ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.2377.2019.2
sp. zn. 29 Cdo 2377/2019-203
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Chytrý nájem s. r. o. , se sídlem v Chotíkově 479, PSČ 330 17, identifikační číslo osoby 29158958, zastoupeného JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, sady 5. května 296/36, PSČ 301 00, proti žalovanému R. K. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ing. Petrem Václavíkem, advokátem, se sídlem v Praze 3, U Nákladového nádraží 1949/2, PSČ 130 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 112/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. března 2019, č. j. 5 Cmo 330/2018-166, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. března 2019, č. j. 5 Cmo 330/2018-166, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Směnečným platebním rozkazem ze dne 11. září 2017, č. j. 41 Cm 112/2017-13, Krajský soud v Plzni uložil žalovanému (R. K.), aby zaplatil žalobci (Chytrému nájmu s. r. o.) směnečný peníz ve výši 280.075 Kč se 6% úrokem od 19. srpna 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 933 Kč a náklady řízení ve výši 37.670,20 Kč.
[2] Rozsudkem ze dne 23. května 2018, č. j. 41 Cm 112/2017-120, Krajský soud v Plzni k námitkám žalovaného ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a rozhodl o nákladech námitkového řízení (výrok II.).
[3] Vyšel přitom (zejména) z toho, že:
1/ Mezi společností Ekonomické stavby s. r. o. (dále jen „společnost E“) na straně jedné a žalovaným a H. Č. (dále jen „H. Č.“) na straně druhé byla uzavřena smlouva o budoucí smlouvě o dílo č. 779/16, smlouva o dílo na projektovou dokumentaci č. 779/16 a smlouva příkazní č. 779/16 ze dne 24. srpna 2016 (dále též jen „smlouva o budoucí smlouvě o dílo“).
2/ Podle článku II. bodu 2.1 této smlouvy se žalovaný a H. Č. zavázali zaplatit společnosti E částku 170.000 Kč jako zálohu na úhradu nákladů přípravných projektových prací, inženýrských a dalších činností ve smlouvě blíže uvedených.
3/ Dne 20. září 2016 žalobce (jako věřitel) uzavřel se žalovaným a H. Č. (jako dlužníky) smlouvu o půjčce (dále též jen „smlouva o půjčce“), v níž se žalobce zavázal poskytnout dlužníkům do třiceti dnů ode dne podpisu smlouvy finanční půjčku ve výši 170.000 Kč, účelově vázanou na financování zálohy podle článku II. bodu 2.1 smlouvy o budoucí smlouvě o dílo. Dohodnutá částka měla být podle ujednání smluvních stran vyplacena přímo společnosti E. Dlužníci se zavázali poskytnutou půjčku vrátit věřiteli nejpozději 21. listopadu 2016.
4/ Podle článku II. bodu 2.2 smlouvy o půjčce si smluvní strany pro případ, že dlužníci nevrátí poskytnutou půjčku v dohodnuté lhůtě, sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné částky za každý den prodlení.
5/ K zajištění pohledávky věřitele ze smlouvy o půjčce dále dlužníci v souladu s článkem II. bod 2.4 smlouvy vystavili dvě blankosměnky s nevyplněnými údaji data splatnosti a směnečné sumy. Směnka, jejíhož zaplacení se žalobce v dané věci domáhá, je jednou z těchto blankosměnek. Byla vystavena žalovaným a H. Č. nikoli na řad žalobce dne 20. září 2016, zní na směnečný peníz ve výši 280.075 Kč a byla splatná 18. srpna 2017 (dále též jen „sporná směnka“).
[4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že žalovanému se prostřednictvím včas uplatněných námitek správnost vydaného směnečného platebního rozkazu nepodařilo zpochybnit.
[5] Přitom zdůraznil, že smlouva o půjčce uzavřená mezi žalobcem, žalovaným a H. Č. je smlouvou nepojmenovanou ve smyslu §1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a současně smlouvou spotřebitelskou ve smyslu §1810 o. z. Při posuzování mimosměnečného ujednání, které je ve smlouvě obsaženo, však soud neshledal žádné ustanovení, jež by mohlo představovat zjevnou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků.
[6] Vzhledem k tomu, že sporná směnka měla zajišťovat pohledávky žalobce ze smlouvy o půjčce, a žalobce splnil svoji povinnost poskytnout dlužníkům finanční prostředky sjednaným způsobem, tedy tak, že poukázal částku ve výši 170.000 Kč na účet společnosti E, je jeho nárok podle soudu prvního stupně oprávněný.
[7] Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. března 2019, č. j. 5 Cmo 330/2018-166, k odvolání žalovaného změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zrušil směnečný platební rozkaz v celém rozsahu (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[8] Odvolací soud především zdůraznil, že z obsahu včas podaných námitek (z rozhodujících skutečností, jež žalovaný v námitkách vylíčil) je nepochybné, že žalovaný uplatnil – mimo jiné – též námitku, podle které posuzovaná smlouva o půjčce je spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění účinném do 30. listopadu 2016, pro věc rozhodném – dále též jen „zákon č. 145/2010 Sb.“ nebo „zákon o spotřebitelském úvěru“), jehož zajištění směnkou není podle §18 odst. 1 tohoto zákona přípustné. Tato námitka je přitom důvodná.
[9] V situaci, kdy sporná směnka měla v posuzovaném případě plnit zajišťovací funkci ve vztahu k závazku ze spotřebitelského úvěru, je nutné podle odvolacího soudu dospět k závěru, že směnka byla vystavena v rozporu se zákazem obsaženým v §18 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a je proto neplatná. Hodnocením dalších námitek, které žalovaný uplatnil proti směnečnému platebnímu rozkazu, se odvolací soud již pro nadbytečnost nezabýval.
[10] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
[11] Konkrétně dovolatel nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že smlouva o půjčce je spotřebitelským úvěrem podle zákona o spotřebitelském úvěru, poukazuje potud na výjimku z působnosti upravenou v ustanovení §2 písm. c) tohoto zákona, podle které se zákon o spotřebitelském úvěru nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu poskytnutou bez úroku a jakékoli úplaty. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla sjednaná bez úroku a bez jakékoli další úplaty, zákon o spotřebitelském úvěru se na ni podle dovolatele nevztahuje a sporná směnka zajišťující pohledávky žalobce ze smlouvy o půjčce tedy nemůže být jen z tohoto důvodu neplatná. Co do závěru, že smlouva o půjčce je spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 145/2010 Sb. má dovolatel napadený rozsudek rovněž za nepřezkoumatelný.
[12] Dále dovolatel namítá, že žalovaný uplatnil námitku nezákonnosti zajištění směnkou až po uplynutí lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, tedy opožděně a soudy by k ní proto vůbec neměly přihlížet.
[13] Z uvedených důvodů dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
[14] Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť v řešení dovolatelem předestřené otázky (posouzení, zda účastníky uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru, podléhá zákonu č. 145/2010 Sb.) je napadené rozhodnutí v rozporu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem (v době po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí) v rozsudku ze dne 30. září 2019, sp. zn. 33 Cdo 2279/2018.
[15] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
[16] Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
[17] Podle §2 písm. c) zákona č. 145/2010 Sb. se tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu poskytnutou bez úroku nebo jakékoli úplaty.
Dle §18 zákona č. 145/2010 Sb. nelze ke splacení nebo zajištění splacení spotřebitelského úvěru použít směnku nebo šek (odstavec 1). Věřitel a zprostředkovatel společně a nerozdílně odpovídají spotřebiteli za škodu způsobenou porušením povinnosti stanovené v odstavci 1 (odstavec 2).
[18] Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2279/2018 ve srovnatelných poměrech (šlo o typově shodnou věc téhož žalobce, vycházející ze skutkového rámce, jenž se v ničem podstatném nelišil od nyní projednávané věci – totožný poskytovatel půjčky, splatnost půjčky dva měsíce a sankce za prodlení s vrácením půjčky ve výši 0,25 % za každý den prodlení) dovodil, že ustanovení §2 písm. c) zákona č. 145/2010 Sb. zcela jasně a jednoznačně vymezuje případy, kdy nelze tento zákon na vztah smluvních stran použít. Výslovně se v něm uvádí, že se nevztahuje na půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu poskytnutou bez úroku nebo jakékoli úplaty. Nebylo-li smluvními stranami sjednáno, že dlužník zaplatí věřiteli za to, že mu půjčí finanční prostředky, nelze úplatnost půjčky dovozovat z pouhé skutečnosti, že si smluvní strany sjednaly finanční sankci za porušení některé ze smluvních povinností; jinými slovy, nelze ztotožňovat zaplacení sankce s úplatností půjčky.
[19] K výše uvedenému závěru se Nejvyšší soud následně přihlásil též v usnesení ze dne 26. listopadu 2020, sp. zn. 29 Cdo 1387/2019.
[20] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že smlouva o půjčce, z níž měla vzejít spornou směnkou zajištěná pohledávka, je svou povahou spotřebitelským úvěrem, na který dopadá úprava obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb.) výše zmíněným závěrům (od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci) odporuje, Nejvyšší soud (aniž by se pro nadbytečnost zabýval dalšími v dovolání uplatněnými výhradami) rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
[21] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 12. 2020
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu