ECLI:CZ:NS:2020:20.NCU.64.2020.1
sp. zn. 20 Ncu 64/2020-9
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelkou A. Y. , narozenou dne XY, bytem XY, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, takto:
Rozhodnutí 1. soudu pro rodinné záležitosti v Düzce, Turecká republika ( 1. Aile Mahkemesi, Düzce, T.C. ), ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 2015/331 (353), jímž bylo rozvedeno manželství Ö. T. Y. a A. Y., rozené K., uzavřené dne 17. 12. 2007 před příslušným oddávajícím orgánem města Istanbul, Turecká republika, zapsané i v knize manželství matričního úřadu Úřadu městské části města Brna, Brno-střed, okres Brno-město, ve svazku ZM/V/22, roč. 2008, str. 4, poř. č. 166,
se uznává,
pokud jde o vyslovení rozvodu manželství, na území České republiky.
Odůvodnění:
První (1.) soud pro rodinné záležitosti v Düzce (Turecká republika), k návrhu manžela rozvedl posuzované manželství, zjistil-li po provedeném řízení, že manželé se vzájemně odcizili, a neshledal-li předpoklady pro obnovení jejich společného soužití. Z manželství dne 29. 10. 2012 narozený syn AAAAA (pseudonym) byl svěřen do péče otce, který „se vzdal nároku na výživné“.
Za situace, kdy vztahy mezi manžely byly trvale rozvráceny natolik, že nelze očekávat jejich obnovení, je ve výroku uvedené rozhodnutí cizího soudu v souladu s ustanovením §755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem zásadně vyhovujícím příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZMPS“).
K uznání předložené rozhodnutí nabylo dle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a jeho uznání nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení §15 ZMPS.
Ve smyslu ustanovení §51 odst. 1, 2 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastnicí řízení a bylo též zjištěno, že navrhovatelka byla v době vydání rozhodnutí o rozvodu občankou České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení §52 ZMPS.
Protože pravomocné cizí rozhodnutí, jehož uznání se navrhovatelka domáhá, vyhovuje podmínkám, které pro uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských stanoví zákon, Nejvyšší soud návrhu vyhověl, a to ve shodě s návrhem Nejvyššího státního zastupitelství při vstupu do tohoto řízení.
Náklady řízení platí navrhovatelka (§140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 29. 7. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu