odcizením ve výši 153 267 Kč a celkovou škodu poškozením ve výši 1 345 Kč,
2. dne 17. 7. 2017 v době od 11:00 hod. do 20:20 hod. se vloupal do bytu č. 16 ve 2. patře bytového domu v ul. XY, tak, že blíže nezjištěným způsobem překonal uzamykací mechanismus vstupních dveří bytu, přičemž vyhnutím poškodil horní část dveří a spodní západku, která se stala v důsledku páčení nefunkční, kdy se jedná o památkově chráněný objekt, následně byt prohledal a v kuchyni pravděpodobně rozbruskou a blíže nezjištěným předmětem vypáčil dvířka ke zdi přivrtaného sejfu zn. ASIST ST17i, opatřeným numerickým kódem, který zcela zničil a ze sejfu odcizil jeden pevný externí disk zn. SAMSUNG 2,5" S2 Portable 500 GB v hodnotě 250 Kč, jeden pevný externí disk, nezj. zn. v hodnotě 250 Kč, jeden pevný externí disk Western Digital 2,5" Elements Portable 1 TB v hodnotě 800 Kč, keramickou pokladničku ve tvaru prasátka s obsahem 30 ks mincí nominální hodnoty á 50 Kč, tedy celkem ve výši 1 500 Kč, svazky klíčů od vozidla tov. zn. Škoda Fabia, napadeného bytu a rekreačního objektu poškozené, následně přešel do ložnice bytu, kde pravděpodobně rozbruskou nařízl dvířka ke zdi přišroubovaného velkého sejfu zn. ASIST ST 75A, opatřeného numerickým kódem, u kterého následně dvířka nezjištěným předmětem dopáčil, čímž sejf v hodnotě 2 270 Kč zcela zničil a odcizil z něj jeden notebook HP 250 G5 Asteroid Silver, včetně pouzdra HP Spectrum, v hodnotě 8 900,Kč, jeden netbook ASUS X205TA 11,6, v ručně šitém obalu, v hodnotě 3 600 Kč, 1 ks digitální fotoaparát zrcadlovka NIKON D3200 + objektiv 18-105 VR, s 16 GB paměťovou kartou, v hodnotě 7 500 Kč, jeden batoh s kabelovou spouští, v hodnotě 380 Kč, jeden objektiv NIKON AF-S DX Nikkor 35 mm, v hodnotě 3 000 Kč, igelitový sáček s obsahem 150 ks mincí nominální hodnoty á 50 Kč, celkem ve výši 7 500 Kč, tři obálky s finanční hotovostí v celkové výši 22 000 Kč, 25 ks vyznamenání a pamětní medaile 1960-1990 za práci, v hodnotě celkem 1 000 Kč, tři hornická zkřížená kladívka, špendlík, v hodnotě celkem 1 500 Kč, broušené sklo, konkrétně dvě sady sklenic na nožce, zlacený okraj, v hodnotě 1 000 Kč a šest sad sklenic na nožce, v hodnotě 1 800 Kč, a dále rodinné zlaté šperky, mezi nimi jeden pevný gravírovaný náramek, v hodnotě 12 000 Kč, 1 pár dětských náušnic, v hodnotě 1 000 Kč, 1 pár snubních hladkých prstenů, v hodnotě 5 000 Kč, 1 pár snubních vybroušených prstenů, v hodnotě 6 000 Kč, 1 pár zásnubních prstenů, v hodnotě 3 000 Kč, jeden masivní kroucený náhrdelník v hodnotě 17 000 Kč, jeden masivní očkový plochý náhrdelník, v hodnotě 7 000 Kč, jeden masivní náhrdelník plochý drátkový pásek, s ověsky, vyšší ryzosti, v hodnotě 25 000 Kč, jeden řetízek s medailonkem s arabskými nápisy, v hodnotě 3 500 Kč, jeden řetízek s medailonkem kruhový český křišťál, v hodnotě 3 500 Kč, jeden řetízek, přívěsek rubín, v hodnotě 3 500 Kč, jeden řetízek s medailonkem, v hodnotě 3 000 Kč, jeden přívěšek perlička ve zlatě, v hodnotě 700 Kč, jeden přívěšek Kennedy - JFK mince v obrubě, v hodnotě 1 000 Kč, jeden kruhový přívěšek s perletí, v hodnotě 700 Kč, jeden oválný přívěšek kamej, v hodnotě 1 500 Kč, jeden blíže neurčený přívěsek, v hodnotě 500 Kč, 1 ks masivní kroucený náramek lambada, uzávěr karabina, v hodnotě 3 000 Kč, jeden masivní plochý očkový náramek, uzávěr karabina v hodnotě 3 000 Kč, jednu sadu přívěsek kel ze slonoviny zasazený ve zlatě ve tvaru zubu s párem náušnic a ve tvaru hruštičky ze slonoviny ve zlatě v hodnotě 6 000 Kč, jednu kruhovou sponu s rubínem, v hodnotě 3 500 Kč, jedno kladívko do klopy a pěticípou hvězdu, špendlík, pravděpodobně stříbro a granát, v hodnotě 1 000 Kč, zlatý slitek (zubní zlato), v hodnotě 7 274 Kč, zlatý plech 2,91g, v hodnotě 1 385 Kč, jedny starožitné zlaté brýle, v hodnotě 800 Kč, jednu brož ve tvaru fialky s dvěma zelenými kameny a lístky na zlatém stonu a jedním fialovým kamenem květu, v hodnotě 4 500 Kč, jednu stříbrnou minci Emma Regina, denár, pravděpodobně replika, v hodnotě 200 Kč, dva stříbrné dolary, celkem v hodnotě 1 720 Kč, jednu stříbrnou stokorunu, v hodnotě 140 Kč, dvě stříbrné mince Franc Josef, celkem v hodnotě 400 Kč, dva platné cestovní doklady poškozených, jeden neplatný cestovní pas, očkovací průkazy, VŠ diplomy poškozených, doklady k hypotéce, spoření a pojistkám a dále z bytu odcizil jeden pevný externí disk, v hodnotě 800 Kč, jeden zlatý prsten s granáty, v hodnotě 1 200 Kč, jedny dámské náramkové hodinky CERTINA, v hodnotě 3 600 Kč, jeden kompaktní digitální fotoaparát SAMSUNG, v hodnotě 1 000 Kč, jeden zlatý hladký pánský snubní prsten, v hodnotě 2 300 Kč, jeden hladký zlatý prsten se 4 barevnými kameny, v hodnotě 3 000 Kč, jeden zlatý náhrdelník, plochý hádek, v hodnotě 4 000 Kč, jedno elektrické ruční vrtací kladivo HECHT, v hodnotě 1 260 Kč, jednu elektrickou ruční příklepovou vrtačku BOSCH, zelený kufřík, v hodnotě 750 Kč, jednu aku vrtačku METABO BSZ 12 impuls, v hodnotě 500 Kč, jednu elektrickou ruční horkovzdušnou pistoli, v hodnotě 530 Kč, dánský královský porcelán, a to konvičku včetně dvou šálků a podšálků, ručně malované, v hodnotě 6 000 Kč, tři dárkové láhve whisky, dvě pětileté a jednu patnáctiletou, Single Malt, celkem v hodnotě 2 100 Kč, jednu láhev Hennessy koňak, v hodnotě 1 120 Kč, jeden batoh zn. ALPINE, cca 60 l, v hodnotě 900 Kč a jedny sluchátka KOSS Porta Pro, v hodnotě 870 Kč, svým jednáním způsobil poškozeným K. R. celkovou škodu odcizením věcí, šperků, cenností a finanční hotovosti ve výši 217 729 Kč, a celkovou škodu poškozením sejfů ve výši 2 770 Kč a dále poškozené společnosti 4-Majetková, a. s., IČO 28477456, škodu poškozením vstupních bytových dveří ve výši 40 000 Kč,
3. dne 18. 7. 2017 v době od 8:50 hod. do 16:50 hod. se vloupal do bytu č. 8 ve 3. patře domu, na adrese XY, tak, že nejprve blíže nezjištěným způsobem, bez zjevného poškození, pravděpodobně tzv. vyháčkováním, překonal dvoukřídlé dřevěné vstupní dveře do bytu, následně vyrazil jednokřídlé dřevěné dveře z předsíně do kuchyně bytu, u kterých z důvodu jejich uzamčení došlo k vylomení uzamykacího mechanismu, byt prohledal, zpřeházel zde věci a z bytu odcizil dvoje náramkové hodinky Prim, rok výroby 1970, v hodnotě celkem 2 000 Kč, jedny náramkové pánské hodinky Tommy Hilfiger, pořízené 2016 v USA, v hodnotě 2 800 Kč, jeden skeletový kufr Wenger, v hodnotě 3 600 Kč, jednu elektronickou cigaretu IQOS, nová, nepoužitá, v hodnotě 1 700 Kč, jeden notebook ASUS, v hodnotě 2 000 Kč, jeden notebook Lenovo, v hodnotně 1 500 Kč, dva páry dámské obuvi sportovní Nike, v celkové hodnotě 1 500 Kč, jeden dámský batoh Dakine, v hodnotě 500 Kč, jeden pánský batoh Dakine, v hodnotě 500 Kč, jeden stříbrný náramek Pandora včetně 21 ks přívěšků, v hodnotě celkem 19 000 Kč, dvě pánská košile bílé T.M.Lewin, v hodnotě 1 440 Kč, otevřenou, použitou kosmetiku zn. L´Oreal, bez hodnoty, dva použité parfémy zn. Gucci, dámský a pánský, bez hodnoty, jedny pánské sluneční brýle RAY-BAN, v hodnotě 2 300 Kč, jedny dámské dioptrické brýle Reebook, v hodnotě 500 Kč, jednu černou dámskou koženou bundu, v hodnotě 1 200 Kč, jednu dámskou džínovou bundu, v hodnotě 600 Kč, jedny pánské lyžařské žluté kalhoty Horsefeathers v hodnotě 1 500 Kč, osm pánských košil, různé barvy, pořízené v USA přes portál eBay, v celkové hodnotě 1 600 Kč, čtvery pánské džínové kalhoty Levis, pořízené v USA, v celkové hodnotě 8 000 Kč, jedny společenské pánské vínové kalhoty, pořízené v USA, v hodnotě 500 Kč, tři pánské kožené opasky, v celkové hodnotě 1 300 Kč, jeden dámský koženkový opasek, v hodnotě 200 Kč, čtyři páry pánských nových ponožek, v celkové hodnotě 800 Kč, dvoje klíče od bytu rodičů a od rekreačního domu poškozeného P. T., cestovní pas poškozeného, přičemž svým jednáním způsobil poškozeným P. T. a K. T. celkovou škodu odcizením ve výši 55 040 Kč a celkovou škodu poškozením dveří uvnitř bytu ve výši 980 Kč,
4. v době od 7:35 hodin do 15:50 hodin dne 16. 6. 2017 na XY, vnikl po vyháčkování dvoukřídlých vstupních dveří šroubovákem do bytu č. 6 ve 2. patře bytového domu, odkud následně odcizil ku škodě poškozeného M. G. notebook zn. ASUS v hodnotě 1 500 Kč, pánskou peněženku v hodnotě 50 Kč, občanský průkaz a platební kartu Visa banky Rimini Banca, oboje na jméno M. G., ku škodě poškozeného D. M. odcizil cestovní kufr v hodnotě 300 Kč a notebook značky Acer v hodnotě 5 000 Kč a ku škodě poškozeného M. J. F. V. G. odcizil herní konzoly zn. Sony Playstation 4 v hodnotě 1 200 Kč, pánská trika v celkové hodnotě 1 500 Kč a finanční hotovost 500 EUR v hodnotě 1 312 Kč, čímž odcizením věcí způsobil poškozenému M. G., narozenému XY celkovou škodu ve výši 1 550 Kč, poškozenému D. M., narozenému XY celkovou škodu ve výši 5 300 Kč a poškozenému M. J. F. V. G., narozenému 29. 6. 1991 celkovou škodu ve výši 6 212 Kč,
přičemž pro dílčí skutek (útok) uvedený pod bodem 4. byl již odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 14 T 85/2017 (bod II), který nabyl právní moci dne 19. 4. 2018,
obviněný se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 14 T 74/2016, který nabyl právní moci dne 13. 7. 2017, odsouzen mimo jiné za spáchání pokusu přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let za současného vyslovení dohledu.
2. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny a dále za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 14 T 85/2017 (bod I), a dále za sbíhající se přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 3 T 31/2017, mu uložil podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti čtyř měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to sportovní tašky – batohu zn. Cedar Wood State, khaki-hnědé barvy, jež podle §70 odst. 6 tr. zákoníku připadá státu. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil jak výrok o trestu uložený rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 14 T 85/2017, který byl zrušen i podle §45 odst. 1 tr. zákoníku, tak i výrok o trestu uložený rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 3 T 31/2017, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 9 To 407/2017, a to včetně všech dalších rozhodnutí, která na tyto výroky obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Tímto rozsudkem soud prvního stupně podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému rovněž povinnost nahradit škodu poškozeným v rozsudku jmenovaným a v částkách tam specifikovaných. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal některé poškozené, jak jsou v rozsudku konkretizováni, se zbytky jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti citovanému odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 9 To 40/2019, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
5. Obviněný se ani s tímto rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Bc. Ivany Lehkoživové, BA, dovolání, které opřel o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. s tím, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest, přestože rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.
6. V dalším textu svého podání dovolatel poukázal na svou odvolací argumentaci, spočívající na tvrzení o porušení zásady volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., nerespektování presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v §2 odst. 2 tr. ř., z níž se odvíjí i princip in dubio pro reo, a rovněž vnitřní rozpornosti a nelogičnosti rozsudku soudu prvního stupně, v důsledku čehož došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Vytkl soudu druhého stupně, že jeho odvolání nevyhověl a ztotožnil se s odůvodněním nalézacího soudu.
7. Následně obviněný zrekapituloval své výhrady proti způsobu hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Vyjádřil přesvědčení, že důkazy, o něž nalézací soud opřel svůj závěr o jeho vině, tj. vysvětlení poškozených, znalecké posudky z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady věcí movitých, a další listinné důkazy, zejména protokoly o ohledání místa činu, odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví trasologie, úřední záznamy Policie ČR a vyjádření poškozených neprokazují nic jiného než to, že se staly trestné činy uvedené ve výroku o vině rozsudku tohoto soudu, ovšem z žádného z nich nelze dovodit, kdo tyto činy spáchal, tedy ani jeho vinu. Zdůraznil, že jedinými důkazy, které svědčí proti jeho osobě, jsou důkazy nepřímé, a to vždy biologické stopy na věcech nalezených na místech činů (v případě prvního dílčího útoku se jedná o stopy dvě, v případě druhého a třetího dílčího útoku vždy toliko o jednu stopu), přičemž namítl, že z těchto důkazů však lze dovodit jen to, že se jedná o věci, se kterými přišel někdy do styku, nikoli, že by se dopustil daných trestných činů (ba ani neprokazují jeho přítomnost na předmětných místech). V této souvislosti poukázal na judikaturu Ústavního soudu zabývající se významem a využitelností nepřímých důkazů (zejména pachových stop) v trestním řízení, vyslovil názor, že orgány činné v trestním řízení mají tendenci přeceňovat výsledky genetické analýzy, a nesouhlasil se závěrem soudů obou stupňů, že na posuzovanou věc nelze zmíněnou judikaturu aplikovat, neboť v této věci se jedná o několik dílčích útoků, nikoli o ojedinělé genetické stopy; měl za to, že vina musí být jednoznačně prokázána u každého dílčího skutku, a musí u něho existovat ucelený důkazní řetězec. Shrnul, že soud prvního stupně, s jehož postupem se plně ztotožnil i soud odvolací, aniž by se přesvědčivě vypořádal s jím namítanými rozpory v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, tak založil své rozhodnutí o jeho vině na pravděpodobnosti, a tudíž takové jeho rozhodnutí je nezákonné a protiústavní.
8. V závěru svého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil svou povědomost o tom, že podle judikatury Nejvyššího soudu se dovoláním nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění ani přehodnocení provedeného dokazování. Současně však vyslovil názor, že v této věci jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a také s provedenými důkazy, a usnesením soudu druhého stupně tudíž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Uzavřel, že z výše uvedených důvodů nebylo prokázáno, že spáchal skutek, pro který byl stíhán, takže vznikla obligatorní podmínka podle §226 písm. c) tr. ř. pro to, aby byl zproštěn obžaloby. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze v celém rozsahu a vadné řízení mu předcházející, a aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení.
9. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k němu předně poukázal na to, že obviněný v rámci dovolací argumentace jen opakuje svou obhajobu uplatněnou v předchozích stadiích trestního řízení, se kterou se již oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly. Současně shledal, že dovolací námitky obviněného pod vytýkané ani jiné dovolací důvody nelze podřadit.
10. Státní zástupce zdůraznil, že podstatou jeho argumentace je totiž výlučně nesouhlas s tím, jakým způsobem rozhodující soudy hodnotily provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům posléze dospěly, přičemž stěžejním je v tomto ohledu subjektivní přesvědčení dovolatele, že v jeho trestní věci zajištěné toliko nepřímé důkazy neumožňují vyloučit závěr o pachatelství jiné osoby, tj. nebylo jimi prokázáno, že by skutky spáchal právě on. V tomto směru jde však o výhrady, s nimiž se oba soudy bezezbytku vypořádaly (viz zejména body 3. – 6. odsuzujícího rozsudku, potažmo body 12. – 18. usnesení o zamítnutí odvolání). Státní zástupce přisvědčil obviněnému, že část důkazů sama o sobě o jeho pachatelství sice nesvědčí a prokazuje pouze to, že se skutky staly a že vznikla konkrétní škoda poškozením či odcizením, zároveň však poukázal na to, že oba soudy si byly velmi dobře vědomy podstatné okolnosti, že ani žádný přímý důkaz potvrzující pachatelství obviněného neexistuje, a o to větší pozornost věnovaly hodnocení jednotlivých důkazů nejen jednotlivě, ale zejména i ve vzájemných souvislostech; zohlednily existenci prokazatelných biologických stop, přihlédly k časové souvislosti a obdobnému způsobu provedení v porovnání s dalším skutkem, který obviněný spáchal nedlouho předtím, a rozhodně neponechaly stranou ani samotný postoj obviněného, který v průběhu celého trestního řízení nevypovídal, neposkytl žádné logické vysvětlení k tak závažným okolnostem, jako jsou např. právě jeho stopy DNA zajištěné na věcech nalezených na místech činů, a žádnou vlastní věrohodnou verzi, kterou by bylo možno porovnat s dalšími důkazy, a toliko se snažil zpochybnit skutkový závěr o svém pachatelství. Za takové situace proto nelze obecným soudům vytýkat, pokud v rámci hodnocení provedených důkazů – i při zvážení postoje obviněného, který nechal všechny podstatné otázky bez odpovědí – neměly pochybnosti o jeho vině, neboť takový jejich závěr odpovídá zásadám formální logiky. Státní zástupce proto konstatoval, že pokud dovolatel je s hodnocením důkazů soudy, s odsuzujícím rozsudkem a se zamítnutím odvolání nespokojen, není to chybou soudů a neznamená to, že skutková zjištění jsou vadná a s provedenými důkazy nesouladná (natož extrémně).
11. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
12. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce datovou schránkou na vědomí výše jmenované obhájkyni obviněného (bylo jí doručeno dne 1. 7. 2019). Případnou repliku obviněného k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
15. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
16. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa) .
17. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že tento dovolací důvod přichází v úvahu pouze v jeho druhé variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
18. Obviněný v dovolání dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
19. V tomto ohledu dovolání obviněného nemohlo obstát, neboť námitky, jež uplatnil s poukazem na citovaný dovolací důvod, byly výhradně procesního charakteru, neboť směřovaly výlučně proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a skutkovým zjištěním, jež soudy na podkladě provedeného dokazování učinily. Tak tomu bylo v případě, pokud jednak namítl, že důkazy, jimiž soud prvního stupně odůvodnil závěr o jeho vině, a to konkrétně vysvětlení poškozených, znalecké posudky z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady věcí movitých, a další listinné důkazy, zejména protokoly o ohledání místa činu, odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví trasologie, úřední záznamy Policie ČR a vyjádření poškozených neprokazují nic jiného než to, že se staly předmětné trestné činy, aniž by však z jakéhokoliv z nich bylo možné dovodit, kdo tyto činy spáchal, resp. to, že je spáchal on, a dále jestliže tvrdil, že z jediných nepřímých důkazů svědčících proti jeho osobě, jimiž jsou biologické stopy na věcech nalezených na místech činů, lze dovodit jen to, že se jedná o věci, se kterými přišel někdy do styku, a nikoli, že by se dopustil daných trestných činů (když neprokazují ani jeho přítomnost na předmětných místech). Obviněný současně vytkl odvolacímu soudu, že navzdory porušení zásady volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a nerespektování presumpce neviny, z níž se odvíjí i princip in dubio pro reo, soudem prvního stupně a rovněž přes vnitřní rozpornost a nelogičnost rozsudku tohoto soudu jeho odvolání nevyhověl, přičemž se přesvědčivě nevypořádal s jím namítanými rozpory a ztotožnil se s odůvodněním nalézacího soudu v jeho rozhodnutí. Obviněný sám přitom v průběhu celého trestního řízení nevypovídal; prostřednictvím svých výhrad, stejně jako to učinil již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jen zpochybnil způsob hodnocení provedených důkazů soudy a jimi učiněné skutkové závěry, tedy ve své podstatě popřel, že by se dané trestné činnosti dopustil, aniž by ovšem v rámci své obhajoby současně poskytl svou skutkovou verzi, resp. vysvětlení k provedeným důkazům.
