ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.757.2020.1
sp. zn. 24 Cdo 757/2020-359
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy v právní věci otce V. H. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Cajthamlem, Dr., advokátem se sídlem v Teplicích, Modlanská č. 731/20, proti nezletilé AAAAA (pseudonym) , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené kolizním opatrovníkem Městem Lovosice, se sídlem Městského úřadu v Lovosicích, Školní č. 407/2, a matce A. M. , narozené dne XY, bytem XY, o popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. P 168/2017, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. května 2019, č. j. 96 Co 121/2019-326, takto:
I. Dovolání otce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 5. 2019, č. j. 96 Co 121/2019-326, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5903/2016, a v něm vyslovený právní závěr, že není-li vyhověno návrhu jednoho z rodičů na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství a je-li zároveň návrh na popření otcovství podán po uplynutí zákonem stanovené popěrné lhůty, nemůže soud postupovat jinak, než že takový návrh na popření otcovství zamítne, a to aniž by se dále zabýval konkrétními okolnostmi případu; takový postup přitom nelze považovat za rezignaci na zjišťování nejlepšího zájmu dítěte, neboť samotná právní úprava popírání otcovství je odrazem zákonodárcem provedeného vážení zájmu dítěte a zájem dítěte je dále též zjišťován při rozhodování o návrhu na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství).
Jestliže otec ve svém dovolání dále napadá právní závěry ohledně konkrétního posouzení nejlepšího zájmu dítěte, pak přehlíží, že v dovolání namítá nesprávnost řešení právní otázky, na níž odvolací soud napadené rozhodnutí nezaložil. Právní závěry ohledně posouzení nejlepšího zájmu dítěte byly přijaty již v samostatném usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. 7. 2018, č. j. P 168/2017-117, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2018, č. j. 96 Co 199/2018-182, kterým byl zamítnut dovolatelův návrh na prominutí zmeškání lhůty, a proti němuž bylo dovolání přípustné, na čemž nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté odvolacím soudem. Chtěl-li dovolatel cestou dovolaní brojit proti právním závěrům vysloveným v usnesení, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství, měl podat dovolání přímo proti tomuto usnesení; pokud tak neučinil, nemůže proti právním závěrům přijatým v usnesení brojit podáním dovolání proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na popření otcovství.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 6. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu