Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.12.2020, sp. zn. 21 Cdo 2782/2020 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.2782.2020.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.2782.2020.1
21 Cdo 2782/2020- USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v exekuční věci oprávněného FOLTAN a spol. se sídlem v Opavě-Městě, Ostrožná č. 233/40, IČO 25865111, insolvenčního správce dlužníka TROPPAU INVEST LEASING, spol. s r. o. se sídlem v Opavě-Předměstí, Těšínská č. 2759/30, IČO 62362887, proti povinnému J. F., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická č. 325/6, za účasti vydražitele R. P., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Kamilem Andree, advokátem se sídlem v Olomouci, Dolní náměstí č. 22/43, pro 2 389 459,25 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, vedené soudní exekutorkou Mgr. Zuzanou Sobíškovou, Exekutorský úřad pro Prahu 6, pod sp. zn. 180 EX 17534/08, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2019 č. j. 66 Co 607/2019-387, takto: Dovolání povinného se odmítá . Odůvodnění: Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2019 č. j. 66 Co 607/2019-387 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr – vyplývající z odůvodnění napadeného rozhodnutí – o tom, že podání návrhu povinného na odklad exekuce ze dne 3. 7. 2019 „nebránilo soudní exekutorce v provedení dražby“, neboť návrh představoval „svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva“) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. K otázce, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, v němž byl přijat právní názor, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno; uvedený závěr se nepochybně uplatní i v případě zřejmě bezúspěšného uplatňování práva, jak s ním počítá ustanovení §54 odst. 2 věta první zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“) [srov. Též rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2011 č. j. 14 Kse 4/2011-79]. K otázce, jaký vliv na prodej zastavené nemovitosti v případě soudního prodeje zástavy má žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy, se za právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 vyslovil rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2018 sp. zn. 21 Cdo 4591/2017, podle kterého s účinností od 1. 1. 2002 (od nabytí účinnosti zákona č. 317/2001 Sb.) došlo k zúžení možnosti obrany zástavního dlužníka proti prodeji zástavy prostřednictvím žaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy pouze na případ prodeje zástavy ve veřejné dražbě, neboť řízení o soudním prodeji zástavy je (na rozdíl od prodeje zástavy ve veřejné dražbě) samo o sobě soudním řízením a v rámci soudního prodeje zástavy, a to zejména v jeho druhé fázi (v následujícím řízení o výkon rozhodnutí, popřípadě v exekučním řízení) má zástavní dlužník možnost bránit se prodeji zástavy prostředky, které mu poskytuje občanský soudní řád, popřípadě exekuční řád [zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. například §268 odst. 3 o. s. ř. a §55 exekučního řádu) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §267 o. s. ř.]; podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2002 proto nebylo možné podat žalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy v případě soudního prodeje zástavy. K otázce, jaký vliv na prodej zastavené nemovitosti v případě soudního prodeje zástavy má podání dovolání k Nejvyššímu soudu, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1996 sp. zn. 2 Cdon 336/96, uveřejněné pod č. 50 v časopise Soudní judikatura číslo 6, roč. 1997, a v něm uvedený závěr, že „podání dovolání nemá suspenzivní účinek“ a že „okolnost, že u dovolacího soudu byl podán návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí napadeného dovoláním, není důvodem pro odklad výkonu rozhodnutí podle §266 odst. 2 o. s. ř.“, na jehož základě Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. 6. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1465/2014, uveřejněném pod č. 111 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, pro účely exekučního řízení dovodil, že za situace, kdy povinný navrhl odklad exekuce z toho důvodu, že podal dovolání k Nejvyššímu soudu, šlo o návrh, který je nutno označit za zřejmě bezúspěšné bránění práva. K odložení vykonatelnosti rozhodnutí srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017 sp. zn. 29 Cdo 78/2016, podle kterého k předpokladům, za nichž může být vykonatelnost odložena, patří mimo jiné, že podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci. Z uvedeného vyplývá závěr, že odložit vykonatelnost lze pouze v tom řízení, ve kterém je napadené rozhodnutí vydáno (a v žádném jiném), a za předpokladu, že je ve výroku takového rozhodnutí uložena povinnost, při jejímž nesplnění je možno nařídit výkon rozhodnutí (exekuci). Z uvedených závěrů potom Nejvyšší soud přímo v této projednávané věci vycházel při rozhodnutí o odmítnutí dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2018, č. j. 15 Co 128/2018-65, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Opavě o zamítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení soudní exekutorky o vydání dražební vyhlášky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. 21 Cdo 2815/2019). V souladu s uvedenými závěry tedy odvolací soud dovodil, že návrh povinného na odklad exekuce ze dne 3. 7. 2019 odůvodněný podáním žaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy a tím, že dosud nebylo rozhodnuto o dovolání povinného podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Opavě o zamítnutí návrhu povinného na odklad vykonatelnosti usnesení soudní exekutorky o vydání dražební vyhlášky, je zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva. Namítal-li povinný v návrhu na odklad exekuce ze dne 3. 7. 2019 nepříznivé důsledky provedení exekuce „pro něj a jeho rodinné příslušníky“, bylo o této námitce rozhodnuto již dříve (usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 2. 2018 č. j. 18 Nc 416/2008-219), a uvedená námitka proto dalším úkonům směřujícím k provedení exekuce (tedy i provedení nařízené dražby) – jak vyplývá z ustanovení §54 odst. 2 věty druhé exekučního řádu – nebránila (srov. odůvodnění shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1465/2014). Provedení dražby dne 11. 7. 2019 proto ani nebránilo, že v té době dosud nebylo rozhodnuto o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 4. 2019 č. j. 18 Nc 416/2008-250, jímž byl zamítnut předchozí návrh povinného na odklad exekuce ze dne 12. 3. 2019 odůvodněný stejnými nepříznivými důsledky provedení exekuce pro povinného a tím, že dosud nebylo rozhodnuto o dovolání povinného podaném v insolvenčním řízení vedeném na majetek jeho otce. Poukazuje-li dovolatel na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2018 sp. zn. 20 Cdo 3165/2017, pak nebere náležitě v úvahu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je se závěry v tomto rozhodnutí uvedenými v souladu, avšak uváděné rozhodnutí vychází z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než je dán v projednávané věci, neboť v jím posuzovaném případě skutkové okolnosti neodůvodňovaly závěr, že návrh povinného na odklad exekuce je svévolným nebo zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ §87 a násl. exekučního řádu]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 12. 2020 JUDr. Pavel Malý předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/28/2020
Spisová značka:21 Cdo 2782/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.2782.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Zástavní právo
Zřejmě bezúspěšné uplatňování práva
Dražba
Prodej movitých věcí a nemovitostí
Odklad vykonatelnosti
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§241a odst. 2 o. s. ř.
§54 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2021-03-12