20. Takto koncipovanou dovolací argumentací, kterou napadal postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, jak je upraven v ustanoveních §2 odst. 5 a 6 tr. ř., se obviněný primárně snažil zpochybnit správnost učiněných skutkových zjištění, a teprve v návaznosti na to (tedy až sekundárně) tvrdil, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutků (dílčích útoků), jimiž byl uznán vinným.
21. Jestliže dovolatel na podkladě jím vytknutých pochybení, jichž se soudy při hodnocení provedených důkazů měly dopustit, a namítaných vad ve skutkových zjištěních, jak výše uvedeno, vyjádřil přesvědčení, že právní závěry soudů jsou jak s učiněnými skutkovými zjištěními, tak s provedenými důkazy v extrémním nesouladu, v důsledku čehož bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, pak Nejvyšší soud konstatuje, že taková jeho námitka je nedůvodná, a uvádí v tomto směru následující skutečnosti.
22. Předně je třeba připomenout, že zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. Zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se totiž nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.).
23. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady však Nejvyšší soud v dané věci neshledal. V této souvislosti je vhodné připomenout, že tzv. extrémní nesoulad nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založen jen na tom, že dovolatel sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem (jemu prospívajícím). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně přitom vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí také řádně a přesvědčivě vyložil, jaké závěry z jednotlivých důkazů učinil, přičemž si byl vědom toho, že závěr o vině obviněného, jenž navíc ve věci nevypovídal, mohl opřít pouze o důkazy nepřímé; již proto se hodnocení provedených důkazů věnoval velmi pečlivě, tyto hodnotil nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech, když se ve vztahu k biologickým stopám obsahujícím DNA obviněného, které byly nalezeny na věcech na místech činů, zabýval nejen případnou možností, zda se mohlo jednat o jejich nahodilý přenos či zda je mohl na místa činů přinést někdo jiný, ale přihlédl i k časové souvislosti jednotlivých útoků (včetně útoku uvedeného pod bodem 4. výroku o vině jeho rozsudku) a stejnému, nebo obdobnému způsobu jejich provedení, a v celkovém kontextu i k postoji obviněného, který v daném trestním řízení nevypovídal, a k jeho trestní minulosti a sklonům k páchání shodné trestné činnosti (srov. zejména strany 5 až 7 odůvodnění jeho rozsudku). S těmito hodnotícími úvahami, skutkovými závěry i právním posouzením se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého usnesení, přičemž i tento soud se opětovně na provedené nepřímé důkazy podrobně zaměřil, a řádně se zabýval i odvolacími námitkami obviněného, aby zcela přesvědčivě konstatoval, že nalézací soud své skutkové závěry rozhodně nevystavěl na nějakých pravděpodobnostech, nýbrž na podkladě uceleného okruhu (byť nepřímých) důkazů, z nichž při respektování zásad formální logiky nepochybně vyplývá, že pachatelem všech předmětných dílčích útoků je právě obviněný, a že tudíž v posuzované věci postupem soudu prvního stupně rozhodně nebylo porušeno jeho právo na obhajobu či spravedlivý proces (srov. jeho strany 7 až 9). Nejvyšší soud nemá, co by oběma soudům nižších instancí v tomto směru mohl vytknout, a s jejich úvahami a skutkovými a právními závěry se ztotožňuje.
24. V obecné rovině lze rovněž připomenout, že právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
25. Pro úplnost je vhodné dodat (a vyplývá to ostatně již z textu shora), že dovolací argumentace obviněného je (v převážné části i doslovným) opakováním jeho odvolacích námitek, jimiž se soud druhého stupně řádně zabýval a dostatečně se s nimi vypořádal.
26. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 180/03, a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 7. 2019
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu